Slezadav
komentáře u knih
Bílá nemoc
Karel Čapek
Krátké, ale velmi silné Čapkovo dílo. Je až neuvěřitelné, kolik hlubokých a zásadních myšlenek dokázal autor do téhle útlé knížky zanést.
Zajímavé je, že prakticky kdykoli od napsání tohoto díla až po současnost se dá v událostech geopolitického významu najít nějaká paralela s příběhem popsaným v Bílé nemoci.
Také oceňuji tragické zakončení celého příběhu, je velmi osvěžující také někdy nemít happyend. Chvíli jsem se pral s tím, že jde o hru a tahle forma mi moc nesedí. Nicméně tady se povedlo mě vtáhnout do děje velmi rychle.
2001: Vesmírná odysea
Arthur Charles Clarke
Klasika, na kterou jsem se velmi těšil, ale nakonec převládlo spíše zklamání. Ne, že by kniha byla nějak špatná, ale prostě očekávání nenaplnila.
Jednotlivé části příběhu na sebe navazovaly spíše volně a měl jsem dojem jako tří téměř samostatných povídek. První dvě mě nezaujaly skoro vůbec, třetí část cesty do kosmu byla jednoznačně nejzajímavější.
Nicméně ani tady se nedá říct, že bych byl ohromen. S ohledem na to, kdy byla kniha napsána je jednoznačně potřeba ji respektovat, ale z dnešního pohledu některé věci už působí jednoznačně vousatým dojmem. Moc mi nesedly ani velmi zdlouhavé popisy a vizuální vjemy vesmíru na úkor propracovanějšího děje.
Co je potřeba pochválit je celkový námět, střet člověka s UI a silný závěr, který mi myšlenkový tok velmi rozproudil. I přes všechny skvělé věci, které kniha obsahuje dávám průměrné hodnocení s konstatováním, že mě kniha jako celek příliš nenadchla.
Ta, co jde první
Livia Llewellyn
Velmi zajímavá kniha, ke které je pro mě velmi obtížné napsat komentář. Začíná téměř všedně, ale postupem času, se kapitolu za kapitolou stává temnější, fantastičtější, neuvěřitelnější a šokující.
Moderní lovecraftovina příjemně ozvláštněná svým zasazením do zcela fádního korporátního života. Hlavní hrdinka Alex si rozhodně získala mé sympatie, jakkoliv morbidně to může působit. Velmi jsem jí přál možnost vypustit svou frustraci nekontrolovaně ven.
Škoda, že kniha byla tak krátká a nebyl moc prostor dozvědět se více o městě Obsidii nebo okolním světě. Nicméně velmi podobně jsem si představoval Lovecraftův svt ponechaný vlastnímu osodu a znovu objevený po několika desetiletích.
Rozhodně velmi zajímavá knížka, kde může být náročnější, aby se čtenář neztratil. Také rozhodně není pro každého, ale fanoušky Lovecrafta a celého weird směru tahle jednohubka rozhodně potěší.
Svět Medvídka Pú
Walt Disney
Pěkná série povídek pro opravdu malé děti. Postavičky sympatické a samozřejmě již notoricky známé. Každá povídka na cca 5 minut. Celkově kniha na moc dlouho nevydrží. Poměrně málo textu a veliké ilustrace. Třikrát jsme četli před spaním a hotovo.
101 dalmatinů
Walt Disney
Pěkná dětská knížka s velkými a krásnými ilustracemi. Textu tam moc není, ale čtení na pár večerů je to pěkné. Z dnešního hlediska už jsou tam některé věci trochu retro (uhlířský vůz apod.)
Škoda nesouladu v překladu knížky a filmu. Zejména jiná jména postav děti trochu mátly.
I přesto se nám kniha líbila a považuji ji za nadprůměrnou.
Nestoudná zvědavost
Lynn Messina
Kniha, ke které jsem se dostal díky společnému čtení a jinak bych po ni nikdy nesáhl je pro mě dost rozporuplná.
Obsahuje plno nelogičností, ještě více opakujících se dialogů a úplně nejvíc dvoustránkových rozhovorů o ničem. Drtivá většina dialogů děj nikam neposouvá a funguje jen jako jakási historická vata. Na druhou stranu jsem se párkrát i zasmál a pokud historické reálie vykresluje pravdivě, tak i něco dozvěděl. Závěr byl asi přesně takový, jak bych čekal, vrah byl v salónku odhalen a vše se vysvětlilo.
Bohužel knihu velmi sráží fakt, že celou první polovinu se točí v kruhu nezáživných a stále stejně se opakujících rozhovorů i emocí hlavní hrdinky. Osobně mě moc překvapilo, že kniha nebyla nikterak romantická, což jsem vzal s povděkem.
Samozřejmě pokud je hlavní hrdinkou v těchto reáliích žena, je potřeba počítat s nekončícím popisem toho, jaké společenské normy zrovna porušuje. Pro zatáhnutí čtenáře do děje a navození atmosféry dobré, ale nesmí se to přehánět, což se tu stalo.
Dávám slabší 3*. Skoro celou dobu jsem byl přesvědčen, že to budou nanejvýš dvě, protože jsem se vskutku moc nebavil, ale z mého pohledu se opravdu povedl závěr, který měl potřebnou údernost a nebyl zdlouhavý.
Carmilla (převyprávění)
Josef Pepson Snětivý (p)
Celkem zajímavý příběh, pokud máte rádi upíry. Ona gotická atmosféra z téhle knihy přímo dýchá. Upíři jsou zde vykreslení zcela klasickým způsobem. Spaní v rakvi, nesnášenlivost křesťanských obřadů apid. Zajímavé je, že jim příliš nevadí denní světlo.
Na hodně mistech je Carmilla zařazena žánrově mezi erotické romány, nicméně já s tímhle nesouhlasím. V době svého vzniku to nepochybně mohlo být pohoršující až revoluční psát otevřeně o lesbickém vztahu, ale žádné explicitní popisy určitě nečekejte. Jistý erotický náboj tam je, ale popis většinou končí něčím jako "milovaly jsme se dvakrát denně". Nevím, na kolik je to způsobeno překladem nebo "převyprávěním", ale erotickou knihu si představuji jinak.
Jednohubka na jeden večer, která není nikterak hluboká, ale přesně splnila očekávání, které jsem od gotické upířiny čekal. Nicméně z tématu se rozhodně dalo vytěžit výrazně více.
Lví král
Walt Disney
Děti si při čtení Lvího krále chrochtaly blahem. Ve stejné době sledovaly v tv animovaný seriál ze stejného světa a byly do lvů zbláznění.
Moc pěkné ilustrace, škoda, že nebyla kniha trochu delší
Rod země a krve
Sarah J. Maas
Po dočtení této knihy u mě ze všech možných pocitů nejvíc převládá osvobozenost. Nesnáším nedočtené knihy a tady jsem měl v průběhu častokrát chuť knihu odložit. V některých částech bylo toto nutkání velmi silné, jiné pasáže se mi četly celkem dobře.
V první řadě mi u téhle knihy vadila její délka. Ne že bych neměl rád dlouhé knihy, ale musí to mít nějaké opodstatnění. Tady by se dalo zkrátit minimálně na polovinu, možná i víc. Připadalo mi, že čtu první draft před jakýmkoli editačním zásahem.
Co se příběhu týče, tak první úvodní část, která se táhne cca 200 stran je absurdně dlouhá, plná zbytečností a ze všeho nejvíc mi připomínala něco jako epizodu seriálu Sex ve městě. Další části jsou jakýmsi nepříliš podařeným pokusem o mysteriózní detektivní příběh, kde jsem měl pocit, že hlavní postavy bezcílně pobíhají od jednoho místa a vodítka k dalšímu. Některé zvraty byly pěkné a dávaly smysl, jiné byly zbytečné a přes čáru. Přesto byly právě tyhle prostřední části asi nejlepší a jsou velmi pěkně zakončené ve stavu, kdy každý dostal, co si zasloužil. Kdyby kniha skončila tady (strana cca 600), tak bych byl se závěrem celkem spokojen a dal i 3 hvězdy. Bohužel v poslední části se autorka pokoušela o akční nářez, přičemž pohřbila všechno, co do té doby jakž takž vybudovala a udělal z hlavní hrdinky Mary Sue a nakonec vše zakončila přeslazeným a kýčovitým happy-endem.
V knize se vyskytuje mnoho fantastických bytostí, podivných druhů magie a podobně. Čekal jsem, že v takhle dlouhé knize autorka nabídne pěkný ucelený pohled na svět, kde se děj odehrává. Bohužel ve většině případů dochází pouze k zahlcení naprosto zbytečnými informacemi, které jsou v danou chvíli nic neříkající. Tam, kde by se nějaké vysvětlení hodilo však nepřichází. Výsledkem je podivný guláš informací, který je sice obsáhlý, ale přesto dost neuspokojivý. Škoda, že autorka nepřišla s něčím originálnějším, než smícháním různých mytologií a historií do jednoho kotle. Tím nám vznikne svět Midgard, vládnoucí třída organizovaná jako římané apod., vlastní invence nic moc.
Velkým záporem pro mě byl fakt, že se velmi často opakovala různá slovní spojení, která už nemohu ani cítit (hedvábné vlasy,inkoustově černá apod..). V celém městě nejspíš nežije nikdo, kdo by měl gram tuku navíc a neměl nádherně vyrýsované svalnaté tělo. Neustále se opakující popisy, jak někdo kouká někomu na oblinu zadku, nebo se někomu rýsují svaly nohy při pohybu. Působilo to dojmem, jako kdyby každá postava byla neustále nadržená. Taky nechápu, proč se postavy oslovují střídavě jménem a příjmením, klidně na jedné stránce 3x jinak. To snad nikdo normální nedělá.
Co se samotných postav týče, tak Bryce mi většinu času připadala jako naprostá slepice. Když konečně dospěla do stavu, ze kterého se mohla poučit a změnit, tak ji autorka poslední částí knihy zase vrátila zpět do kurníku. Hunt jako postava taky žádná sláva, ale nejhorší to nebylo. Nicméně ve chvíli, kdy oblíbenou postavou je domácí mazlíček, tak asi tušíme, že je něco špatně.
Poprvé jsem zkusil vysoce hodnocenou Maasovou. Přestože fantasy je můj oblíbený žánr, tak jsem tušil, že tohle bude něco trochu jiného. Asi nejsem ani moc zklamán, protože jsem tušil, že tyhle dámské fantasy nebudou pro mě. Kdyby neexistovalo posledních 200 stran a kniha končila ve chvíli, která sice není úplně happy, ale dává perfektní smysl, hodnotil bych i přes spoustu negativ jako slabší průměr. Bohužel naprosto absurdní závěr přiklonil hodnocení ke slabým 2*
Setkání s Rámou
Arthur Charles Clarke
Naprosto skvělé hard sci-fi, které je zároveň velmi dobrodružnou knihou. Při čtení této knihy mi ožily vzpomínky na Cestu do středu Země díky dobrodružným expedicím do nitra Rámy. Dále vzpomínky na Lovecraftovo dílo V horách šílenství, když se posádka musela psychicky vyrovnávat s titánskými pozůstatky starými statisíce let. Námětem knihy je přílet jistého tělesa do Sluneční soustavy. Dostane jméno Ráma. Jak vyjde najevo, toto těleso je mimozemskou kosmickou lodí obřích rozměrů, která je zdánlivě bez známek života. Posádka kosmické lodi pod vedením kapitána Nortona se vydá na průzkum Rámy.
Je pravda, že postavy jsou všechny velmi ploché a nerozvíjí se dál, než k plnění jejich rolí v rámci posádky, ale úplně stejně jako u Asimova mi to vůbec nevadilo. Možná mohl Clarke věnovat trochu více prostoru reakcím lidstva na jednotlivé objevy, které průzkum Rámy přinesl.
Neobvyklé podmínky uvnitř Rámy velmi zjitřily mou představivost, zejména Válcové moře je naprosto fantastické. Ačkoliv popsané věci a jevy dávají z fyzikálního hlediska perfektní smysl, je celkem těžké přemluvit mozek, aby s nimi pracoval a bral je tak jako přirozené. Veškeré objevování dalších neobvyklých věcí, které Ráma ukrývá mě neskutečně bavilo a u každé kapitoly jsem čekal s jakou další fantastickou představou autor přijde.
Musím také zmínit zakončení, které může asi někoho zklamat a připadat antiklimatické, ale mě se velmi líbilo a jsem přesvědčen, že se k tomu, co se lidé dozvěděli o civilizaci, která Rámu postavila, skvěle hodí.
Je to druhé Clarkovo dílo, které jsem přečetl a Setkání s Rámou mě oslovilo daleko více, než 2001 Vesmírná odysea. Dávám plný počet a řadím k tomu nejlepšímu, s čím jsem měl v rámci žánru čest.
Dvůr temnoty
Victor Dixen
Dvůr temnoty je kniha, kde se akce rozjede od prvního okamžiku a musím říct, že začátek se mi velmi líbil, stejně tak jako premisa světa ovládaného upíry. Postupem času však vyplouvalo na povrch, že dílo není tak akční, jak se zdálo a i ti upíři jsou takoví nemastní, neslaní. Splňují v podstatě všechna zažitá pravidla (česnek, stříbro, slunce, zrcadla atd..). Ničím nezaujmou, originální příliš nejsou a čekal jsem, že i krve poteče víc.
Ani co se postav týče, nejsem úplně spokojen, protože všichni jsou neskutečně plošší. Hlavní hrdinka je tvarována pouze touhou po pomstě a navíc se její chování mění z extrému do extrému každou kapitolu. Jednou bez mrknutí oka někoho zabije, ale za pár stránek nedokáže smrt jiného člověka snášet, čímž ohrozí veškeré své plány. Johana je neskutečně naivní a autor ji z ošemetných situací vyseká většinou dílem nějaké náhody. Nicméně oceňuji, že se autor nebál udělat ji pořádně krutou.
Co se týče ostatních postav, tak ty jsou ještě méně propracované, než Johana. Romantické linky nemám příliš v oblibě, ale to, co bylo tady bylo naprosto děsné. Jako v telenovele s naprosto příšernými herci - nikomu jsem to nevěřil a zdálo se mi, že veškerá romantika tam byla pouze z jakési nutnosti naplnit YA očekávání. Nemá cenu se o vedlejších rozepisovat víc, klasická sebranka studentů a učitelů. Snad bych jen zmínil naprosto neuvěřitelnou posedlost panovníka mikromanagovat, když nějak zasahuje do spousty dění ve škole a nemá nic lepšího na práci.
Skoro veškerý děj knihy se odehrává ve škole, což je samo o sobě jedno z největších YA klišé. Situace jsou často dost předvídatelné. Co se asi stane za několik desítek stránek poté, co je hradba prohlášena za naprosto neprodyšnou ? Ano, pubertální holka se naprosto očividnou cestou dostane dovnitř. Co se asi stane, když nezkušená venkovanka dorazí začátkem září do šlechtické školy, zapojí se do posledního ročníku, kde ostatní mají roky studia za sebou a na konci října se zúčastní soutěže ? Ponechám bez komentáře. Závěrečný zvrat také působil dost "na sílu".
Přes všechny výše zmíněné neduhy se ale příběh četl velmi dobře. Děj celkem svižně utíkal, byl přiměřeně akční a neobsahoval přehnané řešení šatů či účesů. Netuším, koho kdy napadlo tuhle knihu zařadit žánrově do hororu, to je absolutně mimo, jde o mírně nadprůměrně zpracované fantasy YA, které má mnoho vad, ale zároveň i dost věcí, které dělá celkem dobře. Za zmínku stojí také pěkná obálka a celkové zpracování. Nenechte se odradit počtem stran, jsou zde obrovské mezery jak mezi řádky, tak od kraje stránek i celé stránky volné. To způsobuje, že knihu přečtete velmi rychle. I když je tohle asi jedno z těch lepších YA, které jsem četl, tak si prostě víc, než 3 nezaslouží a musel bych mít velkou nouzi, abych se někdy pustil do pokračování.
Kouzelné příběhy Strážci tajemství: Jednorožci
María Forero
Velmi slabá knížka. Koupili jsme dcerce, protože má zrovna své jednorožčí období. Bohužel, co se příběhů týká, tak jsou všechny velmi povrchní. Pokud z nich plyne někdy ponaučení, působí velmi slabě a škrobeně.
Velké zklamání byly také ilustrace, které jsou dělané digitálně v naprosto otřesné kvalitě a často i nepříliš odpovídající obsahu. Jednorožci se vyskytují ve všech příbězích, ale často jen v nepodstatných vedlejších rolích. Nakonec ani dceru kniha příliš nebavila.
Ve stínu Říše
* antologie
Velmi rozporuplná antologie povídek. Rozporuplná proto, že rozptyl kvality povídek je naprosto extrémní. Jsou zde úžasné skvosty, kousky, které neurazí ani nenadchnou i věci, které bych označil za "odpad", kdybych neměl úctu k autorům a editorům.
Téma Říše a nácků znělo velmi lákavě, ale opravdu dobře ho využít se bohužel povedlo pouze některým autorům. Obecně se mi líbily spíše povídky žánrově směřující k fantasy, než sci-fi. Přeci jen psát sci-fi s historickou tématikou je asi obtížnější.
Jako nejlepší hodnotím následující povídky: 1) Chlad věčnosti, 2) Dos grojse genareraj, 3-4)Dým nad Mnichovem, Argentinské probuzení. Celkově dávám průměrné hodnocení, protože jako celek kniha prostě více než průměr není. Nutno podotknout, že formát povídek mi příliš neseděl a preferuji ucelené romány či série. Přesto je docela pravděpodobné, že v budoucnu podobnou antologii ještě zkusím.
Ztracený svět
Arthur Conan Doyle
Dnes již naprostá klasika dobrodružné literatury, která inspirovala mnoho dalších autorů. Ke Ztracenému světu jsem se dostal znovu po cca 20 letech a musím říct, že i jako dospělého mě velmi bavil. Podobné zpracování různých výprav a expedic mám celkem v oblibě.
Dobrodružství a napětí sálá z každé stránky, ale přesto něco chybí. Členové výpravy jsou si navzájem dost podobní a myslím, že větší rozmanitost skupiny by knize určitě prospěla. Také závěrečná část pobytu na planině mi přišla trošku zbytečně natahována. Líbila se mi forma příběhu, psaného jako zpravodajství pro noviny z expedice.
Celkově dávám 4*, protože kniha ač nebyla vynikající, mě bavila více, než je průměr. Všem milovníkům dobrodružných románů, ve kterých zůstalo něco ze zvědavého kluka(holky) moc doporučuji.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Jedním slovem wow.
Ale rozvinu to do více slov. Kniha, která se dotýká mnoha témat od historie po tenkou hranici mezi fyzikou a filozofií. Bavilo mě prolínání historické a současné časové linie příběhu. Dokonce mě kniha inspirovala si něco vyhledat o Kulturní revoluci, jejím vlivu na Čínu a následcích, které přinesla.
Velkou většina knihy probíhá téměř bez sci-fi elementů, které jsou zde zastoupeny pouze náznakem bez bližšího určení. O to fantastičtěji potom působí poslední třetina, kde se autor pouští do kvantového světa a vyšších dimenzí. Nějaké základní povědomí o kvantové fyzice i teorii superstrun mám (samozřejmě zcela na laické úrovni, expertem na fyziku nejsem), což může být jeden z důvodů, proč mě tato kniha tolik oslovila.
Spousta kapitol inspirovala k přemýšlení o různých tématech. Od totalitní ideologie, přes ekologii až ke snaze představit si objekty o různých dimenzích. Většina byla super, ale přesto mám pocit, že některá témata měla být rozpracována buď více, nebo vůbec. Druhým mírným mínusem pro mě byl popis sofonů. Přestože probíhal konverzací mezi Trisolarany, působil stále lidsky. Nejspíš nezbytné kvůli pochopení čtenáře, ale pořád si myslím, že civilizace, která dokáže transformovat částice do libovolných dimenzí nepotřebuje ani laikům vysvětlovat detaily, které zde byly uvedeny. Samozřejmě to tady je nutné, ale nepůsobí to příliš věrohodně. Druhá má poznámka směřuje k tomu, že dle mého názoru by civilizace tak pokročilá, jako Trisolarané dokázala svůj problém související se třemi tělesy aplikovaně vyřešit tak, aby byla planeta bez problémů obyvatelná i přes absenci analytického řešení původního problému.
Závěrem shrnuji jako brilantní hrad sci-fi sci-fi ze současnosti, které rozhodně přináší skvělý svěží vítr. Dávám 5* a Ihned jdu na další díl.
Temný les
Liou Cch'-sin
Skvělé pokračování Problému tří těles. Nejspíš půjdu proti proudu, když napíšu, že první díl se mi líbil o malinko více. I tato kniha má stejnou strukturu, kdy první dvě třetiny jsou jen přípravou na odzbrojující závěr.
Právě kvůli prvním dvoum částem se mi Temný les líbil o trošku méně. Spousta scén i celých témat ze začátku knihy mi připadalo ve finále zbytečných a myslím, že kniha mohla být kratší. Opět mám u autora pocit, že chtěl zpracovat velmi mnoho témat a v důsledku toho zbyl na některé jen povrchní prostor.
Cch'-sin nás opět zásobuje plejádou námětů k zamyšlení a většinu z nich moc pěkně rozpracovává. Oproti prvnímu dílu byl tento o něco méně technický, ale více nosných témat mířilo spíše do humanitních oborů. Celá teorie Temného lesa, včetně její mikroprezentace na Hvězdné flotile je naprosto geniální koncept, jemuž se povedlo roztočit mé mozkové závity na maximum.
Celkově hodnotím 4/5, ale přiznávám, že se dost blíží pěti. Jedna dolů zejména za velkou rozvláčnost v první polovině. Buď jak buď Temný les je stále skvělou až geniální knihou, která je právem považována za maximum, co soudobá sci-fi může nabídnout.
Vzpomínka na Zemi
Liou Cch'-sin
Zakončení Cch'-Sinovy trilogie bylo po poněkud roztahaném prostředním díle celkem svižné, přestože i tady by se dalo dost stránek ubrat. Hlavním protagonistou je tentokrát Sin, se kterou jsem se nedokázal sžít tolik jako s hlavními hrdiny předchozích dílů.
I zde se nachází mnoho námětů k zamyšlení a také mnoho faktických chyb. Zachována zůstává struktura pomalejšího rozjedu a velké závěrečné gradace. Musím přiznat, že tady mi připadalo, že závěr přišel příliš náhle a bez varování. Určitě bych si ho více užil s pomalejším nástupem. Možná byl i příliš megalomanský. Přesto velmi zajímavý.
V tomto díle se série dostává žánrově do plnohodnotné space opery a myslím, že se začíná odklánět od "hard" sci fi, což není rozhodně na škodu, ale i tak se mi asi nejvíce líbil jemně mysteriózní první díl série. Velmi rád bych si někdy přečetl knihu věnovanou putování Gravity a Blue Space.
Tato kniha je pro mě stejně jako předchozí na rozhraní čtyř a pěti. Vzpomínka na Zemi je podle mě lépe zpracována, než Temný Les, který se mi zase více líbil konceptuálně. Dám tentokrát slabších 5* pro vyváženost.
Hlasy v bouři
Darcy Coates
Co to sakra bylo ? Autorka i série, které sbírají nadšené ohlasy a vyklube se z toho totální zklamání.
Žánrově je tato kniha vedena jako horor. No dobrá, se zavřenýma očima a horší, než televizní béčka. Velmi repetitivní. Jednotlivé scény těžko uvěřitelné. Zbytečně přeslazená romantická linka.
Když už je kniha ve stylu postapo, tak by bylo dobré, kdyby apokalypsa byla nějak definovaná. Nevím, jestli chtěla autorka dodat nějakou záhadnost nebo co, ale tady se nedozvídáme skoro nic. A to málo, co se dozvíme nedává smysl. Spíše to vypadá, že tato blíže neurčená apokalypsa má autorce dát prostor ospravedlnit jakoukoli pitomost, se kterou přijde.
Hlavní hrdinka je ve stylu IQ tykve, dělá unáhlená a iracionální rozhodnutí, která dílem štěstí a náhody nikdy neskončí moc špatně. A ta zranění, která během nich utrží a jsou popisována jako téměř smrtelná, kdy hrdinka bolestí ztrácí vědomí. Tahle zranění se samozřejmě úplně zahojí, když se v teple pod dekou pořádně vyspí (také scéna opakovaná alespoň pětkrát). Také bych chtěl takové regenerační schopnosti.
Rozhovory mezi Clare a Dorranem se také točí okolo toho samého. Každý dialog je v zásadě na téma: budu dělat ušlechtilého hrdinu, nenechám tě jít, půjdeme spolu, ochráním tě, dobře to dopadne. Záporáci byli taktéž silně podprůměrní a celkově k uvěřitelnosti různých detailů byla potřeba složitá mentální gymnastika.
Celkově dávám 2/5. Nevylučuji, že autorce ještě dám šanci, ale tohle opravdu nebylo dobré. Pokud u knihy nechcete vůbec přemýšlet, ale jen vypnout mozek, tak se to asi líbit může. Nejenže u této knihy přemýšlet nemusíte, zde dokonce nesmíte. Pokud to totiž uděláte, proniknete tou směšně tenkou slupkou uvěřitelnosti a uvědomíte si, jaká spatlanina tenhle příběh je.
Chladnokrevně
Truman Capote
Kniha, ke které jsem se dostal díky společnému čtení. Zcela mimo moje oblíbené žánry tato kniha spadá do literatury faktu.
Chladnokrevně je pro mě krásným důkazem toho, že i když je kniha psána přesně podle skutečných událostí, neznamená to, že musí být zábavná. Musím po pravdě říct, že mi strašně dlouho trvalo se začíst a více než 100 stran jsem se vysloveně nudil. Chápu, že seznámení s rodinou Clutterových je pro ucelený příběh důležité, ale vzhledem k tomu, že na tom není nic výjimečného, je to prostě nuda. Dál už začaly převládat jakž takž zábavné pasáže, ale až do konce knihy vydržel trend občas zařadit odstavec až dva o někom, kdo pro příběh nebyl nikterak zásadní ani dále nevystupoval. Určitě mohla být kniha o něco kratší.
Najde se samozřejmě i spousta kladných bodů. Zejména oceňuji, že jsem se dozvěděl spousta detailů a udělal si celkem ucelený obrázek o životě na americkém maloměstě v období poloviny dvacátého století. Zajímavých faktů je tam opravdu spousta. Kladně hodnotím také druhou polovinu knihy, zejména pasáže z pohledu Dicka a Perryho, které mě opravdu bavily a vnášely krásný vhled do myšlení těchto individuí. Otázka zodpovědnosti za vlastní činy v případě lidí jako Perry sice na chvíli zarezonovala, ale nemohu říct, že by mé názory po přečtení zůstaly trvale ovlivněny.
Celkově dávám slušné 3*, které mají blíž spíše nahoru, než dolů. Jsem rád, že jsem vplul do pro mě neprobádaných vod true crime a nevylučuji, že se do nich někdy vrátím.
Bubetka v Praze
Ladislav Dvorský
Pěkné příběhy o strašidelné rodince, která se přistěhovala do Prahy. Ideální délka jednotlivých příběhů a moc pěkné ilustrace.
Dcerka si Bubákovi oblíbila, jen je trochu škoda, že některé věci jsou z dnešního pohledu už poněkud zastaralé.