sissque komentáře u knih

Fuu, vlastně ani nevím, kde začít a co chci vlastně ke knize napsat. Mísí se ve mně hned několik pocitů.

Nebylo to vůbec příjemné čtení a ač je kniha relativně malá a útlá, opět jsem ji, stejně jako Vrány, musela několikrát odložit.

Na druhou stranu... Pocity, které dokáže Petra Dvořáková ve čtenáři vyvolat, byť nejsou příjemné, je podle mě přesně to, co má ten příběh mít a co jako autor zvládá výborně.

Co se tématu týká, je velmi kontroverzní a nic podobného jsem zatím nečetla. Jak jsem již zmínila, nebylo to nic pozitivního.
Byla jsem znechucená, uvnitř jsem měla takový svíravý pocit, odpudivý a zároveň mi bylo Jaroslava strašně líto.
Při představě, co vše člověku, který si uvědomuje, kým je, musí probíhat hlavou, jak se musí cítit, jak se vyrovnává s tím, jak ho vidí okolí, když on sám se v sobě vlastně trochu ztrácí.

Myslím, že je velmi potřebné vnášet do literatury i tato společenská stigmata, neboť často máme předsudky, aniž bychom, byť jen z části, dokázali nahlédnout do mysli druhého člověka.
Tím nechci nikoho a nic obhajovat, jen... Jsem velmi psychologicky založená a je pro mě vždy velmi poutavý i ten opačný náhled.

Pro mě jsou knihy paní Dvořákové přesně ty, které mi stačí si přečíst pouze jednou, přesto ale velmi doporučuji.

22 19.03.2023

Obvykle čtu knihu několik dní, nejsem zrovna "rychlo-čtenář".
Aleně Mornštajnové se opět podařilo napsat příběh, od kterého jsem se nemohla odtrhnout a přečetla jsem jej na jeden zátah.
•
Děj jsem prožívala společně s postavami, vcítila se do jejich trápení.
Bylo mi líto jak Bohdany, tak Svatopluka, ale i Běly, a ač zůstal konec otevřený, tu jednu poslední "větu" a situaci jsem si dokázala tak živě představit, až mě to dojalo.
•
Budu se opakovat, ale styl psaní, zvolený jazyk, charaktery postav a autenticitu má PANÍ spisovatelka v malíčku.

20 24.08.2019

Kdo má rád Marka Ebena, tomu se kniha jistě bude líbit.
Je plná jeho noblesního, kultivovaného projevu, moudrého a laskavého humoru, nad kterým se pousmějete a zároveň, nikdy nikoho nemůže urazit.
•
Mně se celkové zpracování velmi líbilo.
Kniha je ve formě kroužkového deníku, jak sám pan Eben řekl, to kvůli obsahu, který by se vám nelíbil, aby se dal list pohodlně vytrhnout.
No, mně zůstaly všechny. :-)
•
Povídky vás pobaví, některé z nich také donutí se zamyslet a najdete v nich poselství.
Všechny jsou ale psány čtivě, kniha se nedá odložit.
A ta práce s jazykem, s češtinou… To se prostě čte tak krásně!
•
Plánuji si koupit také audioknihu, na delší cesty v autě.
Věřím, že kniha načtená samotným panem Ebenem bude mít ještě větší kouzlo.

18 28.09.2021

"Vy lidi ve svým světě žijete neustálým vyměňováním, každej den vyměňujete, papírky za jídlo, papírky za věci, za všechno, a někdy mám pocit, že je vyměňujete i sami za sebe."
.
"My psi nežijeme život vyměňováním, my totiž když si vybereme, tak už nevyměníme. Je to takovej zvláštní pocit u srdce, přichází s důvěrou, a když tu důvěru v nás člověk jednou zaseje, tak ani bolest, ani zklamání, ani mlácení nám tu lásku k tomu člověku nedokáže vzít… My prostě nevyměňujeme."
•
Snad poprvé mi skutečně docházejí slova a nevím, co ke knize napsat.
Tak moc bych si přála, aby některým lidem otevřela oči. A taky srdce.
•
Při čtení jsem u sebe měla svoji holčičku Dafné.
Bolí mě, když vím, že ne každý pejsek dostane tu lásku, kterou si zaslouží.
Vždyť pes je tak dokonalé stvoření, které osobně vnímám jako bytost sobě rovnou.
•
Láska, věrnost, oddanost, bezmezná důvěra.
To vše vám pes dá a nikdy vlastně ani nečeká nic nazpátek.
•
Na film stále nemám odvahu se podívat. Stejně jako na Psí poslání.

17 18.12.2021

Jak se to mohlo všechno stát?
Jak to někdo mohl dopustit?
Jak je někdo schopen to stále zpochybňovat?
•
Ač dávám nejvyšší hodnocení, není v mých silách říct, že by se mi kniha líbila, nic z toho není hezké, ani čtivé, ani "zhltnuté za dva dny".
•
Život před válkou se někomu může zdát popsaný kýčovitě a zdlouhavě, ale já si myslím, že paní Viola chtěla poukázat na to, jak velmi svou rodinu milovala a hlavně kdysi k sobě měli lidé trochu více úcty, než je ve zvyku nyní.
•
Celou knihu jsem přečetla se zatajeným dechem s obrovským respektem k paní Viole i všem ostatním lidem, kteří si tím museli projít.
•
Emoční napětí mi nedovolí to více okomentovat, tohle je kniha, kterou si musíte přečíst.
Život před válkou, během ní i po ní je opravdu odvyprávěn paní po devadesátce mistrně.
Posílám jí, bohužel již do nebe, svou hlubokou poklonu.

17 21.08.2018

Ač nemám moc ráda "záporné" hlavní postavy, Rachel mi byla něčím sympatická a vůbec mi nevadila.
A to jsem abstinent. :-)
•
Myslím si, že tahle kniha je přesně ten typ příběhu, který se Vám buď bude líbit, nebo nikoli.
Mně se to líbilo, akorát Anna a detektivka Rileyová byly "na zabití".
•
Celkově to hodnotím jako takový lepší průměr, ale na dlouhé letní povalování se u bazénu, proč ne.
•
U obou autorčiných knih mě vcelku překvapilo nízké hodnocení, mám pocit, že jsem četla horší knihy s vyšším hodnocením, ale myslím si, že to právě dělá ten "bestseller".
Člověk má tak od příběhu mnohem větší očekávání a dostane průměr.
Pak máme sklon k přísnějšímu hodnocení.
Já si nálepek už nevšímám a snažím se knihy číst, až opadnou ty prvotní vlny nadšení.
Na to, že jsem neočekávala téměř nic jsem byla mile překvapena.

16 25.06.2019

Nikdy předtím se mi nestalo, abych dočetla knihu a byla si tak jistá tím, že i ostatní budou tak skvělé a šla si je koupit.
Hned, všechny.
•
Myslela jsem, že mého milovaného Joa Nesbøho jen tak někdo nepředčí, ale Chris Carter mu slušně šlape na paty.
•
Neskutečné, jak do sebe všechno dokonale zapadá, jak vás uchvátí případ, hlavní postava, jak máte najednou pocit, že musíte některým detektivkám, které jste četli a dali jim pět hvězdiček, jednu ubrat, protože tohle je o něco výš.
Je to zase úplně jiný styl, ale zároveň chápu, že ne pro každého.
•
Jediné, s čím jsem měla trochu problém, byl český překlad.
Bohužel, ne všichni to umí a v některých pasážích mi to vyloženě vadilo.

16 02.06.2019

Předně, než začnu hodnotit samotnou knihu obsahově…
Paní farářka je již od pohledu nádherná bytost, kouzelná víla, čistá a dobrá duše.
Často si s ní pouštím všelijaké rozhovory a podcasty, ve většině případů se ztotožňuji s jejími názory. Velmi hezky se poslouchá a věřím, že ani mše s ní nebude nuda. :-)
•
Nyní k samotné knize.
Stejně jako každá kniha, která je psána formou deníku, tak i tato je místy "rozházená" a jednotlivé části na sebe příliš nenavazují.
Jediné členění knihy je na jednotlivé části roku – od adventu až po přicházející advent následující.
•
Při čtení jsem se usmívala, ale i dojímala.
Narazíte zde na denní starosti i radosti, které máme každý z nás, ale i na hluboká zamyšlení, či připravené kázání, dále úryvky rozhovorů – ty bych možná pro opakující se otázky vynechala.
V prologu a epilogu, tam je prostě úplně všechno – všechno, co v této době potřebujeme slyšet.
•
Víte, určitě jsou lépe napsané knihy, ale tato mi předala tolik myšlenek, ale zároveň mě s úsměvem na tváři hřála u srdce, že jsem ji určitě nečetla naposledy a jsem moc ráda, že ji mám ve své knihovně.
•
Myslím si, že kdyby bylo více farářů, jako je Martina Viktorie Kopecká, nebo třeba Zbigniew Czendlik, spousta lidí by na církev nahlížela úplně jinak.

15 09.12.2021

Pokud bych měla tuto knihu srovnat s předchozím dílem, tak neřeknu, který byl horší a který lepší.
•
V prvním díle se mi více líbil popis vraha, motiv k jeho činům, bylo to lépe vymyšlené.
V tomhle zase byl výborný celý průběh, ale zase taková sláva při odhalení na konci se u mě nekonala.
Jsem tedy hodně zvědavá na třetí díl.
•
Mimochodem už po prvním díle jsem si říkala, že má paní autorka "koule".
Ta fantazie pro brutalitu je na ženu opravdu nevídaná.

12 01.06.2019

Není všechno zlato, co se třpytí.
Kdo chce kam, pomozme mu tam.
Při té knize se vám vybaví podobná přísloví...
•
Čtivé je to teda od začátku do konce, nejde se od toho odtrhnout.
•
Jak již je v ostatních komentářích zmíněno, dost se pointa příběhu podobá knize Za zavřenými dveřmi, ale jako celek, proč ne, celkově je to o něčem jiném.
•
Zase je to teda malinko přitažené za vlasy, ale to už tak u těch thrillerů občas bývá.
Každopádně, rozhodně doporučuji.

12 17.10.2018

Od Carltona Mellicka III. jsem již četla Lidožrouty z Lízátkova a Plyšákokalypsu a bizarro fiction se mi líbí čím dál tím více.
Vlastně je docela zvláštní, že to říkám zrovna já a navíc potom, co jsem zrovna před touhle knihou dočetla Deník farářky. :-)
•
Čím jsem starší, více vystupuji ze své komfortní zóny a snažím se objevovat mnou nepoznané.
Tohle byl zase velký oddych, kdy jsem mezi tím měla spoustu práce a na čtení bylo málo času.
•
Obecně musí člověk k těmto knihám přistupovat s nadhledem a nehledat v tom žádnou velkou literární kvalitu.
Já sama to vnímám jen jako prostředek, takový úlet, jak na chvíli "vypnout" a nechat pracovat jen fantazii.
•
"Přišla si pro jeho duši, ale odešla s jeho srdcem."
•
Lego, těhotná démonka, pár vražd, věčně opilý zápasník sumó a romantika?
No, proč ne. Ve světě Mellicka III. se ničemu meze nekladou.
•
Opět jsem se u knihy dobře pobavila, odreagovala, výborně mi padla.
Tak už mi chybí přečíst jen Strašidelná vagina, té se stále trochu obávám a Dům na tekutých píscích, na který se těším teda moc!

11 09.12.2021

Pro jednou jsem zase vystoupila ze své komfortní zóny a ke čtení jsem si vybrala komiks.
Nebyla bych to já, abych ani v této formě nehledala nějakou přidanou hodnotu.
•
Stoprocentně musím nejprve vyzdvihnout grafickou podobu – ilustrace Štěpánky Jislové, včetně zvolených barev, příběhu přidávaly na atmosféře a kniha tak byla na pohled "líbivá".
•
Dále chci rozhodně zmínit celkové uchopení tématu.
Autor nás provází životem Milady Horákové od narození až po smrt, přesto bez zbytečných informací, dovídáme se pouze to nejpodstatnější.
Velmi se mi líbily také dvoustrany a vsuvky vykreslující dané období.
Na závěr také medailonky a zmínka o ostatních význačných osobnostech, které byly jistým způsobem zapleteny do Miladina života a již zmíněné doby.
•
Bohužel přiznávám, že se spoustou informací jsem se setkala poprvé a nedá mi se nevyjádřit k systému vzdělávání.
Snad už od základní školy se jede stále dokola dějepisecký model, jehož počátek nalézáme kdesi v pravěku a končíme maximálně okrajově u první či druhé světové války, více se totiž probírat nestíhá.
Na střední škole opět ten samý model.
•
V novodobých dějinách, ne příliš vzdálených, přesto velice důležitých, školy stále pokulhávají.
Vždyť osobnosti, jako byla právě Milada Horáková, či významné události, výrazně zformovaly naši budoucnost.
Dnešní děti netuší, co je to protektorát, k datu 17. listopadu je napadne jen zvonění klíči. Exkurzi do Osvětimi vnímají jako výlet na místo, kde zemřela spousta lidí, protože jim k tomu nikdo nic více neřekne. Takhle by se dalo pokračovat dále.
•
Co nám je dnes všechno umožněno, kam až se jako člověk můžeme dostat.
Co všechno již bereme jako samozřejmost, za to někdo dříve musel bojovat.
•
Knihu s celkovým jejím obsahem doporučuji ke čtení nejen mladším generacím.
Určitě mám v plánu přečíst si také další autorovu knihu Anthropoid aneb zabili jsme Heydricha.

11 18.08.2021

"Teraz, keď som mŕtva, si uvedomujem, akí hrozní my ľudia dokážeme byť jeden voči druhému. Ako vo väčšine z nás prevláda útočný cynizmus, ktorý nám bráni vidieť v druhom to najlepšie."
•
V okamihu / Ve vteřině je velmi emočně nabité rodinné drama.
Bála jsem se, zlobila, usmívala, byla dojatá…
•
Boj o přežití, nehoda, která poznačí jedenáct lidských životů.
Pravdu vidí jen ona.
•
Celý příběh totiž sledujeme očima šestnáctileté Finn Millerové, která při nehodě na místě zemře.
A stejně jako ona nemůžeme zasáhnout – jen pozorovat a doufat, že se v každém probudí to nejlepší.
Každé z postav je zde věnován dostatek prostoru a jejich charaktery jsou dokonale vykreslené.
•
Jak bychom se zachovali my?
Jak by se zachovala naše rodina, naši přátelé?
•
Celý příběh je postavený na smutku a ztrátě, kdy ale směřuje k naději a zotavení, psychickému i fyzickému.
Nevím, co více ke knize napsat, jednoduše si ji musíte přečíst.
•
Poznámka na závěr:
Moc chválím přebaly, jak české, tak slovenské vydání, příběh dokonale vystihují.
Ve slovenském vydání mi také byly sympatické otázky k diskuzi v závěru knihy, ty v českém nejsou. Mohou posloužit jako námět např. do školy či ke společnému čtení.

10 11.02.2022

Pokud bych měla tuto knihu popsat jednou větou…
Pohlazení po duši.
•
Tohle bylo tak krásné čtení.
Já od těch klasických, romantických knih pro ženy nikdy příliš neočekávám.
Od začátku vlastně tušíme, jak to dopadne a celou dobu se to spíše vleče.
V čem byla tato kniha jiná a proč mě bavila?
•
Cestování, dobré jídlo, útulná atmosféra i prostředí, láska, přátelství.
Mísilo se tam všechno se vším.
V podstatě jsem měla pocit, že jsem do Kodaně odletěla také a každé ráno si dala ve Varme kávu a kanelsnegle, pak jsem poznávala krásy města a podstatu hygge a později se zase vrátila za Evou, povídala si a u toho jedla obložený chleba.
•
Uvařte si taky kávu, čaj nebo horkou čokoládu, zabalte se do teplé deky, zapalte svíčky, vezměte si i něco dobrého a nechejte se unášet tou atmosférou.
V tomhle podzimním počasí je to ideální čas.
•
Pokud bych přeci jen měla něco knize vytknout…
Zápletky v ději mi nepřišly nějak výrazně zajímavé, trochu mi lezli na nervy Avril s Conradem.
•
Romantika zde byla taková pomalá, nenucená, jednoduše hezká a "nenaivní".
Výborná oddechovka s milým, příjemným a nakonec i trochu překvapivým koncem.

Tak dlouho jsem si říkala, že mi bude chybět Erika, až jsem se k nové sérii s Kate Marshallovou dostala až nyní.
•
Ale stejně jako u předchozích knih, i tady jsem se hned po otevření nemohla odtrhnout a s novými postavami jsem se rychle sžila.
•
Já vím - Bryndzu buď milujete nebo to není váš šálek kávy.
Vždycky se, ač mám autora ráda, snažím být objektivní a hodnotit knihu dle kvality.
Píšu to, myslím, ke každé jeho knize.
•
Ve mně to vyvolalo zájem, emoce, vztah s hlavními postavami... A to je to něco, co v knihách hledám.
Asi jsem četla z toho detektivního pohledu lepší případy (i když tenhle byl skvělý!), ale mě to uspokojilo.
S Kate jsem se těšila na každé setkání s Jakem, pousmála jsem se, když byl Tristan na sebe na konci hrdý - já jsem byla taky. Takže ano, nedá mi to a dneska je to za pět, ale tahle "koule" snad potěší. :-)
•
Mimochodem, líbilo se mi, jak Robert přitvrdil.
Od Dívky v ledu to je obrovský posun. Druhý díl této série si budu ještě chvíli šetřit.

10 29.03.2021

Sharon J. Bolton mě strašně baví.
Mám stejnou "úchylku", jako hlavní postava této série, Lacey – fascinují mě sérioví vrazi.
Zajímá mě jejich psychologie, myšlení, motivy, modus operandi, ...
•
V Londýně začal vraždit novodobý Jack Rozparovač, místy se vracíme do viktoriánské Anglie.
Autorka nás seznamuje s tímto případem, přesto z něj ale dokázala vytvořit další nový příběh, napínavý, čtivý a skvěle promyšlený.
•
Teď už mi chybí přečíst pouze Volavka a pak se stoprocentně zaměřím na nějaké další knihy této spisovatelky, která mě přesvědčila o tom, že umí psát skvělé detektivky, přesně takové, jak je mám ráda.

9 03.09.2019

(SPOILER) Malá kniha, která skrývá velký příběh.
•
Takhle nějak bych popsala Cop, který je vyprávěním tří mladých žen - Smity, Giulie a Sarah, které jsou každá z jiné země a společenské vrstvy.
Žen, jejichž životy, přestože se nikdy nesetkají, jsou spleteny do onoho pomyslného copu.
•
Příběh, který čtete se zatajeným dechem od začátku až do konce...
Tady nastává mé "ale".
Ač nám kniha vcelku uspokojivě nastíní životy postav, je možná na můj vkus až moc stručná a vůbec bych se nebála ten příběh rozvést.
Přiblížit čtenáři ještě více cestu hrdinek, kterou musí ujít.
Protože ano, na konci dostáváme dojemný happy end, ale nejednoho z nás by zajímalo, jak to vlastně s nimi dopadne.
•
*SPOILER*
Shledá se Smita s manželem a najde práci?
Podaří se Giulii zachránit podnik a dobré jméno, jak rodina přijme partnera?
Vyléčí se Sarah?
*SPOILER*
•
Ne vždycky totiž dokáže uspokojit naše pocity pouze ten šťastný konec, když víme, že takhle to v reálném životě nemůže fungovat.
Jinak je to ale kniha moc hezká a určitě doporučuji.

9 02.06.2019

Skvělý thriller!
Musím říct, že jsem měla hodně velká očekávání a kniha mě nezklamala.
•
Nevím, co mám napsat, abych nic neprozradila.
Každopádně jeden "článek" vraha mi byl jasný, odhalila jsem "mozek operace", ale jo, nakonec to autor uhrál tak, že jsem byla i překvapená a vůbec jsem si nemyslela, že jsem odhalila jen jednu část.
Konec byl možná trochu moc, ale na to už jsem si u těch thrillerů docela zvykla.
•
Veliká škoda, že u nás nevyšly další díly.

9 03.12.2018

Moc se mi nelíbí porovnávání Hotýlku a Slepé mapy s Hanou, vždyť jsou to příběhy jiných lidí.
•
Paní Mornštajnová umí dokonale vykreslit charaktery postav, navíc je umí skvěle odvyprávět.
Její knihy nejsou pohádkové příběhy s dobrým koncem, ale osudy obyčejných lidí, v případě Hotýlku za komunismu.
•
Dnes může být spisovatelem opravdu každý, ale záleží, jak literárně kvalitní jeho díla budou.
Alena Mornštajnová umí pracovat jak s jazykem, tak s dojmy a pocity čtenáře. Všechno v jejích knihách mi přijde naprosto uvěřitelné a reálné.
Za mě opravdu kvalitní četba, doporučuji!

9 31.10.2018

Původně jsem si na doporučení šla do knihovny pro první díl, Chemie smrti, ale ten byl bohužel půjčený.
Tohle ale byla pecka!
•
Hlavní postava zde není detektiv, ale forenzní antropolog, což mi vůbec nevadilo, naopak.
Případ byl skvěle promyšlený...
Když už si myslíte, že je konec, tak vlastně ještě není a vyplyne na povrch další takový ten zprvu nepodstatný detail a čtete to doslova s otevřenou pusou!
•
Moc doporučuji a jsem zvědavá na tu "jedničku".

9 06.10.2018