Sidonie komentáře u knih

Stereotypní, sexistické. Ať si každý žije po svém, pokud tím nikomu neubližuje - a ať svůj "recept na štěstí" nevnucuje těm, kterým nechutná.

PS: Ne všechny ženy chtějí děti.
Ne všichni muži chtějí být vykořisťováni a mít vedle sebe Stepfordskou paničku.
A tak dál a dál.
A doslechl se někdo z autorů o té moderní vymoženosti, že žena může mít vlastní peníze? :D Z těch výrazů o uvolnění jsem protáčela oči. To je horší než 50 odstínů s tou svou vnitřní bohyní.

Edit: Ihned po mém komentáři se objevily 2 nové komentáře od nových uživatelů DK, aby ihned vrátily téhle věci červené hodnocení. :-D
A všimla jsem si, že "lidé" komentující přede mnou se zaregistrovali, ohodnotili knihu a víckrát už se na DK nepřihlásili.

Já nevím, nerada jsem zlá na autory (obzvlášť ty český), ale tohle je prostě fakt trapné.
Jsou zkrátka nějaká pravidla slušnosti, která by měli všichni autoři respektovat. Normální člověk neohodnotí ani svou vlastní knížku, natož aby ji hodnotil pod stovkou falešných profilů.
Za autory mi je celkem trapno. Přála bych si, aby Databáze v těchto extrémních případech zasáhla a něco s tím udělala.

Trochu přeceňované, podle mě.
Raději nehodnotím, možná, že jednou mi dá víc...

Napsat tohle někdo dnes, každý nakladatel se mu vysměje.

Nedělalo mi potíže přečíst to, ale ničím mě to nenadchlo. Atmosféra je monotónní. Bez zvratů. Celou dobu jsem čekala na nějaké vysvětlení, na nějaké vygradování...

I když chápu, že je to účel - ukázat zbytečnost a absurditu celého života... K. stejně jako každý z nás nechápe, co vlastně dělá, proč to dělá, kam to vede, jaký to má smysl? A pak konec. Smrt. Nepřijde žádné rozuzlení. Žádný padouch nevyzradí všechny podrobnosti o svém plánu. Nenajdeme smysl života. Žádná pointa. Jen pachtění a - konec.

Jenže tohle všechno se dá vyjádřit lépe. Tak, aby mě absurdita udeřila přímo do tváře.
Takhle mám jen dojem, že jsem přečetla další zbytečnou knihu v tomhle zbytečném životě.

Sartre nebo Camus to zvládli lépe.


Od Kafky bych doporučovala spíše kratší povídky.

8 17.03.2017

Jako malé se mi hrozně líbilo (a přišlo mi to hrozně srandovní), jak Pejsek pověsil Kočičku, Kočička pověsila Pejska a oba tak viseli a sušili se :-)

8 31.01.2017

Jsem v Kosmíru nová, takže můj komentář bude možná trochu naivní. A taky asi dost dlouhý, ale nemůžu jinak.

Předem chci říct, že tohle píše někdo, kdo ke knize přistupovala se skepsí. Dostala jsem ji jako dárek a popravdě si nebyla ani úplně jistá, že ji dočtu. Měla jsem totiž dojem, že jsem hrdinského fantasy už přesycená, že už mě nebaví, že už mi nemá co dát.
Nakonec nemůžu jinak než dát 5*, zařadit Brandona Sandersona mezi své nejoblíbenější autory a honem si jít objednat další díly! A hořím zvědavostí, jaká další překvapení pro nás BS má přichystaná, co vše se ještě dozvíme. Ono tady totiž nikdy není nic takové, jak si na začátku myslíte. :)

Mé obavy, že se budu nudit, se rozplynuly velmi rychle. Mé obavy, že děj bude mít nelogické trhliny, se rozplynuly vzápětí - všechno je nakonec vysvětleno, vše má svůj smysl.
Mé obavy, že zajímavost knihy bude stát jen na originálním systému magie, byly úplně mimo.
Tohle je přesně to, co od fantasy chci a očekávám - skrytá tajemství (BS má vždycky ještě nějaké tajemství!), zvraty, chytré nápady, sympatické postavy. Jsem z Vin opravdu nadšená, konečně dobře napsaná ženská postava ve fantasy, jo!
(Většinou jsou ženy ve fantasy buď převlečení muži anebo sexuální objekty, které tam jsou jen proto, aby měl hrdina koho milovat, a jejichž charakteristika spočívá v detailně popsané barvě vlasů.) Vin je tak skvělá, až si říkám, jak může dospělej chlap napsat tak dobrou šestnáctiletou holku? :-D

Asi nemá smysl mluvit tu o tom, jak jsem nadšená z děje, ostatně nechci spoilerovat. Je to rozhodně něco, co mě dokázalo překvapit. A takových knih není moc (teda vlastně asi je, když koukám na to, kolik má BS už vydaných knih:).
Hodně cením i dialogy, které dodávají celé knize určitou lehkost a díky nimž se dokážeme spřátelit s postavami.

Popisy soubojů, které mě obvykle nijak moc nebaví, jsem tady hltala a obdivovala jsem skvělé nápady, které postavy měly.

Poslední čtvrtina knihy nabrala neuvěřitelný spád, plný (očekávaných i neočekávaných) zvratů a fakt silných okamžiků. A já se prostě od poslední čtvrtiny už nemohla odstrhnout.

Na Vin jsem se teda občas zlobila, že jí něco ještě pořád nedocvaklo, jindy mě ale ohromovala její bystrost a její chytré nápady. Celkově myslím hodně vyrovnané a uvěřitelné.
(Jedná výtka vůči Vin by přece byla: Přijde mi trochu hloupé a vlastně bych to do té postavy ani neřekla, že se bude tak ošklivé chovat ke kandrám.
Je mi jasné, že později svůj názor na ne nejspíš poupraví. Ale zrovna skaatka z ulice by asi nebyla člověk, který by takhle někým pohrdal, ne?)

Líbí se mi, že to není černobílé a prvoplánové (jdi se bodnout, G. R. R. Martine) a zároveň ani naivní (že by hrdinové nepochopitelné všechno přežívali). Jako jo, nerada vidím dobré postavy umírat, ale tady to má smysl.

Ať jen nechválím, musím zmínit i nějaké mínusy:
1. Ta obálka je tak špatná, že bych po téhle knize nikdy sama nesáhla. Ačkoli mám radši paperbacky, jestli knihy někdy vyjdou v pevné vazbě, asi si je do knihovničky koupím, protože tohle je ostuda.
2. Překlad není špatný, ale mrzí mě řada překlepů a chyb. Zvlášť nepříjemné to je v nějaké napínavé chvíli, kdy se najednou musíte vrátit na začátek věty a zjišťovat, co má vlastě říkat. (Skalpovat místo stáhnout z kůže to završuje.)

Za mě nejen super čtení, ale i hrozně inspirativní. BS mi právě ukázal, že vážný fantasy neumřelo. Díky!
(A toho kluka, co mi dal první díl, asi zabiju, když koukám na ceny dalších.:D)

7 25.04.2021

(SPOILER) Moc příjemně se mi to četlo. Jízda, která skončí úplně jinde, než kde začala. A jinde, než byste na začátku vůbec mohli čekat.

Kniha je hlavně zábavná jízda, ale možná zároveň říká něco jako: Jděte dál a neohlížejte se. Někde ve předu na vás čeká něco mnohem lepšího, než co necháváte za ocasem!

Po přečtení jsem byla smutná, že je konec. :-) Ale konec nostalgie, někde tam ve světě možná existuje další skvělá kniha! :-)

SPOILER: Když se dva chlapi pokoušejí starat o jedno miminko, většinou se ho snaží nezabít. Když je shodou okolností to dítě dráčetem, snaží se zůstat naživu. :-)

7 29.04.2020

(SPOILER) Ač mám tenhle druh fantasy vážně ráda, musím přiznat, že jsem se trochu obávala, že nepůjde o moc kvalitní počtení.
Bála jsem se, že to nebude moc dobře napsané, promyšlené, že to bude ploché a prostě... mainstreamové.

Ale knížka mě úplně nadchla! Má sice pár nudnějších pasáží (retrospektivy mě hlavne zpočátku úplně nebavily), ale celkově jsem se vážně bavila.
A odtrhnout se od čtení? Sakra nemožné. Znáte to "ještě kapitolu než zhasnu" a "ještě odstavec než vstanu"? Tak to jsem si začala říkat po první třetině a už nepřestala.

Kniha je rozhodně vtipná, sarkastická ale zároveň tak nějak milá.

I když může kniha na první pohled působit jako takový ten průměrný mainstream, je hodně dobrá. Krásně se čte.

(Škoda, ze to není paperback - já mám prostě ráda fantasy paperbacky :-D)

SPOILER:
Hlavní hrdina je zahořklý a cynický, na všechny kolem je protivný (až na smutný lidi) a přesto si rychle nějakým způsobem získal moje sympatie.
V tom jeho chování vlastně nebyla zloba, spíš smutek a osamělost. V jádru dobrý člověk, kterého ale všechno kolem štve a cítí se zrazený vším a všemi. A žije minulostí. Necítili jste se tak nikdy? Ani občas, ani na vteřinku? Nepřipadal vám svět nikdy tak hrozně nepřívětivý a necítili jste se v něm tak příšerně sami?
A co kdybyste se tak cítili pětadvacet let?
Muselo se to stát - někdo tak polámaný se musí nakonec sesypat. A pak přijde chvíle, kdy se buď dá zase dohromady a začne znovu... anebo taky ne. Anebo šlápne na plyn a (když nemá kousek kouzelného ledu) zabije se.

Ve chvíli, kdy to v Antonovi takhle ruplo, měla knížka vážně sílu.
Moc jsem mu fandila.
Protože na nový začátek není nikdy pozdě.

Napsat takovou postavu - autora docela obdivuju.

Za mě super. Na jednu stranu trochu depresivní a silný příběh o osamělém pětačtyřicátníkovi, který už tak nějak ztratil naději na něco lepšího (ale se šťastným koncem, za což jsem ráda - příběh díky tomu nese jisté poselství naděje)... A přesto svěží a humorné.
Líbilo se mi to. Moc.

A Jorma a ten jeho quest lásky... Docela silný.

Na závěr to do sebe hezky všechno zapadlo a střet s Uplakánkem byl perfektní. Jak jinak by mohl kouzelník porazit hlavního padoucha než kouzlem? :-)
A právě tam, tváří tvář samotnému Uplakánkovi, si osamělý, cynický, nešťastný kouzelník uvědomí, že chce žít - a že život sakra není tak zlý. Protože těch drobností, pro které to stojí za to, je přece tolik.

I když je kniha zpočátku spíš smutná a depresivní, vlastně to je kniha o naději. O tom, že je vždycky důvod, proč žít. Proč se usmát. Že vždycky můžete začít znovu.
Nebuďte protivní a sobečtí, nebo si pro vás přijde Uplakánek. Ale ani si nenechte všechno líbit - nenechte ze sebe udělat oběť (pro Uplakánka). :)

A třeba... třeba, když budeme na lidi milí, tak se nám to dobro podaří nějak předat dál. Jako se to povedlo té staré paní kupující ptačí budku.
(Stejně si myslím, že i ona byla nějaký ten jinotvor... A poznamenala ho znamením života:))

Úplný konec je takový až moc velký happy end, ale myslím, že si to kouzelník zasloužil. Navíc... Ta pohovka, že jo.
Takže: Kdo ví.

Btw. A kdo taky správně uhádl, co je ta kočka zač? :)

7 09.04.2020

Nejvíc se mi na téhle knize líbí to, že si nemůžete říct jako u většiny hororů "sakra, nechoď tam, ta je ale blbá!"... víte, že je to špatně, ale sakra, taky byste to udělali. Vždycky byste to udělali. I když víte, jak to dopadne...

7 05.01.2017

(SPOILER) „...když můj zrak spočinul na stole u zdi, za kterým seděla vyžilá
pohroma, hříčka přírody s mastnými vlasy a kouty, která byla o dobrých deset let starší než já a lehce nažloutlým úsměvem s předkusem
hodným kapybary se na mě křenila skrz růži ve váze.
Jelikož mě viděla, bylo pozdě otočit se a zdrhnout. Nedalo se nic
dělat. Nahodil jsem vynucený úsměv a pomalu kráčel k ní. Čím víc
jsem se blížil, tím víc jsem si byl jist, že nakonec uteču. Byla fakt
hrozná. (...) Malou zrůdičku u zdi, která očividně nevěřila svým očím, že se k ní
blíží muž s úsměvem, jsem nonšalantně minul a zamířil si to o dva
stoly dál."

Je mi smutno z toho, že tohle někomu připadá legrační. :-( Moderní pár si představuju jinak: Tohle je sexistické a stereotypní.
Přitom i o párech se dá psát s nadhledem a ironicky. Třeba kniha Muži: Návod k použití od Kathy Lette se mi docela líbila.

A hlavně je to teda za mě psané naprosto hrozně. To asi taky dělá hodně. :-/

Možná jsem po tom všem, kolik se toho kolem nadělá, čekala víc.
Jsem holka, tak si snad můžu dovolit i trochu negativní kritiky a udělit méně než 5*, aniž by mě někdo obvinil z toho, že se zastávám úchyláků, protože jsem sama úchylák.

Předně chci říct, že téma je to určitě zajímavé a upozorňovat na tyhle věci by se mělo. Opakování není nikdy dost.
Děti je třeba varovat, učit je bezpečně využívat internet a tak dále. Dřív se malým dětem říkalo: Kdyby ti cizí pán nabízel bonbon, neber si.
Dnes bychom měli asi spíš říkat: Kdyby ti něco psal cizí pán na Internetu, neodpovídej!

To, že jsou na světě a na Internetu (a na lide.cz zvlášť - kdo normální tam probohy jde?) úchyláci, to ví asi každý. Hráli jste někdy nějakou online hru? Sexismu je plný net. Vlastně svět. Stačí mít holčičí nick a jede to... Normální člověk si toho ale nevšímá a extra velký úchylárny rovnou blokuje.
Ale jo, samozřejmě, ať se děti v tomhle víc vzdělávaj. To je jen dobře. A je dobře vzdělávat v tom i dospělé. Každý může podlehnout a dostat se do sítě.

Mám ale hodnotit knihu?
Tak podle mě je ta kniha docela amatérská.
To, jak jsou vedený rozhovory, se mi vůbec nelíbilo. Otázky mohly padat lepší. Docela neprofesionální, promiňte mi to, ale přišlo mi to tak. Ten, kdo vede rozhovor, by měl mít nějaký odstup.

Neustálé odkazování se na křesťanství bylo někdy k smíchu. (Třeba ve chvíli, kdy je řeč o emancipaci a sexuální revoluci a ona do toho začne tahat křesťanskou kulturu - eh? Vážně? Právě sexistické křesťanství postavilo ženu do podřízené role.)
No tahat do toho křesťanství, to mi vážně hodně vadilo. Propaganda křesťanské víry. A za to jsem si zaplatila. (To Knihu Mormonovu bych alespoň dostala zadarmo na Marketplace. Měla jsem si radši přečíst tu.)

Mohlo to být lepší, mnohem lepší. Víc prostoru poskytnout "predátorovi" by taky neuškodilo.

Rozhovory byly spíš o domněnkách a vlastních postojích než o faktech. Třeba ten rozhovor se sexuologem. Tam to bylo hodně znát.
Dozvěděla jsem se tam, co si myslí o současný situaci jeden starší pán, ale nějaké objektivní informace jsem moc nedostala.

Kdyby to nebylo vydávaný jako dokumentární kniha (či dodatek k dokumentárnímu filmu), tak ok. Ale nemělo by tohle být tak nějak objektivní?

A pokud člověk chce vidět, jaké úchylárny lidi (teda spíš náhodný generátory slov) píšou na netu, není třeba si kupovat knihu (toho prostoru tam tomuhle stejně není moc věnováno), stačí se přidat na FB do skupiny Supeřbuřty českých seznamek. Obrázek si utvoříte.

Maličkosti: K čemu ty s obsahem nesouvisející fotky? Proč tak velký písmo, řádkování, tak vysoká gramáž papíru?
Kniha vypadá tlustě, ale obsahu v ní moc není.
Za 350 Kč je kniha opravdu hodně předražená. Koupit ji za plnou cenu, měla bych zlost.

Každopádně, uznávám, že téma je důležité a je dobře, že se o tom i díky filmu a knize začalo víc mluvit.

A něco zajímavého v knize je. Jen jsem holt trochu zklamaná, protože jsem se na tu knihu těšila a čekala jsem, že se z ní dovím něco nového, zajímavého. Tohle bylo jako číst diskusi na Zpovědnici nebo poslouchat hovory v hospodě. Jako fajn, ale proč je rovnou vydávat v knižní podobě?


Btw. Z důvodu koronapokalypsy jsem neměla příležitost navštívit kino. Je možné, že po zhlédnutí filmu změním na knihu názor? Třeba jí pak hvězdičku přidám.
Zatím 2 - 3.

No já nevím. Pokud se to někoho dotkne, omlouvám se. Já to veřejné nadšení prostě asi nesdílím.

6 27.03.2020

KOMENTÁŘ OBSAHUJE DROBNÉ SPOILERY
Anotace knihy slibuje "erotický thriller", ale ve skutečnosti toho nabídne mnohem víc.
Tak třeba nešťastný příběh o lásce. A šťastný příběh o lásce. Kritiku homofobie, kritiku společnosti a toho, jak můžou pomluvy zničit lidské životy. A třeba taky to, že ne vše je vždy takové, jak se na první pohled jeví. A že za chováním lidí může stát něco, o čem nemáme ani tušení.

Erotiky se dočkáte až v druhé půlce knihy, na mě osobně jí bylo někdy až trošku moc (ale nestěžuju si! To by bylo jako říct, že ten horror byl moc strašidelný. Jen nejsem zvyklá číst něco takového:).
Explicitní erotika kontrastuje s čistým (byť popíraným) Richardovým citem. A právě proto tu má erotika jasný smysl.

A i když mi sám Richard byl zpočátku spíš nesympatický, v druhé části knihy mi ho bylo čím dál víc líto a nakonec jsem mu opravdu přála, ať mu to s Michaelem vyjde.

Jak tu někdo psal, v knize se opravdu dost naznačuje, je třeba fakt, že mi bylo prakticky hned jasné, že nic z toho, k čemu na začátku došlo, nebyla náhoda, a kdo za zmizením Michaelova otce stojí. Ale musím taky uznat, že mi nebyl jasný motiv.
Kdo je Charlotte mi bylo jasné už dlouho taky, ale zase jsem si ji nespojila s tou dívkou z dopisu...
Takže já si myslím, že to byl autorčin účel. Něco nám vyzradila, abychom si my, čtenáři, mysleli, že jsme na to kápli, ale přece jen si nechala ještě nějaké to eso v rukávu, aby nás ke konci překvapila.

Závěr jsem si představovala maličko jinak, Kirsten jsem si neoblíbila. Ale ne vždycky to může být happy end pro všechny, že? :-) Je to tak, jak to je. Bylo mi líto Lilie. A Richarda.

Knížka to je čtivá, erotické pasáže na mě nepůsobily trapně, i když občas jsem si říkala "tohle je vážně moc".

Jedna z mých nejoblíbenějších od Karla Čapka. V hlavě mi zůstala povídka Romeo a Julie a pak ta o pračlověku Janečkovi :-)

Prý jsem cvok, že jsem tuhle knihu přečetla z malého displaye Nokie C6-00, zvlášť, když se mi všechna písmena s diakritikou měnila na podivné geometrické tvary... Ale příběh mě tak chytl, že jsem nemohla čekat, až se dostanu do knihovny. Zvládla jsem to za 14 dní.

Občas mi trochu lezlo na nervy to vychvalování křesťanství (zvlášť když z historie víme, co následuje).

Ale ten příběh má neskutečnou sílu. A to nepatřím mezi lidi, kteří by řekli: Je to klasika, všichni to vychvalují, tak to asi musí být dobré, dám 5*, abych vypadala jako arbiter elegancie.

Líbil se mi Petroniův sarkasmus a jeho odvaha, soucítila jsem s Euniké.

"Glauku! ve jménu Kristově! Odpusť!!"
A hlava mučedníka lehce se pohnula a pak bylo slyšet z vrcholku sloupu nářku podobný hlas:
"Odpouštím."

6 12.01.2017

Jé, tak tohle se mi hodně líbilo! Sedlo mi to po úplně všech stránkách. Hravé, milé, vtipné, příjemně romantické (TAKHLE se má psát romantika, ať se jdou bodnout upíři a vlkodlaci), plné zvířat, jemně feministické, se spoustou sympatických postav, kterým nemůžete než přát šťastně až na věky. Knížku jsem zhltla a pak se dostavil ten důvěrně známý pocit, který značí, že ta knížka byla fakt dobrá - smutek, že už je po všem, a že se už s Janou, Eduardem a G už nikdy nesetkám.

Je to samozřejmě fantasy pohádka, tomuhle žánru odpustíte malinkaté nelogičnosti a nejasnosti ohledně magie (zvlášť když si i samy autorky z nich udělají legraci a dají tak najevo, že o nich ví, ale že se s nimi zkrátka musíme smířit). Já mám tenhle žánr obzvlášť ráda, a proto neváhám dát 5*.

Spojení s historií jsem se trochu bála, ale nakonec mi tu ta historická stránka ani trochu nepřekážela, ba naopak, dokázala i pobavit.

Poznámky autorek mi zprvu přišly trochu rušivé (snad jediná výtka), ale později mě naopak bavily jako takové poznámky pod čarou u Zeměplochy.

Nu, napravování historie jde autorkám vskutku dobře, tak jen tak dál. Je toho ještě spoustu, co je třeba napravit! :)

5 19.07.2022

"Vždycky ještě zbývá nějaké tajemství."
Tahle věta je pro mě už neodmyslitelně spjata s Brandonem Sandersonem.

Třetí díl mám za sebou a co říct? Prostě: Oooo ano, ano, ano! To, čím si mě Brandon získal v první sérii, je zpátky!
Když jsem dočetla druhý díl a pustila se do třetího, měla jsem takový pocit jakože "jo, dobrý, líbí se mi to, ale už to není tak chytrý a promyšlený jako první série". A zase jsem se strašně spletla, zase jsem Brandona hrozně podcenila. V jeho světě se nic neděje jen tak na efekt, nevytváří nesmyslné problémy, které by pak měl sám problém vyřešit, jen aby třeba šokoval. V jeho světě má všechno smysl. Já tohle opravdu nesmírně obdivuju.
A už se těším, až odhalím další z tajemství. Zatím toho vím o Kosmíru opravdu málo. Ale o to víc jsem napjatá a natěšená. (Ostatně, jak bych mohla být tak domýšlivá, abych chtěla vědět víc než Soulad?)

Možná by se dalo najít pár drobností, které by se daly vytknout (některý vtípky už se trochu opakovaly a kdo to se slečnou T. nečekal, že?), ale celkový dojem je prostě naprosto fantastický a ten konec na mě zapůsobil docela silně (Wax a Wayne, že jo). Malý plus taky za pár chytrých myšlenek (nebo spíš situací, který člověka k těm myšlenkám nenásilně ponoukají).

PS: Konečně si mě získala i Marasi, přišla mi tu mnohem lidštější a opravdovější než dřív. Vlastně teď mám ráda úplně všechny, Wayne byl super, ale MeLann mu tady docela šlapala na paty :)
A bez Steris by to nebylo ono a řekla bych, že svou hodnotu v příběhu docela podceňuje. :)

5 22.02.2022

Mé první setkání s autorem a určitě ne poslední. Ale příště se musím trochu krotit a číst pomaleji, sakra, už teď se mi stýská.

Je to vtipné, originální, je to pro všechny, kteří mají rádi převrácené archetypy a rozbořená klišé.

K humoru: Čekala jsem něco jiného, ale nevadilo mi to. Nezasmála jsem se u toho ani jednou, ale možná jsem na ten humor už prostě imunní po všem, co jsem přečetla. Ale hrátky s jazykem jsem jako vždy oceňovala úsměvem.
Autor si to psaní musel fakt užívat. :-)

K příběhu (budu maličko spoilerovat): Příběh super, některé věci trochu předvídatelné, ale odehraje se tam toho tolik, že všechno vás prostě nenapadne a nedojde vám. Trochu mě mrzí, že mi vlastně okamžitě bylo jasné, jaký význam budou ty "veřejné práce" mít.
Ale když Thessalonius řekl Zlému princi Charliemu, že je úplně vedle, taky jsem zapochybovala, jak to nakonec celé dopadne.

Tohle spoiler není:
Konečně taky kniha, kde je prima ženská postava. Jo, ti dva se k sobě budou hodit. :-)

Hmmm mmm. Napadá mě toho spoustu, ale nebudu už nic vyzrazovat. Přečtěte si to, nebudete litovat.

PŘÍBĚH ***** HUMOR **** AKCE *** NAPĚTÍ *****

(Závěrem ještě dodám pochvalu překladateli. Stejně jako u Kedrigerna, ani tady mě nezklamal.
Ovšem chtělo by to korekturu - občasný překlep se dá překousnout, ale záměna jména nebo chybějící slůvko mě při čtení trochu obtěžovalo.)

5 15.05.2017

Co říct, co ještě nebylo řečeno?
Z pohledu dnešní doby nedávají už nějaké věci úplně smysl (o ženských postavách a chovaní ostatních k nim radši vůbec nebudu mluvit), ale tak člověk se na to musí dívat v kontextu doby.

Tolkiena si budu každopádně vždycky vážit. Bez něj by totiž nejspíš nebylo žádného fantasy, které považuju za lepší.

Souhlasím s tím, že je tato kniha nejlepší z trilogie. Bavila mě nejvíc.
Upřímně ale (a to jsem vůbec nečekala) budu dávat přednost filmům.

PS: Hlavní hrdinové jsou stejně Sam a poník Vilík.

Proč se o těch nejvíce zajímavých knihách vždycky mluví tak málo? Život, jak ho neznáme jsem objevila náhodou v jedné benefiční aukci pro kočky. A vyklubala se z ní jedna z nejzajímavějších knih, které jsem v posledních letech četla. Do knihovny si ji ukládám na čestné místo hned vedle Věčné Treblinky.

Kdybych tušila, že věda o vesmíru je i vedou o životě (a nejen o kamenech:D), zajímal by mě celý vesmír mnohem dříve. Život mě fascinoval snad od narození.

Autor zprvu upozorňuje na to, že pátrání po životě ve vesmíru se dosud soustředilo na hledání planet podobných Zemi. Ale je to správný postup? Může život existovat i v úplně jiných podmínkách? Může být život založen na jiných základech než ten pozemský? A byli bychom vůbec schopni ten život rozpoznat jako život, pokud by se od nás velmi lišil?

První část knihy je knihou zejména o biologii a o pozemském životě. Autor se zde snaží redefinovat život (a pozemský život), protože bez odpovědi na otázku "co je život, co život potřebuje a jak může vypadat" se těžko můžeme pouštět do řešení otázky, zda existuje život mimozemský.
Zároveň přesvědčivě obhajuje, proč by i viry měly být považované za živé. Upravuje strom života a dokazuje, že na Zemi vedle sebe žijí přinejmenším dva typy života - náš známý DNA život, ke kterému patříme i my, živočichové, a druhý typ života, ke kterému patří dnes už převážně jen viry (ale v minulosti možná mnohem víc).
Dokazuje také, že i život na Zemi může přežívat v extrémních podmínkách (například kolem černých kuřáků na dnech oceánu žije život i bez energie že Slunce), a dokonce, že náš život má původ v mikrobech žijících v extrémních podmínkách.
Potřebujeme tedy ke vzniku života tak specifické podmínky, jak jsme si dlouho mysleli?

Během argumentace se Peter Ward často opírá o jiné vědce, čímž jeho argumentace působí věrohodně. Nejde jen o teoretizování jednoho nadšence. (Sám autor patří navíc mezi skeptiky, co se týče víry v mimozemský život. K bádání tudíž nepřistupuje idealisticky a nezkresluje údaje "protože si to přeje".)

Teprve když už máme definovaný náš život, můžeme se podívat i na jiné formy života. Byl by teoreticky možný život, který třeba nevyužívá stejných dvacet aminokyselin jako my, terraoané (jak nazval nás, pozemšťany)? Byl by možný život, který by jako stavební prvek nevyužíval uhlík a jako rozpouštědlo vodu?

Velmi zajímavá myšlenka je, že místo slepého pátrání v nekonečném vesmíru je třeba soustředit se na výzkum tady na Zemi. Pokud by se nám podařilo VYTVOŘIT život odlišný od toho našeho, dokážeme, že takový život může existovat a pak po něm můžeme začít pátrat na planetách, které jsme dosud považovali za pro život nepříznivé.

(Náhodou čtu knihu zrovna během pandemie covidu-19, je příhodné, že se kniha věnuje virům a vysvětluje, co jsou vlastně zač.)

Astrobiologie rozhodně vypadá jako úžasný vědní obor, o kterém chci zjistit ještě víc.
Jasně, není to odborná publikace, je to psáno pro veřejnost, ale to mi vyhovuje. I tak jsem si některé obtížnější pasáže musela číst dvakrát, abych jim plně porozuměla. Na druhou stranu, u jiných záležitostí bych se bývalá rada zastavila na delší čas a nechala si je podrobněji vysvětlit. Ale chápu, kniha by pak také mohla mít tisíc stran...
Kniha je opravdu plná zajímavých informací. Třeba o prionech jsem nevěděla. Je zvláštní, jak málo pořád víme. Přesto máme tendenci si vždycky myslet, že teď už víme vše, už jsme vše objevili, a nejsme ochotní dosavadní teorie přehodnocovat a upravovat. Přitom právě otevřenost novým myšlenkám je to, co pohání vědecké poznání, ne?

Btw. Osobně jsem k otázce možného života mimo Zemi přistupovala neutrálně. Neměla jsem na to žádný názor. Samozřejmě bych si přála, aby život nebyl vzácný, ale to neznamená, že v to budu věřit.
(Prokázání existence života ve vesmíru by mi dodalo tolik naděje! Tady jsme si to dost podělali a představa, že jsme zničili jedinou planetu s životem mě dost trápí.) Každopádně jsem k tomu přistupovala s otevřenou myslí, troufám si tvrdit. A kniha mě ohromila a myšlenka mimozemského života mi teď nepřipadá nemožná.

Není to kniha pro ty, kteří chtějí číst senzace a nepodložené, ale úžasné teorie či příběhy lidí údajně unesených mimozemšťany. Je to spíš kniha pro ty, které skutečně zajímá pravda (o životě, vesmíru a tak vůbec) a chtějí si ji logicky obhájit.
Rozhodně ale doporučuju všem.

4 03.01.2022

Kniha, která je hodně k zamyšlení a rozhodně není jen o zvířatech. Je o světě. Je to teorie (velmi dobře vyargumentovaná a ozdrojovaná teorie) o myšlenkovém vývoji lidstva. Autor, který je odborníkem na holokaust, v ní mimo jiné podal vysvětlení, jak vůbec mohlo a dál může v lidských dějinách docházet k tolika strašným věcem.

V knize najdeme i příběhy lidí, kteří přežili holokaust, ale kniha nabídne i pohledy lidí z druhé strany. Teorie, do které je to vše zasazené, mě velmi oslovila, myslím, že by bylo téměř nemožné najít v ní mezery.

Při čtení jsem knihu neustále odkládala a dlouhé minuty přemýšlela o tom, co jsem právě přečetla.

Nečekejte knihu, která vám dá výčet zvráceností, která pácháme na jiných druzích. Tohle je odborná kniha, která se snaží nehrát na emoce. Za ten vědecký přístup jsem moc ráda.

Knihu považuju za takovou svou Bibli. Je to už víc než rok, co jsem ji přečetla, ale stále se k ní v myšlenkách vracím (a vlastně nejen v myšlenkách). Velmi silná kniha, o které dokážu s klidem psát jen proto, že už je to dlouho, co jsem ji četla. Doporučuju.

4 02.12.2021

Legenda o Rovenu je slabší než další díly, což ale berte spíš jako chválu dalších dílů.
Filip mi ze všech tří hrdinů připadal nejsympatičtější, i když ze všeho nejvíc k němu čtenář v tomto díle cítí prostou lítost.
Dalším postavám jsem přišla na chuť až v dalším díle.

Nejprve mě trochu rozhodilo, když jsem zjistila, že se v druhé polovině knihy na delší čas rozloučíme s trojicí "hrdinů", ale Vlaherův příběh mě brzy vtáhl a já se hodně bavila.
"My tady zachraňujeme svět, ale oni budou trvat na tom, že budou pracovat jen do dvou!"
Celkově mě druhá polovina knihy bavila o moc víc.

Líbily se mi občasné herní narážky, ale klidně bych jich snesla i víc :)

4 07.02.2019