SHi komentáře u knih

Hlavní hrdinka se vydává do Egypta, s sebou bere tajemnou lahvičku, kterou jí zanechala její příbuzná, a která je zřejmě prokletá, hlídaná jakýmsi duchem z dávných dob… To zní vcelku hezky. Jenže celá kniha je prakticky o tom, jak je hl.hrdinka střídavě zaujata a střídavě podrážděna dvěma muži, co o ni projevují zájem – či projevují zájem o převzácný deník její příbuzné (a převzácnou lahvičku od téže osoby), o jejichž bezpečí se hl.hrdinka ustavičně bojí (a přeci o nich před ostatními cestujícími bez přestání tlachá). A když už se všechny ty nezajímavé protivné postavy pro jednou přestanou věnovat opačnému pohlaví a vzpomenou si, že jsou součástí i mysteriózního románu a nejen červené knihovny, zápletka se točí výhradně kolem toho, kam onu lahvičku a deník ukrýt a kdo je chce asi vzít (vprostřed knihy už jsem byla na slova deník a lahvička naprosto alergická). Nu a co příběhová linie zmíněné příbuzné z 19. století? Ta při své návštěvě exotického Egypta líčí výhradně zaujetí svým panem průvodcem.

1 02.11.2022

První polovina knihy se dost vleče, Sarah jako hlavní hrdinka navíc nepůsobí nijak zvlášť zajímavě ani sympaticky, to už mě spíš zaujaly problémy jejích přátel. Hlavní příběhový zvrat jsem ale nečekala a i když je kniha místy zbytečně zdlouhavá a ne vždy dává perfektní smysl (např. co se Hannina chování týče, čekala bych od ní trochu jiný postoj), zápletka samotná byla zajímavá a neotřelá. Určitě ji šlo pojmout o něco lépe a poutavěji, na druhou stranu našla se i řada zajímavých a dojemných pasáží (především vztah Eddieho s jeho matkou a vůbec posledních několik stránek).

3 29.12.2021

Krásné, romantické, dojemné. Místy možná trošku přeslazené, ale ne natolik, aby to bylo nějak zvlášť na škodu. Rozhodně se jedná o román se silnou zápletkou, která vyvolá celou řadu emocí, a s realistickými postavami, s jejichž jednáním a pohnutkami lze sympatizovat (ač ne vždy souhlasit, jako v případě Charlese). I střídání dvou příběhových linií bylo příjemné a konec byl prostě překrásný a srdceryvný. Atmosféru knihy ještě umocnil poslech audioknížky, která je moc hezky namluvená, zvláště co se týče Danových dopisů.

15 16.12.2021

Skvělá detektivka, v níž A.Horowitz mimo jiné objasňuje okolnosti otázkami opředeného střetnutí Sherlocka Holmese a profesora Moriartyho u Reichenbašských vodopádů. Tentokrát autor upustil od příjemně květnatého psaní ve stylu doktora Watsona, na druhou stranu mi vyprávění připadalo podstatně svižnější než u Domu hedvábí, originálních metafor bylo stále víc než dost a protentokrát nebyla nouze ani o řadu úsměvných obratů, zvláště v úvodu a v závěru příběhu. Celou knihu navíc provází zvláštní atmosféra tajemna, která čtenáře svádí zvažovat slova a činy jednotlivých postav a snažit se uhodnout, zda se autor tím či oním nesnaží něco naznačit. Nu a závěrem už jen třeba říci, že s tak geniálním rozuzlením příběhu se člověk jen tak nesetká.

1 11.12.2021

Začít číst příběhy Arsèna Lupina bylo štěstí v neštěstí, neboť Leblancovi se v nich prostě podařilo vytvořit něco, ve srovnání s čímž veškeré ostatní detektivky poněkud blednou. I v tomto díle čeká spousta napětí, řada úsměvných i smutných situací, dramatická zápletka, která má spád, postavy, co zaujmou a působí opravdově a lidsky, a v hlavní roli "detektiv", který jejich příběhy prožívá spolu s nimi, místo aby si nestranně vyšetřoval zpovzdálí. Tak trochu čekám, kdy ze mě ono obrovské nadšení nad Leblancovou tvorbou spadne, zatím ovšem marně. ^^

11.12.2021

Poměrně nezáživné, ale jako oddechovka postačí. Příběh se místy hodně vleče (zvlášť soudní líčení tu bylo neskutečně nudnou záležitostí) a o nějakém vyšetřování ze strany Elleryho Queena může být sotva řeč (o veškeré své detektivní práci ostatní postavy i čtenáře informuje jediným sdělením, totiž že se nad případem dlouze zamýšlel a opakovaně si procházel listiny, jež měl k dispozici, avšak bezvýsledně). Beru na vědomí, že není detektivem v pravém slova smyslu, nýbrž amatérem a předně spisovatelem, ovšem čekala bych, že jako hlavní postava do příběhu zasáhne o něco víc. Nebýt záblesku inspirace ke konci, zápletka by se totiž docela dobře obešla i bez něj a jeho nedostatek iniciativy byl chvílemi frustrující. Ale abych knize nekřivdila, samotný závěr byl rozhodně zajímavý a jeho okolnosti byly překvapivé (navzdory tomu, že pravá identita vraha byla zřejmá už desítky stránek předtím, než se k ní dopídil Ellery).

2 11.12.2021

Hezká detektivka, ale spíše typu "přečíst a zapomenout". Zápletka není nijak strhující, postavy působí vesměs fádně a než jsem si stačila pořádně zapamatovat, kdo je kdo, ocitla jsem se v závěru příběhu, který mě sice trochu vytrhl z letargie, ovšem nezáživný a vleklý zbytek knihy se mu přebít nepodařilo.

2 26.11.2021

Zatím určitě můj nejoblíbenější díl. Japonské prostředí a zvyky byly příjemnou změnou, stejně tak nové postavy v čele se sympatickým císařem. Autor se tentokrát opřel o japonskou společnost v době samurajů, podařilo se mu nastínit jejich nadřazenost a nedůvěru vůči cizincům i oddanost panovníkovi usilujícímu o reformu. Potěšilo mě i to, že tu o něco více prostoru (nutno uznat, že ne o moc) dostal i Horác, který obvykle bývá zastiňován Willem a Haltem.
Celkově platí totéž, co pro ostatní díly - jedná o moc milou četbu, která skýtá dobrodružství, pobavení i poučení. V podobě audioknihy čtené Matoušem Rumlem o to lepší, jeho přednes v rámci celé série je prostě úchvatný. Ale ač mám tuto sérii opravdu ráda a ač bych tomuto dílu na hodnocení ráda dala plný počet (obzvlášť pro zajímavou první část knihy zaměřenou na Horácovo putováním s císařem a pro krásné dojemné loučení k závěru), hvězdičku strhávají tytéž nedostatky, které provázejí každý díl – občasná stereotypnost, rozhovory plné popichování, které už je někdy spíše protivné než vtipné, a idealizace, která z jistých postav čiší až běda.

3 29.09.2021

Leblancovy romány o Arsenu Lupinovi jsou prostě úchvatné. Ač by člověk čekal, že časem si na autorův styl zvykne a už ho nebude mít co překvapit, přeci je každý z příběhů naprosto ohromující a velkolepý.
Ani Aféra 813 tedy není výjimkou. Nu a pokud jsem to, jak rozkošně tu Lupin v půli knížky vytrolil policii, považovala za naprosto geniální, pak to není nic oproti dalším zvratům, které se, jak je zvykem, později začnou valit jeden za druhým. Kniha je plná dramatických i tragických situací, ironie a humoru, obratů, kde pocity vítězství střídá drtivá porážka. A přeci autor v hlavní postavě nevytvořil žádného nadlidského hrdinu, nýbrž člověka, jehož nesmírnou vůli, inteligenci a přístup k životu nelze než obdivovat. To vše dohromady tak tvoří strhující napínavé dobrodružství, od nějž je zatěžko se odtrhnout.

1 14.09.2021

Příběh se skvělým spádem, který člověku jednoduše nedovolí nečíst dál, je napínavý, dojemný i zábavný. Postavy i zápletka jsou uvěřitelné, hlavní hrdina sympatický. Tehdejší Londýn působí realisticky a prostředí divadla je tak krásně zpracováno, že čtenář opravdu má pocit, jako by se ocitl přímo na jeho prknech, jak láká anotace. Ale předně je tu nevšední a strhující úvod – opravdu dlouho se mi nestalo, abych hned na první stránce nabyla dojmu, že tahle kniha bude stát za to.
Jedná se o můj první román od Cornwella, tudíž nutno uznat, že pravděpodobně nemám podobný náhled jako většina komentujících níže - příběh je nicméně krásně odvyprávěn a má dobré tempo i zápletku.

3 12.08.2021

Další dechberoucí dobrodružství Arséna Lupina. Jako obvykle nechybí spletitá zápletka, spousta napínavých i dojemných situací a předně jeden dramatický zvrat za druhým. A poněvadž Maurice Leblanc v Lupinovi dokázal stvořit jednoho z nejsympatičtějších literárních hrdinů, s jakými jsem se kdy setkala (ne-li toho nejsympatičtějšího), jeho osudy je prostě radost sledovat. Vřele doporučuji.

27.07.2021

Působivý střet dvou sympatických, ač zcela odlišných postav. Zatímco Lupin se jako obvykle ke všemu staví s rozjařilostí a ironií a zdá se být vždy o krok napřed, mladičký Beautrelet se mu zarputile drží v patách (a čas od času ho dožene i předežene, jen aby se nakonec ukázalo, že tak Lupinovi vlastně hraje do noty) a svým důvtipem, tvrdohlavostí i jistou dávkou přehnané horlivosti a naivity tu trochu připomíná mladého Lupina tak, jak byl představen v Hraběnce Cagliostrové. Celkově se jedná o napínavou knížku plnou gradujících zvratů (a s velice zdařilým vyvrcholením k závěru knihy) zaobalenou klasickým Mauricovým humorem, ironií i jistým tragičnem.

2 23.06.2021

Moc hezký příběh s bravurním historickým pozadím, nicméně nelze knihu nesrovnávat s prvním dílem, který nasadil laťku prostě příliš vysoko. Tentokrát byla zápletka tu a tam trošku vynucená a hlavní hrdinové, kterým bylo ponecháno o něco méně prostoru než posledně, už nepůsobili zdaleka tak charismaticky. Hodně mi chyběly i kapitoly z úhlu pohledu hlavních hrdinů a jejich interakce jednoho z druhým, neboť příběh se tu více soustředil na putování Vallonova vojska jako celku. Stále se tedy jedná o překrásný a čtivý dobrodružný román, bohužel však ani zdaleka ne tak zdařilý jako díl první.

3 14.06.2021

Jedna z mála knížek, kterým opravdu není co vytknout. Napínavá zápletka plná neskutečných zvratů, inteligentní humor, uvěřitelné postavy se sympatickým hlavním hrdinou v čele, mystično prokládané romantikou i akcí – a to vše zaobalené v autorově příjemném stylu psaní a završené krásně tajemným, ač smutně laděným epilogem.
Román o hraběnce Cagliostrové je bravurným prequelem příběhů o Arsénu Lupinovi a odhaluje, kdo se vlastně skrývá za maskou rozpustilého lupiče gentlemana.

1 11.06.2021

Velice zajímavý příběh i pojetí a spousta skvělých hlášek k zamyšlení i inspiraci. Nicméně po nějaké době už mě autorova věčná vševědoucnost a moudra začaly spíše popuzovat.

3 29.04.2021

Vtipné, milé i dojímavé stripy ze života upírky a vlkodlaka. Pobaví i zahřeje u srdce, nicméně zakrátko se dostaví stereotyp a člověk zatouží, aby už byl u konce, nebo aby se vynořila hlubší zápletka.

1 29.04.2021

K celkovému obsahu knihy se bohužel vyjádřit nemohu, neboť zatím jsem měla tu čest přečíst si jen v angličtině Dazaiův román Selhání (No Longer Human). O něm však můžu s definitivní platností prohlásit, že je to jeden z nejúchvatnějších příběhů, co jsem kdy četla.
Přestože Yozo, hlavní postava příběhu, svůj život považuje za cosi plné selhání a studu, a je to člověk, který nedokáže být šťastný, člověk, který žije v neustálé úzkosti a strachu z toho, že by kdokoli spatřil jeho pravou tvář (ale zároveň se děsí i skutečnosti, jak snadné pro něj mnohdy je ostatní klamat) a román celkově se zabývá nepříjemnými tématy, jako je sebevražda, alkoholismus a drogová závislost, nepůsobilo to na mě jako vysloveně depresivní čtení. Snad za to mohla krásná předmluva anglického překladatele Donalda Keeneho, který zdůraznil, že román je psán čistě z pohledu Yoza, a proto také jeho příběh vnímáme jeho očima - jako zahanbující, nešťastný život beze smyslu. Teprve epilog ukáže celý příběh v novém světle - dozvídáme se v něm, jak Yoza mohli vnímat nestranní pozorovatelé, kteří nevěděli nic o jeho vnitřním trápení - totiž jako osobu zábavnou a nesmírně přívětivou (cituji: "Tak jako mnozí lidé nejsou schopni vidět vlastní krutost, Yozo si nikdy nepovšiml své jemnosti a schopnosti milovat.") Přestože se Yozo (a jeho prostřednictvím snad i Dazai, neboť příběh je tuším částečně autobiografický) považoval za někoho opovrženíhodného a neschopného dojít jakékoli podoby štěstí, zároveň byl i velice laskavý a mírný - a při takových pozitivních vlastnostech možná už nesejde na tom, zda se tak choval čistě z úzkosti a strachu znelíbit se ostatním.
Dazai krom toho píše nesmírně čtivě a zcela otevřeně odhaluje každý pocit a myšlenku za konáním svého hlavního hrdiny. Snad díky tomu na mě román navzdory svému názvu i celkové povaze paradoxně působil jako jedno z těch nejjemnějších a nejlidštějších děl, co jsem kdy četla.

5 13.01.2021

Haytham Kenway je skvělá postava, za níž byla v Assassin's Creed nesmírná radost hrát. Tato knížka se věnuje výhradně jeho příběhu a osvětluje, co ho vedlo k jeho cynickému, realistickému a často nelítostnému chování v herní sérii. Kniha je psána čtivě, příjemně obohatí fanoušky AC, ale zároveň si troufám říci, že velice dobře funguje i jako samostatný příběh, který si čtenář užije i bez znalosti hry.

2 02.12.2020

Z anotace jsem naivně očekávala psychologický román hlubšího charakteru. Nicméně až na kraťoučké, leč velice zajímavé a emotivní pasáže z Finnova úhlu pohledu, je zbytek knihy obvyklým románkem s protivnou hlavní hrdinkou a stereotypním objektem jejího zájmu. Což je škoda, neboť příběh měl opravdu velký potenciál, ovšem od nezvyklého vztahu relativně obyčejné dívky s jejím postiženým bratrem se postupně začal čím dál více přiklánět ke klasickému dívčímu románu, jakých už máme celou řadu. Hlavní zvrat k závěru knihy byl nečekaný, bohužel v tomto bodě už jsem byla oběma hlavními hrdiny otrávena natolik, že mi byl vcelku lhostejný. A závěrem tu máme otevřený konec - takové mi obvykle zas tak nevadí, tady však působil jaksi nepatřičně a byl jen posledním bodem umocňujícím mé zklamání z knihy.

2 24.08.2020

Vyobrazení krutosti a zvrácenosti Borgiů z pohledu vesměs sympatické Violanty. Ač jsem zpočátku měla potíže se do knihy začíst, později mě příběh opravdu pohltil a nemohla jsem se odtrhnout.
Kniha je pojatá jako román pro ženy zasazený do historických skutečností, takže kdo čeká drásavý příběh věnovaný rodu Borgiů, se spoustou intrik, politikaření a lstí, bude možná trošku zklamaný. Kdo má však zájem o čtivý román s důrazem na komplikovaný vztah Violanty, Cesara a Lucrezie, to vše na pozadí skvěle zapracovaných historických postav a událostí, bude více než spokojen. Hlavní zápletka byla poutavá a dojemná a výborně pojatý byl i prolog, k němuž se autorka na konci vrátila.
Za vyzdvižení určitě stojí vyobrazení Cesara, který je snad v každém provedení vždy nesmírně zajímavou postavou. Autorka ukázala jeho bezohlednost a ctižádost, stejně tak však jeho schopnost oslnit, být skvělým společníkem. V procítěných úryvcích dopisů na začátcích kapitol zase zvolna vyplývaly jeho úvahy o vlastní existenci a citech k sestře.

3 26.08.2019