Šárkaxx komentáře u knih

Velká inspirace pro práci s tělem - vlastním i v terapii s klienty. Nicméně je to skutečně jen základ, spoustě věcem jsem neporozuměla, protože to by pak tak kniha musela mít tak tisíc stran...

14.04.2019

Pro začátečníka psychologa ve zdravotnictví je to bezva nápad - knížkou jsem jen tak prolistovala (hodně je zaměřená na dětská psychologická vyšetření), je tam spousta dobrých návodů a upozornění, vč. stylistiky. Místy je cítit, že je přeložená ze západu, nicméně jako inspirace pro "způsob myšlení" to není vůbec na škodu, i když se to tady nepoužívá.

Knihu jako psycholog vřele doporučuji, je jednoduše a srozumitelně napsaná, na kazuistických ukázkách dobře pochopitelná a lze z ní čerpat mnoho nápadů k práci na sebe-rozvoji.
Jen se trochu bojím, že k ženám, kterých se to nejvíc týká, se "nedostane", protože se dost často stává, že člověk, který má nějaký problém, má vůči němu taky "slepou skvrnu". Takže pokud máte dojem, že by se to mohlo týkat nějaké kamarádky, opatrně nadhoďte, že taková kniha existuje. Věřím tomu, že po přečtení by mohly prožít úlevu v tom smyslu, že s nimi není zas tak moc špatně...
2021 vyšla další kniha, která je zaměřená na narcistické rodiče obecně (nejen vztah matka-dcera) Když narcisté zestárnou, která má více praktických návodů k různým situacím

Vlastně jsem od knížky čekala trochu víc, třeba nějaký návod, nebo tak, ale je to hlavně sbírka různých povedených intervencí. Jako inspirace na nový úhel pohledu nebo nástroj, proč ne. Narozdíl od Shinda si myslím, že "přerámování" je použitelné všude a u každého, myslím si, že to děláme v praxi běžně, jen tomu dáváme dle terapeutického směru různá jména. Podle mě to nejtěžší na přerámování bude využít klientův slovník a jeho kontext.

Básně se čtou příjemně, většinou čerpá inspiraci krajinou a přírodou obecně. Několik básní se vztahuje k tehdejším aktuálním událostem, např. pád Bastily a francouzská revoluce.

Na podzimní Měsíc
..
Tak je to s nadějí, tak v tmách se kmitá.
Hned zrakům touhy matně zahoří,
hned dračím křídlem beznaděje skrytá,
až s mocí zářivou se vynoří
a před ztrápenou zachmuřenou tváří
šlehne jak meteor a v letu září.

Mám ráda ten pomalý styl vyprávění, nicméně ve většině názorů souhlasím s Naias.
Avšak nelituji, že jsem si to přečetla, není špatné si uvědomit, že ne všechny knihy od oblíbené autorky, příp. autora, jsou stejně kvalitní...

Jak už někdo tady napsal, očekávala jsem něco jako Janu Eyrovou. Zpočátku jsem ji tam nemohla najít, ale pak jsem tam některé prvky nacházela, např. přemýšlivá, spíš racionální žena, starší a mladší muž ("nevzhledný" proti "krásnému"), podobná povaha Rochester a P. Emanuel; prvky spirituality, láska která se pomalu rozvíjí.
Určitě to nemá takový šmrnc jako Jana, ale jakmile jsem si zvykla na vláčný styl, tak se mi to naopak začalo líbit - zpomalila jsem i tempo čtení, jak jsem si všimla.
Dost mě překvapil ten konec.

Kraťounké básně o lásce, o víně nebo o bojích - lehce se čtou

PŘÍTEL MI ŘEK:
Jak dlouho chceš být zamilován do Basny?
Probuď se.
Jen sníš znova zas a znova sny.
Já mu řek:
Alláh dopustil můj úděl,
Alláh odpusť ti.
Což mohu odvrátit,
co Alláh dopustí?

A jedna pro Moraváky :)

AŽ UMŘU, pohřběte mě,
kde je vinná réva.
Ať země do mých kostí víno vlévá.
A ne tam, kde je poušť -
jen písek nebo hlína.
Mám strach, že pak už bych si nikdy nelok vína.
...

Moc hezká malá knížečka plná láskyplné poezie, i když někdy smutné ze zklamané lásky nebo ze ztráty dítěte...
Na úsvitě loučení
Ať líbám tě a obepínám,
ať k tobě lnu v své žalosti
vše marno! sbohem, Mladosti,
my každá pospícháme jinam.
...
Úžasné, jak popsat stárnutí.

Nebo
Večerní sbohem
Tak pozdě je už! Dobré nebe!
Jako když blýskne, minul čas;
už po dvanácté tlouklo zas
a já - já jsem tu ještě vedle tebe!
A spánek nejenže mne minul docela,
mně bylo, jako bych i slunce viděla!
...

Jak už tady někdo poznamenal, autor v knize používá vlastní zážitky, odborné informace a vyvozuje z toho nějaké závěry. Člověku, který se nechce prokousávat odborným textem bych doporučila, aby si přečetl poslední dvě kapitoly: Růst a ochrana a Uvědomělé rodičovství.

Podle mě zajímavé poznatky: 1. Náš život řídí naše přesvědčení, ne naše biologie.
2. ..“mysl“ není soustředěna v hlavě, ale prostřednictvím signálních molekul je rozložena v celém těle. (str. 113)
3. Nestačí nežít ve stresu, pro zdraví je třeba spokojenost a prostředí, které bude stimulovat náš růst. (str. 126)
4. "Rád bych vám doporučil, abyste i vy věnovali pozornost tomu, jak vaše obavy a z nich plynoucí ochranné typy chování ovlivňují váš život. Zbavit se obav je prvním krokem na naší cestě k plnějšímu a spokojenějšímu životu. (str.132)

Verše se mi moc líbily. Můj dojem z nich je, že by mohla oslovit spíš lidi po středním věku, protože se tam poměrně často dotýká druhé poloviny až podzimu života. Moc krásná je třeba Melancholii, Mír, Pohled do Itálie.. Hodně z nich mi přišlo o zklamání, vystřízlivění a touze to překonat, nevzdat se, najít jinou cestu...

Stupně
Tak jako pomíjí každý květ, každé mládí,
až přejde do stáří, tak všechny stupně žití
trvají jen pokud je nenahradí
další, z nichž žádný nesmí trvat věčně.
Srdce se musí v denním vlnobití
zas a zas loučit, znova začínat.
Nezarmouceno, statečně a vděčně
do nových vztahů vložit vlastní vklad.
...
Jen kdo je hotov na cestu jít znovu,
toho zvyk pod své jařmo nedonutí.
Poslední chvíle ještě jako šíp
vyrazí dveře dosud zamykané.
Život nás nikdy volat nepřestane,
rozluč se, srdce, uzdrav se, bij líp!

Obě básně mi přišly velmi drsné. V první je taková trefná pasáž:
...
"Lidství je start v závodě; pravím, lidství je kadlub, z něhož nutno vyrazit, skořápka, kterou nutno prorazit, uhel, který nutno rozžhavit v oheň, atom, který nutno rozštěpit."
...

Ta druhá báseň mi přišla zajímavější: H potká smrt, která si ho chce odnést, ale on se na ni podívá tak, že si to rozmyslí a Smrt odejde. Takže si H myslí, že ji asi porazí vždy. Když umírá jeho matka, čeká znovu na Smrt, napadne ji a ona uteče. Matka "ožije", ale za to umírají všichni okolo...
Velmi krásný je začátek této básně věnovaný jeho zemřelé manželce.
...
"Je to zlé. Una zemřela a já
jsem ponechán čekání na smrt jako bezlistý strom,
čekající, až shnijí kořeny a kmen padne.
Nikdy jsem si nepomyslil, drahá, že bys mne opustila.
Věděl jsem, že jednou zemřeš, raději bych byl zemřel první,
ale zemřelas ty. Je to docela přirozené:
protože jsi milovala život, muselas zemřít první, a já,
který jsem o život nikdy mnoho nedbal, musím přežít."
...

Předchozí komentář je velmi drsný.. Uvědomuje si, že v době, kdy tu sbírku psal, to v jeho zemi asi nevypadalo nejrůžověji a jakákoli naděje na to, že to bude vypadat jinak možná podnítila psaní téhle sbírky?
Nicméně musím souhlasit s tím, že je to skutečně velmi "krutá" sbírka v tom, že jde jen o potřebu boje, krve a revoluce, svět je vnímaný černobíle - my vs. oni. Snad to skutečně bylo jen tehdejší dobou - zajímalo by mě, co by psal, kdyby viděl, jak to dopadlo?
Není to příjemné čtení. Říkám si, pokud tahle sbírka zachytila atmosféru tehdejší doby - fuj, jen věčný strach.

Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst po shlédnutí filmu Colette, říkala jsem si, co na té knize bylo tak fascinujícího. Skončila jsem na 50. straně a víc jsem nebyla schopná... Příběh je o adolescentní Claudine - a zdá se mi, že podle toho to i vypadá. Nedovedu si představit, jak zajímavě popsat každodenní docházení na střední školu, kde jsou poměry mezi učiteli sice dost "zvláštní", např. lesbický vztah mezi učitelkami, který má přednost před učením žáků, ale jinak se děje stále to stejné. Šlo o zachycení tehdejších poměrů? Fakt nevím, ale považuju se za docela tvrdohlavou čtenářku, už jsem dočetla ledajakou knihu, i když mě nebavila, ale tady tu jsem vzdala :(

Přečteno asi 10x během mého dětství - úžasný příběh.

Malá knížka básniček, moc příjemně se četly, kromě obecných témat se autor vyjadřoval k aktuálním tématům, např. hrozícímu nacismu.

Takzvané dámy klasa
Kdo na ně koukne, div že nezavyje!
Náhle si všecky, ať kde která žije,
že je to v módě, nehty červení.
Až bude v módě okusovat si je,
či do modra že kladivo je zbije,
budou to mít. A zmírat v nadšení.
....

Votum nedůvěry
Říkáte, že v nás čtete v každé chvíli.
Dovedete se v děti proměnit.
Říkáte, že jste také mladí byli.
Může být.

Konfety ve svých vousech nosíváte,
a říkáte, že směle můžem jít.
Že jdete s námi, že nás podpíráte.
Může být.

Jak ovce v nivách znáte poskakovat.
Umíte s dětmi kolo roztočit.
Říkáte, že vám můžem důvěřovat.
Může být.

Nenávist, láska - k ní vás vlastně nutí
jen povinnost. Jinak jste z kamene.
Na vás bychom měli mít spolehnutí?
Ach, raděj ne!

Celkem souhlasím s Kristi.1991 - jiné knihy od autora jsem vnímala jako vnitřně bohatější. Čte se dobře, lehce, ale nebavila mě.

Blázen jsem si vzala tuhle knížečku na cesty autobusem do práce a musela jsem přeskočit Pláč dětí, který je napsaný tak, že jsem se rozbrečela (je to vážně síla). Tak jsem přeskočila k sonetům a ty jsou naopak velmi pozitivní. Sice je tam pořád cítit její nejistota, která se mísí s nadějí lásky, ale ať už tam je, nebo není, tak z toho vznikají kouzelné básně o lásce ke svému muži. Nic podobného jsem zatím nečetla...

Mně se moc líbil 42. - přišel mi, že nejlíp odráží její "osud":

Já nechci, aby budoucnost má byla
jen opisem mé minulosti dál.
Tak psala jsem. A protože se zdál
být blízek anděl, který odesílá
mou prosbu, k Bohu jsem se obrátila
a tam na jeho místě ty jsi stál,
jenž andělům se v duši podobal.
Já z nemoci se rychle pozdravila
a na mé holi poutnické mi vzrost
list zelený, i rosa padla na ni.
Tím nechci žíti, čím jsem žila dost.
Uzavři stránky, jež jsou žalem psány
a nový nadpis na mou budoucnost
dej, anděli můj, v světě nedoufaný.

Vypráví o tom, co se dělo poté, co vydala knihu – jak se stala slavnou, ale do drog padala zas a znovu. Chtělo mi by jí být líto, ale spoustu problémů si nadělala sama, hlavně když jí sebrali syna, tak místo toho, aby o něj bojovala, tak si šla šlehnout.
Asi dobré poučení pro všechny, kdo si chtějí tuhle cestu vybrat.. jak můžou dopadnout.

Bylo to děsivé: jednak ta rychlost propadu „do pekel“, jedna syrovost s jakou jsou informace předávané, bez emocí, jen jako výčet životopisných dat, i když se mluví o prostituci, smrti... Nicméně kniha je výborně psaná a klidně bych ji dala jako povinnou četbu dětem ZŠ mezi 13. a 16. rokem.