Šárka_D komentáře u knih

Bianca Bellová je mistryně atmosféry, předvedla to ve skvělém Jezeru i v očekávané Moně, která mne po úspěchu cenami ověnčeného Jezera vůbec nezklamala, naopak. Znovu neurčité místo a čas, všudypřítomný rozvrat, konflikt "malého" člověka a dějinných událostí, které nemůže ovlivnit a které ho hrnou před sebou. Dějem prostupuje tíživá a postupná ztráta svobody, Mona chodí jako jedna z mála žen s nezahalenými vlasy a této volby se nechce vzdát, což jí má za zlé například vlastní syn, kterého, jaký paradox, ona sama - byť žena - velmi dobře živí svou tvrdou prací v nemocnici. Závěr dává naději, že dva podivní milenci snad našli klid na nějakém zapomenutém tichém místě.

5 10.02.2020

Fell good čtení, čtyři krátké jednoduché příběhy, lehce dojemné, lehce hořkosladké. Zábava na dvě odpoledne u kávy.

5 08.10.2019

Tam kde je láska, tam je všechno dovolené. V knížce je lásky plno - mezi maminkou a tatínkem dětského hrdiny, mezi rodiči a dítětem navzájem, a přesto ani láska nedokáže odvrátit hořký osud. Příběh voní nostalgií, chutná po koktejlech a zní jako sladké taneční melodie, na které chcete tančit do samého rána. Jen ať tahle noc nikdy neskončí!

5 15.02.2018

Soubor skvěle napsaných povídek, z nichž jedna je lepší než druhá. Hned první a nejdelší vás přesvědčí, že autor je zdatný vypravěč, který splétá lidské osudy s lehkostí, citem a bohatou fantazií. V knize jsem nejvíc ocenila překvapivé náměty (často se týkají lidské paměti a jejího ztrácení) a také pestrost lokací. Za mě jsou Doerrovy povídky snad ještě lepší než román Jsou světla, která nevidíme.

5 29.01.2018

Půvabné, vtipné, čtivé, šílené, filozofické... ubírám jednu hvězdičku za ztrátu tempa před koncem knihy, jinak mi hodně sedla.

5 11.10.2017

Tak ona to nakonec přece jen byla kniha o lásce...

5 03.12.2016

Poslední dobou mám štěstí na dobré knihy (nebo si prostě jen pečlivěji vybírám). Příspěvek k dějinám radosti totiž patří k tomu nejlepšímu, co se mi v poslední době dostalo pod ruku. Autorka dokázala čtivě zpracovat velmi těžké téma. Jednotlivé epizody se pospojovaly v ucelený příběh, který popisuje odvěké křivdy (válečným polem je tělo slabšího), bolest, utrpení, ponížení, ale i lásku a blízkost. Hlavním postavám navíc nelze nefandit, i když je jejich počínání eticky diskutabilní.

5 01.06.2016

Na Zusakovi je krásně vidět, jak nesmírně se jako spisovatel za pár let vyvinul - od slabších Roků pod psa přes mnohem lepšího Posla po skvělou Zlodějku knih. Jeho styl je dost čtivý, přesto je v Poslovi ještě znát určitá naivita (závažné problémy lidí zvrátí jedna maličkost), zjednodušená řešení. Jinak příjemná kniha.

5 14.12.2015

Hledání Aljašky mě nenadchlo, asi proto, že nemusim knížky ze středoškolskýho prostředí. Nějak mi vadí, jak jsou tam všichni cool a odvázaný a nevim co ještě. Z hrdinů mi nebyl sympatický snad nikdo, a Aljaška byla nejděsnější ze všech. V první půli jsem se musela do čtení vyloženě nutit, docela mě to nudilo, část "Poté" byla už byla lepší, ale i tak je pro mě knížka těžkej průměr.

5 06.05.2014

"Mislila sam da me voliš." Příklad, jak jeden večer dokáže zkazit úplně všechno. Bernières neodsuzuje, nepoučuje, nepatetizuje, ale prostým způsobem vypráví neobyčejné a dojemné příběhy, což je i případ Partyzánovy dcery. Krátké kapitoly hezky odsýpají.

5 06.04.2014

Rok vdovou mi připadalo trochu jako "splácanina" jiných Irvingových knih, chyběl mi silný příběh, který autor obvykle umí. Nejlepší část byla první polovina, dětství hlavní hrdinky a tragický příběh smrti jejích bratrů. Potom už neslaný nemastný, takže spíš zklamání.

5 19.11.2013

Upřímně moc nechápu tolik pochvalných komentářů, mně to místy přišlo tak pitomý, že jsem se smála nahlas. A to hlavně u přehnaných romantických pasáží (hrdinka byla prostě tak úchvatná, že ji všichni milovali). Nicméně, dočetla jsem až do konce, což taky o něčem svědčí. Na další díly už se ale vrhat nebudu.

5 25.06.2013

Já bych do takového vztahu nešla, rozhodně ne. Do vztahu, který je od začátku prodchnut vědomím neodvratného konce, rozdělen příslušností k jednomu ze znepřátelených národů, navždycky propletených a přece neslučitelných. Autorka fantasticky popsala neshody, dohady i hádky, lpění na zvycích, dogmatech, národností identitě, oboustranných starých křivdách, stejně tak jako vzájemnou lásku, hlubokou přitažlivost i vesměs marnou snahu bolestné rozdíly překonat. Člověk by rád věřil, že láska nakonec všechno překoná, pravda je ale ta, že na některé věci je i láska krátká. Smutná, silná a krásná kniha.

4 07.05.2024

Pravděpodobně nejlepší kniha, kterou jsem letos četla. Dlouho mi trvalo, než jsem se tímto mnohovrstevným příběhem prodrala, nelituji však jediné stránky. Autorka na poměrně velkém prostoru mapuje mnoho témat: vyrůstání v chudobě s příšerným otcem, ale milující maminkou a babičkou, sesterskou a mateřskou lásku, vztah ženy k vlastnímu tělu, postavení ženy v japonské velmi patriarchální společnosti, a zejména mateřství a velmi různé přístupy, který k němu ženy mohou mít. Přináší mnoho námětů k přemýšlení, a právě o tom by dobrá literatura měla být.

4 17.09.2023

Což o to, kniha se četla dobře, ale po dočtení ve mně zůstal pocit "A to je jako všechno?" Zdaleka nejzajímavější částí příběhu byl průběh samotné expedice, ale autorka jako by se mu nechtěla věnovat do hloubky, a že by bylo o čem psát! Možná by potřebovala důkladnější rešerše, nicméně takový příběh bych si přečetla moc ráda. Soudní proces byl zajímavý, ale oproti expedici byl nesmyslně natahovaný. Asi je konečně čas přečíst si Simmonsův Terror.

4 13.07.2023

Já se omlouvám, ale tohle byl kýč jak bič. Čtivý, dobře napsaný, ale pořád kýč, který hraje na city, ždímá slzy a bohužel je i předvídatelný. Na základě nadšených ohlasů jsem si nedávno od autorky pořídila Tmavé stěny Willardu, ale už se mi do nich ani nechce.

4 10.05.2023

Zvolili by si uprchlíci vyhnanství v cizí zemi, kdyby předem tušili, jak těžký život je čeká? Přes kolik generací se může přenášet prožité trauma? Co znamená být správným americkým klukem? A jak to vlastně bylo s babičkou Lan a dědou Paulem? Knížka bolavá, těžká, poetická a nádherná. Taková, která zanechá stopy.

4 20.01.2023

Tohle bylo TAK dobrý! Dark academia ve své nejčistší podobě, možná ještě víc, než si ti, kdo označení žánru vymysleli, vůbec dokázali představit. Univerzitní prostředí? Pecka. Postavy? Uvěřitelné a své. Duchové, tajné spolky, zaklínadla a krvavé oběti? Můj bože, kdy bude další díl?

4 24.11.2022

Addie, Addie, tak dlouho jsem o tobě slýchala chválu, až jsem si tě koupila a přivedla domů, a nezklamala jsi mě, to ne, jsi bezesporu dobrá kniha, s čistým a živým jazykem, zábavná, romantická a s fantastickými motivy, přesně tak, jak to mám ráda, a navíc se z poloviny odehráváš v New Yorku, za což jsou body navíc, ale, jak už tomu bývá u velkých očekávání, na pět hvězdiček bohužel nedosáhneš. Moc by se mi líbilo, kdyby autorka víc rozvinula osudy hlavní hrdinky v minulosti, byl tam obrovský prostor ponimrat se v období Voltaira a Diderota, v Belle Epoque, v Americe za prohibice, ale dostali jsme jen náznaky a pár epizodek tam, kde bych čekala víc, mnohem víc. Tak třeba příště. Díky za několik hezkých večerů!

4 18.10.2022

Moc dobrá kniha, na které ani není znát, že už má pár let, a pokud jste jako já nejprve viděli seriál, nebudete zklamaní, protože se od knižní předlohy téměř neodchyluje. Jazyk je poměrně strohý, autor jako by si držel od hrdinky odstup, přesto se kniha čte dobře.

4 09.06.2022