Sabinaski
komentáře u knih
Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
Úžasné. Knihy o starověkém Egyptě jsou snad vždycky prima. Naprosto jsem prožívala příběh Sinuheta s ním, od jeho dětství až po stáří. A kdyby se mě někdo zeptal, co ve mě zanechalo největší dojem z přečtení, bylo by to rozhodně otevírání lebky!
Kytice
Karel Jaromír Erben
K tomu se nedá napsat nic jiného než nejlepší básně ever! Myslím, že i ten, kdo opovrhuje básněmi, po přečtení Kytice změní názor. Alespoň na tohle. Ohromné hororové, děsivé, až fantasy příběhy sepsány do veršů jsou prostě nezapomenutelné. Ač jsou všechny básně ze sbírky úžasné, mezi nejlepší pro mě patří Svatební košile, Vodník a především ejhle tuť - Polednice, matka všech básní! Verše si pamatuji od základní školy a rozhodně je nikdy nezapomenu. Kdo by taky zapomněl na malou, hnědou, s tváři divými, pod plachetkou osobu, která belhá o berličce, má hnáty křivé a hlas - vichřici podoba?
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Tohle je satirická bible a skvost k pobavení. S krásnými českými příslovími! Přečteno za jedno odpoledne na pláži. Nikdy jsem nechtěla, ať to skončí. Už nikdy nic nebude jako Saturnin!
Pipi Dlouhá punčocha (4 příběhy)
Astrid Lindgren
Akční a svérázná Pipi - jedna z mých největších hrdinek! Nejsem to asi přímo já, ale chci ji jako svou nejlepší kamarádku. Jsem si totiž naprosto jistá, že by mě taky svezla na jejím puntíkovaném koni, spaly bychom nohama na polštáři, prováděly bychom spolu lumpárny... No a já bych se na oplátku zhostila nemožného - domluvila bych jí, ať chodí do školy ;)
Saturnin se vrací
Miroslav Macek
Strašně mě zajímalo po všech těch negativních recenzích, jaký názor na pokračování budu sama mít. No a musím říct, za mě úžasné! Ač je to dlouho, co jsem četla klasického Saturnina, podle mě Macek na původní klasiku skvěle navázal. A zanechal v ní kouzelný Jirotkův styl, přísloví i postavy. Hlavně nehodnotit knihu záporně jenom proto, že ji napsal, kdo ji napsal.
Prima sezóna
Josef Škvorecký
Škvorecký má prostě v sobě něco úžasně milého a laskavého a hned po Hrabalovi je to můj nejoblíbenější český autor. Kniha se čte tak krásně lehce o Dannyho školních láskách v bílých punčoškách, o poklidném životě v Kostelci, o jeho kapele, blues a charlestonu, o komických pokusech jak sbalit holku, což se mu ale bohužel nepovede. Prima sezóna ale končí, protože válka je na spadnutí...
Parfém: Příběh vraha
Patrick Süskind
Knihy o šílencích jsou vždycky nejlepší. Süsskind vylíčil hlavní postavu Grenouille jako totální zrůdu, nejen vzhledem, ale i chováním. Je to magor, zvrhlík, odporný vrah, ale génius. Byl nám přiblížen docela dopodrobna i svět výroby parfémů a myslím, že i to se autorovi náramně povedlo, protože od té doby mám nějak zvláštně vyvinutý čichový vjem :D
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Tohle je snad jediný klasický příběh o lásce, co se mi líbil. Možná je to tím, že není jen tak o lásce, ale hlavně o nenávisti, pomstě, týrání a psychopatství. :D Myslím to tak, když to srovnám s jinými romány té doby typu Jana Eyrová nebo Pýcha a předsudek. Je vidět, že Emča neměla jednoduché dětství, které se jí vymklo z rukou v této až hororové knize, kde se objevuje nejeden cvok. Dokonce to může být soutěž o toho, kdo se stane největším bláznem. A kupodivu vyhrává Heathcliff...
Kladivo na čarodějnice
Václav Kaplický
Na jedné straně úchylný, slizký a odporný inkvizitor Boblig a jeho spojenci, na druhé hodný, spravedlivý a statečný děkan Lautner čelící zlu, nespravedlnosti, stojící si za svým a bojující za dobro… Takových, jako byl Boblig, bylo a je bohužel na světě mnoho. Když si na místo odporných čarodějnických procesů domyslíme cokoliv jiného z dějin, ať už za starověku, války nebo moderních dějin, vždycky se najdou tyto dva typy kandidátů, jeden dobrý, jeden zlý. Nemohu se ubránit té myšlence, ale knihu jsem četla těsně po poslední prezidentské volbě a v nadneseném smyslu se v ní dá i ta kandidatura vidět. Aneb smutná pohádka o tom, kdy si jde zlo za svým a nevysvětlíš jim to. Bohužel.
Hrdý Budžes
Irena Dousková
Helenka Součková je moje největší hrdinka všech dob! Její nezapomenutelné hlášky a pohled na tehdejší politickou situaci tolik odlehčují onen smutek. (''Horší nežli Rusák je ten č***k Husák''). Tedy nejen politickou. Její dětský pohled na svět je vůbec dokonalý. Protože ''když má někdo srdce, tak skoro určitě umře''. Kromě toho je Helenka tlustá a snaží se tolik nejíst, ale třeba sníh, ten může, ''protože ten není vůbec sladkej'' a nebo vanilkový rohlíček si vezme jeden, v nejhorším případě dva a je to. A nejvtipnější je onen mistr Budžes. Kdo že to vlastně je?
''A hrdý buď, žes vytrval, žes neposkvrnil ústa ani hruď falešnou řečí.''
Harry Potter a Fénixův řád
J. K. Rowling (p)
Kdybych měla určit, která z Harryho je moje nejoblíbenější, tak asi tato, ač je to samozřejmě těžké. I když patří ke knihám s největším počtem stran, co jsem kdy četla, dá se přečíst třemi dechy za tři dny. Obecně se Harry v knize a ve filmu nedá vůbec srovnávat, především tento díl, který se ve filmu rozhodně nepovedl. V knihách rozhodně miluji šprtku Hermionu, ač já jsem byla vždycky pravým opakem, tak ona byla a je pro mě naprostým vzorem. Nejvtipnější je, kdy se učí na zkoušky NKÚ a přistihne se při nočním biflování, že tuhle knihu už vlastně četla. Dokonalé. V pátém dílu je zlo ještě větší než kdykoli předtím a všichni se musí naučit bojovat proti Mozkomorům. Nejohavnější postavou je Dolores Umbridgeová, kterou jsem chtěla celou dobu odstranit z povrchu zemského á la Adava kedavra. Opět úžasná jsou dvojčata Weasleyova, která předvádí ohromné kouzelné kousky. A pozor, tolik nenáviděný Snape mi začíná být sympatický.
1984
George Orwell (p)
Od každého jsem vždycky jenom slyšela chvály na Orwella a 1984 jsem přečetla docela dlouho po maturitě. Prvních 50 stránek jsem četla s donucením, ale pak jsem se začetla a nemohla odtrhnout. Jde z toho opravdu mráz po zádech, jak se Orwell strefil, co bude několik let po vydání knihy následovat. Nebo přibližně. Hlavní postava je na každém kroku sledována, nemá své soukromí, smí dělat jen věci a může jíst jen jídlo, které Strana povoluje. Kéž nás to (už nikdy) nepostihne.
Bylo nás pět
Karel Poláček
Bylo nás pět byl vždycky můj oblíbený seriál, když jsem byla malá. Byla jsem zamilovaná do Petra Bajzy a tak jsem si musela přečíst i knihu :D Ano, možná je seriál lepší než kniha, ale i tak je to krásná kniha dětství. Rošťácké neplechy se čtou vždycky dobře.
Říkali mi Leni
Zdeňka Bezděková
Když jsem byla malá, přečetla jsem si ji dokonce dvakrát. Tohle opravdu je křehké a působivé vyprávění desetileté holčičky a je to krásně napsané pro mladé čtenáře. Hluboce napsaný příběh, který zase ve mě něco zanechal. A všechny ty hrůzy převálcuje šťastný konec!
Děti z Bullerbynu
Astrid Lindgren
Vidím, že je to téměř všech nejoblíbenější kniha dětství. Já si ji poprvé přečetla až na vysoké a nemohu posoudit jinak. Astrid byla nadlidská dětská vypravěčka, protože mě v dospělosti vrátila hravě lousknutím prstu do dětství a hned jsem byla jedním z dětí z poklidné vesničky Bullerbyn a dělala s nimi všechny vylomeniny, jezdila do školy, prodírala se kupou sněhu a prožila krásné švédské Vánoce!
Postřižiny
Bohumil Hrabal
Další Hrabalova kniha s nekonečnými souvětími, které naprosto miluju. Postřižiny bych nazvala klasikou. Jak v knize, tak ve filmu. Tradiční staročeský večer o zabíjačce, dlouhovlasé Maryši, která vypije pivo na ex, Francinovi a jeho vtipném hlučném bratrovi Pepinovi. Když si na něho vzpomenu, musím se vždycky smát. Bod strhávám akorát za pasáž se psem, to si mohl Bohumil strčit od cesty. Jinak fenomenální!
Jana Eyrová
Charlotte Brontë
Musím se přiznat, že jsem se přistihla, jak dokážu spát s otevřenýma očima a přitom číst Janu Eyrovou. A tak jsem si řekla, že přeskočím pár stránek a snad mi nic neujde? Ano, nic mi neušlo. Opravdu jsem se snažila mít knížku ráda. Četla jsem třeba Na větrné hůrce, což se mi moc líbilo, ale tato kniha má tak příliš jednoduchý děj rozgajdaný na 500 stran, že vážně můžete přeskakovat strany, jak je vám libo a naprosto nic vám neujde. Ač musím přiznat, že začátek mě bavil, Janino dětství bylo kruté a byla to silná holka, co se uměla rvát se životem a jít si za svým. Ovšem od té doby, co potká Rochestra, se děj táhne a vleče a táhne... Jejich nekonečné nudné rozhovory u krbu byly naprosto nezáživné a připomínají latinskoamerické telenovely bez konce. Navíc jsem nepochopila, jak se jí, mladé holce, může líbit Rochester. 20 letý rozdíl by ani nevadil, ale takový negativní morous? Kniha by se hezky dala zkrátit na 200 stran a v tom případě by to byl takový klasický průměrný román.
Biomanželka
Michal Viewegh
Možná to nebyla nejlepší volba začít s Vieweghem zrovna Biomanželkou. Taky po všech negativních recenzích jsem neočekávala, že se u knihy tolik pobavím. Naprosto s Mojmírem soucítím a obdivuji ho, co všechno vydržel! Svět se zbláznil a bohužel takovíto biolidé se rozmnožují. Tato emancipace a feminismus mi přijdou úplně šílené a docela lituji chlapy, co mají bioženy. Hvězdu strhávám za to, jak se choval k té dule (i když ho chápu a asi bych z ní zešílela, ale nemusel ji tolik urážet), za docela dost sprostých slov a na mě si až moc stěžoval. Mohl se jako chlap vzchopit a nedovolovat jí své bionářky. Ale o tom to je, že to bylo jedno velké stěžování si.
Robinson Crusoe
Daniel Defoe
Další kniha, kdy jsem žila děj s hlavním hrdinou. Krásné líčení Robinsona, který zprvu jen přežívá na pusto prázdném ostrově, ale potom dokonce žije. Klobouk dolů, jak se umí postarat o svou stravu. Asi to bude tím, že je to chlap, protože já bych zajisté umřela hlady a nechytila a nezabila ani jedno zvíře. Umí se poprat s divochy a kanibaly a má věrného přítele Pátka. Moc hezké!
Babička
Božena Němcová
Babičkou jsem se teda povinně prokousala až do konce. Ač je to stará klasika s uječenou Viktorkou u splavu, na mě je děj příliš smutný a nudný. Když srovnám ty naše dva staročeské rivaly - Erben vs Němcová - pro mě vyhrál vždycky Erben. I když si Boženy samozřejmě moc vážím!
