Rozari
komentáře u knih
Kde zpívají raci
Delia Owens
Další z těch knih, co nedokážu odložit a mám je přečtené za 2 večery. Krásné, vzalo mě to za srdce. Držela jsem jí palce. Aj jsem si poplakala, ale tak hezky :)
Vrány
Petra Dvořáková
To bylo tak smutný. Hlavní hrdinky Báry mi bylo nesmírně líto, nikdy nepochopím, jak se rodiče (a že takových skutečně je) můžou k vlastním dětem takhle chovat. Přečetla jsem za odpoledne, příběh je opravdu komorní, motivy postav nastíněny nejsou, ale je to vlastně asi jedno. Byla to fikce, a přesto z toho mám depku, protože podobných případů na světě je..
Spasitel
Andy Weir
Tak to byla neskutečná jízda!
Pořád jsem chtěla své zážitky z četby sdílet, ale můj muž si to chce taky přečíst, tak abych nic neprozrazovala, “na ráně” byli naši synové, kterým je teprve 8 a 6 let, ale i je to zaujalo tak, že mě pak bombardovali otázkami, “co dalšího se s tím pozemšťanem stalo?” :-)
Dokonce jsem pak s nimi v návaznosti na téma knihy musela probírat věci jako Hubbleův teleskop a podobně :-D
Fakt pecka!
1984
George Orwell (p)
Tahle kniha na mě čekala dlouho. Nepřečetla jsem ji ani v rámci studií, kdy byla snad i povinnou četbou, ale nenašla jsem k ní cestu. Až teď po 20 letech. A prostě mi přijde husté, jak se naše dnešní realita podobá tomu sci-fi příběhu napsanému před 70 lety. Máme se začít bát?
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
To bylo tak krásné! Včera jsem dočítala dlouho do noci, nemohla jsem ji odložit a ještě dlouho ve mně doznívala, než jsem usnula. Nevycházím z údivu, jak je možné, že mě tato kniha dosud míjela. Asi zakoupím i domů (než ji zakážou). Ještě chci podotknout, že jsem dopředu nevěděla, o čem úplně příběh je.
Velmi doporučuji.
Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
Asi nutně potřebuji jet do Řecka.
Hledám superlativy, kterými bych počastovala tuto knihu. Skvělé, skvělé, skvělé!!!
Půjčeno z knihovny, ale pořídím si ji domu a vystavím vedle Šikmého kostela a Vyhnání Gerty Snirch. Všechny tři beletrie, avšak tolik jsem se z nich dozvěděla o naší historii!
Bylo více než zajímavé sledovat osudy chudých řeckých dětí (a následně i jejich rodin), které přišly do poválečného Československa, kdy utíkali před občanskou válkou; museli být dost perplex, když defacto neznali věci jako postel, sprchu a příbor.
A ten celoživotní pocit vykořenění, kdy nepatřili sem a ani do své původní vlasti, někteří už nenašli své rodiče, no muselo to být sakra těžké.
Krásná kniha, moc doporučuji!
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Po Šikmém kostelu od Karin Lednické bylo velmi, velmi zajímavé číst vlastně podobný příběh, ale z “druhé” strany a na druhé straně Moravy.
Jak probíhala válka a poválečné události pohledem německo-české dívky, která se narodila a žila v Brně, ale Němkou se necítila, a po válce se stala nechtěnou cizinkou v rodné zemi (v Rakousku či Německu by byla cizinkou jakbysmet, ale doma je to tak nějak divnější, že); násilný odsun brněnských Němců, kteří měli s válkou či politikou málo co společného, šli všichni, padni komu padni, Homo homini lupus; co se dělo ve vesnicích u hranic s Rakouskem po válce...
Válka byla strašná, ale to, co nastalo po ní, bylo srovnatelně šílené. Pak už to byla čistá msta. Lidi vyháněli své sousedy, zabírali jejich majetky, přicházeli neznámí lidé bůhví odkud a brali si po Němcích, co se namanulo. A jako by to nebylo málo, násilná kolektivizace sedláků v 50. letech a když se odmítli podřídit, našlo se i pak dost vlastních hajzlů, kteří je (a nejen je) dostali do Jáchymova či podobných míst.
Proto to naše pohraničí dneska vypadá, jak vypadá.
K tomu měnová reforma a noviny slavnostně a vážně hlásaly, že se lidem žije lépe a lépe.
“Domov je tam, kde Tě lidé vítají, když vstoupíš.”
“Jak vyhlásil prezident tu amnestii pro ty, kteří za války až do konce pětačtyřicátého měli nějaký vroubek na Němcích...”
“Jsou to svině, ti nahoře, ale odnesou to obyčejní lidi.... Všude je možné, aby se ke korytu dostali grázlové.... A vždycky šlo o majetek. Ať německý nebo český. A bral se, jen podle jiných pravidel.”
Velmi doporučuji. Chybí mi hvězdy navíc.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Už dlouho se mi nestalo, že bych knihu nemohla odložit a odpoutat se od ní. Dnes dočteno, přečetla jsem oba díly jedním dechem.
Tleskám a smekám pomyslný klobouk před paní Lednickou. Výborně zpracováno, velmi poutavě napsáno, příběh je silný, skvěle se to čte.
Jediné, co mi nedělá (dlouhodobě) moc dobře, jsou popisy hrůz v koncentračních a pracovních táborech, pořád nedokážu pochopit, jak se lidé mohli chovat k jiným lidským bytostem tak, jak se chovali a co jim dělali.
Nedočkavě vyhlížím třetí díl.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Hodně, hodně dobré, čtivé. Osudy lidí z hornické oblasti na přelomu 19. a 20. století, velké plus za historická fakta o válce o Těšínsko po 1. světové válce. Navíc příběh z oblasti, která je mému srdci blízká. Ale často jsem u toho brečela, jak těžký a smutný osud dříve lidi měli.
Už louskám druhý díl.
Lovci mamutů
Eduard Štorch
Syn četl v rámci povinné četby 4. třídy Volání rodu. Byl nadšený.
Půjčila jsem současně domu i Lovce mamutů, ti u nás leželi docela dlouho, minulý týden se mu dostali do rukou a dneska ráno přišel: Napsal ještě něco Eduard Štorch? Mě to děsně baví! :D
Co dodat. Mě to bavilo taky.
Doktorka z domu Trubačů
Ilona Borská
Neuvěřitelný příběh neuvěřitelné ženy. Inteligentní, cílevědomá, odvážná, silná - takových lidí se rodí velmi, velmi málo. Jsou dnes ještě tací? Člověka může snad jen mrzet, že není-nebyl taky takový...
Na tento román jsem si počkala, název mi byl povědomý už od dětství/puberty, teprve na základě nedávného článku na Seznamu o osudech doktorky Di Lotti jsem běžela do knihovny a knihu jedním dechem přečetla (to by člověk neřekl, kolik knih se u kojení miminka dá přečíst :-)).
Velmi zajímavé mi přišly popisy života v Cařihradu a Bagdádu, muslimský svět se moc nezměnil, ale zdá se, že byl tehdy přece jen o něco tolerantnější (vůči křesťanům, beduínům, ženám..).
Po přečtení knihy mám chuť začít se učit nějaký nový jazyk :-)
Soběstačný
Zuzana Dostálová
Další emocionálně náročná kniha. Brečela jsem u ní ještě víc než u Vran.
Jako život není peříčko, ale jeden jím proplouvá jakoby nic a na jiného toho naloží tolik.. Štěpán je machr, takového kluka i jen potkat by bylo super.
Doufám, že moji synové nikdy nebudou muset řešit to, co on, přesto bych si přála, aby byli právě takoví. Děkuji za tuto knihu.
Hořící most
John Flanagan
Já to prostě čtu jedním dechem. Původně půjčeno pro syna, ale začetla jsem se hlavně já :-D
Tentokrát otevřený konec, naštěstí mám hned po ruce další díl :))
My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow
Název knihy znám léta. Ale ve vlastní pubertě jsem ji nečetla, vůbec jsem neměla potřebu o tématu něco takového číst, drogy jsem k životu nikdy nepotřebovala a nikdy jsem ani nepotkala nikoho, kdo by mi je nabídl (ne že by mi to vadilo).
Nějak jsem si na knihu nedávno vzpomněla, zarezervovala v knihovně a během 2 dnů přečetla. Síla. Nějakou dobu jsem však nedokázala vnímat, že to má být odrazující čtení, přišlo mi, že některé věci byly spíš ve smyslu “hej, je to vlastně super, zkuste to taky.
Ale pak jsem se dostala k obrazové/foto části a tam to přišlo. Pokud nic jiného, tak tohle musí potenciální zájemce odradit. Takhle dopadnout snad nechce nikdo. Doufám. Syn má zatím na knihu čas, je mu 10 a ještě věří na Ježíška.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
(SPOILER) Asi jsem knihu četla v nějakém špatném rozpoložení, ale oproti “Haně”, která mě velmi zasáhla, mi nijak výjimečná nepřišla.
Vzhledem k tomu, že vypravěčkou je Anežka, jsem vyprávění o životě její babičky a matky stále považovala za předehru k hlavnímu příběhu, co teprve přijde, nicméně její příběh mi pak nakonec přišel nejslabší.
Uznávám, že je to poctivě napsané, životní osudy žen (a mužů) tří generací procházející celým 20. stoletím jsou zajímavé, nechybí události, které hýbaly historií i maličkosti, které významně změnily vývoj dalších událostí, ale tak nějak jsem z knihy neměla pocit, že by šla do hloubky. Spíš jakoby klouzala po povrchu.
Na okamžik se to změnilo, když se Anežka rozhodla udat svého muže, plus co následovalo.
Příběh pro mě začal být zajímavý v okamžiku, kdy Anežku kontaktovala STB za účelem donášení a pak když měla donášet na vlastního manžela. Čekala jsem proto nějaké velké finále, jenže z toho vlastně nic moc nebylo.
A pak byl najednou rok 1989, pár stránek do konce a rychle honem, ať už to máme za sebou.
Dávám 3,5*.
Výkupné za Eraka
John Flanagan
“Pokud člověk bude čekat, až bude připravený, bude čekat celý život.”
Dočítám v půl 2 ráno, protože posledních cca 80 stran se nedalo odložit :-D
Fakt dost dobré, má to spád, až člověku někdy přijde, že už je to moc, co dalšího je zas potká, ale všechno do sebe tak hezky zapadá; a i když je vlastně jasné, že to dopadne dobře, člověk musí číst dál a dál, aby se ten konec dozvěděl.
U popisu, jak Evanlyn trefuje prakem tualežské protivníky, jsem se od srdce zasmála.
Jen nové příjmení Willa Dohoda mi úplně nesedí, v angličtině Will Treaty nezní tak zvláštně, čeština je v tomto poněkud zrádná. Těším se na další díl!
Nositelé dubového listu
John Flanagan
Už jsem nadšeně okomentovala předchozí 3 díly, má smysl ještě něco psát k tomuhle?
Prostě to žeru! :-D
“Problémy, které se odloží, se často vyřeší samy.”
Jo a líbí se mi, že si na konci knihy nechali dostatečný čas na oslavu šťastného konce :-) tak to má být!
Ledová země
John Flanagan
To už jsem delší čas nezažila. Jsem také lapena. Čtu každý večer dlouho do noci, ráno jsem nevyspalá, ale musím dočíst, jak to s nimi dopadne!
Dnes jsem vrátila do knihovny tento díl a hned jsem si půjčila další tři, to kdybych náhodou četla hodně rychle :-)
Moc mě to baví. Čest, odvaha, vytrvalost, přátelství. Moc pěkné, opravdu.
S elegancí ježka
Muriel Barbery
Tuhle útlou knížku jsem četla několik týdnů, možná až měsíců, těžká četba, těžká, ale zároveň hluboká a krásná. Jedna z těch, ke kterým se budu vracet a jsem ráda, že ji budu mít doma v knihovně. Ten konec jsem teda oplakala…