Robbins komentáře u knih

Po delší době jsem opět otevřel Kunderu a opět jsem se nezklamal. Příběh je velmi dobře vystavěný, plný sžíravé ironie a smíchu, ze kterého mrazí. Kolik takovýchto Jaromilů žije mezi námi a kolik z nich nikdy nepozná svou vlastní obludnost. Knižního Jaromila nechává Kundera milosrdně zemřít, takže se nikdy nedozvíme, jestli by ve svém pozdějším životě dospěl a prožil si uvědomění své viny.

3 22.10.2017

Napsat detektivku v ich-formě není jednoduchý úkol. Čtenářův vhled do hrdinovy mysli nesmí být úplný, aby se udrželo napětí a moment překvapení, ale zároveň jeho jednání musí být logické a odůvodnitelné, aby nejednal jako deus ex machina. No a to se taky moc nepodařilo. "Měděná hvězda" Tim přichází v závěru s jedním odhalením za druhým aniž by čtenáři dal nějaké vodítko. Jistě, popis historického New Yorku poloviny 19. stolení je věrohodný a zajímavý, ale na dobrou detektivku to je málo.

3 17.06.2017

I když Ponorka není úplně tradiční válečný román, řadí se podle mého mezi jeho klasická díla. Autor čerpá z osobní zkušenosti a dokáže neobyčejně lidsky popsal mizérii, níž se ocitaly posádky válečných lodí. Popisy denního režimu na ponorce uprostřed Atlantiku nenudí, naopak přinášejí zajímavé detaily, postavy jsou dobře vykresleny a bojové scény jsou napínavé. To vše v mistrném kontrapunktu s nezměrnou nádherou a lhostejností oceánu.

2 12.06.2017

Po Vybraných okruzích z mechaniky pohrom jsem neváhal pustit se i do Nočního filmu. Nebyl jsem zklamán, právě naopak. Skvělá fabulace, narace i jazyk. Asi si to dám ještě jednou, až bude víc času.

4 11.06.2017

Jednoduché čtení, pěkně to odsejpá, nenudí to a člověka to udrží v napětí a zvědavosti, co přinese další stránka. Asi všechno, co se od fantasy žánru očekává. Přečet jsem všechny díly během pár týdnů a to jsem to čet jenom před spaním jako uspávačku. Zajímavé na této sérii je, že k těm nejdůležitějším a nejzajímavějším dějovým zvratům dochází vždy v "pauze" mezi jednotlivými díly.

1 11.06.2017

První, co jsem z Nabokova četl a zatím pořád nejlepší. Už jenom ten začátek: "Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše. El, ó, el, í, té, á: špička jazyka se vydává na třístupňovou procházku patrem a na 'tři' ťuká o zuby." A v podobně hravém duchu se nese celá kniha. Vypravěč HH popisuje svou cestu do zatracení s lehce pozvednutým obočím a hořkým humorem. Silně přítomný je pocit vykořenění a vzpomínka na ztracený čas, který se už nikdy nevrátí. To se jako příslovečná červená nitka táhne nejenom tímto Nabokovovým románem.

6 10.06.2017

Docela dobré. Poklidné vyprávění o těžké době, která neskončila. Psáno obyčejným jazykem, který si na nic nehraje. Jsem zvědavý na autorovy další knihy.

Zajímavé téma norských příslušníků SS, které vytahuje Červenku vysoko nad Nemesis, jedinou další knížku, kterou jsem od JN četl. Ale jinak vcelku nuda a šeď.

08.06.2017

Hodně silný příběh, hodně silná kniha. Hrůza, chlad, beznaděj, neustálé ohrožení života, děsivá zvěrstva v úžasném kontrapunktu s čirým, krásným lidstvím vztahu otce a syna. McCarthyho úsporný sloh to jen umocňuje. Sonda do toho nejhoršího i nejlepšího, co se v člověku a lidech skrývá. Mimochodem, toto vyprávění je asi nejpravděpodobnějším líčením toho, jak to bude vypadat, až to "rupne".

6 08.06.2017

Zajímavý nápad, postavit na podivných fotkách celou knížku. Jako odpočinkové čtivo to docela ujde.

Aaronovitch čtvrtým pokračováním své netradiční fantasy série nezklamal. Není to sice taková pecka jako Řeky Londýna a Měsíc na Soho ale drží si to svou úroveň. Opět psáno lehkým perem a kořeněno nevtíravým humorem.