Renatka11 komentáře u knih
Ráda jsem se dívala na televizní zpracování Krásných ztrat, kde se vždy dva hosté Michala Prokopa bavili o svých životech, profesích, zkušenostech, snech... I knižní záznam je skvělý a ráda se k němu vracím.
Marc Elsberg mě uz podruhé, po Blackout, zaujal zajímavým námětem, které už v dnešní době nepůsobí jako scifi, ale jako něco velmi reálného. O to víc mě pak ale v obou případech zklamal tím, jak dobrý námět zazdil krkolomným a příliš akčním dějem a hromadou postav, z nichž ani ty hlavní na mě nepůsobily sympaticky, přesvědčivě nebo reálně.
Krasné milostné verše z šestnáctého století určené třem Ronsardovým láskám. Nejvíc se mi libily Doufám a zoufám a Tisickrat myslet tutéž myšlenku, obě napsané pro Kasandru. U básní ještě víc obdivuji práci překladatelů, tady konkrétně Jana Vladislava.
Pohodové básničky, ke kterým mám osobní vztah. Moje oblíbené jsou Mé Levousy a Vzpomínáš.
Silný příběh o odvaze (ne)obyčejného muže v centru několikaměsíčního rwandského šílenství. Tentokrát jsem se ke knížce dostala přes film a obojí bylo i přes ty hrůzy skvělé!
Přestože pro mě Domov není stejnou srdcovkou jako Hodiny , autor mě hodně baví a už se těšim na Vzorové dny.
Zajímavé, hluboké, silné, ale ne úplně lehké čtení, ktere přibližuje Havla očima amerických známých i méně známých osobností. Moc se mi líbil rozhovor s Paulem Wilsonem, Havlovým překladatelem, a novinkou pro mě byla písnička Horizon od Suzanne Vega, věnováná právě Havlovi i jeho evidentně nejznámější esej Moc bezmocnych, na kterou se chystam.
Příjemné počtení o životě rodin z různých koutů Evropy. Zajímavé je vidět, v čem jsme si podobní a v čem se naše životy naopak liší.
Život je nádherný stejně jako tato knížka a nádherné je, že život autorka i přes všechny životní peripetie pořád tak vnímá. Paní Boučkové věřím každé písmenko!
Dočetla jsem, ale nějak nevím, co si o tom myslet. Styl psaní mě bavil od začátku, příběh už miň. Často jsem měla pocit, že dějových linek a postav je tam nějak moc a dohromady nedávají smysl a když už to trochu smysl dávat začalo, najednou jedna dějová linka skončila.. Nemůžu se ubránit představě, že autorka při psaní pojídala své oblibene houby nebo aspoň kouřila jointa. Kdyby byla tohle moje první knížka od Tokarczukové, další bych se asi číst nepřinutila. Za příběh bych dala max. 3 hvězdy, za půvabný a originální vypravěčský styl min. 4, takže tentokrat 3,5.
Poslední díl trilogie už pro mě nebyl nijak zásadní a narozdíl od předchozích dvou jsem ho přečetla jen jednou a moc si z něj nepamatuju. Vyrostla jsem já i Alenka a už to nějak nebylo ono.
Na tuhle knížku jsem se moc těšila, ale nakonec se jí prokousávala 4 měsíce. Asi na ni nebyl ten správný čas. Místy mi přišla přehnaně filozofická a nechápala jsem ji. Mist, kdy jsem se nenudila, bylo jen pár. Poslednich 50 stránek jsem přečetla najednou jen proto, že jsem ji už nechtěla odkládat, ale ani úplně vzdát. Každopádně je nezapomenutelná a možná se k ní někdy vrátím, až trochu zmoudřím. ????
Pokračování Tajné knihy se mi nečetlo tak lehce jako Tajná kniha sama, scházela mi přítomnost Největšího Čecha. A to i přesto, že se v mých očích svým přístupem o dost zmenšil. Ale knížka byla výborná, citlivá, upřímná.
Nádherně sepsané vzpomínky na dětství plné dobrodružství ve Walesu, každoroční prázdniny v Norsku i na dospívání v anglických internátních školách, kde tělesné tresty byly běžnou součástí výchovy žáků. Vsechno je podáno neskutečně mile, barvitě a originálně a je doplněno úryvky z dopisů, dobovými fotografiemi a nenahraditelnými obrázky Quentina Blakea. Kluk mi potvrdil, proč je Dahl v mých očích jedním z nejlepších vypravěčů.
Kovy je sympaťák a jeho memoáry Ovšem srší nadšením, upřímností, vtipem i uměním nebrat se moc vážně. Jsem ráda, že ho moje děti sledují a ráda se dívám na jeho praštěnéjší i sofistikovanější videa s nimi. A doufám, že Ovšem nebyl jeho poslední literární počin. Na ten další si nechávám 5 hvězd.
Věřím, že Děžinský je stejně dobrý básník jako učitel, ale bohužel to neumím docenit. Líbil se mi Den a závěrečná Chtěl bych dnes přijít do veselého domu, ostatním jsem rozuměla jen zčásti nebo vůbec. Každopádně jsem ráda, ze jsem do výzvy tuto knížku zařadila.
Podepisuju to, co napsala Luciluc přede mnou, skoro každé písmenko, takže se nebudu opakovat. :)
Krásný pohádkový příběh v knižní i filmové podobě, který milovala moje dcera, kdyz byla malá. Takže nostalgie za pět hvezd. :)