Relick komentáře u knih

Nejsem žádný literární znalec, pan Hemingway má jistě můj obdiv, ale myslím si, že myšlenka "neporazitelnosti lidského ducha" se dala ztvárnit i jinak, řekněme přijatelněji pro čtenářskou masu, která, jak je vidět, často její pravé poslání nepochopila. Já sám do ní patřím.

Kdybych měl říct o čem kniha vypovídá nezávisle na zdejších komentářích, řekl bych že je o tom, jak člověk o samotě začíná blouznit až nakonec mluví sám se sebou i s neživým prostředím kolem něho. Samozřejmě konec díla tuto myšlenku trochu podkopává, ale až do půlky knihy by se dala na děj klidně nasadit.

Zhodnocení - Nízká procenta jsou určitě oprávněná. Kniha se špatně čte, nestrhne vás, v podstatě se tam nic neděje a já osobně jsem se těšil na konec. Asi ještě nedokážu ocenit její skrytý smysl. Proto kdybych měl doporučit 10 knih kamarádovi, tahle mezi nimi nebude. Proto se i zdržím hvězdičkového hodnocení-nemělo by smysl.
Stejně tak si myslím, že kdyby tuhle knihu napsal Pepa Novák z Horní Dolní, nikdo by si jí ani nevšiml, natož jí udělil Nobelovu cenu.

Tak tohle byla jízda.. Čekal jsem zda něco překoná Pí a musím říct, že tahle kniha je tomu asi nejblíže. Tak nízké hodnocení má podle mě neprávem, je rozhodně lepší (=hloubka,styl psaní,čtivost,..) než autorova sbírka povídek. Musím tedy přiznat, že místy jsem těch metafor a jinotajů měl už nad hlavu a přirovnání s košílí, šicí potřeby a další mi moc smyslu nedávali a často jsem souvislosti hledal jenom velmi obtížně. Taky jsem měl pořád sto chutí panu preparátorovi jednu vrazit za jeho otřesné chování :)
Konec mě ale vážně uzemnil,chtěl jsem si před spaním dát pár stránek, nakonec jsem jich dal asi 30 včetně konce a nemohl jsem z toho usnout, ale odtrhnout se nešlo. Trochu jsem postrádal překladatelův doslov, který mi spoustu věcí objasnil v Pí a jeho život. Tady mě konec zanechal s vědomím, že některým částem nerozumím, a že dost možná mi unikly nějaké podstatné skutečnosti kolem postav (např. význam poslední pasáže s Erasmem a Mendellsohnem moc nechápu). Tahle kniha je jedna z těch kterou si rád přečtu znovu, už proto, abych příběhu lépe porozuměl.

Líbí se mi jak autor celou dobu jako bílá baletka na špičkách balancuje kolem ústředního námětu knihy a na konci, jako by ztratil rovnováhu, do něj najednou spadne obličejem napřed a rochní se v něm a brodí a kutálí až je z baletky ohavné špinavé zvíře. Takhle nějak to působí.

Rozhodně doporučuji, ovšem pouze zletilým.

3 13.08.2014

Tak tahle útlá kniha se mi doslova trefila do noty a rychle zaujala místo mojí nejoblíbenější. Nemám toho nějak moc načteno, ale v mých omezených obzorech je nesmírně originální a i zábavná. Nedokážu si vybavit pasáž, která by mě nudila.
Navíc má mimořádně vysoký "index znovučitelnosti", protože po dočtení (včetně doslovu) se u mě teprve dostavil ten očekávaný aha moment, který mi ukázal děj v úplně jiném světle, takže až ji budu číst znovu, budu taky chápat spoustu věcí jinak.

Důležitá poznámka: nebýt doslovu pana překladatele, unikla by mi značná část myšlenky díla. Doslov pro mě byla nejpřínosnější část obsahu, bez něj bych teď psal komentář o tom, že jsem nic nepochopil, takže těm, kdo měli verzi bez doslovu doporučuji ho přečíst.

Dělá mi problém tuhle knihu popsat, protože je hodně zvláštní, tak aspoň na závěr jedna příhoda.
Po dočtení se mi stala krásná věc. Byl jsem zvědavý jestli (nebo do jaké míry) je příběh založený na skutečné události, čemuž hodně věcí nasvědčovalo. Z internetové diskuze jsem se nejdřív dozvěděl, že ne a vzápětí že ano. Najednou mě to přestalo zajímat, protože ta nejistota (nebo nevědomost) tak krásně korelovala s myšlenkou a závěrem knihy, že jsem díky tomu možná o něco líp pochopil autorův záměr :)

DOPLNĚK: Pí na začátku knihy popisuje rozdíl mezi ateisty a agnostiky. Myslím, že není náhoda, že čtenáři se po jejím dočtení rozdělí na dva tábory právě podle těchto dvou kvalit. Ti kdo jsou skeptici až za hrob a odmítají čemukoli věřit budou knihu odsuzovat jako trapnou fiktivní pohádku s blouznícím trosečníkem. Ti kdo sice nevyznávají žádné náboženství, ale jsou ochotni připustit, že nejsou středem vesmíru, že můžou existovat síly a energie, které zatím nedokážeme zachytit nebo vnímat, že nějaký vyšší level bytí může existovat, ti tuhle knihu a námět jistě ocení.

3 06.08.2014

Zezačátku jsem si říkal, že to bude 100 stránek utrpení (trapná paralela:-), protože kniha začíná v jakoby rozjetém ději. Mám rád, když je všechno v knize detailně popsáno, abych měl jasno, ale tady postavy nejsou zrovna moc podrobně přestaveny, a všichni se navíc jmenují skoro stejně, takže jsem v tom měl už od začátku docela pěkný guláš. (Pak jsem si někde přečetl, že to byl autorův záměr, tak nevím.)
Zhruba ale už v polovině knihy mě děj začal překvapivě vtahovat, a přestože se to celé točí kolem jednoho dne, je to vážně dobře napsáno tak, že to není nuda. Ikdyž se tam stejná událost omílá x-krát z různých úhlů, je to docela vyvážené a časové skoky tomu dodávají správný chaos, který udrží vaši pozornost :)

1 09.04.2013

Hned jak jsem dočetl Pí jsem si pujčil další dvě Martelovi knihy, protože jeho styl psaní mě moc zaujal. Tuhle jsem četl jako první z nich, proto jsem měl logicky trochu tendenci ji začít porovnávat s Pí (ikdyž samozřejmě povídky vznikly za autorova mládí, kdy ještě,jak sám přiznává,hledal svůj styl psaní, tudíž srovnávání není zrovna objektivní). Abych to zkrátil, Pí nasadil laťku tak vysoko a tahle kniha mu nesahá ani po kotníky. Možná mi nevyhovuje formát knihy-soubor povídek, nebo jsem čekal nějaký překvapující hlubší smysl, ať tak či tak, kniha mě moc nebavila, přečetl jsem ji na dva zátahy (aby mi rychleji utekla) a vracet se k ní nemám v úmyslu.

První povídka je (ostatně stejně jako Pí) jen pro otrlé, tedy Martel rozhodně nepíše pro děti (jak jsem se přesvěčil u jeho nejmladší knihy Beatrice a Vergilius). Detailní popis postupu smrtelné nemoci si asi každý přímo neužije. Oceňuji náměť povídky-přirovnání k dějinám 20. století, ale jako tak brilatní nápad mi to taky nepřipadá. Rozhodně ve vás vyvolá emoce, převážně lítost (navíc vzešla z pravdivé události), ale to je tak všechno.

Druhá povídka mě bavila nejvíc. Měla zajímavý námět, pár pěkných myšlenek i dobré zpracování.
Třetí povídka mě moc neoslovila. Moc nechápu co jí chtěl autor říct.
Poslední povídka je zase trošku lepší, je tak nějak mile sentimentální, i nápad má celkem zajímavý, ale nic víc než lehký úsměv ve mě nezanechala.

Beru na vědomí, že povídky jsou sebrané z doby autorova uměleckého dospívání, tudíž nedosahují takových kvalit, jako jeho oceňovaný román.
Pukud jste dočetli Pí a chcete trochu víc Martela, doporučuji vám,pokud je vám přes 18, Beatrice a Vergilius, to je teprve silný kafe, který z Pí a jeho život udělá malej šálek studenýho slabýho čaje.

13.08.2014