Re@ding_9-wine komentáře u knih

(SPOILER) Taky Žence tak moc přejete, aby se nakonec k Beranovým provdala?

19 31.07.2022

Absolutní TOP. Jazykově, typograficky, tematicky, zpracováním, výběrem korejských "archetypů" atd.
Druhá kniha za mou "bohemistickou kariéru", u které jsem brečela.
A to asi stačí jako hodnocení.

PS: ani nedokážu popsat, jak jsem vděčná, že můj hlad trvá pouze do doby, než otevřu ledničku.

19 05.06.2021

Za mě celkem dobře vykonstruovaný fikční svět (jakkoli chápu, že někteří lidé jsou při čtení naštvaní, že dané osoby či situace tu nejsou "jako ve skutečnosti", je to román, který si tohle může dovolit, není to literatura faktu) i uvěřitelná zápletka. Místy jsem se ale nemohla ubránit tomu, že ty postavy musí "nést kříž" pomalu celé doby. Působily tak trochu archetypálně. Není to na jednu rodinu až příliš? Komunistická perzekuce, týrání v nápravném ústavu, handicapovaný sourozenec atd. Vím, že to dost dobře mohla být realita tehdejší doby, jen mi to v tom příběhu místy přišlo "přetížené". Jinak ale oceňuji pokus o literární zpracování méně obvyklého tématu, i když to ve výsledku sklouzlo spíše k výčtu represí a ne k tomu, jak vlastně žítkovské bohyně žily a bohovaly... Za mě tři a půl hvězdy, zde zaokrouhleno nahoru.

18 04.02.2024

Píši komentář těsně poté, co jsem knihu dočetla, takže možná nebudu mít ten "objektivní nadhled/vhled", který bych měla s odstupem, ale to mi vůbec nevadí, protože kniha ve mě vyvolala emoce – dojetí, rozčilení, soucit, překvapení – a o to mi v knihách jde především. Po dlouhé době se mi stalo, že jsem se přes den těšila na to, až si večer přečtu další kus "ze života v kolonii". Těšila jsem se na jejich životy i na skvělý způsob, jakým mi je vypravěč představuje. Na hlas, který mu paní Lednická propůjčila. Nehodlám ze svého hodnocení dělat naratologickou recenzi, řeknu jen to, že jsem nadšená z témat i děje knihy, že se mi líbí práce s jazykem na všech úrovních (vypravěč, lexikální výpůjčky, skladba, popis) a že se velmi těším na další díly z plánované trilogie. Za knihou je vidět úsilí, propracovanost a velká erudovanost, což velmi oceňuji. Pokud si chcete přečíst výborně napsaný, "silný" román z "drsného" kraje a ještě se u toho nenásilnou formou přiučit něco z historie, Šikmý kostel mohu jen doporučit. :)

17 13.01.2021

Připomínka toho, že nic není jen černé, nebo bílé… ️

14 23.11.2022

Za mě průměrně napsaná próza, která nenadchne/neurazí. Já jsem tu dobu sice nezažila, ale přijde mi, že alternativa polistopadového vývoje v podstatě kopíruje (a ještě posouvá o level výš) 50. léta 20. st. Za mě téma literárně skoro naprosto vyčerpané a už mě nebaví o tom pořád číst (respektive ne takto "tradičně"). Bavil mě v podstatě jen závěr knihy, jinak to bylo takové "čekání na Godota", ale jako audiokniha k procházkám s kočárkem OK.

13 24.11.2023

Anna, Alžběta i Anežka pro mě byly trošku jako přes kopírák. Že by dědily nějaké trauma? Každopádně jediné slovo, které mě ke všem třem a jejich literárním životům napadá, je MARNOST. Baví nás ještě vůbec číst o všech těch událostech 20. století pořád dokola? Za mě ta kniha nepřinesla nic nového ani dramatického. O čem vlastně byla?

13 25.06.2023

Nikdy předtím ani potom jsem u knihy nebrečela - toť nečekané naplnění aspektu emočního. Bohemistické srdce navíc zaplesalo nad formálním i obsahovým zpracováním. Srdcovka! A myslím, že momentálně (respektive od doby, kdy jsem knihu poprvé přečetla (2014)) moje nejoblíbenější kniha. Literární život se dělí na období "před" a "po" Zvuku.

13 31.12.2019

(SPOILER) Podle mě celkem dobře napsaná kniha o (alespoň do doby 1. vydání) méně literárně zpracované kapitole našich dějin. Ani k jedné postavě jsem si za celou dobu nevytvořila žádný hlubší vztah, brala jsem je spíš jako "nositele" dějin, i když ne v tom slova smyslu, že by to byly jen "figurky". Spíš takové "archetypy" své generace - Gerta se "omluvy" nedožila, po válce spěchala s tím, aby vše vytěsnila (ale režim jí to jaksi neumožnil), Barbora byla věčně nespokojená a spíš chtěla "zapomenout" a dělat, že se vlastně nic neděje a že se jí to netýká. Třetí generace Blaničky se jala situaci řešit po svém - povzbuzeni svobodou projevu se k tématu odsunu vrací a chtějí ho oživit, očistit od nánosů, nezapomenout. Ani jedna generace však ve svém snažení tak úplně neuspěje. V závěru jsem cítila trochu marnost...
Líbilo se mi, že se vypravěč neomezil jen na tento trojlístek a nechal po válce žít i další postavy a postupně připomínal i jejich příběhy. Románu to dodává na jakési "živosti", uvěřitelnosti. Určitě doporučuju přečíst.

12 22.03.2023

Některá prasata si jsou holt rovnější...

11 24.01.2024

Důležitá kniha naší kulturní/historické paměti. Loňský rok byl ve znamení 70 let od smrti MH a byla jsem příjemně překvapená, kolik akcí a reakcí to ve společnosti to vyvolalo. Což je dobře. A je dobře, že vyšla tahle kniha, která ukazuje MH i v jiném než politickém a pracovním světle. Že se skrze vzpomínky Jany a Bohuslava dostáváme k Miladě jako matce a manželce, že se dozvídáme o prožitcích manžela a dcery a že nám je představena i širší rodina a vlastně celý kontext doby.

Souhlasím s @BrankaK ohledně nedostatků a dodám, že za mě chyběly v textu přímé citace nebo minimálně poznámky pod čarou. Myslím však, že kniha nemá ambice být odborným textem či historickým pramenem, a tak to beru spíš jako osobní problém (deformace povoláním :D).

Na okraj: Milada Horáková je pro mě symbolem statečnosti a morální pevnosti, v mnohém vzorem. Když se vžívám do její role, do doby, ve které žila, neumím si vůbec představit, jak bych já (vychovaná v demokracii, a tím pádem dost zhýčkaná svobodou rozhodnutí) obstála v totalitních režimech, jak bych se rozhodovala, jak bych se tenkrát zachovala já? Byla bych odhodlaná jít "hlavou proti zdi", nebo bych "pohodlně proplouvala"? Nevíme, jak bychom se zachovali tenkrát, ale v době tady a teď si může odpovědět každý z nás...

10 05.04.2021

Kniha o (ne)smrtelnosti, o tom, že gesta a myšlenky neumírají, ale transformují se, a o tom, že se lidé napříč staletími mohou (re)inkarnovat do dalších životů a rolí. Zajímavě propojené příběhy současných i historických postav, u kterých by mě nikdy nenapadlo, že by v rámci jednoho celku mohly působit uvěřitelně a nerušivě. Napadlo by Vás snad do příběhu 20. století nechat promlouvat zároveň Goetha, Rubense, Hemingwaye, Mahlera, Beethovena, Bacha atd.? Nechat je prostupovat do příběhu Agnes, Laury, Paula, Brigity, profesora Avenaria? To, co mě ale na Kunderovi odjakživa nejvíc baví, je něco, co jsem si soukromě nazvala "naratologickou hrou" - postava vypravěče (a zároveň autorova alter-ega?) konstruuje příběh záměrně, odkrývá nám jeho fikčnost, trochu si s námi, postavami i dějem samotným "hraje". Můžeme mu věřit, že to, co se nám rozhodne zjevit, je pravda? Já jsem na jeho filozofickou hru ráda přistoupila, a ačkoli musím přiznat, že to pro mě bylo náročné čtení, užila jsem si ho.

8 25.07.2023

Pro někoho škvár (a svým způsobem tomu rozumím - už zde zaznělo, že to není konvenční a že jsou tam nesympatické postavy a že to je možná i nuda atd.), pro někoho "duch doby", obraz "beat generation", dokonalá kronika "cesty" nekonvenční mládeže počátku 50. let. Já se i přes všechny výhrady, které k ní mám, řadím ke druhé skupině. A může za to i fakt, že když jsem ji poprvé četla, bylo mi 16 a mým jediným životním snem bylo cestovat. A tak si to sedlo. A já se do té volnosti a svobody (i když svým způsobem zvrácené) a pásma v próze zamilovala. A love-hate vztah trvá.

7 05.04.2022

Nejsme nic než oběti planet... :-)

7 15.02.2022

(SPOILER) "Liebeskindovi jsou asimilovaní Židé, (...) ale přesto na nich jejich židovství lpí jako neodstranitelná skvrna, (...) svůj původ za sebou vlečou jako závaží, neviditelné, ale stále přítomné" (s. 20). A všichni a všechno jim je připomíná – před okupací závist ostatních, během války žlutá hvězda, po válce nikým nechtěný a obtížný návrat... Příběh o lásce v její nejčistší i nejzvrácenější podobě, který vyústí v dvojitou smrt – Hanuš nechal v Zuzaně zemřít Jana, ona poté nechala zemřít jeho – “dovedla ho k branám smrti” (s. 303). Dále silné téma návratu – neschopnosti se vyrovnat s válečnou dobou. Zuzana se stydí za to, že přežila – “Udržela se při životě navzdory Jugwirthovým pokusům (…) a zatímco její otec hořel, ona odpočívala na pryčně, vykrvená lékařovým skalpelem, ale bezpečně živá” (s. 232). Z dívky veselé a milované je troska, která ztratila sama sebe...

Líbil se mi styl psaní – stručný, věcný, jakoby scénaristický, plusem byla čtivost – spád děje, zkratka, obraznost, a také dobře zvolené téma (navazující/asociující mi Lustiga (Nemilovaná), Sládkovou (Kráska s cejchem), okrajově i Andronikovou (Zvuk slunečních hodin). Ani tak mě však kniha na konci neuspokojila, protože nechala mnoho otevřených témat – ani ne nezodpovězených otázek/námětů k přemýšlení, ale z mého pohledu DŮLEŽITÝCH témat, které nebyly rozpracovány/dokončeny. Kladu si tak otázky, které mě znepokojují – Co dítě? Co Jan? Setkají se? Napíše mu? Co jeho smrt?

Hodnocení silnější tři hvězdy, zde označeno jako čtyři.

7 30.12.2020

Četla jsem v rámci své DP. Jelikož jejím tématem byl právě antisemitismus 30. let 20. st., tuhle knihu jsem nemohla minout. Moje téma bylo sice zaměřené na časopisy vychazející v Čechách, nicméně autoři se často a rádi inspirovali u "povolanějších" a "pokrokovějších" kolegů...
Souhlasím s již řečeným ohledně propagandy a nutnosti ji znát - my i naše děti bychom měli vědět, jak proti ní obstát. A v době nových médií o to více...

Příliš zdlouhavé popisy, místy schematičnost, ale taky naprostá průlomovost díla! Díky za něj, Radclyffe!!! :-)

7 05.01.2020

A jak to pokračovalo poté, kdy čas přestal být oplocený? :)

Jsem moc ráda, že jsem měla možnost přečíst si autentický příběh morálně pevného, podle všeho laskavého a silného člověka, který si dovolil vzdorovat režimu, i když si velmi dobře uvědomoval rizika s tím spojená. Bral to jako svou povinnost. Oceňuji i způsob kladení otázek, protože jedině správně položené otázky dovedou otevřít spoustu důležitých témat.

Jen na okraj – syn pana Františka, doc. Jan Wiendl, byl mým oblíbeným vyučujícím během studia bohemistiky na FF UK. Je to nejen skvělý učitel, ale také velmi milý a ochotný člověk. Děkuji oběma za tuto knihu a to, že historická paměť může žít dál.

6 04.02.2024

(SPOILER) Údajně román o lásce mezi Heathcliffem a Kateřinou... Opravdu je tohle láska? Ta závist, zvrácenost a pomstychtivost, vše málem s nádechem incestu (vím, že mezi bratranci a sestřenicemi už to technicky vzato není incest + kontext doby, ale přeci jen...)? Postavy mi byly všechny do jedné nesympatické (rozčilovaly mě), atmosféra více než ponurá, napsané a vykreslené je to však velmi dobře. "Klasický dějový" román, trošku neuvěřitelný a velmi nadčasový...

6 07.01.2024

Opakovala bych tady více méně komentáře uživatelů @mirektrubak, @fauziya nebo @ela111111111, takže to nebudu protahovat. Kolem knihy je (byl) docela "hype" (a nedivim se - už ten název zní romanticky (až kýčovitě) a to já ráda), tak jsem čekala, že se mě to aspoň trochu dotkne. Nedotklo. A mám z toho podobné pocity jako ze Slepé mapy. Nevytvořila jsem si žádný vztah k postavám (byly pro mě těžko uvěřitelné) a děj mě vyloženě nebavil. Opět se ptám - o čem kniha vlastně byla? Jakou má přidanou hodnotu? Za mě to nezachránila ani ta jazyková stránka, kterou tady někteří adorují. Možná mě spíš rušila od toho, co (ne)bylo řečeno.

6 22.08.2023