RadimWiniarski komentáře u knih

Musím říct, že opravdu čumím. To, jak King dokázal skvěle vykreslit příběh jedné venkovské ženy, se kterou se život příliš nemazlil, je něčím neskutečně silným. Příběh, ve kterém se láska může postupem času změnit na nenávist a zároveň nenávist postupem času změnit na něco jako je přátelství, respekt a důvěra.
Samotné souznění s hlavní hrdinkou je podle mého jedním z hlavních stavebních kamenů celé knihy. Spousta z nás si alespoň jednou v životě procházela, nebo dokonce stále prochází těžkým životním obdobím, kdy jsou oni samotní, nebo někdo z jejich nejbližších minimálně z jedné strany silně psychicky, či někdy dokonce fyzicky utlačováni. Člověk, který takové věci nikdy nezažil tak nejspíš nebude tušit, jak složité někdy potom můžou být Vaše myšlenkové pochody, a že ne vždy je úplně jednoduché se prostě a jednoduše sbalit a problémy opustit. Proto je pro nás Dolores vlastně kladným charakterem, a to i poté, co skrze její vyprávění zjišťujeme, jak daleko je vlastně schopen člověk skrze životní útrapy zajít. Ono samotné vyprávění funguje netradičně po celou dobu pouze ve formě monologu hlavní hrdinky. Ze začátku není úplně jednoduché se do něj začíst, nicméně s postupem času si na něj člověk zvykne. Dokonce bych řekl, že právě díky té rozmanité venkovské mluvě, kterou Dolores po celou dobu příběhu používala, kniha působila daleko živějším a reálnějším dojmem. Co mi naopak vadilo, byla absence kapitol, či nějakého kratičkého uzavření některých témat, či prostého oddechnutí. Pokud knihu nesjedete na jeden zátah, tak Vám nezbývá nic jiného, než ji bez nějakého dočtení kapitoly prostě a jednoduše zavřít.
Je dost pravděpodobné, že kniha může některé čtenáře, kteří znají Kinga pouze skrze hororové, či tajemné příběhy docela silně překvapit. Jde totiž o věc, která se dost vymyká jeho klasickému stylu. Nicméně lze vidět, že King by se dost pravděpodobně díky skvěle vystavěným charakterům neztratil ani na poli komorních rodinných dramat. Kniha určitě patří do vrchních pater autorovy tvorby a rozhodně bych se jí nebál doporučit i čtenářům, kterým King zatím nepřirostl úplně k srdci, případně jim hororová tématika většiny jeho děl úplně nechutnala. 85%

17 03.05.2022

Kniha, u které se rozhodně nekončí otočením poslední stránky. Těch pocitů a myšlenkových pochodů, které ve Vás totiž dokáže zanechat je šílené množství. Přitom základní kostra příběhu není vůbec složitá a nabízí témata, která minimálně jednou za život potkají skoro každého. Míchání se do cizích záležitostí, ze kterých pak velmi často dochází k nedorozuměním, rozepře v rodině, nebo třeba veliká propast mezi životem bohatých a životem chudých. Každá z postav se s tímto realistickým příběhem pere po svém, a jelikož autorka nechává většinu otázek otevřených, a nikoho nevykresluje vyloženě jako kladného, či záporného, je čistě na čtenáři s kým se v danou chvíli ztotožní.
Hlavním tématem, okolo kterého se točí celý příběh, je téma rodičovství a vše kolem něj. Interrupce, adopce, nebo třeba náhradní mateřství. Pokládá si i základní otázku jako například, Co dělá matku matkou. Tyto témata a otázky zaujmou primárně ženy, ale díky perfektní jazykové rozmanitosti autorky dovedou zaujmout i mužskou část čtenářů.
Byť je nám závěr příběhu odtajněn už na začátku knihy, tak je úžasné sledovat, jakým vývojem si některé charaktery během četby projdou, a že stejně jako v této knize, tak i v reálu nikdy není nic jen černé, nebo bílé.
Jediné mínus, za které si však můžu já sám, budou asi přemrštěná očekávání. Kniha jako taková je na všech možných portálech vychvalována do nebes a člověk tak získává ještě před samotným čtením očekávání, která se nikdy nemůžou naplnit.
I přes má přemrštěná očekávání a to, že zpočátku kniha může působit chaoticky a velmi táhle, vše má svůj smysl. Z malého ohníčku se totiž postupným přidáváním polínek stává oheň, který ve čtenáři bude hořet ještě hodně dlouho poté. 85%

15 22.01.2022

Přesně takhle by vypadal Star Trek, kdyby jej dostal na starost Quentin Tarantino. Surová a vtipná řežba, která má ale také perfektně vykreslený příběh se spoustou rozmanitých postav a charakterů. Kdo někdy Kotletu četl, tak bude vědět, že má svůj specifický styl psaní, který nemusí každému sednout. Spousta narážek na téma sexu, popkultury, či velmi sprosté mluvy. Tentokrát však dal důraz i na budování velkolepého světa, kde lidská rasa padla a několik zbylých jedinců se snaží přežít v podmínkách, ve kterých lidé působí spíše jako krmivo. A že jde o svět opravdu bohatý dokazuje i rozmanitá síť mimozemských ras. Máme zde rasu silně připomínající filmové Vetřelce, nebo třeba například rasu, která by zase mohla odkazovat ke snímku Avatar a rasu Na'vi. Každá z nich má v propleteném světě Společenství své postavení, a tak i své osobní důvody k některým provedeným činům.
Co však musím opravdu vypíchnout jsou postavy Gerasima, který střílí vtipy rychlostí laserového kanónu a postavu Agy, díky které mi slovo „maso“ už nikdy nebude znít stejně.
Rozhodně díky spoustě akce nejde o knihu, která by čtenáře nudila. Jde o knihu, která v sobě nese neskutečný potenciál a kvalitu do dalších dílů. A jelikož je tato série plánována na dílů dvanáct, pevně doufám, že si svou kvalitu i nadále udrží. 95%

14 26.02.2021

Když před dvěma lety Netflix vypustil do světa seriálovou adaptaci této knihy, neměl jsem od tohoto díla žádná velká očekávání. Přeci není možné, aby tématika okolo šachů byla zpracována natolik zajímavě a kvalitně, aby nějak více upoutala mou pozornost. Z mnou podceňované věci se však stalo jedno z největších překvapení za poslední roky a jedna z nejkvalitnějších seriálových věcí, která byla v posledních letech natočena. Díky tomu už jsem ke knize přistupoval mnohem připraveněji a pln očekávání, zdali byl seriál vlastně věrnou adaptací této bezmála 40 let staré knihy.
Hned na startu je potřeba složit autorovi neskutečnou poklonu za to, jak neskutečně čtivou věc dokázal napsat. Sám jsem si během čtení několikrát pokládal otázku jak je možné, že kniha, která z 80% obsahuje jen šachové partie je natolik zajímavá a čtivá, a to i pro člověka jako já, který si šachy zahraje maximálně jednou za rok. Dle mého je to nejspíš tím, že kromě velmi zajímavých šachových partií se zde zabývá autor spoustou témat, která jsou aktuální i v dnešní době. Nepochopení okolním světem, ze kterého pak vychází samota, dále různé typy závislostí, případně umění kočírovat své ego při nějakém větším úspěchu. Hlavní postava Beth je tak hrdinkou, se kterou není problém se ztotožnit, a se kterou si během čtení musíme projít nejen úspěchy, ale převážně pády, díky kterým mnohdy už nemusela vstát.
Během příběhu poznáváme spoustu vedlejších postav, které byť nám na začátku čtení nemusí přijít důležité, postupem času zjistíme, že každá z nich má v příběhu pro naši hlavní postavu jistou formu důležitosti. Nikdo tak v příběhu není zbytečný.
Jako menší mínus vidím jistou předvídatelnost v ději, kdy je nám už v počátcích naznačeno, jakým směrem se děj vyvine a čím bude gradovat. Což je však věc, na kterou člověk díky napínavému stylu psaní brzy přestane myslet.
Po úžasné seriálové adaptaci tak mohu s naprostým klidem říci, že i knižní předloha je něčím skutečně výjimečným a pohltí nejen čtenáře se zálibou v šachu, ale i čtenáře, kterým se svět šachu zatím obloukem vyhýbal. 90%

13 03.01.2022

Tak nám Ciri zase povyrostla a pomalu se z princezny stává silnou bojovnicí. Ve třetím díle, který je na rozdíl od předchozích dílů vyprávěn uceleně můžeme vidět politické čachry před blížící se válkou s Nilfgaardem a tréninkem Ciri, který si během knížky vyzkouší jak Geralt, tak i Yennefer. Více než jako učitelé se v nich však probouzí něco jako rodičovská láska, která je nutí Ciri za každou cenu ochránit. Tento díl se tak stává poněkud klidnějším, avšak s nebezpečím číhajícím v pozadí, které může kdykoliv vystrčit drápky. Samozřejmě zde však máme i zepár akcí, kterým vévodí tůra s naším oblíbencem Yarpenem Zigrinem, jehož mluva opět připomíná mluvu ogara na zapadlé hanácké vesničce po pár panácích domácí slivovice.
Jak bylo řečeno, díl je od předchozích poněkud pomalejší a více se nám zde vyskytují rodičovské a politické linky. Celkově se nám tu však pomalu rozehrává perfektně vykreslený příběh se spoustou rozmanitých postav, ze kterých si minimálně jednu, které budete fandit a držet jí palce určitě vyberete. 90%

Že bych po dlouhé době objevil českého autora, který svým stylem psaní a vykresleným příběhem dalece přesahuje hranice našeho malého státu? Musím říct, že první díl této fantasy knihy má k tomu skvěle našlápnuto.
Začátek knihy může být však pro některé čtenáře opravdovou zkouškou ohněm. Ti, kteří mají rádi kupu akce a bezmyšlenkovitého létání z lokace na lokaci totiž budou minimálně v první třetině knihy opravdu zděšeni, jak pomalou výstavbu celý příběh má. Je nám objasňováno fungování tohoto dystopického světa. Nadále představena neskutečná plejáda charakterů + si autorka vymyslela pro tento svět spoustu nových slovíček. Musím tak ocenit umístění slovníčku pojmů na konci knihy, protože bývaly na začátku chvíle, kdy jsem měl problém pořádně pochopit význam vět, které naše postavy pronášely.
V tomto krutém světě se nachází i naše hlavní hrdinka Ilan, která má dar, který většina lidí postrádá. Ilan je charakter, který si člověk rychle oblíbí a kterému není problém fandit. Nevinnost, poznávání nových věcí, láska k rodině, rebelie. Místy sice hrdinka působí daleko vyspělejším dojmem, než by na svůj věk měla, ale to můžeme přičíst tomu, že se po většinu příběhu pohybuje ve společnosti starších lidí a tudíž od nich pochytila různé manýry a celkové vystupování. Z dalších charakterů bych asi vypíchl postavu Vargase, který má s Ilan úžasnou chemii a postavu Ravena, který je i přes málo prostoru díky humoru extrémně důležitým charakterem.
Co se akce týče, není ji zde mnoho. Když už se však objeví, tak je originální, brutální a hlavně si neustále dokáže udržet jistý pocit tajemna.
Líbí se mi také spousta odkazů na reálná místa, či události naší doby, které autorka do svého díla zakomponovala (Ďatlovova expedice, Paříž, Rumunsko).
Posledním důležitým bodem je podle mě absence jakékoliv romantické linky. Jsem rád, že ji sem autorka netlačila na sílu, a že se daleko více zaměřuje na témata rodiny a přátelství.
Za mě tak jde o počin, který má originální myšlenku, spoustu sympatických postav a hlavně úžasný náběh na něco velkolepého. Pevně tak doufám, že druhý díl bude nadále rozvíjet tento bohatý svět a postupně odhalovat odpovědi na tajemné otázky, které jsme tímto dílem získali. 90%

12 12.01.2022

Jako i jiní lidé přede mnou jsem se ke knize dostal přes velice povedenou seriálovou adaptaci, která docela dobře balancuje na hraně mezi fantasy pohádkou a temným dramatem, které je plné intrik. Zajímalo mě tedy, jestli se mi zalíbí i knižní předloha a pomůže mi třeba vychytat i nějaké nejasnosti a otázky, které jsem si pokládal při sledování seriálu.
Zkraje je potřeba hned říct, že kniha opravdu netlačí na plyn. Detailně popisuje každý charakter (a že jich není málo) + se snaží ke každému doplnit nějaké backstory, abychom se do dané osoby lépe vcítili a pochopili její motivaci a jednání. Tyto postavy jsou veskrze sympatické a není zde žádný otravný charakter, který by Vám vyloženě ničil požitek ze čtení. Paradoxně největší otazník tak pro mě bylo ústřední duo postav. Matthew po celou dobu čtení působil jako přehnaně ochranářský typ, díky kterému se prostě nejde ubránit lehčímu přirovnání k Edwardovi ze Stmívání. Kromě toho on sám pak působí jako dominant a Diana jako submisiv, který si vše nechá líbit a kompletně se rozkazům dominanta podvoluje. Na toto chování si člověk nakonec postupným čtením zvládne navyknout, ale rozhodně nejde říct, že by díky tomu ústřední dvojice získala plusové body navíc.
Stejně jak ve zmíněném Stmívání, tak i zde si romantická linka krade většinu prostoru pro sebe. Sem tam sice přijde jisté koření ve formě něčeho poněkud akčnějšího, případně něčeho co se blíží poctivě vyhlížejícímu fantasy. Toho je však v prvním dílu jako šafránu, a tak nezbývá než doufat, že další díl knihy poměr sil alespoň trochu vyrovná a nepromrhá potenciál tohoto světa tím, že všechno vsadí na kartu romantiky. Obzvlášť démoni jako takoví jsou totiž velice zajímavé charaktery a zde se o nich a jejich schopnostech prakticky nic nedozvíme.
Závěrečná část už se namísto nějaké gradace soustředí hlavně na přípravu půdy pro druhý díl, z čehož samozřejmě vyplývá, že pokud má rád někdo uzavřené konce, tak zde asi bude lehce zklamán. Kniha totiž zvládá uzavřít jen některá menší vrátka. Ty větší nechává kompletně otevřená, přičemž k nim přihazuje spoustu potenciálních možností, jakým směrem děj vést.
Je cítit, že kniha je psána ženskou rukou a díky upřednostnění romantiky bude cílit primárně na ženské publikum. To dostane zajímavý romantický příběh o milencích, kterým současný svět nepřeje. Svět, který se ale paní spisovatelce povedlo vytvořit je natolik zajímavý a široký, že dokáže zaujmout i mužskou část čtenářů. Za mě tedy určitě víc, než solidní rozjezd a v budoucnu se snad dostanu i ke druhému dílu. 75%

9 08.07.2021

Tato kniha byla opravdu o nervy. Dokázala mi totiž ukázat, jak se nejspíš cítí učitel první školní den, když mu ve třídě najednou sedí třicet úplně nových děcek, a on se během chvilky musí co nejrychleji pokusit naučit alespoň částečně zorientovat v tom, kdo je kdo. To samé totiž platí u této knihy. Během prvních stránek na nás je vypálena početná plejáda jmen, které se střídají jak na běžícím páse. Během čtení pak přibývají další a další jména a Vám začíná být jasné, že tu nejspíš hrozí jeden velkej knižní průser.
Početná plejáda postav by nevadila za předpokladu, že by každá měla alespoň nějaký nástin osobnosti a vývoj, který by nějak posouval příběh kupředu. A to je problém. Minimálně polovina postav nic takového nemá, a tak jsou pro příběh naprosto postradatelní a zbyteční.
Druhým problémem je postava naší hlavní aktérky Joanny. Postavy, která svým chováním a jednáním opravdu perlí. Hysterka, která si neumí dát do pořádku vlastní život, ale velmi ráda by se vměšovala do života jiných lidí. Tomu prostě chceš fandit!
Závěr víceméně lze vytušit už cca od poloviny knihy, takže nějaký twist, který by Vám mozek po tom učení jmen kompletně odboural fakticky nečekejte.
Hvězdu navíc dávám za to, že ač je kniha sebevíc plytká, a co se příběhových zvratů týče nudná, tak je relativně čtivá a nestrávíte nad ní tedy zbytečně mnoho času. 40%

9 20.11.2020

Často vzpomínám na zážitky z mých alkoholových pubertálních let. Teď v relativně už rozumnějším věku jsem si vždycky pokládal otázku, zdali jsem to často i přes spoustu úžasných zážitků místy trochu nepřeháněl. Na tuto otázku už asi nikdy nezjistím odpověď, nicméně co můžu s jistotou říci je, že Nikkimu se opravdu povedlo dostat slovo přehánět do naprosto nové dimenze a přežít věci, které by normálního člověka dost pravděpodobně dostaly na hřbitov během prvního týdne.
Je hodně děsivé sledovat, jak se skrze drogy dokáže člověk měnit. Díky zápiskům lze vidět, že Nikki leč byl typickým bláznivým rockerem, tak skrze myšlenkové pochody a styl psaní působil velice inteligentně. Uvědomoval si všechny své problémy a přesto, že né vždy se mu podařilo s nimi bojovat tak zarputile, jak by se asi slušelo, tak rozhodně nebyl tím typickým feťákem, který poslal mozek a samotné myšlenkové pochody na dovolenou a nechal se naplno pohltit drogami bez nějaké možnosti vrátit se někdy zpět. Z jeho zápisků lze také vycítit časté zoufalé volání o pomoc. Bohužel však nebylo nikdy dostatečně hlasité a silné, aby se jeho problémem doopravdy začal někdo zabývat.
Samotné deníkové zápisky získávají zcela jiný rozměr také díky doplňujícím poznámkám ze současnosti. Ať už od samotného Nikkiho, nebo od blízkých členů z jeho okolí. Je skvělé vidět, jak někdy může mít na jednu událost několik lidí naprosto rozdílný pohled a názor.
Co opravdu dokáže upoutat je grafické zpracování této knihy. Prakticky každá stránka funguje jako samostatné umělecké dílo obsahující spoustu různých fontů, malovaných obrazců, či reálných fotek, které naplno umocní požitek z této šílené doby.
Tato kniha je opravdovým skvostem mezi deníkovými zápisky. Dokáže upoutat nejen úžasným grafickým zpracováním, ale dokáže Vás skrze naprosto neuvěřitelné příběhy dostat do šílených 80. let, které dokázaly stvořit něco takhle šíleného a nezapomenutelného jako byla kapela Mötley Crüe. Samotný Nikki je navíc důkazem, že i když se dostanete na samotné dno, tak nikdy není pozdě na to naprosto změnit svůj život a stát se člověkem, kterým jste chtěl po celou dobu být. 95%

8 28.04.2022

Už první díl Undergroundu naznačoval, že tentokrát nejspíš o žádnou revoluční hitparádu nepůjde, a že půjde o klasického Kotletu, který naservíruje klasiku ve formě spousty krve a sexu, na kterou jsou jeho čtenáři zvyklí. Už tehdy jsem projevil mírné znepokojení ohledně toho, jak promrhaný potenciál kyberpunkového světa tento příběh měl, a že by nebylo od věci, aby se autor více zaměřil na samotné budování světa a propracovanost postav, než na bezduché lítání z místa na místo a vraždění naprosto nezajímavých charakterů. Otázka před druhým dílem tak byla naprosto jasná. Napravil chyby svého předchůdce a přinesl nám konečně poctivě vykreslený kyberpunkový svět? Odpověď je bohužel velmi jednoduchá. Ne.
Není úplně tajemstvím, že Kotleta do většiny svých příběhů rád dává odkazy ať už na různé osobnosti, případně na různé události z dob minulých. Vždy se však držel na uzdě, aby zbytečně nenarušoval zasazení příběhu. Tentokrát však neskutečně přestřelil. Aby se během čtení více odkazovalo na retro věci z minulosti, než na detailnější popis doby současné, to mi hlava opravdu nebrala. Pokud však nebylo autorovým záměrem rozvířit nenávist vůči paní Zagorové. V tom případě je vše v naprostém pořádku. Relativně zajímavé vedlejší postavy z prvního dílu jsou tentokrát vyměněny za naprosto nezajímavé jedince, chytlavé hlášky jsou nahrazeny nespočtem mouder jednoho čínského vojevůdce a hlavní záporný charakter místy působí jako lidl verze Jigsawa ze série Saw. Toto všechno se mísí na pozadí naprosto plytkého detektivního příběhu bez nějaké větší gradace, který po celou dobu působí jako připravování půdy pro něco většího. Nabízí se tedy otázka, zdali autor má v plánu příběh v budoucnu nějakým způsobem více vygradovat, nebo zdali už po prvních dvou dílech můžeme tušit, že na nás nic velkého nejspíš nečeká.
Abych neskončil vyloženě jen na špatné notě. Stále jde o relativně čtivou věc, která v sobě místy dokáže nalézt ten typický styl díky kterému máme Kotletu rádi. Bohužel však už po druhém dílu člověk cítí, že se tentokrát dost vaří z vody, a že se nejspíš ani v dalším pokračování žádné velké hitparády nedočkáme. 50%

8 02.02.2022

Po přečtení poslední stránky Zvrácené mám v sobě spoustu rozporuplných pocitů. Jak je možné, že kniha, která v sobě má prakticky vše, co je potřeba k vytvoření perfektního, temného a surového hororového příběhu, působí po celou dobu tak sterilně, předvídatelně a místy až nudně.
U většiny japonských autorů si člověk už nějak navyknul, že se snaží v dané kategorii překonat jistou míru snesitelnosti, což je právě dělá výjimečnými. Ať už je to porcí gore momentů, nahoty, nebo jednoduše WTF momentů. V případě Zvrácené zde všechny tyto kategorie máme. Problém však nejspíš bude, že každá z těchto kategorií je vždy autorem umírněna právě v těch nejlepších momentech. Čím se však nešetřilo, je množství klišé, které autor do své knihy zařadil. Psychiatrická léčebna – máme, rozdělování postav v nejméně vhodnou chvíli – máme, hlavní postava, které nikdo nevěří – máme. Tyto klišé však jsou do příběhu vloženy citlivě a nenásilně, takže nepůsobí jako ze špatného béčkového hororu.
Co se postav a příběhu týče, rovněž u nich se autor nesnaží nějakým větším způsobem vybočovat ze škatulek. I přesto, že nám je představena relativně velká porce postav, tak už po prvních stránkách člověk je schopen vydedukovat, které z postav slouží pouze jako náplň do mlýnku na maso pro naši sadistickou lolitu. Většina těchto postav je však vykreslena velmi charismaticky, a tak i přesto, že tušíte, jaký osud se jim chystá, stále fandíte a věříte, že se závěru příběhu dočkají ve zdraví.
Abych však nebyl jen kritický. Kniha jako taková má v sobě umístěny v závěru ještě dvě bonusové krátké povídky. A obzvláště povídku s názvem Chodba loutek bych se nebál nazvat dokonalou. Všechno co u hlavního příběhu Zvrácené bylo dokončeno jen zčásti, tak v případě této povídky byla míra strachu, znepokojení a surovosti dotažena k naprosté dokonalosti.
Zvrácená rozhodně není špatné počtení. Jde ve všech ohledech o průměrnou jednohubku, která neurazí, nenadchne, ale rozhodně dokáže zabavit na jeden příjemný večer ve chvíli, kdy nehledáte vyloženě náročnou zábavu na čtení. 55%

7 27.12.2021

Je vědecky dokázané, že při čtení knih mozek pracuje víc. Díky tomu pak musí například více zapojit fantazii a představivost. Což je pro nás vášnivé čtenáře úžasné. Doplňovat si kousky skládaček příběhů a odhadovat konce právě rozečtené knihy. Musím říct, že kniha Ví o tobě splnila vlastně vše, co od knihy nějak očekáváte. Pokládá spoustu zajímavých otázek, nechá vás pořádně vymáchat ve vašich tipech a odhadech v tom, jak se příběh bude vyvíjet, aby Vám pak v závěru ukázala vztyčený prostředníček s tím, že celou dobu jste se svými tipy naprosto mimo. A to nejen mimo ohledně vyvrcholení příběhu, ale také mimo ohledně žánru knihy, který jste si myslel, že právě čtete.
Základní příběh stojí na milostném trojúhelníku postav, které navzájem soupeří o to, která z nich bude pro čtenáře nejvíce otravná. Za mě rozhodně vyhrává postava Louise, která si z každého dne doma dělá soukromé vinobraní, a u které je opravdu velmi složité hledat nějakou formu sympatií. Tyto postavy se sunou příběhem velmi vlažným tempem, ve kterém si všichni navzájem lžou. Ve chvíli, kdy tak máte pocit, že čtete jen další romantické drama z knihovny Rosamunde Pilcher, přichází autorka se svou specialitou ve formě několika silně náhodných podezřelých vět, u kterých se nejednou zastavíte s tím, proč by v romantickém dramatu měli mít své místo. Postupem času se však všechny kousky skládačky odtajňují a přichází závěr, který je poté hlavním tématem většiny recenzentů. Já sám za sebe musím říct, že jsem asi ještě nečetl knihu, u které bych měl pochopení jak pro čtenáře, kteří jsou schopni díky závěru dát knize odpadová hodnocení, tak pro čtenáře, kteří závěr považují za naprosto dechberoucí zážitek.
Musím říci, že kniha určitě nebude patřit mezi něco, k čemu se budu v budoucnu vracet. Díky čtivosti, notné dávce překvapení a hlavně pořádné odvaze se vydat tímto směrem si ale myslím, že rozhodně stojí za přečtení. V případě, že některá překvapení chcete dostat v trošku mírnějším měřítku a dáváte přednost třeba seriálům, tak za mě můžu určitě doporučit seriálovou adaptaci této knihy. Od knihy se liší jen v pár detailech, takže o nic důležitého určitě nepřijdete. 65%

7 08.09.2021

Rozhodně je to jiný King, než na kterého může být většina čtenářů zvyklá. Tuto sbírku dvanácti příběhů totiž kromě už tradičních hororových kousků táhnou převážně filozofické povídky, nad kterými se člověk musí pořádně zamyslet, aby pochopil jejich myšlenku a poslání. Právě u nich se může plně docenit Kingův um a jeho brilantní vykreslení charakterů postav. Z těchto povídek bych tak rozhodně vypíchl dílo Můj hezký poník, který se zaměřuje na povídání starého muže se svým vnukem, a na jejich rozdílné pohledy na vnímání času. Dále pak například povídku Umneyho poslední případ, ve kterém naše hlavní postava zjistí, že svůj život nejspíš nedrží ve svých rukou tak, jak si doposud myslela.
Nejlepší povídkou je však pro mě ta s názvem Dům v Javorové ulici. Té vévodí nejen skvěle napsané dětské postavy, ale hlavně postava nevlastního otce, která je napsána tak geniálně, že ho budete nenávidět každičkým kouskem těla. Prvek jistého nadpřirozena už je pak jen lehce bizarní třešničkou na dortu tohoto díla.
Povídky, které jdou svým zaměřením více do hororu (Porod, Období dešťů, nebo Crouch End) mi tentokrát přišly poněkud slabší a nedotažené, nicméně svůj účel splnit dokázaly a jako příjemná lehce děsivá jednohubka bez nějakého většího originálního nápadu fungovaly dokonale.
Co však opravdu nechápu a hlava mi doteď nebere, že by něco takového byl schopen King napsat, tak je povídka Udrž hlavu a její kratičký doplněk Majestátní Brooklyn. Toto byla totiž opravdu bolest číst. I přesto, že jsem člověk, který sport miluje a troufne si říct, že i ve světě baseballu není úplným začátečníkem, tak převážně povídka Udrž hlavu je opravdu kousek, při kterém vám během čtení krvácí oči z toho, jak špatná a jednoduchá je. Majestátní Brooklyn už je pak jen návazný random generátor slov, který zasazuje této povídce poslední hřebíček do rakve.
Jak už to tak u povídkových sbírek bývá, střídají se zde části, které ukazují Kinga v top formě a části, u kterých si pokládáte otázky, z jakého důvodu vůbec spatřily světlo světa. Za mě bych tedy, co se povídkových sbírek od Kinga týče, pořád raději doporučil díla jako Bazar zlých snů, nebo Černočernou tmu. Tam jsou podle mého povídky více konzistentní a nelétají na škále mezi genialitou a odpadem. 70%

7 14.05.2021

(SPOILER) Čtení, které Vás donutí se zamyslet se nad tím, jak bychom se zachovali v situaci, kdy najednou přijdeme o věc pro nás tak banální a samozřejmou jako je voda. Díky tomu, že tato situace rozhodně nepatří do nějakého sci-fi žánru a může se stát, že jednoho dne opravdu nastane, dostává tato kniha o to děsivější a reálnější obrysy.
Kniha na nic nečeká a během několika stránek nás postupně uvádí do děje skrze čtyři hlavní postavy. Každá z nich má své specifické vlastnosti a různý pohled na to, jak se v narůstajícím chaosu chovat. K tomu navíc dostáváme menší kapitoly tzv. momentky, které se zaměřují na naprosto cizí osoby, které se taktéž snaží ve světě chaosu přežít a zachovat v těžkých situacích chladnou hlavu.
Příběh jako takový si jede ve svých kolejích, kdy v něm nejsou žádné šokující zvraty, nebo velké odbočky, které by naše hrdiny svedly na delší dobu z cesty. Podlé mého to však není na škodu, protože primární cíl, který se tvůrci snažili předat, byl nejspíš úplně někde jinde. Kromě základní zprávy o plýtvání vodou se snažili touto knihou předat zprávu o tom, jak tenká může být hranice toho, aby se z nás, normálně smýšlejících lidí stali během chvíle bezmyšlenkovití blázni, jejichž chování se rapidně blíží chování lidí v pravěku. Samozřejmě se však pořád nacházíme v Young Adult literatuře, takže k těmto lidem tu máme protipóly až přehnaně kladných postav, které působí dojmem, že nastalá situace je nijak nevyvedla z míry.
Závěr možná působí lehce zrychleně a pohádkově, na druhou stranu těžko bychom mohli očekávat, že se v YA tvorbě pustíme z řetězu a necháme všechny hlavní postavy zemřít strašlivou smrtí.
I přes to, že děj v knize nikterak svou průměrností nevybočuje, svou myšlenkou a posláním určitě stojí za přečtení. 80%

7 23.04.2021

Nastal čas, abych se i já postupně vrhnul na díla manželů Ahndorilových, kteří vystupují pod pseudonymem Lars Kepler. Jejich prvním dílem, které představuje postavu detektiva Joony Linny je kniha Hypnotizér.
Kniha už od startu nasadí strhující tempo, ve kterém se snaží nejen představit ústřední zápletku s hodně surovým a nevyzpytatelným vrahem, ale také se snaží postupně uvést do děje zbývající postavy, které si procházejí svými problémy z minulosti. Tyto problémy se totiž postupně navrací a donutí tak naše hrdiny opět vytáhnout ze skříně kostlivce, o kterých si mysleli, že už o nich nikdy neuslyší. Postavy jsou psány velice realisticky, kdy žádná z nich nemá jen samé pozitivní vlastnosti, ale má i své stinné stránky a démony. Jediná postava, která je na můj vkus vykreslována až přehnaně dokonale je paradoxně hlavní detektiv Joona Linna, který více než policistu připomíná nejlepšího kamaráda všech zbývajících postav, a který policejní zákony bere spíše jako formu doporučení, než že by se jimi přímo řídil. Na druhou stranu je to postava opravdu kladná a čistá jako lilie, takže ji nejde nemít alespoň trochu rád.
Příběh se po strhujícím startu, který rozhodně neskončí jen u několika mrtvých, poté lehce uklidní a zaměří se více na problémy v kruhu naší ústřední rodiny, díky kterým se snažíme přijít na to, proč se tato rodina ocitá v postupném rozkladu. Skrze flashbacky se poté dostaneme i do minulosti, ze které se dozvíme spoustu zásadních informací důležitých pro příběh v současnosti. Jak už to ale bývá zvykem, tak díky tajnůstkaření našich postav vše trvá o poznání déle, a než se dopracují ke zdárnému konci, musí si projít několika zbytečnými nezdary. Tato část tak patří mezi jediné, které se zbytečně táhnou, a kterým by slušela kratší část. Čemu by však slušela daleko větší pozornost je závěrečná část, kdy u některého podstatného úmrtí prakticky nezaregistrujete, že se stalo, což je u knížky, která se snaží každičký kousek příběhu prokreslit do naprostého detailu lehčí mínus. I když závěr může působit lehce uspěchaně, tak určitě není odbytý. Je plný akce, napětí a právě díky postupnému odkrývání příběhu postav pociťujete, že máte o své hrdiny opravdový strach.
Celkový výsledek mě ale jinak velice mile překvapil a jsem rád, že se nějaký můj počáteční strach z přehnaného natahování děje nekonal, a že jsme dostali více, než povedený start do této severské krimi série. 85%

7 06.04.2021

Musím říct, že po přečtení knihy jsem moc mile překvapen. Přeci jen Young Adult LGBT romantika není zrovna žánr, který bych hltal po tunách. Většinou se totiž zaměřují na stejná, či velmi podobná témata, čímž se hodně často opakují. Čím podle mě tedy kniha o Simonovi vyčnívá?
I zde máme pohled do duše teenagera, který si uvědomil svou homosexualitu, ale který stále svádí boj s tím, zdali je ten pravý čas na to se konečně přiznat svému okolí. Bojí se totiž reakcí nejen ze strany rodiny, ale hlavně ze strany spolužáků a přátel. Do toho prožívá svou první zamilovanost do jistého Bluea, se kterým si vyměňuje e-maily. Tuto lásku však nemůže prožívat naplno díky vydírání od jednoho ze spolužáků.
Kniha vyčnívá hlavně neskutečně sympaticky napsanými postavami, kterým vévodí Simon. Ten je člověkem, kterému prostě chcete fandit. Dále pak mailovou korespondencí Simona a Bluea, která v knize hraje podle mě nejdůležitější roli. Je nejen hybným prvkem děje, ale funguje také jako pohled do duše člověka, který se pomalu užírá zevnitř díky depresím z toho, že nemůže před světem ukázat své pravé já. Autorka celkově otázku coming outu zvládla naprosto s přehledem, kdy zbytečně netlačila na pilu a do příběhu ji zasadila natolik citlivě a přirozeně, jak by to mělo být i v reálném životě.
Za mě tak jde o parádní středoškolskou slaďárnu, která věřím, že v kombinaci s filmovou verzí Love Simon, případně její seriálovou odnoží Love,Victor může opravdu pobavit a dojmout zároveň. 85%

7 22.03.2021

Díky mé zálibě v seriálové a filmové tvorbě se mi při čtení knížky vždy stane, že mi silně připomíná některou z věcí, kterou jsem v minulosti viděl. V tomto případě mi knižní Undergroud přišel jako horší kombinace seriálu Altered Carbon a filmového Blade Runnera.
Musím říct, že kdybych knihu četl například před Operací Thümmel a netušil, jak detailní a skvělý svět je schopen Kotleta vykreslit, tak bych s knihou nejspíš žádný problém neměl a naplno se do příběhu zažral. Underground se mi však dostal do rukou později, a tak si všímám lehce nevyužitého potenciálu, který tento kyberpunkový svět má. Hlavní problém vidím jak v samotném příběhu, tak v motivacích postav. Ani jedno nám totiž není hlouběji představeno. O samotném fungování Prahy jako takové se dozvíme pramálo informací a s tím pak přichází samotný problém v některých postavách, které nám sice mají navodit pocit, že jsou pro děj důležité, avšak když se nad tím zamyslíte, tak zjistíte, že slouží buď jako výplň děje, nebo případně jako posuvný bod, který našeho hlavního hrdinu nasměruje k dalšímu střílení a zabíjení. Člověk pak bohužel získává pocit, že se děj stává lehce plytkým. Tam, kde by pak v závěru měla figurovat nějaká gradace příběhu nám je naservírováno lehce mdlé zakončení, které po pár stránkách vyšumí do zapomnění.
Jinak si ale tradičního Kotlety užijete do sytosti. Takže spousta nahoty, vulgární mluvy a kupy mrtvých těl. Ty jsou však vyvažovány myšlenkami nad tím, zdali nám nebylo v minulosti bez tolika moderních technologií lépe.
I přes to všechno, co knize vyčítám, rozhodně nejde o špatnou četbu. Jde o typického Kotletu, který napsal svůj standard, na který je většina čtenářů zvyklá. V mém případě jsem však byl asi trochu namlsanější, a tak díky tomu panuje lehčí zklamání. 75%

7 08.03.2021

Ke knížce jsem se dostal náhodou, a tak jsem si jednoho krásného večera řekl že ji prubnu. A o čem tadle pecka, které jsem si pořádně všiml až díky filmovému vydání je? On učebnicový příklad totálně vyšinutého násilníka. Ona naivní blbka, která celou knihu polemizuje nad problémem, zdali s ním být, či nebýt. To je oč tu běží. Ve většině případů se nechá jen v klídečku ošustit, takže se z blbky stává ještě katalogová couřička. Do toho nám tu lítá několik dalších vedlejších postav, které však po každé zmínce jaksi vyšumí z hlavy a vy si tak pokládáte během celého čtení otázku, jestli se stane aspoň něco zajímavého, nebo to pojede celou dobu v naprosto stejných kolejích. Výsledek? Je to debilní! Romantický to není ani za mák, už jenom samotné vyjadřování Jakuba mi vhánělo do očí slzy smíchu a upřímně opravdu netuším, čím si kniha na Slovensku získala takovou popularitu. Jednu hvězdu dám za čtivost. Přece jen i když je to totální peachovina, přelouskat se dala prakticky bez přestávek. 20%

7 18.02.2017

Je vidět, že se už opravdu nemůžu dočkat vypuštění další sezony seriálu Stranger Things. Po celou dobu, co jsem totiž listoval knihou Ústav, jsem se nemohl zbavit pocitu, že listuju příběhem, který se musí odehrávat právě ve světě tohoto úžasného seriálu.
Příběh o tom, že se sílou přátelství se dají překonat i sebevětší útrapy, a že samotná monstra nemusíme hledat jen a pouze na stránkách knížek s fantasy tématikou.
King opět prokazuje um vytvářet charaktery, které dokážou člověka chytit za srdce. V tomto případě je to navíc umocněno tím, že většina postav jsou děti. Ani to však Kingovi nebrání v tom tyto dětské charaktery vystavovat neskutečným psychickým a fyzickým bolestem, které jsou velmi často dost brutální. O to horší je, že úlohu monster zde tentokrát ztvárňují samotní lidé, což příběhu přidává dost na realističnosti. U dětských charakterů se možná pozastavím s tím, že ne každému se bude líbit jejich vyspělost a chování. I přesto, že tyto děti jsou v mnoha ohledech výjimečné, velmi často jejich uvažování působí až přehnaně dospěle, což je otázka zdali je u postav s průměrným věkem 12let úplně adekvátní.
King si tentokrát odpustil své oblíbené odbočky od hlavní dějové linky a servíruje příběh lineárně. Díky tomu kniha nepostrádá spád, nebo akčnost a nutí člověka otáčet další a další stránky. Výsledek je pak takový, že Vám těch více, než 400 stránek bude připadat jako krátká 200 stránková novela. Musím ocenit i několik pěkně zakomponovaných odkazů na autorova předchozí díla, které nijak nenabourávají samotný příběh a dokážou věrného fanouška takhle krásně odměnit za pilnou četbu.
Jsem moc rád, že je King i v pokročilejším věku stále schopen psát velice kvalitní díla, která vyvrací tvrzení lidí, že za posledních 10-15let už nevydal nic pořádného a prakticky vykrádá jen sám sebe z let minulých. Ústav je toho důkazem. 85%

6 25.04.2022

Většinou upřednostňuji knihy, které jsou co do počtu stránek kratší, protože v 90% případů nám tvůrci servírují jenom instantní nudu a mistrně zdlouhavé natahování děje. Proto jsem k této knížce přistupoval opatrně. Jaké bylo moje překvapení, když jsem po dočtení knihy zjistil, že jsem se ani na minutu nenudil. Keplerovic famílie nám totiž servíruje neustálou akci a záporáka tak brutálního, že je vám místy až zle. Joona i Saga zde překvapivě nedostávají tolik prostoru, naopak kuchaříček Rex a jeho synáček Sammy se dle mého nemuseli objevovat na každé druhé stránce. Co bych možná vytkl je velmi brzké odhalení našeho „králíkáře“. Odhalit ho totiž není zrovna složité a tudíž může někoho nakrknout, že 70% knížky víceméně ví co bude následovat a jak děj nejspíš skončí. Mě to však nevadilo a už teď se těším, co si na nás manželé Ahndorilové připraví příště!

6 25.07.2017