Radimka komentáře u knih
Spousta krásných a hlavně moudrých myšlenek, který zazněly při rozhovorech mezi dalajlamou a arcibiskupem Tutuem. Kdyby bylo jakékoli náboženství náboženství prezentováno tímto způsobem, kdy z něho čiší láska k člověku a radost ze života tady a teď, chtěl by být věřícím asi každý. Nudily mě jen vstupy "moderátora". Skvělá byla spousta návodů k meditacím na konci knížky.
"Kéž netrpím, kéž jsem zdravý, kéž jsem šťastný, kéž naleznu pokoj a radost"
"Pokud s tím lze něco udělat, jaký je důvod ke sklíčenosti? Pokud se nic dělat nedá, k čemu je být sklíčený?" - Šántidéva
"Bože, prokaž nám milost přijmout s klidem věci, které nemůžeme změnit a dej nám odvahu změnit věci, které změnit můžeme a moudrost jedno od druhého odlišit" - Niebuhr /Pokojná modlitba/
Nápad možná vtipnej, ale ke konci už mi to přišlo trochu trapný, i když se to doktlo hodně vážných témat, ale možná kdyby jich bylo míň, nebylo by to na škodu.
Nakonec to nebyla taková s/trága. Mám ráda různý časový roviny a tady to tak bylo.
(SPOILER) Velký překvapení, hodně kvalitní čtení, ale paradoxně už dlouho se mi nestalo, abych četla s takovou nechutí. Strašně jsem se o tu malou holku bála, protože jsem věděla, že zase něco posere. Příběh naprosto šílenej, 13letá holka z bolivijský rybářský vesnice se dostane do města, kde záhy otěhotní /kdyby jen jednou/ a mele se od ničeho k ničemu i se svými dětmi na krku. Kniha plná špíny, smrti, zmaru a proměrněných šancí.
Dávám intuitivně čtyři hvězdy, přesto že si vůbec nepamatuju, že jsem ji četla. Nicméně na přebal jsem si napsala "zajímavé informace o albánském právu": Trochu se mi to vybavilo po přečtení recenze.
Četla jsem, nevím kdy a nevím o čem. Vzpomínám si, že chlapíkovi hráblo a začal všechno rozdávat, z čehož byla jeho rodinka dost šílená, ale jinak prázdno.
Sbírka fejetonů, některý byly hodně vtipný, jiný nic moc. Pamatuju si na příběh s toaleťákem.
Moc se mi to líbilo, ani se nedivím, že mu to nikde nechtěli vydat. Mozaika obyvatel jednoho skutečného káhirského domu
Moje první seznámení s klasikou americký literatury. Určitě bych si to měla přečíst znovu, protože to, že si pamatuju jen, že je tam Scarlett a její "na to budu myslet až zítra", je určitě velká škoda.
Četla jsem ji na Korfu, kde jsem ji taky ponechala osudu. Myslela jsem si, že to bude horší, nesnáším, když si autor zvyšuje rating vytvářením hodnotících uživatelů, kteří nečetli jinou knihu než jejich. Žádná velká literatura, ale docela jsem se i zasmála.
Bible stravovacího stylu Whole 30. Je to vtipné, poučné a zajímavé. Něco bych úplně doslova nedodržovala, ale s něčím naprosto souhlasím.
Tak teda nic moc. Skvělé psychologické vykreslení postav, ale jinak to stálo za prd. Nikdo mi tam nebyl sympatický a všichni mi lezli na nervy. A to, že se člověk nedozví v detektivce, kdo to udělal, tak to už je vrchol. Že prej nejlepší dektivka všech dob!? Ani omylem.
Byla jsem nadšená, moc se mi to líbilo. Nádherný milostný životní příběh staré paní, která ho vypráví své vnučce, když cítí, že už si ho sama dlouho nebude pamatovat. A zaroveň výborně vykreslený generační vztahy
Četla jsem kdysi dávno. Zůstalo ve mně jen to, že tam byly šílený, drastický scény mučení. Jinak tenhle žánr politického thrilleru moc nemusím, většinou to vůbec nechápu.
Nakonec přes prvotní nesympatie to bylo docela milý a fajn.
Musím přiznat, že takovej druh humoru moc nemusím. Je to vytažený do naprostýho absurdna, ani nechci věřit, že se má jednat o autobiografii. Stylem humoru mi to připomíná Spolčení hlupců a to jsem taky nemusela.
Posledních asi 50 stránek už jsem věděla, kdo to udělal. Ale stejně mě to nikterak nechytlo. Nebylo to špatný, ale žádná pecka.
Tak tohle bylo pro mne velký překvapení. Bavilo mně to. Bez přečtení druhýho dílu je to nekompletní, hned se navazuje.
Těšila jsem se, ale přišlo mi, že autorka ztratila dech. Opakovala se a už mě to tolik nebavilo. Naopak některé věci zůstaly nedořešené.
Nejdřív jsem se s těma pěti chlapíkama studujícíma Harvard trochu prala. Ale když vypadli ze studentskejch lavic, tak mě jejich životy začaly bavit. Ale nikdo z nich mi k srdci nepřirostl. Spíš ty jejich ženský, který byly daleko silnější a tak nějak lidsky chytřejší. No Doktoři to nebyli.