Prske komentáře u knih
Po “Prosím, spinkej” jsem sáhla i po pokračování pro věk batolete. A určitě se k průvodci ještě v průběhu dalších dvou let vrátím. Nyní si z toho beru jiné chápání batolecího spánku v porovnání s miminkovským, ale co mi možná trochu chybělo, tak rozhodně víc té praxe, jak se v názvu knihy slibuje. Pár konkrétních tipů tu je, ale spíš je to podle mě příručka o vnímání a filosofii dětského spánku :)
(SPOILER) Tak jo, v poslední části knihy jsem se fakt bála a byla ráda, že ji čtu ve dne a v civilizaci…
Sama se přikláním k tomu, že příběh je spíš mystifikací (historky ohledně zničení gramodesek, mobilu i užívání drog tomu hodně pomáhají), ale co je velmi znepokojivé - reálná zmizení několika desítek lidí v pohoří Tribeč. Co si o tom myslet?
Příběh se rychle vyvíjel, vraha jsem jako vždy tipovala úplně špatně :D a konec byl možná trochu překombinovaný a trošku zklamal.
Zajímavý pohled do života jednoho sousedství.
Je šílené, že se něco takového v 21. století stále děje. Při čtení především ženských osudů jsem cítila obrovskou vděčnost za to, kde jsem se narodila.
Fejetony mě bavily, bylo jich tak akorát aby mě bavit nepřestaly i přes často opakující se téma.
Co se mi opravdu líbilo - krásné ilustrace od sestry! :)
Tohle mě tak strašně nebavilo. Styl psaní, hlavní hrdina i hrdinka, děj… nechápu, proč je to v povinné četbě. Pro mě nulový přínos, pasáže ve francouzštině otravné… po knize jsem sáhla kvůli té kontroverzi okolo ní. A opravdu se mi nelíbilo, s jakou samozřejmostí autor pedofilii obhajuje.
Jednoduchý krátký příběh, který přibližuje jak práci v České poště, tak začleňování vězňů po odpykání trestu. Osud hlavní hrdinky byl hodně tíživý, opravdu mi jí bylo líto…
Strašně zvláštní povídky. Nic se neděje, pak najednou hororová atmosféra a otevřený konec.
Za mě top: Sousedův dvorek a Špinavý kluk.
Víc než samotné zápletky jsem ocenila popis argentinských měst, obyvatel a problémů pro nás v Evropě těžko představitelných…
(SPOILER) Kromě první povídky mě zaujaly všechny. Každá trochu jinak, občas mi bylo hodně smutno. Poslední povídka, která by asi měla tohle depresivní téma ukončit tak nějak v dobrém, se mi teda moc pozitivně nezdála.
Ale rozhodně kniha stojí za přečtení.
Jak člověk okusí gamebooky od Livingstona, ostatní kusy už stojí za prd. A tento kousek není výjimka…
Příběh, jazyk i členění textu velmi amatérský a nepůsobivý - fakt mě neohromí, že text plyne téměř lineárně a i když si vyberu jednu cestu, tak na stejné dvojstránce vidím i tu druhou :D
Jediné plus dávám za krásné ilustrace a snahu influencerky přilákat své followers ke čtení.
(SPOILER) Po knize Němci, která mě nadchla, jsem sáhla po Doupěti. Trochu mě zklamala jakási povrchnost postav a nedostatek prostoru pro rozvinutí děje mimo Květino doupě. Naopak jsem byla ráda za nenásilné protnutí všech dějových linek a krásný popis vzniku Stockholmského syndromu. Hurá na Zuzanin dech :)
(SPOILER) To bylo zvláštní. Z trilogie o mateřství se mi Rekonstrukce líbila asi nejméně, nejspíš kvůli otevřenému konci a osudu Elišky. Velmi znepokojivý byl i výčet skutečných matek-vražedkyň české i světové kriminalistiky. Jako matce se mi tyto pasáže četly dost špatně.
Tuhle knihu jsem zhltla docela rychle, protože to prostě ani nijak nešlo - s Agnes jsem velmi soucítila a byla jsem zvědavá, jak se její konflikty s matkou vyvinou.
Určitě zajímavý pohled na vnímání romské kultury a předsudky s ní spojené.
Některé pasáže byly na můj vkus až moc popisné a raději jsem si to ani nechtěla představovat.
Závěr mě trochu zklamal a nějak mi neseděl do celého příběhu, proto o hvězdičku méně.
Velmi depresivní příběh, už dlouho mi nebylo z nějaké představy tak moc do breku... Pohled na konkrétní “problémy” ze strany Báry a ze strany její mámy nejspíš způsobil onu smutnou autentičnost.
Takto to dopadá, když mají děti zakomplexovaní rodiče, co si na nich léčí svoje vlastní křivdy.
Skvěle popsané charaktery a myšlenky hlavních postav. I nápad celého příběhu mě velmi zaujal, i když mohl být mnohem lépe zpracován (celou dobu jsem přemýšlela, co mi to tak moc připomíná? Farmu zvířat s rovnými a rovnějšími zvířaty..). Nechce se mi věřit, že mi komunismus 21.století vypadal “jen” takto.
Kdybych nebyla sama mámou a část knihy o výchovném ústavě mě tak nezasáhla, hodnotila bych asi o hvězdičku míň.
I tak mě velmi znepokojuje, že i dnes se na světě dějí věci, kterých jsme se my v 89 úspěšně zbavili...
(SPOILER) Osud němců na českém území po konci války mě zajímá od chvíle, co jsem dočetla Vyhnání Gerty Schnirch (Kateřina Tučková). V tomto příběhu ani tak nehrál hlavní roli popis zvěrstev páchaných na němcích, jako spíš osudy konkrétních lidí více či méně vinných.
V mnohém mi kniha stylem připomínala Hanu od Aleny Mornštajnové - babička z Německa zprvu outsider a jasná černá ovce “rodiny” se nakonec ukáže jako oběť událostí.
Jakuba Katalpa mě stylem vyprávění nadchla, už se těším na Zuzanin dech a Doupě :)
Knihu jsem koupila ve výprodeji, nečekala jsem žádný zázrak. Ale povídky mě bavily, i když občas byly lehce předvídatelné.
Moje top povídky: Pipeta, Hledání viníka, Z první ruky.
Knížku jsem “zvládla” jako audioknihu, jelikož Třeštíková není úplně můj styl. A bylo to super, každá kapitola namluvená jinou herečkou, krásně se mi v tom orientovalo a zpříjemnilo procházky s kočárkem :) velmi nenáročný až předvídatelný děj řekla bych. Oddychovka na jarní/letní dny :)
Hezké odpočinkové povídání o růžovém slonovi, genové manipulaci, cirkusu a problematice lidí bez domova.
Občas mi přišly některé pasáže trochu odfláknuté a někdy zas zbytečné, ale příběh to byl rozhodně zajímavý a k zamyšlení.
Seriál miluju, viděla jsem ho už několikrát a nedám na něj dopustit. O to víc jsem byla zklamaná z jeho knižní předlohy.
Ke knize jsem se dostala v rámci čtenářské výzvy, protože práce forenzního analytika je moje vysněná. Ale další díly už si nepřečtu.
Příběh mi přijde takový nudný, má rychlejší spád než v seriálu, prostě mi tam něco chybí.
Ale možná je to pouze mou deformací perfektním seriálem. Těžko říct...