PrincaListicka komentáře u knih

- Posloucháno jako audiokniha -

Řbitov zviřátek je svojí myšlenkou mnohem obsáhlejší, než-li se na první pohled může zdát. Je příběhem o životě a o smrti. Je příběhem o největší bolesti a největším zlu, jaké jen může být. Zlo má své jméno, je to zoufalství a stesk. Stephen King udělal přesně to, co umí nejlépe. Detailní popisy postav, jejich myšlenek a samotné psychologie. Dokázal nastínit dokonalou idylku maloměsta, která skrývá nejděsivější lidská tajemství a bolesti. Rodina, láska, smrt a strach.
 
Můj zážitek byl umocněn díky poslechu audioknihy, kterou na náš trh přineslo vydavatelství OneHotBook. Audioknihou nás provází Vasil Fridrich, Jan Vlasák a Klára Suchá. Režie se pak ujal Hynek Pekárek. Zkušenosti jednotlivých interpretů jsou více než bohaté, a právě proto jsem měl veliká očekávání. Bylo naplněno? Připadá mi, jako bych se opakoval, ale OneHotBook opět vybral naprosto skvěle obsazený tým. Nebyla minuta, která by byla poslechem nepříjemná. Napětí, beznaděj, ale i radost a štěstí je dávkováno s přesností na vteřiny. Pomyslný klobouk smekám.

14 15.12.2022

*Posloucháno jako audiokniha od vydavatelství Audioteka*

Hlavní hrdinkou příběhu je čarodějka Henika, která díky velké souhře náhod získá schopnosti a vědomosti umožňující jí stát se léčitelkou. Když se jí podaří vymanit se z vlivu své autoritářské matky, vydává se hledat své místo ve světě a především pomáhat lidem.
Děj je vyprávěn prostřednictvím povídek a kratších meziher, které nám postupně dovolují poodhalit, v jakém světě vlastně Henika žije, jaké politické pletky ovlivňují životy jeho lidu a kdo mu vládne. Jako skládačku si dáváme dohromady léčitelčin život, její touhy, pohnutky a především ty nejdůležitější události, které formovaly její život.
Po boku Henice věrně stojí její klisna Potvora, která podezřele nesnáší muže, a také jedna zvláštní neposedná Straka, která skrývá mnohá tajemství. A právě tato tajemství budou mít zásadní vliv na život naší hlavní hrdinky. Jaký, ptáte se? Abyste se to dozvěděli, budete si muset knihu přečíst.

Vzhledem ke struktuře knihy se děj o něco hůře shrnuje, jelikož se jedná o několik relativně nezávislých příběhů, které spolu ale mají volnější souvislost.
Asi nejvíce se mi líbila kapitola s názvem Pláňata, která vyprávěla o tom, kterak se Henika, ač nerada, vypravila pomoci jednotce dětských vojáků s prapodivným posláním. Patřila pro mě k těm nejemotivnějším a hodně jsem ji prožívala.
Skvělá byla také kapitola jménem Splacené dluhy o městě, které na první pohled vypadá jako z obrázku. Všude je čisto, hojnost a veselí. Až na jeden háček - nikdo ho nesmí opustit.
V neposlední řadě zmíním také Jinou cestu, vyprávějící příběh o řádu statečných, který vychovává vojáky, ale který také možná není tak čestný, jak se na první pohled může zdát.

Nerada přirovnávám knihy k jiným dílům, tady si to ale neodpustím. Paní autorka se nijak netají tím, že je milovníci Zaklínače, a že její kniha bývá označována jako "Zaklínač v sukni." Byla jsem zvědavá, jak moc pravdivé toto označení bude. Zaklínač je pro mě středeční záležitostí už asi 8 let a pokaždé, když ho čtu nebo hraju, mám pocit, jako bych byla zase doma. A stejný pocit jsem měla i u Zpěvu straky. Ne snad proto, že by autorka kopírovala či napodobovala, nebyla originální, ale proto, že se jí tak perfektně podařilo vystihnout onu hořkosladkou atmosféru téhle polské ságy. A ne, Zpěv straky není žádná slaďárna, i tady najdete spoustu násilí, drsných i smutných scén. Autorka nic nezjemňuje, nesnaží se, aby každý příběh za každou cenu měl dobrý konec. A to se mi vážně líbí.

Henika není ani zdaleka hrdinka v pravém slova smyslu. Nesnaží se zachránit nebo změnit svět, není všemocná a neporazitelná, nenechá se sebou zametat. Má své vlastní záměry, které sleduje. Občas jedná ve svém vlastním zájmu na úkor druhých. Někdy využije situace, aby z ní něco měla. Netouží po slávě ani bohatství, chce jen žít svůj obyčejný život a pomáhat. Její život je bohužel poznamenaný vlivem její matky, která s ní jednala opravdu otřesným způsobem, šikanovala ji a ponižovala. Toto vše z ní dělá velmi lidskou postavu.

Co se týče audioknižního zpracování, Kateřina Mendlová Jírů se ho zhostila opravdu se ctí. Její hlas je velmi příjemný, lahodí uchu, je až uklidňující. Jediné co mě trochu mrzelo a zaráželo bylo to, že ve chvílích, kdy například některá z postav šeptala, křičela nebo vyjadřovala nějakou emoci, paní Jírů svůj hlas příliš neupravila vzhledem k této skutečnosti a emoce tak trochu "vyšuměly" do prázdna.

Jediné, co vnímám jako menší nevýhodu této knihy je to, že slouží spíše jako úvod pro další, větší příběh, a ačkoliv v jednotlivých mezihrách i samotných povídkách dostáváme indicie týkající se tohoto většího příběhu, je jasné, že se děj tímto směrem rozeběhne až v dalším díle.

Knihu mohu jedině doporučit všem milovníkům fantasy, kteří chtějí nepřikrášlený svět, dospělou, realistickou hrdinku a nevyžadují dobré konce za každou cenu. Za mě se rozhodně řadí mezi jednu z nejlepších českých fantasy. Nesmírně se těším, co dalšího si pro nás paní Beranová připraví.

9 13.01.2023

Knihu jsem poslouchala v audioverzi namluvené Andreou Elsnerovou.

I když jsem velkou milovnicí klasické literatury, musím přiznat, že Malé ženy se ke mě dostaly poprvé až teď. Neviděla jsem ani jedno filmové zpracování a neměla jsem tedy žádným způsobem zkreslené představy o postavách a ději. Důležité je také podotknout, že dobrodružství Malých žen občas bývají vydávána ve dvou svazcích s názvy Malé ženy a Dobré manželky. V audioknize se nám naštěstí dostává obou.

Nejprve musím smeknout před výkonem paní Elsnerové. Byla naprosto famózní! Musím říci, že jsem za svůj život audioknih mnoho neslyšela, avšak obvykle se na samotném vyprávění a ztvárnění postav podílelo vícero osob. Proto jsem se trochu obávala, zda nebude jeden hlas pro asi 10 hlavnějších postav příliš málo. Obávala jsem se, že se budu ztrácet v tom, kdo zrovna mluví a co se děje. Nic takového se ale nekonalo! Paní Elsnerová naprosto neuvěřitelně pracovala se svým hlasem a dokázala vtisknout osobité charaktery všem postavám tak dokonale, že jsem vždy poznala, kdo mluví. Dokázala se poprat i s postarším německým profesorem, a to už je co říct! Skutečně musím říct, že po stránce poslechové je audiokniha dokonalá.

Co se týče příběhu, dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Což ovšem nutně nemusí být ani dobré, ani špatné. Musím se přiznat, že zkraje jsem s příběhem maličko bojovala. Po pár kapitolách jsem si potřebovala dát pauzu, protože některé pasáže mě lehounce nudily. Občas se dlouho nic záživného nedělo, každopádně čím víc jsem se blížila ke konci, tím více se stupňovalo napětí, a já netrpělivě vyčkávala, kdo s kým skončí a jestli přijde slovutný šťastný konec.
Jistě, text je protkán nejrůznějšími mravokárnými poznámkami a doporučeními, jak by se měla správná mladá dáma či mladý muž chovat. Nicméně myslím, že na svou dobu byl text velice pokrokový a necítila jsem z něj nic negativního. Chápu, že ne každý by se mnou nejspíš souhlasil, protože jsem četla hodnocení, ve kterých se čtenářky pohoršovaly nad tím, jak příšerné názory autorka má a jak pokrouceně vnímá ženy. Tehdy tomu tak ovšem skutečně bylo a nemůžeme přeci od klasických děl očekávat současné myšlenky. Navíc já sama sebe považuji za člověka s poněkud starou, tradiční duší, a tedy jsem si ve spoustě situací skutečně libovala.

Rozhodně od příběhu nečekejte žádnou akci ani přehnané zvraty, i když i takové se zde čas od času dají najít. Přiznávám, že jsem si u poslechu dokonce i párkrát pobrečela, protože i když jsem to tak úplně nečekala, postavy mi přirostly k srdci a já smutnila nad jejich neštěstím a dojímala se nad jejich úspěchy. Velmi se mi také líbí, že děvčata pochází z chudé rodiny, a tedy se často dostávají do situací, které si bohaté hrdinky některých jiných příběhů neumí ani představit. Myslím, že příběh perfektně vykresluje tehdejší dobu a zvyklosti.

Malé ženy bych tedy doporučila každé romantické duši, která je ochotna přijmout, že se jedná o již více než 150 let starý příběh zaměřující se především na strasti a slasti běžného maloměstského života.

9 20.09.2022

Autorka před Smrdutým kojotem vydala svou prvotinu jménem Bedny - zabít sráče! kterou již doma mám, a tak jsem věděla, že i Kojot bude naprosto fantasticky graficky vyladěný kousek. Všechny ilustrace si vytváří sama a často se inspiruje různými herci, což se mi ohromně líbí. Celý text knihy je protkaný komiksovými skeči, obrázky umocňujícími děj (třeba výstřely nebo zápalné láhve) a dalšími krásnými ilustracemi.

Zkraje jsem se trošku obávala westernového prostředí, nakonec jsem ale zjistila, že to byla ta nejlepší možná volba. Tahle knížka je prostě...neuvěřitelná. Nemám slov. Nedokážu najít slova a dát dohromady věty, které by dostatečně vyjádřily, jak moc jsem si tenhle příběh zamilovala.

Hlavních postav příběhu je několik, jejich pohledy se v knize po kapitolách střídají.

Máme tu Smrdutého kojota - proslulého lovce zločinců a odměn, který nezná slitování. Když byl mladší, nechvalně proslulý bandita jménem Redburn mu zabil prarodiče, a proto pomstu tomuhle zloduchovi přijal za své životní poslání.

Dále je tu Winton - mladý starosta městečka Marsland, na kterého se vykašlala manželka, a který bez vlastního přičinění přišel o vše, co měl. Možná by se s tím lépe srovnal, kdyby nebyl takový cíťa, ale to už k němu prostě patří. A i přes to má své tajné neřesti.

Redburn, zlý a bezcitný bandita. Nebo že by to snad bylo jinak? Jaké cíle vlastně sleduje? Jaký je jeho osud? Proč se stal tím, kým je? I to všechno se zde dozvíme.

A nesmím zapomenout ani na Xenii, manželku starosty, která si drží pod palcem celý Sodville. Má své tajné úmysly a choutky, nad kterými by se spousta lidí pozastavila. A přesto je to neuvěřitelně obětavá osoba.

Úžasných postav je v celé knížce mnohem víc, ale o těch už nic prozrazovat nebudu. Představte si tedy, že vezměte všechny výše zmíněné "hrdiny," zasadíte je do westernového prostředí konce devatenáctého století, a nenápadně zamotáte nitky jejich osudů. Co z toho asi tak může vzniknout? To a nic míň se dozvíte, pokud si přečtěte Smrdutého kojota. A to ani nemluvím o tom, že se kniha odehrává v Bamberice, konkrétně ve státech jako například Nebeska či Sextas.

Ano, příběh je na první pohled dost drsný, kombinuje vulgarismy s násilím, prvky BDSM, absurdity a LGBT. Ale všechno to spolu naprosto perfektně funguje, příběh plyne bez jakýchkoliv komplikací, nic nepůsobí nepatřičně, a i když vám občas nad některými dějovými zvraty, kterých vážně není málo, zůstane rozum stát, budete chtít víc. A budete se celou dobu modlit, aby to právě s tou vaší oblíbenou postavou dopadlo dobře. Jen tak mimochodem - je to jedna z mála knížek, u kterých nedokážu říct, jaká je moje nejoblíbenější postava, protože je zbožňuju všechny.

A věřte mi, když říkám, že i navzdory všem vulgaritám a násilí pro mě tenhle příběh byl jedním z největších romantických dojáků, které jsem kdy četla. Na konci jsem bulela jako želva. Opravdu před autorkou smekám. Naprosto mi vyrazila dech, a já už se přistihuji při tom, jak do knížky znovu a znovu nakukuju a připomínám si své oblíbené scény.

9 02.08.2022

Lidstvo je od svého počátku hnáno touhou poznávat, objevovat, prozkoumávat a dobývat. Začali jsme objevovat pevninu, poté moře a nakonec vesmír. H. P. Lovecraft si zvolil pevninu a vydal se ve stopách Shackeltona, Amundsena, Scotta či Byrda.

Píše se září roku 1930, v přístavu kotví dvě lodě první z nich Miskatonic a druhá Arkham. Zásoby, technika, potraviny, psi a lidé jsou již naloděni. Je čas vyplout. Po náročné plavbě, při které posádka čelí nepřízni počasí, lodě zakotví 25. ledna 1931 u Rossova ostrova.

Dvacet mužů a padesát pět aljašských psů se společně s další technikou, vybavením a zásobami vylodí na pevnině. Expedice vedená profesory Peabodiem, Lakeem, Atwoodem a vypravěčem Dyerem může konečně začít. Zprvu jde vše hladce. Pak nastane velký objev. Prekambrická břidlice nese stopy po zvláštním organismu. Následuje cesta ne sever hnaná posedlostí a šílenstvím.

Je-li někdo schopen alespoň částečně pochopit mysl H. P. Lovecrafta, pak je to Gó Tanabe. Jeho kresby vás vás přiměje vnímat kymácející se loď zmítanou nárazy mohutných vln. Ucítíte bičující ledovou vodu a pnutí svalů při skasávání plachet, stejně jako pach uhlí a strojovny při přechodu na parní pohon.

Kresby vás uchvátí propracovaností do nejmenších detailů. Zároveň, je-li to třeba, jsou nejasné, neurčité a tajemné. Krásné a děsivé zároveň

Gó Tanabe uchopil Lovecraftovy představy a převedl je do obrazů, které jsou zhmotněním fantazie každého čtenáře H. P. L.

Úchvatná obálka s celoplošnou stříbrnou ilustrací je onou pomyslnou třešničkou na dortu. V horách šílenství si zaslouží čestné místo v knihovně nejen pro svůj příběh, ale nyní i pro perfektní manga zpracování a svou obálku.

8 05.07.2023

Formánek je vlastně hrozný smolař - je velmi chytrý, rád čte, je hbitý a rychlý, ale všichni v něm vidí jen slabocha a bábovku. Oblíbila jsem si ho od samého začátku a fandila jsem mu až do konce. Bylo skvělé sledovat jeho psychologický vývoj, který byl velmi intenzivní.
Madam byla už tak trochu očekávanou postavou, protože podobná dáma se objevuje i ve Smrdutém Kojotovi a Bednách. O to víc jsem se těšila, jak ji autorka pojme tentokrát. Jen se tedy přiznám, že jsem trochu doufala, že její příběh skončí jinak. Na druhou stranu je skvělé, že ačkoliv Rosana ráda tento typ postavy používá, dokáže pro ně vytvářet odlišné osudy.

Zároveň jsem si velmi oblíbila Murii a všechny obludky, doufala jsem, že to s nimi dopadne dobře. Je skvělé, že taky jednou někdo udělal z oblud ty "dobré" a z lidí ty "špatné." Víc ale prozrazovat nebudu.

Stejně jako své předchozí knihy, i tento příběh Rosana doplnila vlastními ilustracemi převážně komiksového ražení. Text se s komiksem plynule doplňuje, což přispívá k rychlému spádu událostí a stránky vám mizí pod rukama, ani nevíte jak. Rosanin styl kreseb je velice osobitý a nezaměnitelný. Je možné, že ne každému se trefí do noty, nicméně já jsem mu po přečtení Smrdutého kojota naprosto propadla a těším se, až si konečně přečtu i autorčinu třetí knihu Bedny.

I v Murii je text rozdělený do jisté formy deníkových zápisů s daty a místy. Jednotlivé postavy mají v textu přiřazené barvy, které vám umožní lépe se orientovat v ději. Zároveň je text doplněn ilustrovanými citoslovci a prošpikován zajímavými jmény.
Zkrátka a dobře je to prostě chuťovka pro fanoušky tak trochu černého, tak trochu morbidního humoru a lehce netradičních postelových praktik, které se samozřejmě objevují i tady.

Závěr knihy je poměrně překvapivý, tedy alespoň pro mě byl, a moc jsem si ho užila. Možná má hodnocení autorčiných knih mohou na první pohled vypadat příliš pozitivně, ale z mého pohledu je prostě jinak hodnotit nejde. Buď vám Rosanin styl sedne a budete její knihy milovat, nebo je otevřete, řekněte si "Co to sakra je?" a zase je zavřete. Já je však nemohu dostatečně doporučit.

7 06.02.2023

Červi v hlavě jsou antologií dvanácti povídek. Můžeme si přečíst povídky Karin Novotné, Kristýny Lyach, Jarky Pelikánové a Jiřího Koreše. Prostou matematikou máme čtyři autory, přičemž každému náleží tři povídky. Tak a teď před námi leží Gordický uzel. Jak pojmout hodnocení? Zaměřit se na autory či jen na povídky? Porovnat jejich styl? Pokoušel jsem se rozebrat každý příběh, nakonec jsem se ale rozhodl vybrat tu nejlepší povídku od každého z autorů a něco vám o ní povědět. Samotný výběr byl ovšem obzvláště těžký.
 
Karin Novotnou zastupují tři povídky - Houpací křeslo, Našeptávač a Nekoukej se ven. V Karinině případě jsem se rozhodl pro povídku Našeptávač. Povídka vypráví o Janě, mladé slečně s velice bujnou fantazií, jíž využívá k psaní knih. Jednou, když čerpá inspiraci, potká cestou podivnou postavu, která ji nepřestane pronásledovat do samotného konce. Příběh nádherně využívá, i na těch pár stranách, práci s napětím, očekáváním a strachem. Občas se naskytne chvíle, kdy se zasmějete, ale ruku na srdce není jich mnoho. Povídka splňuje vše, co očekávám od žánru hororu, v tomto případě spíše psychologicky zaměřeného.
 
Kristýnu Lyach reprezentují Jen přes jeho mrtvolu, Ta druhá a Tvořitel. Myslím, že jen těsně zvítězila povídka Ta druhá, která vypráví příběh 30leté ženy s lehkou oblibou v alkoholu. Jednoho dne ovšem dávku ginu neodhadne a začne slyšet v hlavě podivné hlasy a v zrcadle vidět podivné obrazy. Neutichnou ani po řádném vystřízlivění. Nejde je umlčet. Hřích Kaina se dere napovrch. Jsem fanouškem psychologického hororu, který je zde doveden k pocitu šílenství.
 
Následují povídky Jarky Pelikánové, jedná se o Dům na konci vesnice, Márnici a Výzkumná činnost, která se mi líbila nejvíce. Je totiž tím typem hororu, ze kterého se vám udělá špatně. Krutost a surovost čpící z povídky je přímo hmatatelná. Postavy jsou skvěle napsané, hlavně se mi líbí vrchní sestra a samozřejmě Kristýna. Tyhle ženy si nechcete rozhněvat, nikdy. Z představy… ne, to už vám říci nemohu.
 
A zbývá už jen Jiří Kořeš, který napsal povídky Návštěva, Prosím potichoučku a Statek. Rozhodně nejlepší povídkou je Prosím potichoučku, která vypráví příběh puberťačky Evy žijící na samotě u lesa. Den co den musí docházet řádný kus cesty na autobus, cesta i čekání jsou úmorné. A co teprve když nefungují sluchátka. Jedinou společnicí cestou v autobuse se jí tak stane dáma v červeném klobouku. Příběh plyne tak krásně líně, až si říkáte, že se vlastně nemůže nic stát. Říkáte si, že nikdy neskončí…Dokud nedojde klidu.

Přestože je každý autor antologie odlišný, jedno mají společné, a to zvládnutí řemesla. V rozsahu několika málo stran je těžké zaujmout čtenáře, proniknout do charakterů postav, ale všichni tento úkol splnili. Neřeknu vám, kterého autora mám nejraději. Každý jeden autor předstoupil se třemi povídkami tak odlišných subžánrů, že je ani nemohu hodnotit mezi sebou. Předstoupili před nás a nyní čekají na usnesení poroty - čtenářů. Strana obhajoby má ovšem silné argumenty - rozsah povídek, protože čtenář bude chtít více, mistrně provedené ilustrace, doslova z nich mrazí. Jak porota rozhodne?

Můj verdikt je prostý, vinni v plném rozsahu. Vinni v budování napětí, strachu, znechucení a zábavy. Nicméně je dobré míti tvorbu Karin, Kristýny, Jarky a Jirky v hledáčku a sledovat co dalšího nám, snad brzy, naservírují.

7 30.01.2023

Růžová apokalypsa - právě samotný název sborníku byl i zadáním, spojujícím všechny povídky, které zde na nás čekají. A jak už taky bývá zvykem u sborníků, které jsou tímto způsobem sestavované, dostává se nám i zde plejády nejrůznějších žánrů i pojetí již zmiňovaného sousloví. Je růžová apokalypsa skutečně apokalypsou, nebo je to jen metafora? Má růžovou barvu, nebo je snad nějak spojena s růžemi? To už záleží na každém z 20 autorů, kteří do sbírky přispěli. Většina z povídek je doplněna povedenými ilustracemi, na kterých se také podílelo několik různých autorů.

Bohužel nemám dostatek prostoru pro to, abych se vyjádřila ke všem povídkám že sborníku. Pokusím se tedy vypíchnout ty, které se mi nejvíc líbily či mě nejvíc zaujaly.

Top 5 povídek:

- Radost je volba od Aleše Třísky vypráví příběh o společnosti, ve které proti sobě stojí lidé žijící v kruté apokalyptické realitě a lidé, kteří mají nasazené "růžové brýle." Ty jim umožňují třeba místo krve vidět konfety, místo zbraní hudební nástroje a místo plísně cítit krásné výměnou za to, že poslušně pracují pro AI, která pomalu ale jistě ničí svět...

- Kufr od Marie Domské je součástí mnohem většího univerza jménem Kchrat (o kterém si doufám budeme moci brzy přečíst něco víc). Odehrává se na vesmírné lodi, jejíž kapitán si udělá zálusk na jednu z nových rekrutek na palubě. Ta se zprvu tváří, že jí jeho zájem lichotí. To ale kapitán ještě netuší, co se na něj chystá...

- (S)něžný úsměv od Jany Jánské vypráví o světě, ve kterém napadne růžový sníh, po kterém se všichni starší 20 let změní. Najednou jsou... dokonalí. Zprávy v televizi jsou jen krásné. Prodavačky jsou všude příjemné. Občané se starají o zkrášlování svého okolí. Že to zní dobře? Možná ano, ale jen do chvíle, než zjistíte, že jsou ve prospěch dokonalosti obětovat své vlastní děti...

- Černá růže od Rosany Zvelebilové je vlastně vcelku vtipná povídka vyprávějící o docela závažném tématu, jak už má Rosana ve zvyku. Setkáváme se zde s královstvím, jemuž bylo předpovězeno, že jednou přijde ten, který pěstuje černé růže. Tomu je souzeno stát se králem...zároveň s sebou ale také má přinést apokalypsu.

- Vzpomínka na metal od Andrey Čekanové přináší absolutně brilantní pojetí života po smrti - hlavní hrdina její povídky, drsný metalový fanoušek, totiž zemře a probudí se v těle právě narozené holčičky. Neustále se brání růžovým šatičkám a Britney, kterou poslouchá jeho maminka a s radostí s tatínkem poslouchá metal. S postupem času ale začne své vědomí ztrácet...Anebo ne?

Dále bych ráda vyzdvihla tyto bizarně vtipné povídky:

- Secondhand u Jerryho od Terezy Kučírkové, ve které je hlavním hrdinou tak trochu jiným překupník, jehož hlavním artiklem je lidská kůže.

- Poslouchat městský rozhlas se vyplatí od Diany Rydlové, ve které se setkáváme s nemoci, která mění lidi v zombíky. Jejich zkázou se stane dívka v růžovém se zvláštní zálibou v hudbě...

- Rudá svatba od Zuzany Žáčkové zase osobitým a lehce béčkovým způsobem vypráví příběh o svatbě, která se tak trochu zvrtne a její hosty začnou ze zprvu nepochopitelného důvodu zabíjet růže.

Najdeme zde ale i několik povídek se zajímavou myšlenkou, která by se klidně jednou mohla stát i naší realitou:

- Recenzura od Pavla Hénika pojednává o společnosti, ve které Ministerstvo pro ověřování pravdy začne likvidovat "závadné" knihy.

- To nedáš! od Dagmar Digmy Čechové zase ukazuje, že ač se tatínek může obětavě pokusit o uspořádání narozeninové oslavy pro svou dcerku a její kamarádky, některé maminky si jeho snahu mohou špatně vyložit...

- Pražské anomálie od Edny Nové nám ukážou, jak to může vypadat ve světě, ve kterém každý druhý člověk trpí depresí a už i děti od deseti let kvůli nim můžou skončit v invalidním důchodu...

Některé z dalších povídek by také stály za zmínku, ať už díky originálnímu zpracování či nevšednímu nápadu, ostatní mezi ně ovšem bohužel zapadnou, o čemž svědčí i fakt, že jsem na spoustu z nich hned po přečtení zapomněla.

Děkuji, že jsem díky tomuto povídkovému sborníku mohla poznat nové autory a zároveň si užít něco z dílny mých oblíbenců!

7 10.01.2023

Příběh jsem poslouchal v audioknižní verzi. Norské dřevo bylo mé první setkání s Murakamim a bylo to zvláštní setkání. Murakami je zvláštním autorem, kterého jsem si chtěl dlouho přečíst, ale něco mne podvědomě stále odrazovalo. Dle anotace jsem si nebyl jist, co mohu od knihy očekávat. A vlastně sama anotace je více než vypovídající. Hlavním protagonistou Norského dřeva je mladičký Tóru Watanabe žijící život studenta dějin dramatu a zaměstnance. Přestože inkriminovaná léta byla poměrně divoká, je Tóru spíše samotářem žijícím nudný život. Jeho jediným potěšením je výhradně západní literatura a hudba. Není však poustevníkem, samotářem žijícím na okraji. Studentský pokoj sdílí s poněkud podivnou existencí, která dostala přezdívku Extrém. Tóru nemá příliš přátel, dají se spočítat na prstech jedné ruky. S přáteli je to těžké, někdy je nemůžeme snést a lezou nám na nervy, ale tvoří svým způsobem naši identitu. Plachá Naoko, cynický Nagasawa, bláznivá Midori a Kizuki, kterým vše začalo… Tóru je zcela bez příkras solitérem, je nezapadajícím dílkem japonské společnosti.

Stále přemýšlím co mám o Norském dřevu říci. Je to příběh, který jste mohli do jisté míry prožít. Norské dřevo je příběh obyčejného chlapce, emocí a krutosti světa. Norské dřevo je příliš vzdálené všem fikcím, všem snovým světům, byť jsou postaveny na základech našeho světa. Norské dřevo je přesně jako ta písnička, kde vás děvče požádá, ať zůstanete a posadíte se, ale nikde není byť jediná židle, a tak sedíte na koberci, pijete a čekáte na svou šanci, která je nakonec pohřbena ve vaně.

Nyní je ovšem třeba se zaměřit - ne zcela překvapivě - na interprety audioknihy. Filip Čapka, Klára Issová a Jana Stryková jsou skvěle ladící trio. Naoko v podání Kláry Issové je jemná a konejšivá. Excentrickou, nespoutanou Midori naprosto ovládla Jana Stryková. Filipa Čapku ovšem uslyšíme nejen jako Tórua, ale například také jako Nagasawu či Kizuki, a to je jediný suk, který Norskému dřevu nesluší. Přestože je Filip Čapka velice dobrým interpretem, který dokáže proniknout do charakteru, jehož hlasem je v uchu čtenáře, jsem si jist, že především Reiko by si zasloužila vlastního interpreta. Mezi jednotlivými kapitolami zaznívají útržky Norwegian Wood od The Beatles, které jsou velice osvěžující a zpříjemňují poslech.

7 26.10.2022

Děj Dopisu sestává ze dvou linek - jedné sledující osudy Tiny Craigové druhé sledující příběh Billyho Stirlinga. Obě linky se krásně prolínají a vzájemně doplňují, co se dozvíte v jedné je více rozvedené v té druhé. Spolu s hlavními hrdiny je čtenář nucen projít situacemi, ve kterých by se dobrovolně nechtěl ocitnout nikdo. Nechci být příliš konkrétní, ale připravte se na velkou dávku násilí, zoufalství, bezmoci a bolesti.

Spád celého příběhu je velmi rychlý, neustále se něco děje a proto je velmi těžké knihu odložit. I když spolu s hrdiny trpíte, chcete prostě vědět, co bude dál, jak to celé dopadne.

Jednotlivé postavy jsou pak skvěle vykreslené, i když už od samého počátku víte, kdo je vlastně "padouch" a kdo stojí na straně dobra. Víte, komu budete fandit a od koho můžete čekat to nejhorší. A "záporaci" jsou tak přesvědčivé vedlejší postavy, že vás donutí jimi opovrhovat a v duchu kroutit hlavou nad nespravedlností, kterou jsou schopni páchat.

Jelikož se Billyho dějová linka odehrává během čtyřicátých let minulého století, setkáváme se zde také s problematikou tehdejší společnosti, toho, co tehdy bylo a nebylo "přípustné" a jak kruté občas bylo řešení těchto nepříjemných situací i za cenu toho, že přijdete o své nejbližší.

Musím přiznat, že jsem od knihy čekala něco podobně příjemného jako Poslední dopis od tvé lásky z pera Jojo Moyesové (a co se týče samotného nápadu, myslím, že se zde asi paní Hughesová hodně inspirovala), ale dostala jsem příběh skrz naskrz protkaný bolestí. Jestli je to dobře nebo špatně nedokáži říct, nicméně rozhodně vím, že obě dvě knihy za to stojí. Pokud tedy máte rádi příběhy o lásce, které nejsou jen samá "duha a jednorožci" a příběhy, ve kterých se prolínají dvě časově velmi vzdálené a přesto propojené dějové linky, je Dopis napsán přesně vám na míru. A já nemohu jinak než knihu upřímně doporučit, protože je napsána vskutku brilantně!

7 28.08.2021

(SPOILER) V první řadě chci opravdu výrazně podtrhnout Veroničin neuvěřitelný talent. Její slova, věty, jsou napsány s neobyčejnou lehkostí, a přesto vás dokážou hluboce zasáhnout. Autorčin styl psaní jsem poznala už u její první knihy Ostrov žije a tak jsem měla představu o tom, co můžu čekat, ovšem Počkej na moře dalece předčilo má očekávání.

Co se týče děje samotného, v mnoha recenzích jsem četla, že se jedná o nádherný a něžný příběh. Já sama za sebe ovšem musím říci, že pro mě jeho čtení bylo místy až bolestivé. Vztah obou hrdinů totiž není žádná procházka růžovým sadem. Lars je mladý, naivní a zamilovaný. A ačkoliv k němu David chová city, nemůže si dovolit chovat neuváženě. Stýkají se jen tajně, obvykle v noci, na opuštěných místech, kde je nikdo nemůže vidět. Postupem času na něj však Lars začne naléhat, chce něco víc, čímž od sebe Davida nevědomky oddaluje. Ačkoliv tvrdí, že si vzájemně věří, jejich důvěra je velmi křehká a slabá.

Občas se stane, že se David několik dní nebo týdnů neozve. A tak náš hrdina jen zoufale čeká a přemýšlí, co udělal špatně a jestli je to konec jejich vztahu. Pak se vše obrátí, vyrazí spolu na výlet, a on má konečně pocit, že jejich vztah má budoucnost, jen aby ho David opět zklamal tím, že si ho přestane všímat.

To Lars řeší ne úplně vhodnými způsoby - začne dělat naschvály, vyhledávat potenciálně rizikové situace. Později vyplouvá na povrch i Davidova minulost, kterou před svým milencem dlouho zatajoval, a to mezi ně staví další zeď, stejně jako odlišné představy o budoucnosti a kariéře. Zkrátka a dobře je jejich vztah jako na houpačce.

Je možné, že za mé lehce odlišné vnímání tohoto příběhu může má osobní zkušenost, protože jsem podobný vztah prožila. Naštěstí jsem ho včas ukončila. Lars s Davidem se však dostali mnohem dál. To, zda byl jejich vztah šťastný, či zda žili jen jeden vedle druhého posoudit nemohu. Velká část jejich osudu nám zůstává skryta. Nepochybně se hluboce milovali, i když dost zvláštním, pokrouceným způsobem. A nemyslím si, že by to bylo způsobeno jen jejich orientací či dobou, ve které se příběh odehrává.

Až na prvních pár kapitol je kniha pojata jako niterní zpověď hlavního hrdiny. Představuje vlastně tak trochu jeho deníček, kterému sděluje věci, o kterých nikdo jiný nemá tušení. A i když mi ani jeden z hrdinů nijak zvlášť nepřirostl k srdci, nepřestává mě překvapovat, jak dokonale dokázala autorka jejich charaktery vystavět. Nepůsobí archetypálně, nemáte pocit, jako by to mohl být hrdina každé druhé knížky, přesto se ničím zvlášť neodlišují od běžných lidí.

Velmi zajímavé je také to, že celá zpověď je psána jako by se jednalo o dopisy adresované Davidovi. Další zajímavostí je i fakt, že se v příběhu jména hlavních hrdinů vůbec nevyskytují, konkrétně to Larsovo je tam zmíněno pouze jedinkrát. Nemohu také nezmínit nádherně popsané prostředí ostrova a Anglie celkově, spolu se spoustou literárních a hudebních odkazů, byla to opravdu potěcha pro mou duši.

Počkej na moře pro mě byl hlubokým emocionálním zážitkem, na který jen tak nezapomenu, a který ve mě dokázal vyvolat nejrůznější pocity. Rozhodně doporučuji všem, kteří mají rádi psychologicky velmi dobře propracované, a nádherným jazykem vyprávěné romány o různých podobách lidských vztahů.

6 26.01.2023

*Posloucháno jako audiokniha vydavatelství OneHotBook*

„Nenáviděla jsem to.“ Taková jsou úvodní slova románu Viktorie Hanišové - Houbařka. Ačkoliv jsou vyřčena v jiném kontextu, přesto jsou do jisté míry průvodcem celou knihou. Hlavní hrdinkou jejího příběhu je Sára Tichá, zvaná Sisi.

Sisi se snaží vyrovnat se svou bolestnou minulostí, její prožitky ovšem nejdou do hloubky, zanechávají dosti povrchní dojem. Je zde sice prostor pro domyšlení čtenářem, či v mém případě posluchačem, ovšem celá situace působí vágně. Oproti tomu se dozvíme více o trase, o pohorkách po tátovi, o neurčitých barvách oděvů, o houbo turismu... Přesto příběh funguje díky umně zpracovaném napětí, dynamice a jazyku. Hanišová je věcná, strohá což je poněkud kontraproduktivní. Strohý jazyk užit v současné dějové lince plní svoji roli, totiž máte pocit, že je Sisi psychicky labilní. Jenže ve chvíli, kdy by měla strohost jít stranou a z příběhu, především minulosti, by měly čišet emoce, se jich nedostává. Hrdinka se mění, její situace se mění, nikoliv vsak styl vyprávění, který plní jen funkci média.

Nechci být zbytečně negativní, nevadí mi motiv příběhu, ale jeho hloubka. Nevadí mi strohost „současné“ Sáry, ale strohost Sáry „minulé“. Nevadí mi, že jsou některé informace naznačené, vadí mi povrchnost významných okamžiků. Na druhou stranu mohu Hanišové s radostí přiřknout skvělou práci s dějovými liniemi a jejich vzájemným propojením.

Nyní je ovšem třeba se věnovat i jinému úhlu pohledu, vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o audioknihu. Tereza Marečková coby interpret pod „taktovkou“ Martiny Frejové Krátké dokázala svým monotónním, snad až nezáživným přednesem zcela přesně vystihnout podstatu příběhu a především Sáry samotné, která působila ještě beznadějněji a neschopněji, než bych si dovedl představit sám. Pokud bych měl hodnotit přednes samotný, pak bych byl nadmíru spokojen.

Houbařka není první audio knihou nakladatelství OneHotBook, kterou jsem možnost si poslechnout, a přesto mne nepřestává překvapovat, jak pečlivě a s citem vybírají jednotlivé interprety.

Příběh Houbařky ve mně nezanechal hluboký dojem. Očekával jsem nejjemnější nuance psychologie hlavní hrdinky a ostatních významných postav. Dostalo se mi však jen nahlédnutí klíčovou dírkou. Kompenzace v podobě jisté dynamiky a napětí je ovšem dostatečná pro její neodložení do poličky. Příběhu samotnému bych tedy udělil 3 z 5 hvězd. Interpretace je ovšem na velmi vysoké úrovni a není zde nic, co bych mohl vytknout. Sára je díky Tereze Marečkové ještě smutnější, tragičtější než kdybych ji četl sám. Tereza Marečková, Martina Frejová Kráká a OneHotBook si jednoznačně zaslouží plný počet hvězd.

5 01.12.2023

Kniha druhá navazuje přesně tam, kde byl příběh přerušen. Dyer a Pabodie se vydávají na pátrací misi. Její cíl je jasný. Najít Gedneyho, posledního člena zmasakrované Lakeovy skupiny.

Gó Tanabe je umělcem, jež překonává nejen své vlastní hranice tvorby, ale i hranice nás - čtenářů. Kniha druhá je kreslena stejným stylem jako první, avšak díky většímu počtu velkoformátových obrazů je mnohem patrnější jejich hloubka a příběh samotný. Detailně nakreslená panoramata hor či prastarého města jsou famózní. Z každé kresby sálá děsivá atmosféra Lovecraftova příběhu. I tak zde samozřejmě najdeme pár kreseb, které nejsou tak pečlivé, avšak nejsou rušivé a rozhodně nezkazí zážitek.

Gó Tanabe opět prokázal, že ovládá nejen své řemeslo, ale i schopnost imaginace psaného projevu. V horách šílenství je děsivý příběh sám o sobě, Gó jej však dokázal přetvořit do obrazové podoby a vyprávět nám tento skvělý příběh znovu svým vlastním způsobem - skrze obrazy.

Stejně jako Knihu první, mohu vřele doporučit i tu druhou všem, který mají rádi psychologický horor v překrásně děsivém grafickém zpracování.

5 15.11.2023

Bílý vlk spolu s Marigoldem v nejnovějším komiksu zavítá do Grimmwaldu, bývalého důlního městečka sužovaného podivnými zvěstmi o řádícím vlkodlakovi. Souvisí jeho zjevení s příchodem tří zbohatlých sester, které se nad městem snaží získat kontrolu? A co se stalo s rodem Grimmů, kterým zde kdysi náležela většina pozemků?

Dostává se nám zde příběhu, který je do značné míry inspirovaný Červenou Karkulkou. Nečekejte ale žádný košíček plný dobrot ani vlka s kamením v břiše. Na stránkách komiksu se setkaváme s chladnou manipulací a intrikami.

Spolu s Geraltem se snažíme odhalit, kdo je oním vlkodlakem a zda si ho skutečně někdo najal, aby děsil místní obyvatele. Také postupně zjišťujeme, zda jsou ony tři mocné sestry skutečně tak špatné, jak si o nich lidé myslí a jestli jsou potomci rodu Grimmů skutečně takoví budižkničemové, jak se na první pohled může zdát.

Potkáváme zde také spoustu zajímavých vedlejších postav, z nichž některé Geralta oblaží svou krásou, zatímco jiné mu dají jasně najevo, co si o něm myslí. Za mě skvělým doplňkem k dramatickému příběhu jsou Margioldovy pokusy o složení nové balady, které jsou v příběhu opravdu krásně graficky znázorněné.

Konec je poměrně melancholický, morálně šedý. A to je dobře, protože přesně takové konce k Zaklínači patří, bez nich tenhle svět prostě nefunguje. Na závěr by se tedy patřilo říct, že ačkoliv se nejedná o žádný světoborný příběh, který vám vyrazí dech, fanoušky určitě návrat do světa oblíbeného vědmáka potěší a samotný děj rozhodně neurazí.

5 13.11.2023

Naše planeta a všechny geovědní jevy, které s ní souvisí, jsou nesmírně zajímavé, a i přes moderní technologie lidstvu často dokazují, jak málo o nich vlastně víme. Je však také pravdou, že například ve školním prostředí bývají často opomíjené a přehlížené. A to se právě autoři Geostorek snaží změnit.

Na stránkách této knížky se setkáme s 25 dramatickými příběhy popisujícími mnoho živelných katastrof a osudů lidí, kterých se dotkly. A ačkoliv se zde sem tam objeví smyšlené postavy, události jsou všechny skutečné.
Najdeme zde několik příběhů týkajících se sopek a vulkanické činnosti, sesuvů půdy, tsunami, ale také meteoritů či ozonové vrstvy. Dozvíme se, jak Sahara ovlivňuje deštné pralesy, co se může stát, když nezodpovědně zapálíme skládku nebo špatně naprojektujeme stavbu obrovské vodní přehrady.

Musím říci, že samotné příběhy byly skutečně fascinující. O spoustě zde zmíněných událostí a katastrof jsem nikdy v životě neslyšela, přestože velice významně ovlivnily naši historii. Nepřestává mě fascinovat síla přírody. Někdy stačí jedno neuvážené rozhodnutí, které spustí hotovou lavinu řetězících se reakcí, které si ve výsledku mohou vyžádat životy tisíců lidí. Naše klima i veškeré fungování naší planety je neskutečně křehkou soustavou vzájemně se ovlivňujících prvků, a když jeden z nich odebereme nebo změníme, může to mít nedozírné následky.

U spousty příběhů jsem měla husí kůži, dohledávala jsem si k nim fotografie nebo videa a další, doplňující informace. Kéž by takto poutavých knih o geovědách bylo více, věřím, že by probudily zájem spousty lidí.

Příběh doprovází krásné, tematické ilustrace dotvářející celkový dojem ze čtení. Jsem opravdu velmi ráda, že se v poslední době čím dál tím víc ilustrují i knihy pro dospělé, protože já ilustrace prostě zbožňuji. Velmi se mi líbí také mapa na předsádce knihy, která čtenářům přiblíží, kde přesně se který příběh odehrává.

Jediné, co mi čtení trochu znepříjemňovalo, byla samotná struktura textů. Bohužel mi často připadaly špatně členěné. Někdy se zde postavy mění po odstavcích, ale ty nejsou nijak opticky oddělené, což značně ztěžuje orientaci v tom, o Kom je zrovna řeč. Také mám pocit, že se tu úplně nepovedla redakce. Narazila jsem zde na různé chyby, ale nejvíc mi ale vadilo neustálé střídání času ve větách. Jistě, pochopím, když někdy v rámci budování napětí vypravěč použije přítomný čas. Tady se však občas v rámci jednoho odstavce vystřídal čas minulý, přítomný a budoucí, což už na mě bylo trochu moc. Na tom by asi chtělo do příště trochu více zapracovat.

Tyto drobné nedokonalosti mi však naštěstí zážitek ze čtení a jednotlivých příběhů nezkazily a knihu bych tak doporučila jak milovníkům přírody, kteří by se o ní a jejím fungování rádi dozvěděli něco víc, tak i všem ostatním. Možná se po přečtení této knížky změní jejich pohled na naši planetu a na to, jak je důležité, abychom ji chránili.

5 05.10.2023

*Posloucháno jako audiokniha od vydavatelství OneHotBook*

Král hororu se opět vzdálil svému žánru, díky čemuž mohl vytvořit příběh skutečného světa bez příšer, bez hrůz číhajících ve stokách, bez červených balónků a psacího stroje. Přestože se odehrává v naší realitě, neodehrává se tak úplně v našem světě, ale onom světě, který si dovoluji nazývat polosvět. Ten způsobem lákavý, je něčím fascinující a vy jej chcete zažít alespoň formou popsaných stran, audiovizuálního potěšení, či jako v mém případě v audio podobě čtené knihy. Billy Summers je člen polosvěta. Je to nájemný vrah.

Hlavní hrdina, Billy, je válečný veterán, přesněji řečeno odstřelovač trpící traumatem, nikoliv jen tím válečným, ale také z dětství. Není ani mlád, ani stár. Je však obdařen intelektem, který musel stvořit své hloupé já, aby mohl přežít. Billyho odevzdanost řemeslu a čest je právě důvod, proč si vás tento nájemný zabiják podmaní. Zdá se, že je kniha klišé již od samého začátku. Do jisté míry je tomu tak. Pojďme si tedy říci jaký příběh nám King naservíroval.

Billy chce obrazně, vlastně spíše doslova, pověsit flintu na hřebík a užít si zaslouženou penzi. A tušíte správně, čeká nás poslední zakázka. Cíl je totiž velice špatný člověk. Krycí identity jsou připravené a neprůstřelné, přičemž hlavní z nich je spisovatel David. Bezpečná místa nepřitahují tu nejmenší pozornost. Billy obhlíží terén a skutečně píše své vlastní memoáry. Druží se sousedy tak, jako by žil skutečný život.

Jak plyne čas, z Billyho se skutečně stává David. Žije krásný, klidný život, k čemuž mu dopomáhá i psaní, které se stane jistou formou terapie. Postupně se dostává z apatie, vyrovnává se s minulostí a doslova rozkvétá. Jenže pak nastane den D, zazní výstřel a zpětný ráz pušky dává jasně najevo, který je jeho pravý život. A právě výstřel je okamžik rozdělující knihu na dvě části. Na část před ním a po něm. Davida byste chtěli mít za souseda, ale Billy moc dobře ví co je třeba udělat.

Tyto dvě roviny příběhu jsou příjemně vyrovnané a souzní v symbióze. Zatímco první část si poklidně plyne, ta druhá střídá napětí s chvilkou na zotavenou. King si libuje v popisech, ale říci něco takového je stejné jako bych vám řekl, že voda je mokrá. Někdy máte pocit, že nastává jistá repetitivnost prostředí, což je zapříčiněno zvolenou lokací, tedy nic, co by mělo být na obtíž. Zároveň jsou příjemné odkazy na další knihy z Kingova pera. Celkově máte pocit, jako byste se vrátili o několik let zpět, do časů, kdy byli noirové thrillery vyhledávaný artikl, obzvláště ten s tematikou staré školy.

OneHotBook se ukazuje opět v tom nejlepším světle. Cit s jakým byl vybrán interpret, Jan Teplý, je obdivuhodný. Přiznám se, že kdyby byl Billy zfilmován, přál bych si, aby ho daboval právě Jan Teplý. Práce s hlasem vám umožní zcela bez pochyb rozpoznat postavu, byť B. S. nepřekypuje osazenstvem, její pocity, ba i intelekt. Interpret má v rukách, tedy hlase, svoji moc vtáhnout čtenáře do knihy. I mizerný příběh dokáže být skvěle odvyprávěn. Co by se stalo kdyby byla skvělá kniha, výborný interpret a skvělý režisér? Pak byste v rukou drželi právě Billyho Summerse v audio knižní podobě vydavatelství One Hot Book. Nesmím opomenout ani práci režiséra Hynka Pekárka, který zvládl svoji práci na jedničku. King, Teplý a Pekárek, trojice, která vám zaručí téměř 20 hodin vynikající zábavy.

5 01.09.2023

Příběh vyprávěný pouze slovy vyžaduje plnou imaginaci čtenáře, to však neplatí pro komiks, jenž je vyprávěn kombinovanou formou, tedy textem a grafikou. Joe Hill se již v minulosti předvedl jako vynikající vypravěč. Proto není divu, že atmosféra komiksu překypuje napětím, strachem a krví. Každá scéna, každé jedno okno prohlubuje zvědavost. Hlavní postavy jsou svým vývojem komplexní, nejsou složité, ale zároveň jim nic nechybí a postupně se vyvíjí.

Jenže komiks není jen o několika řádcích textu - stejnou, snad i významnější, úlohu hraje kreslíř. O vizuální stránku se postaral Leomacs, což byla volba více než skvělá. Z každého kousku ční atmosféra doby, napětí, humor i brutalita. I ten nejmenší panel je doveden do detailu. Leomacs perfektně zvládl vizuální stránku.

Jaký je Košík plný hlav? Je nenáročný, napínavý, drsný, vtipný a brutální. Košík plný hlav vás chytne a nepustí, dokud nebude konec. Je vhodný jako četba po náročném dnu nebo kdykoliv pro zábavu. S čistým svědomím jej proto mohu doporučit každému, kdo potřebuje vypnout, relaxovat a uvolnit se. Hlavní totiž je neztratit hlavu.

5 12.07.2023

- Posloucháno jako audiokniha od OneHotBook -

Musím říci, že jsem vůbec netušila, co se dá od jednoho z prvních sci-fi příběhů, které kdy byly napsány, očekávat. Zcela jistě jsem však neočekávala, že se příběh vydaný krátce po druhé světové války prakticky nebude lišit od těch současných. Za to musím před autorem rozhodně smeknout pomyslný klobouk.

Nadace je příběhem velmi politicky zaměřeným, setkáme se zde s promyšlenými machinacemi i neočekávanými zvraty.
Pro mě osobně je velice zvláštní, že se mi Nadace tak velmi líbila, když ještě před pár lety jsem sci-fi a politicky zaměřenou literaturu obcházela velkým obloukem.

Hlavními a vlastně takřka všemi postavami příběhu jsou muži. Ženy se zde pouze mihnou, nebo jsou jen zmíněny mezi řečí. Vůbec mi to však nevadilo, ba naopak. Všechny tři hlavní mužské charaktery jsou totiž tak ohromně silné a důkladně psychologicky propracované, že vám to bohatě vynahradí.
Zprvu jsem si chtěla po poslechnutí příběhu pustit i jeho seriálové zpracování. Popravdě ale musím říci, že když jsem zjistila, že z poloviny mužských charakterů udělali ženy, nějak mě přešla chuť. Po přečtení pár recenzí od skalních fanoušků a shlédnutí několika záběrů jsem se rozhodla, že si svůj zážitek z knihy kazit nebudu.

Děj knihy je rozdělen do několika částí, které jsou od sebe časově poměrně výrazně oddělené. Zároveň jsou jednotlivé části prokládány zajímavými záznamy z galaktické encyklopedie, na které na Nadaci pracují. Vzhledem k tomu, že autor celou rozsáhlou ságu Nadace vytvářel asi 50 je však jasné, že v prvním díle jsme jen uždibli malý kousíček z obrovského sousta, které na nás čeká v dalších dílech. Nadace a říše už na mě čeká na mé audioknižní poličce a já se nemůžu dočkat, až se do ní pustím!

Audioknihu namluvil skvělý herec Martin Myšička, který dle mého názoru dokázal perfektně vystihnout atmosféru díla, dokázal do svého projevu dostat obdivuhodné množství emocí a perfektně vdechnout život jednotlivým postavám.

Závěrem bych příběh doporučila všem milovníkům sci-fi, kteří si chtějí rozšířit své obzory o zásadní dílo tohoto žánru, a kteří jsou zároveň ochotni přijmout, že některými rysy je dílo poplatné době, ve které bylo publikováno.

5 08.12.2022

Riva je mladá žena žijící ve světě, který je značně podobný tomu našemu, avšak ne úplně. Prožívá pocity zoufalství a beznaděje, těžko hledá důvody proč setrvávat naživu. Často přemýšlí o sebevraždě. Jednoho dne však na ulici narazí na zvláštního může. Na první pohled se jí zdá jako blázen, když jí se slovy úlevy skáče kolem krku a oslovuje ji cizím jménem. Po vyjasnění všech nedorozumění pak zjišťuje, že onen muž, Axar, pochází z úplně jiné dimenze, alternativního vesmíru. V tomto vesmíru existuje Rivina dvojnice jménem Athea, Axarova manželka, která z nejasných důvodů uprchla do Riviny dimenze. A jelikož Athea do tohoto vesmíru nepatří, mohla by způsobit chaos.
Proto byl Axar vyslán za ní, aby ji našel.

Na první pohled by se mohlo zdát nemožné najít jedinou ženu ztracenou v obrovském světě, Axar má však jedno velké eso v rukávu - pouto. V jeho vesmíru si totiž lidé vypočítají, kdo je jejich jedinou spřízněnou duší, toho člověka později najdou a obvykle s ním stráví zbytek života, neboť je pojí velmi silné citové pouto, umožňující jim například vnímat, jak se ten druhý cítí. A Axar předpokládá, že Atheu to potáhne k jeho alternativnímu egu v Rivině vesmíru přesně tak, jako to jeho táhne k Rivě...

Já osobně miluji příběhy, ve kterých se objevují alternativní vesmíry. Je to skvělý koncept poskytující velký potenciál. Hodně se mi líbilo, že ani jeden z alternativních vesmíru nebyl ten "náš," to znamená že ani Riva, ani Axar nepocházeli z našeho prostředí a měli své vlastní zvyky.
Zajímavé byly například hodinky integrované v kůži, které měla Riva, a které jí na zápěstí promítaly čas kdykoliv bylo potřeba, nebo Axarovo neustálé vypočítávání pravděpodobného místa setkání se spřízněnou duší. Skvělé byly také podmořské vlaky, černá díra v koši či ostrov, kde mohou lidé spáchat sebevraždu aniž by se je někdo pokoušel zastavit.

Příběh je poměrně krátký, má pouze lehce přes 200 stran, což mě upřímně trochu mrzelo, protože si myslím, že některé scény mohly být klidně delší. Jinými slovy, prostě bych si ho ráda užívala ještě o kousek déle. Připadalo mi, že konec byl vlastně takový trochu useknutý, což byla škoda. Ráda bych prozradila víc, ale to bych vyzradila hlavní zápletku.
Když už jsme u hlavní zápletky, mě osobně bylo už přibližně v polovině knihy tak nějak jasné, o co tu jde, a jak to vlastně nakonec dopadne, jen jsem si nebyla jistá, jak autorka zvládne přesunout postavy ze situace A do situace B. Vůbec mi to ale nevadilo, byl to pro mě totiž ideální konec, který jsem si přála.

Příběh je vlastně čistá romantika postavená na sci-fi základech, musíte tedy počítat s tím, že největší důraz je zde kladen na vztah mezi hlavními protagonisty. Pokud tedy nejste fanoušky romantiky, Vesmír rozhodl jinak nejspíš nebude nic pro vás.

Rivu i Axara jsem si oblíbila, nicméně musím přiznat, že mi oba svou zabedněností občas lezli na nervy. Byli často protivní, nebo jsme sledovali, jak oba přemýšlí nad tím, co tomu druhému vlastně udělali, a dochází k úplně jiným závěrům. Což je podle mě poměrně reálné vyobrazení spousty reálných vztahů.

Celkově tedy mohu říct, že Vesmír rozhodl jinak je skvělý, atmosférický příběh s krásně vymyšleným světem, poskytující nám romantický příběh postav s dramatickým osudem. Autorce tleskám k povedené první knize a moc se těším na další!

5 27.09.2022

Po přečtení autorčiny první knihy Dopis jsem již tak trochu měla představu o tom, co mě v její druhé knize, Klíč, čeká. A moc jsem se na to těšila, neboť jsem velkou fanynkou příběhů, které prolínají vícero dějových linek a ve kterých čtenáře čeká velké a spletité rozuzlení záhady, která se proplétá skrze celou knihu. A autorka mě ani tentokrát nezklamala.

Čím déle čtěte, tím více vám začne docházet, co se tenkrát asi stalo a k čemu to vedlo. Postupně vyměňujete neznámé v rovnici příběhu za fakta a blížíte se velkolepému finále, kde konečně zapadnou všechny dílky skládanky do sebe. V tu chvíli ale již tak nějak tušíte, jak celý příběh dopadne.

Prostředí ústavu pro duševně choré je opravdu nesmírně autenticky vylíčené, až máte pocit jako byste ho sami znali, jako byste se snad procházeli po jeho chodbách spolu s pacienty a sestrami. Některé situace, ve kterých se setkáte s chováním typickým pro duševně nemocné lidi, jsou opravdu silné, jiné trochu nechutné a nebo vyloženě nepříjemné. Není to nic pro úplně citlivé povahy.

Mě osobně byly sympatické všechny tři hlavní hrdinky, i když Amy byla občas zralá na proplesknutí, což bylo ale v její situaci pochopitelné. Jen si představte, že vás lidé, kterým věříte nejvíc ze všech, vaše rodina, zavře do ústavu, a vy nemáte nejmenší tušení proč. Co jste provedli tak strašného, že s vámi chtěli přerušit veškerý kontakt. Musí to být naprosto nesnesitelné. Každá postava, včetně těch vedlejších, si nese své životní jizvy a šrámy, svá zklamání a občas i pocit viny za to, co provedly. Vše je naprosto uvěřitelné.

V knize Klíč podle mě paní Hughesová posunula své spisovatelské schopnosti na úplně nový level, který by ve své kategorii jen těžko hledal konkurenci. Knize nemám absolutně co vytknout, zhltla jsem ji během několika večerů a vzpomínat na ni budu jistě ještě velmi dlouho.

5 06.10.2021