Prateri komentáře u knih
(SPOILER) Zasloužilý náčelník policie proti sériovému vrahovi mají něco společného. Vrah na nás vyskočí hned na začátku knihy. Spisovatelka ho čtenářům nijak neskrývá, čtenář to ví, ale policie si jeho odhalení musí pořádně odmakat, proto jsem měla chuť jí i radit (spíš asi bonzovat:)) ). Takové ty myšlenkové zvrácenosti pachatelů nemusím, ale knihu jsem si koupila, tak jsem přečetla.
Bílé kosti - a jsou to lidské kosti. Do slova a do písmene tato kniha jde až na kost. Brutalita, která tyto kosti odhalí, je otřesná. Ale mytologie a zločin - dost často se to v thrillerech vyskytuje, nebývám z toho nijak nadšená.
Sama proti všem - čekala jsem něco jiného. Ale myšlenka, jak to asi bude a proč se tak děje, mně přece jen proběhla hlavou. Psychika v knize pracovala na plné obrátky úplně špatným směrem. Odhalení skutečnosti a smíření s osudem je dost těžké. Kniha se čte dobře. Jen jsem moc nechápala, proč Lisa nechává chlapce pobíhat bez pořádného oblečení v takové zimě.
Není neškodných omylů - o to je to horší, pokud člověka na základě těchto omylů odsoudí a pohřbí ho na doživotí ve vězení. Ztratí přátelé, práva i svou čest. Tak to mne zasáhlo v této knize nejvíce. Čtivá kniha, kde dva studenti dokáží víc než vyšetřující kriminalisté a soudy. Zajímalo by mne, kdo a jak nahradí neprávem odsouzenému člověku ztracená léta. To snad ani nejde. Čest usvědčením pravého viníka je vrácena, ale roky života?
Nebudu hodnotit styl románu. Obsah je důležitý a úplně zničující, protože vychází ze skutečnosti. Čím jsem starší, tak objevuji zlo, které bylo pácháno na lidech v století nedávném. Smutné je, že toto páchala církev. Ve jménu lásky a pomoci šlapala po důstojnosti člověka. Ústa církevních opatrovnic hlásala lásku a pokoru, ale srdce pro své chovanky měly nelítostné a trestající, velice krutě trestající. Těžký život měly dívky v prádelně od Svaté Magdalény.
Víte, jak se může dostat odsouzený sériový vrah legálně na svobodu? Jedna chyba policie a už ho máme před mřížemi. A začíná závod policisty Frosta s pošahaným vrahem, protože pro San Francisco je bezpečnější mít ho za mřížemi. Také nemusím znát vrahy předem, takové knihy nevyhledávám, ale tady - dobré to bylo. San Francisco - také se vrátím zpět v dalších dílech.
Noční pták - to je v tomto případě noční a i denní můra. Vymytý mozek nahradí brouk v hlavě.
A kriminalista Frost, (je to sympaťák, protože v každé pořádné krimi musí sympatický kriminalista být:), vydává se na odchyt nočního ptáka. Líbilo se mi to, i když takové ty halucinace a jednání mimo realitu nemusím.
Začátek knihy mě nesmírně nebavil, vydržela jsem jen kvůli staré známé partě z oddělení Q
a také panu spisovateli. Vždy to bylo čtení na jedničku. Také zde jsem se k tomu dočetla, takže kratší začátek bych uvítala. Sekty také moc nemusím, je mi líto lidí - zoufalců, kteří jim podlehnou. Ale to už děj pěkně odsypával, stránky ubíhaly s dějem a vrněla jsem spokojeností. Líbila se mi v překladu knihy užívaná česká rčení - jako třeba "nachytat někoho na švestkách - myslíte, že se tento výraz užívá i v Dánsku? A takových tam bylo víc.
Jo, a tu holku nebohou zabil někdo úplně jiný, než jsem si myslela:)
Šumava je nádherná. Zločin tam nepatří. Přesto tam řádí sériový vrah s hnusnými praktikami. Čtivá kniha, napínavá. Málem jsem oběd neuvařila, protože ten finiš ve vyšetřování, hlavně druhá polovina knihy, nedovoloval žádné pauzy. Dvojice detektivů skvělá, humor jí neschází. Jen ty oběti asi mozkem moc nepřemýšlely.
Šumava je nádherná, zločin v takové kráse nemá co dělat.
Nechci brát jméno boží nadarmo, ale tady ho použít mám chuť náramnou. Rodina, která drží pohromadě, mají se rádi, jsou si oporou, a pak se na povrch vyklube tajemství staré čtvrt století. Pryč je důvěra, nastupuje podezření. Jeden moment mě tam vyděsil, následoval hned druhý. A ten konec - ještě teď nevěřícně koukám.
(SPOILER) Kamila - učitelka, spisovatelka - a jedná jak bez rozumu. Ale zase máme co číst, příběh je napínavý. Byla jsem zvědavá, kdy si Kamilka uvědomí, že je jaksi celou dobu mimo. Ten Francouz mi byl tak protivný a odporný - to na mne vyskakovalo z každé stránky knihy, žádný francouzský šarm nebodoval. Kniha ale zabodovala.
To je kniha propletená lidskými osudy, které patří do jednoho klubka. Místy pořádně napínavá, ale někdy jsou v ní i místa trochu nudná. Velkým plusem pro mne je Austrálie
s výjimečnými podmínkami k životu - v mnohých částech země pořádně drsných. Dalším knihám spisovatelky se vyhýbat nebudu.
Francisovi jsou jedničkáři mezi detektivkáři. Kniha potěší i když jako vždy hlavnímu hrdinovi jde o život. Válka v Afganistánu i přes trauma ho zocelila, jinak těžko se svým handicapem by strčil do kapsy leckterého zdravého chlapa.
Kapitán Michal Exner je moje známost od školních let. Mezi detektivními knihami spisovatele pana Erbena jsem objevila tuto "Na dosah ruky", kterou jsem nečetla. Je to další poctivá česká detektivka, kde nechybí důvtip a vtip, podřízení kapitána Exnera pánové Vlček a Beránek a pochopitelně jejich skvělý nadřízený se slabostí pro pěkné ženy, vždy pečlivě ustrojen, s naleštěným autem veteránem, s jeho hláškou - "to ví jen Bůh a svatý Václav". Je to milá kniha, i když s vraždami. Akorát foto na deskách knihy je jaksi mimo její obsah. "To je osud" - řekl by kapitán Exner.
S komentářem trochu pokulhávám za přečtenou knihou. Zůstal ve mně pocit dobře napsaného thrilleru, s velkou dávkou napětí, se sympatickými vyšetřovateli, s odporem k zrůdné osobě pachatele s vyšinutým myšlením i důvody. Další pokračování série je určitě stejná čtenářská lahůdka.
Dětská přátelství, první láska - nezapomenutelné celý život. Máme je kdesi schované ve své duši. První, ještě skoro dětská láska naší náčelnice Kate je v pořádném průšvihu. Kate jde hledat pravdu. A máme tu zase tajemství. A máme tu i amiše, kteří vědí, ale mlčí (už mě tím trochu štvou). Jako vždy je to dobré napínavé čtení.
V moci zla - Všichni dobří amišové i náčelnice Kate v této knize pocítí, jak moc zla je zlá. Nelehký úkol na sebe Kate vzala. Svědomitá a čestná Kate, která se určitě řídí heslem: když ne já, tak kdo? Jen aby se naše náčelnice ve zdraví dočkala důchodu - v každém dílu
zažívá akce, které zdraví zdaleka nepodporují. Já si moc přeju, aby zločin mezi amiši potírala hodně dlouho.
S Oněginem jsem se setkala o mnoho dříve než při literatuře na střední škole. V televizi byla inscenace, v hlavní roli pan Munzar. Už nevím, jestli byla hra také zveršovaná, ale pan Munzar - Oněgin - to mi připadalo, tak úžasné, že si ten úžas pamatuji dodnes. Od té doby pro mě Evžen Oněgin vypadá jako mladý Luděk Munzar.
Krásný, smutný příběh o lásce, nádherné verše a opravdu je to klasika ruské poezie, která se stala klasikou světovou.
Ale nééé. Napětí houstne, dýchat se zapomíná, listy se fofrem obracejí, konec knihy se blíží. Pak vás napadne, že těch listů do konce knihy je na rozuzlení příběhu nějak málo, a taky že jo. Bude další díl. Snad se tenhle maraton za Opičákem uzavře - ne, že by mě to nebavilo, ale čtvrtý díl na jednoho padoucha by se mi zdál už moc. Pan Barker by mohl vyrazit za dalším zločinem. Má talent.
Čtivé od začátku až do konce, žádný zbytečný popis nebo nudný příběh. Život tří generací žen jedné rodiny mě silně zasáhl. Jejich osud určoval, měnil, nutil je dělat něco, co nechtějí, úřadující režim. Své udělaly s jejich životy i dvě války. Vybavil se mi život generací žen z mé rodiny - také pěkně těžký. Když se zamyslíte, uvidíte, že každý byl nějak zasažen osudem - a hned by byly na světě další knihy.
Slepá mapa je dobrá kniha*****