Potolu komentáře u knih

Jiný pohled na ADHD. Maté uvádí vše do souvislostí. Ještě lépe, když sám autor má ADHD, takže je jasné, že ví, o čem píše. Kniha mi pomohla jako učiteli nahlížet na tuto "poruchu" jinak... Vřele doporučuji všem rodičům a učitelům, i dospělým, kteří sami poruchou trpí.

1 02.04.2024

První díl byl moc pěkný, ale druhý byl takový nemastný a neslaný. Nic moc se v něm nedělo. Jasně, mělo to svoje myšlenky o Bohu, o víře, o dospívání a zároveň dětském světě, ale... Prostě už to moc nešlapalo a víceméně jsem se do čtení musela nutit.

1 17.03.2024

Jako dětská kniha je milá, lehce napínavá, protknutá všedními problémy dnešních dětí (konflikty mezi rodiči, střídavá péče, konflikty mezi dětmi navzájem). Zároveň se objevuje téma uspěchaného, výkonového světa s kouzelným, zpomaleným světem, ve kterém by si přálo žít nejedno dítě.
Kniha se mě zaujala skrze obrázky. Písmenka jsou taky velká úměrně věku. :-)

1 08.08.2023

Zdá se mi, že dvojka byla víc taková... Napjatější, víc plná děje. V trojce sice taky děj krásně plynul, ale už to bylo takové víc laciné, předvídatelné... Ale pořád to stálo za to! Sice bych snesla méně fňukajících a lítostivých scén Kovy, ale jo... Dobrý! :-)

1 16.07.2023

Ufff... hutné čtení. První část se věnuje škole jako takové. Některé části se mi libily vic, nektere méně. A ta druha část je autobiografie Neilla. Pasáže samy o sobě mnohdy neměly hlavu a patu a autor psal, co ho zrovna v tu chvili k tématu napadalo.

Musím uznat, ze Neill byl fakt zajimavy člověk. A hlavně otevřený, ale zřejmě i tim, ze měl možná vsechno v sobe zpracované (sexualni hratky se setrou atd.). To, jak pristupoval k dětem a celkově k vedení skoly mě někdy až šokovalo (cigareta pro 14 kluka, vsichni se koupali nazi v rybníce,...), ale je to svoboda, co si budem... on asi taky nebyl uplne moralista. Rozhodně ale kniha k zamyšlení...

1 02.03.2023

Já ani nevím, co o téhle knize napsat. Svým způsobem jsem se docela bavila (jak např. mrsknul tím losim masem na lavici na rodičovské schůzce). I ta filosofie o píli a o tom, co je v životě (ne) důležité je zajímavá
... Další díly číst asi nebudu. :-D Ale intak bylo fajn zabrousit do jiných čtenářských vod...

1 18.01.2022

Další dílko ala Bridget Jones a 50 odstínů šedi. Jako oddechovka dobré, ale postavy prostě neuvěřitelné - rádoby vtipná, bohatá panička (podpatky i doma!), kamarádi, kteří bezmezně žijí životem své kamarádky a bohatý, krásný, sexy vidlák. Ne, další knihy od autorky číst nebudu. Jsem poněkud náročnější čtenář a podobné knihy už mě nebaví = ztráta času.

1 21.12.2021

Česká Bridget Jones. Lehké, odpočinkové čtení, nic náročného. Příběh se dal tušit hned od začátku, takže žádné velké překvapení se nekonalo. :-)

1 19.02.2021

Ze začátku jsem se do knihy nemohla vůbec zabrat. Asi to bylo tím, že mi některé pasáže dělaly problém - ta ženská psala a přemýšlela prostě zvláštním způsobem. :-D Ale nakonec jsem si zvykla a cca. od 2/3 knihy byla kniha poměrně čtivá a ke konci jsem příběh už hltala. Líbí se mi, jakým způsobem pronikla autorka do vykreslení postav (Ať už Kevina, ale taky sebe a pana Plastika). :-)

1 23.08.2020

Nic moc... Se zápalem jsem četla až posledních cca. 70 stránek. Začátek se hrozně táhl. Hlavní postava vyšetrovatelky podaná jako psychicky narušená žena, která ještě k tomu řeší rozvod a vztah se svým bývalým mužem. A je to chudák, protože nemá vůbec čas na svoje děti. Hmm, kde se asi stala chyba? Detektivky osobně vůbec nemusím, tato mě svou anotací zaujala + slyšela jsem i na jméno autorky. Každopádně mě kniha zklamala a detektivky dlouho zase odkládám. :-D Překlad byl místy opravdu zajímavý - např. koupací plášť nebo výjezdy z tiskárny... Posuďte sami. :-D

1 18.03.2020

Ha ha... To jako fakt?

Mě to prostě nebavilo. Kniha se četla sama, rychle, ale zřejmě kvůli tomu, že to byl jen popis činností znuděné holky, která jen nakupuje, někoho potkává a někde se potlouká. Jakmile něco začalo být zajímavé, tak to autorka prostě pak dál nerozebírala... Jako kdyby se prostě nic nestalo. Někdo tu zmiňoval knihu Marta v roce vetřelce od P. Soukupové, ale to je úplně jiný šálek kávy, kvalita je opravdu někde úúúúplně jinde. Za mě kniha byla ztráta času...

1 21.02.2020

Musím říct, že na jednu stranu se mi kniha líbila kvůli nápadu napsat z pohledu ženy s Alzheimerem a jejich blízkých, jak taková nemoc probíhá. Úryvky z Knihy vzpomínek byly krásné a dalo by se říct, že se jednalo o takovou rodinnou kroniku.
Na druhou stranu mě trošku zklamalo to, že to byla taková smutná slaďárna. Ale až nechutně sladká. Řekla bych, že v dnešním světě až moc idealistická... Ale pro klidné večery k oddechu kniha jako stvořená.

Sama zápletka je opravdu dobrá, jen mě nebavily ty dialogy a neustálé omílání, jestli mě má rád, nemá rád, proč se se mnou nebaví, já to nevydržím, atd. Něco trochu ve stylu Padesát odstínů šedi, ale zabaleno do filosofického blábolení... ;-) Nějak mi nesedí k 17letému klukovi, aby se zabíral ve volném čase přepisováním not, hraním na klavír, četbě Herakleita... Prostě mě to celkově nenadchlo a knihu bych si rozhodně nechtěla znovu přečíst...
Na základě knihy jsem pak i zhlédla film, ale ten mě už vůbec neoslovil. To kniha byla mnohonásobně lepší... Některé pasáže ve knize i ve filmu jsem přeskakovala. Nic pro mě... ;-)

1 27.08.2019

Knihu jsem četla už kdysi dávno a teď jsem se k ní díky čtenářské výzvě opět vrátila. Musím říct, že se teda četla jedním dechem. Líčení matky Leny bylo tak naturalistické, tak syrové, někdy jsem nad tím vším kroutila hlavou... Knihu bych doporučila všem rodičům, jejichž děti se nějakým způsobem dotýkají drog; učitelům 2. stupně a středních škol a v neposlední řadě samozřejmě těm dospívajícím. Jako takový odstrašující příklad. Osobně jsem v jednotlivých příbězích neustále hledala nějakou červenou nitku (jak hledali i ve skupině) a přišla jsem na to, že většina rodičů nenechala své děti prostě dospět... Neustále jim organizovali čas, zajišťovali pro ně brigády, objednávali učebnice a navíc nebyli důslední. Na druhou stranu to chápu, pořád v člověku dřímá naděje, že se to změní, že se mé dítě změní a všechno bude jinak, ale i tak... Bylo mi i moc líto zbývajících tří dětí, které Lena se Simonem měli. Protože v podstatě vyrůstali bez rodičů, kteří se neustále zabývali jen Davidem, Davidem a Davidem... Divím se, že pak nezačaly sami brát drogy, aby na sebe taktéž upoutaly pozornost... Prostě a jednoduše drogy dokážou zničit všechno - vztahy, rodinu, přátelství, důvěru... všechno.

1 30.07.2019

První pohádky v této knize byly opravdu kouzelné s ponaučením a potenciálem. Od druhé poloviny se to trochu zlomilo. Ačkoliv pohádky byly poetičtější, tak nebyly tak zábavné a milé... Nevadí, i tak jsme si čtení užili. :-)

1 06.03.2019

Tohle je snad to nejhorší, co jsem po přečtení Padesáti odstínů četla... Autorka se snaží být rádoby vtipná, ale místo toho je to směs trapných řečí ... Zřejmě sama trpí syndromem neschopné matky, a tak to těm lepším matkám musí dát pořádně sežrat... Nedoporučuji! Divím se, že to vůbec někdo vydal...

Přesně nevím, jak se vyjádřit k této knize.
Marta mi připadala dost hloupá, nezkušená a naivní.
Autorka používala velice zajímavý jazyk, ale já ve svých devatenácti letech rozhodně nepíšu do deníku věty typu "přemýšlet a zůstat v posteli". Je to divně formulované, ale přesto se do knihy dá snadno začíst.
První část knihy beru za jedničku, ale ta druhá část, kdy Marta odjíždí pracovat do Plzně a poté hledá po různu práci, už mi nepřijde zajímavá - stejně tak ukončení knihy. Nic zajímavého. Žádná pointa, žádné pokračování. Marta prostě zůstane taková jaká je... ačkoliv si spoustu věcí uvědomuje, nikdy si neuvědomí to nejdůležitější.
__________________________________________________________________________________________________
10.3.2017
Teď je mi 25 let a tuhle knihu čtu pravidelně každý rok snad už 6 let. Životní zkušenosti a získání dalších znalostí mě zase přivádí k jinému hodnocení knihy. Marta prostě byla jednou z těch dívek, které v té době procházely obdobím, kdy se chtěly vymanit ze závislosti na rodičích, ale příliš se jí to nedařilo. Je pravda, že spoustu problémů si způsobila ve velké míře sama, ale teď se zamýšlím i nad rolemi rodičů, kteří tu výchovu Marty taky dobře nezvládali v tu chvíli - nebyli jí dostatečnými partnery už dřív a Marta si k nim nenacházela cestu... Pak Marta měla deprese a šlo to s ní z kopce. Škoda, že se to asi točilo a točí dokolečka... jednou jsi nahoře, podruhé jsi dole...

1 25.01.2019

Au, to bylo ale utrpení! Složitá, dlouhá a košatá souvětí. Dlouhé popisy. Dlouhé vysvětlování. Filosofické rozhovory o Bohu. Boj o jakousi dívku, která o to zároveň stála i nestála... Chlípný učitel vs. snažící se ťuňťa. Asi v tom bylo něco víc, ale tohle na mě bylo až moc ezo. :-D

14.04.2024

Nenene... Název rozhodně neodpovídá tomu, kvůli čemu jsem ji četla... Tato kniha by se neprodávala, kdyby se jmenovala jednoduše a prostě "Život Bronnie Ware".

Poslední dvě kapitoly jsem už nedočetla, protože ta předešlá o depresi autorky a nalezení lásky a pochopení a porozumění a já nevím co dalšího o sobě sama byla pro mě už moc.

27.01.2024

Samotná myšlenka Petra Pana je krásná. Je plná dětství, nevinnosti, snění, dobrodružství a představ o kouzelných bytostech. Jen si myslím, že je také plná metafor, které malé děti nepochopí. Budou brát příběh jako o dětech, které odletěly do Nezemě, kde zažívaly různá dobrodružství s piráty, krokodýlem, indiány, vilami a Ztraceňáky. Ale možná děti na 2. stupni pochopí, co se skrývá za příběhem... Myšlenka ale opravdu krásná.

13.05.2023