PosPol komentáře u knih

(SPOILER) Nečtu českou tvorbu a pak najednou jdu a držím Listopád v ruce aniž bych věděla, o čem je. Začnu číst, jak protestují v roce 1989 a přátelé nekecám, já tak třetinu knihy čekala kdy přijde to osvobození. Netušila jsem, že je to příběh "co by, kdyby". O to horší pro mě bylo pokračování příběhu. Na konci mi ukápla slza, protože jsem doufala v alespoň relativně šťastný konec a musím říct, že kniha se mi vskutku líbila a možná dám šanci i dalším od autorky.

10 09.02.2022

"Pokud budeš chtít ty cokoliv zkusit, stačí o to požádat. Šu kat tě budu zásadně jen do pusy a do zadku. Nikdy do vaginy. Nikdy. Kun du si nechávám pro manželku. Anál je znakem šu ku, vagina lásky a úcty!"

Pane Vojtíšku, vy jste tomu teda dal! Jak si to představujete? Autor hororů a opováží se psát erotiku? Co erotiku, ale čistý porno! A jak je možný, že je to tak kur va dokonalý?

Pět postav, pět různých příběhů. Každý si jde svojí cestičkou, občas se náhodně protnou. Přesto, že každá dějová linka je principiálně zcela odlišná, všechny mají jedno společné - lidskost a obyčejnost. Postarší podnikatel, co hodil sexuální život za hlavu touží znovu objevit radosti života. Barmanka Erika žije s idiotem, co ji má jen aby měl kam strčit ptáka a aby si na někom nahnal sebevědomí tím, že ho bude ponižovat a urážet. Marek si užívá porna v bezpečí domova, než mu přijde fotka od cizí ženy. A Matěj? Ten přijme nabídku na ne zcela typický kšeftík, ale co by neudělal pro prachy...

Konečně kniha, kde jsou lidi se špekama, chlupama, kde má chlap problém s erekcí, ženská se neudělá lusknutím prstů a ještě pětkrát po sobě. Konečně erotika, co fakt dokáže vzrušit. Bylo to osvěžující jako citronáda uprostřed spalujícího letního dne, číst knihu bez všech těch mušliček, jeskyněk, sloních chobotů, anakond a já nevím čeho všeho. Bavila mě každá jedna stránka. Ani ne tak kvůli sexu, i když ten je skvělý, nepopírám! Ale především kvůli hloubce sdělení, z přesahu každého jednoho příběhu, z kombinace očím lahodícího stylu psaní, kontrastu jemné duše a zdrcující vášně.

Přála bych si, aby se kniha dostala k co nejvíce lidem. Protože je to tak obyčejný příběh, jak jen může být. Klidně se v těch řádcích můžete nalézt. Poznat v nich souseda. Nebo svoji tajnou lásku. Může vám srazit hřebínek stejně jako stvořit křídla svobody, či jen vykouzlit úsměv na tváři. Ač se tváří jako laciná béčkovka, nic není vzdálenější pravdě. To, jak autor boří mýty ohledně sexu, dodává odvahu postavám plnit si erotické touhy a zvládne v jednom svazku obsáhnout nalezení sebevědomí, sado-maso či objevení vášně v zatuchlém vztahu je geniální.

Jo, pár mušek by se našlo. Ale kdo by se jimi zaobíral, když mu rukama právě prošlo svěží, s citem napsané a vymazlené dílo, které ač neobsahuje žádné dějové zvraty, je k sežrání od začátku až do konce. Rozhodně 5/5* a děkuji nakladatelství GoldenDog za poskytnutí knihy.

9 04.04.2024

Taky jste chtěli jako malí být veterinářem? Já od té doby, co mě pohltila asi ve dvanácti kniha James Herriot - Zvěrolékař mezi nebem a zemí a další. Na spoustu let jsem na tohoto charistmatického muže zapomněla a až teď, když po 30 letech vyšlo nové vydání, pustila jsem se do dílu Když se zvěrolékař ožení.

Máte čtecí krizi? Nevíte co se svým životem? Nudíte se? Nebo už nevíte co číst? Tak je tu James! Dýchne na vás atmosféra yorkshirského venkova a s každou opojnou chvílí nově narozeného telátka do bujně zelených plání bude vaše nálada lepší, stejně tak s každým úmrtím vás sevře trýznivý smutek. Jde o nadčasové, hřejivé čtení, které skoro až hmatatelně pohladí po duši.

James je empatický a lidský, jak jen to jde. Zároveň vypráví tak nějak nonšalantně a s typickým britským suchým humorem, který vám proniká do žil a vy nemáte pocit trapnosti, jako u spousty moderních knih. Bylo boží nahlédnout na počátky zvěrolékařství ve třicátých letech, kdy nebyly antibiotika a zvěrolékaři často měli jen omezené možnosti. Stanete se svědky vzestupu veterinární péče, kterou dnes bereme tak samozřejmě, ale i tragického úpadku tažných koní, které nahradily traktory...

Každá ze 48 kapitol je jedinečným příběhem, od zoufalství k naději, od smrti k životu během pár minut. A nebo zcela naopak. James vypráví zcela bez příkras, protože tohle odvětví není zalité sluníčkem a obzvláště v té době. Dost často musí působit jako lidský psycholog, protože největším problémem nemocného zvířete jsou jeho majitelé, kteří obvykle snědli šalamounovo hovínko a ví všechno nejlépe...

Dokonalost, která bude mít v mém srdci vždycky místo. Měla jsem strach z přehršle romantiky, ale nebyla tam vůbec žádná, manžela Helena se mihne jen párkrát, což oceňuji. Hodnotím 5/5 a děkuji Nakladatelství Jota za poskytnutí knihy.

Úžasné čtení. Sandru jsem doposud znala snad jen ze sitcomu Helena. Minulý týden jsem ale shlédla nádherný rozhovor s ní (https://youtu.be/kTkXoEPsZtM) a spadla mi brada nad její energií a velkým srdcem. Takže další cesta vedla nečekaně pro její knihu, kterou napsala společně s tatínkem. Obálka krásná, obsah ještě více.

Vtipné historky nejen těch dvou mě bavily po jedno odpoledne a určitě koupím další díl. A co je na tom tak vtipného? Inu - především ta shoda s vlastními příběhy, kdy každý máme historky k “táborovému ohni” a kostlivce ve skříni. A zatímco Sandra píše jak jí “zobák narostl”, tatínkovy příběhy jsou psané lehce knižně, s použitím slov, které jsem již dlouho neviděla. A skvěle se to doplňuje.

Možný spoiler

Nejvíce se mi líbila např. historka, jak se Sandra učila pole dance a po měsíci “jsem vypadala jako když chodím na pravidelné masáže obuškem”. Nebo když skočila pod parou ze zídky na strom, jela dolů a “nestihla jsem ani ječet, protože jsem měla plnou hubu stromu”. Příběh, kdy jí sestra dělala klystýr ve vaně a udělala ze Sandry živoucí fontánku, nebo jak tatínek “šikula” zdemoloval půl kuchyně se postaral o vyprsknutí kávy. Totálně me dostala příhoda s autem a její slova: “Když jsem obdržela řidičský průkaz, začala jsem být daleko pozornější chodec, protože mi došlo, že řidičák může dostat opravdu každé hovado. Jezdila jsem špatně, ale zato rychle”.

Zkrátka kniha vám prosvětlí den, procvičí bránici a dokonce u ní můžete odložit starosti ze své hlavy

9 24.07.2022

Evelyn Hugo. Žena milovaná stejnou měrou jako nenáviděná. Leč fiktivní. Ano, kniha je napsaná tak věrohodně, že jsem neustále googlila, ptala se těch co četli a bádala, jestli náhodou tato osoba nežije. Jestli něco autorka dokázala, tak strhnout zcela brilantním příběhem jedné světoznámé herečky, která se z chudé nicky vyšplhala přes ptáky režiserů až na výsluní světa....

Dokonale popsané prostředí filmového showbyznysu padesátých až osmdesátých let. Výstižná momentka doby, kdy ženy měly šanci uspět jen přes postel. Kdy společnost byla těžce homofobní a aférky herce mohly vystřelit do nebes, nebo taky poslat do pekla zapomnění...

Příběh je vyprávěn z pohledu novinářky Monique, kterou si Evelyn vybere pro sepsání knihy a samotné Evelyn, která popisuje svých sedm manželství, často uzavíraných ze zištných důvodů. Mluví o drsném prostředí filmové branže, o své životní lásce a postupem vyprávění se příběh Monique a Evelyn zcela nečekaně protne a Monique zjišťuje, že nebyla vybrána až tak náhodou...

Kniha je neskutečně čtivá, zhltla jsem ji za dva večery. Evelyn mě bavila, Harryho jsem milovala. Jenže všechny ostatní postavy jsou naprosto ploché. Monique mě nudila k smrti, šest manželů Evelyn bylo jak přes kopírák - zajímaly je jen kozy Evelyn a možný přínos svatby s ní. A Celia? Och bože, ta ženská byla nesnesitelná, sobecká a docela dost neuvěřitelná...

Podle mě autorka výrazně těží z queer tematiky, nebýt těch vztahů, tak věřím, že má kniha horší hodnocení. Jenže nikdo nechce být označen za homofoba, že? Ale na mě tam těch queer lidí na padesátky bylo neuvěřitelně moc. Snad každá druhá postava, což příběhu moc na uvěřitelnosti nepřidá :/ .

Hodnotím 3,5/5, knihu určitě doporučuji k přečtení, to prostředí je autentické, příběh strhující. Ale rozhodně to nevidím jako top knihu roku, nebo něco, co by mi ještě nějakou dobu rezonovalo myslí...

Hvězdičky dávat nebudu, protože jsem knihu vydržela číst jen do strany 130 a bylo by to nefér. Odkládám, protože trpím na každé stránce.... Změť nahodilých postav, neuvěřitelné množství tajemství, místo jejich postupného odkrývání ale jen přibývají další a další... Naprosto jsem se nudila a do čtení nutila. Třeba se kniha ještě rozjede, ale můj život je příliš krátký na to, abych dočítala knihy, které mě nechytnou do 100 strany....

"Z vlnící se tmy cosi vystoupilo a blížilo se k nim. Přímo do měsíčních paprsků, které z dosud temných odstínů vytáhly barvy a vymalovaly před nimi děsívy obraz blížícího se pekla. Bylo to vysoké, mohutné a ohyzdné..."

Ocitáme se ve 13. století, na slovensko-moravském pomezí. Lidská obydlí se rozšiřují a tak tehdejší panovník Čák nařídí osídlit oblast zvanou Ďáblův hřbet. Tato dosud neobydlená divočina dělá svému jménu čest - nikdo nechce mluvit o tom, co se tam děje. Každý se při zmínce o tomto místě začne neklidně ošívat, zrak mu potemní vzpomínkami a hovor raději stočí k jinému tématu.

Skupinu osadníků vede kapitán Tibor Lukavský, spolu s dalšími zkušenými vojáky. Poznáváme spousty postav karavany, včetně jeho mladého syna Jonáše a kněze Jilemnického. Zároveň souběžně se strastiplno cestou osadníků a jejich těžkému začátku v Ďáblově hřbetě sledujeme příběh Na. Zvláštní ženy, žijící samotné v chatrči uprostřed zlověstného lesa. Její příběh je krutý stejně jako "návštěvníci" z lesa, kteří ji častují svými návštěvami...

Několik měsíců je v nově vzniklé osadě klid, ale to by nebyl člověk, aby si ve své domýšlivosti nemyslel na to, co není jeho a nebral si, co mu nenáleží. Následně se stáváme svědky naprosté fanatizace davu, v čele s Jilemnickým, jenž se pyšní svojí inkvizitorskou minulostí. Takže vám nejspíše dojde, jak asi dopadne střet nepřítomného boha s všudypřítomným zlem.

Příběh je napsán honosným a květnatným jazykem, plným archaismů, ale zároveň je pojat moderně a rozhodně nebudete mít problém se začíst. Naopak, při absenci prznění českého jazyka jsem div nevrněla blahem. Kniha je brutální, ohavná a zvrácená - najdete tu incest, obcování, vraždy a násilí a o stříkající krvi a létajících střevech nemluvě. Zkrátka jak to v Goldendogu máme rádi.

Byla jsem uchvácena příběhem ze 13. století, kdy teprve naše země vznikaly a utvářela se území. Zároveň mě dostal ten střet panensky čisté přírody bez poskvrnky s lidským zásahem. Souboj mezi člověkem a přírodou, kdy ještě byli vlci a medvědi na každém kroku a lidé neměli příliš účinné zbraně...

Nelze dát jinak, než 5/5, poděkovat nakladatelství Goldendog za poskytnutí knihy a čekat, která další kniha v mém srdíčku zanechá ten zlověstný stín tajemna a neznáma a způsobí mi noční můry, jako jsem měla dnes...

"Já som koza rohatá,
do pou bokou odratá!
Cupy, rupy, nohami,
prekolem ťa rohami..."

8 09.04.2023

Ještě žádná kniha ve mně nevyvolala tak protichůdné pocity - zvrácené vzrušení a zároveň mrazivý odpor. Nekecám, ale ještě teď mě brní bradavky a ne v tom pozitivním slova smyslu.
Přísáhám, že už nikdy neřeknu, že bych pro sexy štíhlé tělo udělala cokoli! Protože Zoey, kdyby věděla, co ji potká, by si také dávala pozor na to, co si přeje. A tak když se probudí v temné kobce, projde si vskutku netradiční "prohlídkou" a zjistí, že je součástí experimentu a ocitla se na odtučňovací kůře.
Knihu jsem vdechla za dvě hodiny, je to opravdu útlé čtení. Autorka se s tím nemaže, nečekejte spletitý příběh, při tomto rozsahu na něj není prostor. Jde rovnou k věci - znásilňování, mučení, perverzní a zvrácené úchylky. Pokaždé, když zalapete po vzduchu s myšlenkou horší už to nemůže být, tak vám dojde, že vždycky může být hůř. Mnohem hůř!
V polovině se nám to trochu zvrtne v čisté extrémní porno a příběh stagnuje, pak přijde nečekaná zápletka a jedeme nanovo..... Konec mě mile překvapil.
Už jste si oddechli, že ta prasárna skončila? Omyl, kamarádi!! Povídka Jasmín a česnek je to nejodpornější, co jsem kdy četla/viděla a fyzicky se mi zvedl kufr a doufám, že to někdy dostanu z hlavy.
Druhá povídka Experiment s podstatou lidství je totálně geniální! Ach, ta ironie osudu.
Kniha je zařazena do žánru horor, já bych to spíše viděla na psychothriller. Rozhodně to není až tak extrémní, jak jsem čekala a až se podívám na pár videí s roztomilými koťátky, jistě zapomenu na to, že takové šílenosti se dějí i v reálném světě....
Dávám 4/5 hvězd a to proto, že kniha splňuje očekávání - šokuje a fascinuje, je napsána poutavě. Navíc obě kraťounké povídky jsou svým způsobem mistrovské a originální dílo.

8 20.02.2023

Vskutku magický počin :) . Děkuji Tomovi, že jsem mohl nahlédnout do zákulisí HP, ale i jeho života. Z tohoto mladého může čiší uvědomnělost, jakási protřelost, zároveň však vděk a sebekritika mu není cizí. Mnoho informací pro mě bylo nových, už navždy se budu smát v posledním dílu po bitvě v Bradavicích Snapeovi a hned dvojité nehodě při natáčení s jeho pláštěm. “Opovažte se stoupnout na ten posranej plášť!”
Jediné co mě trochu mrzí je odbytí poslední části se soukromým životem a především problémy, se kterými se potýkal. Čekala jsem, že se dozvím více o jeho tehdejších pocitech, prožitcích apod. Ale chápu, psal to pro mudly a ti nemusí vědět vše. Dělám si srandu, i mudlové si knihu mohou přečíst a pohladí je po duši.

8 11.11.2022

Takže vážení, po přečtení této knihy mám chuť jít volat výrobcům bunkru, firmě na vrtání studny a chlapovi, zda si nemohu pořídit pár slepic a nějakou tu kravku. Neb apokalypsa se blíží. Skoro jsem se bála jít spát, abych se probudila do normálního dne.
Ne, teď vážně. Klobouček dolů, Marc je neskutečný autor. Už u knihy Chamtivost jsem zírala nad množstvím znalostí a informací, zde perlí ještě více. Dokonce sám píše, že některé informace musel pozměnit, či úplně vynechat, aby nedal návod na teroristický útok.
O čem kniha je, vyplývá již z názvu. Prostě zhasne Evropa. Kdo to udělal a proč se neví. Jisté je jen to, že se na takovou situaci nikdo nepřipravil a to včetně vlád. Hlavní hrdina zde není, sledujeme situaci v různých evropských městech. Na začátku mi trvalo se zorientovat ve spoustě jmen a měst, po chvíli ale kniha pohltila.
Závěr je napínavý jak kšandy a na konci jsem byla plná rozporu, protože vlastně nevím, která strana byla dobrá, která špatná a zda vůbec lze takto snadno dělit lidské činy. A minimálně mě dovedla k zamyšlení, že neuškodí mít doma alespoň nějakou zásobu pitné vody, potravin, či rádio nebo baterku. Doporučuji ke čtení i vzhledem k současné světové situaci a přeji příjemné paranoidní zážitky s příchutí apokalypsy

8 06.07.2022

"Viděl jsem hada srát, žábu bušit pěstí do skály, koně zvracet v barvách francouzský trikolóry. Dokonce sem viděl i stíhačku couvat, vole. Ale tohleto, to sem ještě neviděl!" Inu, ten Zdena Polreich to vystihl naprosto dokonale. Po přečtení si říkám - co to ku rva bylo??

Tři povídky v jedné knize, jedna úchylnější a bizarnější než druhá. Pojďme si je rozebrat jednotlivě, to stojí za to:

STRAŠIDELNÁ VAGÍNA. Stacy je obyčejná holčina, na pohled se neliší od ostatních. To by jí ale nesmělo strašit ve vagině! Steve, její partner to neřeší do večera, kdy se jí kromě kvílivých zvuků z lůna nezačne soukat i kostlivec. Pěkně v životní velikosti, dámy a pánové! A tak jako správný gentleman vyhrne rukávy, vezme čelovku a vydá se na průzkum do Stacyiny vagíny. Zde ho čeká kromě orgasmických zemětřesení i záplava semenem, jíž unikne o vlásek a další nečekané zážitky... Zní to šíleně? Kdepak, tahle povídka byla skvělá, dávala hlavu a patu, bavila mě a je to přesné vyzobrazení žánru bizzaro fiction. 4,5/5*.

PORNO V SRPNU - možná mi umřelo příliš mozkových buněk u první povídky a nedokázala jsem ocenit výjimečnost tohoto výplodu. Za mě je to totální odpad a fakt jsem se nasmála, když v doslovu autor píše, jak američtí studenti zrovna tuto povídku rozebírají na přednáškách a Mellick se tomu chechtá. Parta pornoherců má natáčet uprostřed moře, ale začnou se dít divné věci. Vrcholem povídky je dravá a nadržená žraločice s kozama, co buď žere, nebo znásilňuje pornoherce. Ech, tak tady je to 1/5* a to jen proto, že pornoprůmysl mi přijde stejně prázdný a pokrytecký, jako postavy povídky.

FANTASTICKÉ ORGIE - na to, kolik tady bylo sexu, prapodivných pohlavních nemocí a celé se to točí kolem grupáče různých mutantů, povídka byla logická a dávala smysl. Když jsem ji po dočtení vyprávěla manželovi vlastními slovy, chvíli vypadal, že mě zavře do sklepa. A není se čemu divit. Protože tohle je fetišistická, bizarní a zvrácená úchylnost, završená tak neuvěřitelným koncem, že jsem se musela nahlas smát...3,5/5*.

Bylo to moje první setkání s Mellickem a rozhodně mu ještě dám šanci, protože bizzaro fiction jsem objevila teprve loni a při čtení jsem vždy nadšena a zároveň zděšena, jakou fantazii někdo dokáže mít. Celkově tak hodnotím 3/5* a už se těším na další oddechovku, u níž mi zahyne kousek té šedé mozkové kůry...

7 11.04.2024

"Obracím listy a doufám, že jsem něco přehlídnul. Uvnitř se mi rozhostí dokonalý ticho, který přehlušuje jen zběsilej tlukot mýho srdce. V první okamžiky nevím, co si o tom všem myslet. Je tenhle život ještě pořád můj? A kdo jsou ty lidi, který jsem ještě nedávno považoval za vlastní rodinu?"

Markův svět se po smrti otce propadne do všeobjímající nicoty. Ze skličující letargie jej vytrhne záhadný dopis od již dávno zmizelé sestry Šárky. Rozjíždí se brilantní psychologické drama vyprávěné z pohledu tří členů rodiny - Marka, Šárky a jejich otce Jana. Autor vám nabízí pouhá vlákna informací, která se v ten správný okamžik protkají a vše do sebe perfektně zapadne.

Kniha obsahuje jemné, nerušivé kresby korespondující s úchvatnou obálkou. Příběh se pak skládá z různých vzpomínek, vyprávení, rozhovorů a dopisů. Není nijak časově ohraničen, takže občas tápete kdy se událost stala, ale nevidím to jako chybu, naopak - určitá chaotičnost podtrhuje celou tragédii událostí.

"Mám pocit, jako bych udělal něco strašnýho.
Jako bych přestal bejt sám sebou.
Jako bych všechny zklamal.
Jako bych celýmu světu lhal."

Fascinovala mě kombinace nespisovné a hovorové češtiny Marka a Šárky v kontrastu s knižním, až poetickým popisem Jana. "Čas se zatím lehounce pohupoval na místě, jako by se teprve rozhodoval, zda se kdy rozběhne kupředu. Všeobjímající nevzrušivost dní narušovaly tu a tam pouze všudypřítomné vzpomínky".

Ačkoliv již od začátku tušíte, jak to dopadne a co se v rodině stalo, ničemu to neškodí a navíc se vás autor snaží několikrát svést na zcestí a donutí vás přemýšlet, kdo je zde tou obětí a kdo manipulátorem? Nečte se snadno a určitě to není kniha pro každého. Já bych ji ale označila za velmi zvláštní a obdivuhodnou, obzvláště když vezmu v potaz fakt, že ji napsal mladý kluk a je to jeho první vydaná kniha. Takovou slovní zásobu nelze jinak než závidět. Dávám 4/5 a doporučuji, jistě si tento příběh s tragickými osudy jedné rodiny, jež ukazují jak moc nás zlo v rodině dokáže formovat po zbytek života, najde místo ve vašem srdci.

"Modř mě nadobro celýho spolkne. Hladina se jedním mohutným pohybem rozevře a já se v nekonečným indigu dočista rozpustím, jako mlha, který jsem nedokázal uniknout. Navždycky už zůstanu vlastním polostínem".

7 29.04.2023

"Myslím, že nic na světě nemá smysl, Kennethe. Každá z těch posraných hvězd tam nahoře jednou zhasne".

Vážení, tak tahle kniha mě vzala, zmuchlala do kuličky a zašlapala do země. Po jejím dočtení přemýšlím, jaký má můj život smysl a co tu vlastně dělám? Kurva!

Elias je 20letý student. Kromě toho ale taky zasranej feťák, alkoholik, notorickej lhář. Ubližuje rodině, kámošům, ale asi nejvíc sám sobě. Chcete ho nenávidět. Ale prostě to nejde. Ty jeho patetické, rádoby filozofické kecy se vám nejenže budou líbit, ale zahryznou se vám do hlavy jako hyena do mršiny a nepustí. Hodně dlouho nepustí....

Oproti tomu Kenneth je 16letý mladík, nezkažený optimista milující svět. Když se tihle dva střetnou, budete svědky neskutečně oduševnělých rozhovorů stejně často, jako svědky debilních keců a tvrdýho šukání. Jo, to jsem neřekla? Hmm, tak vás varuji dopředu. Byla to pro mě výzva, protože porno gayů mě láká asi jako pohladit si dikobraza. Ale tady? Bože, tady mi nic nevadilo, hltala jsem stránku za stránkou a chtěla, ať ta kniha nikdy neskončí! Jenže skončila a kromě trapně vlhkých očí mi zbyla díra v hlavě a já mám chuť zalézt někam do jeskyně a počkat, až to přejde. Jestli vůbec....

"Přemýšlení o budoucnosti je jeden z důvodů, proč lidi umíraj v přítomnosti. Když myslíš na zítřek, těžko si všimneš, že proti tobě jede náklaďák..."

Tuhle knihu budete buď milovat a nebo... milovat. Dát 10/10 lilků je víceméně jen nadbytečný úkon k něčemu tak zcela evidentnímu.

"Říkám tomu neexistence, protože nakonec je VŠECHNO jedno. Stejně všichni chcípnem. A hvězdy vyhasnou".

Tak se to má, vážení, s láskou. Nikdy nevíte, co s vámi udělá. Láska dělá z chytrých tupce a z hloupých krále. Když jste zamilovaní, všechno se může posrat, svět může být v plamenech, ale vám to bude totálně ukradený.....

"Osud je takový zbavení se zodpovědnosti. Útěcha, že to, cos posralm vlastně ani nemohlo dopadnout jinak".

7 18.04.2023

Mám chuť zavrtat hlavu do písku, myslela jsem, že Němci byli poraženi a Židé žili šťastně až do smrti....

"Žid má za ušima. Zatímco my Angličani poctivě makáme a vyděláváme v potu tváře na chleba, Žid práci zaonačí tak, aby z toho vymáčknul tučný kšefty. Podle mě si to, co s nimi prováděl Hitler, zavinili z valný části sami."

Knihu jsem četla týden, protože tolik zla a nenávisti si musíte notně dávkovat. Nikdy mě nenapadlo se zamyslet, jak žili Židé po válce. Že je nenáviděl celý svět, přestože se tvářil blahosklonně a přehazoval si je jako horký brambor.

Najděte si na Google pogrom Kielce 1946. "Místní házeli židovské děti z balkonů, nemluvňatům rozbíjeli hlavy o zdi, ženy probodávali vidlemi na hnůj nebo bajonety, a ty, co utekly k blízký řece obklíčili a ukamenovali - a to pomalu, přímo se tím kochali". Ano, mluvíme o Polácích,kteří si s nacisty zažili své!

Příběh je o Leah a Jannekovi, přeživších z koncetračních táborů, kteří se spolu po válce náhodně potkají v Německu, které je v troskách. Rozhodnou se přidat ke skupině Židů mířících do Palestiny - země zaslíbené. Najdete zde spousty postav, každá s vlastním pohnutým osudem, nevíte koho litovat dříve. Autor vás ani na chvíli nenechá vydechnout a hrne do vás fakta o internačních táborech, ne nepodobných těm koncentračním, politiku a historické události. "Jestli exituje Bůh, kde byl v posledních letech? Neslyšel ten křik z plynových komor a neviděl kouř krematorií?"

Poté, co skupinka dorazí do Palestiny všichni zjišťují, že válka Arabů se Židy z této země udělala minové pole. Doslova. A tak místo zaslouženého života v klidu je čeká nekonečné martyrium boje o život a tvrdý, leckdy radikální až fanatický výcvik.

Tenhle příběh je neskutečná nálož emocí, bolesti, nenávisti a zrady. Určitě jej doporučuji ke čtení, minimálně z důvodu rozšíření obzorů, protože jsem zjistila, že můj pohled na svět je mnohdy omezený...

Bohužel ke konci příběhu už jsem se trápila, pasáže byly často vleklé a přijde mi, že se trápil ke konci i překladatel a editor, protože posledních 80 stran obsahovalo tolik překlepů, chyb a špatného překladu, že mi to kazilo dojem ze čtení. A na poslední stránce? Pocítila jsem osten nenávisti k autorovi a stekla mi i slzička, protože.... No však si to přečtěte sami. Hodnotím 3/5.

7 17.04.2023

Hanna je sedmiletá holčička. Pro okolí rozkošné, miloučké a úžasňoučké stvoření. Až na to, že se rozhodla zabít svoji matku.

Kniha obsahuje jen tři důležité postavy - Hannu, její matku Suzette a otce Alexe. Srali mě všichni stejně, pardon za výraz, ale každý z nich se choval zcela nenormálně. Hanna nenávidí svojí matku, ale zatímco před ní je zlomyslná, sadistická a manipulativní, před otcem je zlaté dítě, šikovné a nadprůměrně inteligentní. Takže samozřejmě Alex nevěří ani slovo Suzette, protože jeho dcera přeci nemůže být zlá! Ano, je to přesně ten typ rodiče, co když si ho pozve ředitel za to, že jeho dítě někoho šikanuje, udělá z dítěte ještě oběť.

Teď už ale věděla, jak se jmenuje Hannina nová hra. Byla to hra Vyděsíme maminku. A proto bude schopná se bránit. I pod teplou sprchou jí ale při pomyšlení na její ďábelskou dceru vyskočila husí kůže. Vzpomněla si na bělmo očí zvrácených v sloup. I na to, jak tiše se k ní dokáže ve spánku připlížit

Snaha vytočit, zničit či odstranit matku postupem času graduje a to, co ten malý satan začne dělat, to mi hlava nebrala. Stejně jako mi nebrala chování matky, kterou ani jednou nenapadlo nastrčit skrytou kameru, mikrofon apod.

Áááááá! Normálně mít to dítě někde po ruce, tak by se mi v hlavě honily dvě varianty - buď šutr na krk a výlet k vodě, nebo zkusit narvat do babyboxu. Už dlouho jsem nečetla knihu, kde jsem měla chuť vyrvat stránky a obřadně je spálit! Doháněla mě k nepříčetnosti, drásala nervy, zuby mám asi obroušené a nějaký ten trs vlasů se taky ocitl mimo své stanoviště

Kniha mě dva dny fakt moc bavila, ale nemohu odpustit tolik nelogických reakcí a hlavně ten otevřený konec! Nesnáším je. Avšak přiznám se, že ke konci mi bylo Hanny tak na dvě vteřiny líto. Než jsem otočila další stránku. Dávám 3,5/5.

7 10.04.2023

Phil Pendletom má sedmiletého syna Adama. Na tom by nebylo nic divného, kdyby ještě před pár dny syna neměl. Adam je normální šťastné dítě, na které se lidé usmívají.

"Dokud Adam nezačal křičet, což také dělal alespoň jednou denně, protože to také byla součást jeho rutiny. Jen v tu chvíli se rodiče zakabonili, zabodávali do nich své pohledy a pomláskávali, že ten sladký chlapeček už tak sladký není, a spěšně odváděli ratolesti od toho monstra ve středu davu. Phil dokázal myslet pouze na to, že kdyby jen trochu tušili, čeho je kluk schopný, také by křičeli...."

Knihu jsem si vzala do vany. Z té jsem vylézala zmrzlá na kost, varhánky na prstech bych mohla dělat otisky do sádry. Jenže jsem to ani nevnímala, protože mě Kyselé bonbony zcela pohltily. Během čtení jsem byla zprvu zmatená, poté zcela frustrovaná a skončila jsem (jako obvykle u Zrnek temnoty) s ústy dokořán....

Neotřelý námět, úžasný spád příběhu, bravurní kombinace hororu a sci-fi, dechberoucí zápletka a mrazivě ironický závěr. Ano, tak všechno tohle najdete na pouhých 96 stranách! Nelze jinak, než opět doporučit ke čtení - dávám 4/5 a pozor na kyselé bonbónky, nikdy nevíte, co za peklo vám chvilka slasti v ústech přinese.....

7 26.03.2023

"Já ti něco povím tatére. Vsadím se, že jsi jediný Žid, který kdy vstoupil do pece a pak z ní zase vyšel". Jak píše autorka: "Tatér z Osvětimi je příběhem dvou obyčejných lidí, kteří žili v mimořádné době, kteří byli zbaveni nejen svobody, ale i své důstojnosti, svých jmen, své identity....
Někdo by Lale označil za hrdinu, někdo za kolaboranta. Když ho přivezou do tábora ve vlaku určeném pro dobytek, Lale velmi brzy zjišťuje, že když bude dělat co se po něm chce, spíše přežije. A díky tomuto přístupu se z něj stane "tatér", který má na starosti tetování čísel u nově příchozích vězňů. Najde si cestičky, jak přilepšit sobě a ostatním, má různá privilegia.
Když potká dívku Gitu a zamilují se, záhy se ukáže, jak je štěstěna vrtkavá dáma... Jak otáčíte další a další stránky, jenom si přejete, aby alespoň jeden příběh z tohoto období skončil dobře.
Kniha je jednoduše napsaná, dobře se čte, kapitoly jsou rozděleny podle datumu. Lale se setká i s Mengele, z této části knihy jsem měla asi nejvíce husí kůži. Zároveň mě neuvěřitelně bavilo téma karmy - co dáš, se ti vrátí. A u Lela to platilo dvojnásob, protože díky své štědrosti, empatii a lidskosti přežil tam, kde jiní by již dávno byli zabiti. Aneb jak říkal Lale: "Kdo zachrání jednoho, zachrání celý svět".
Na závěr taková perlička - v knize se objeví celkem 4 odlišná čísla, které Lale vytetuje Gitě - při tetování uvádí 3562, po dotetování 4562, jindy o ní mluví jako o 34902 a v dodatku použije autorka číslo 24902. Zajímavé.

7 02.02.2023

Jeden z bestsellerů, který mě utvrzuje v tom, že když je něco pro ostatní pecka, nemusí to tak být… Co na tomhle díle kdo vidí, to mi hlava nebere. Za mě je to prvoplánový, nudný titul, na kterém jsem neshledala nic tak mimořádného.

Nadále možná trochu spoiler:

Kanibalismus není nic nového, ostatně nedávno jsem dokoukala Dahmera a co je víc? Z tohoto díla ale cítím zoufalou a urputnou potřebu autorky za každou cenu upoutat divákovu pozornost a rozvířit emoce. Jako by nestačilo násilí v knize, eskalované až do konce. Tak ještě přidáme upalování zvířat zaživa, ubíjení tyčemi a upalování. Hlavní hrdina je nejspíš schizofrenik, protože jeho chování na začátku je zcela odlišné tomu na konci. Mimochodem tak od půlky knihy jsem si myslela, co se samicí udělá a nemýlila jsem se (jak říkám, prvoplánové).

Příběh je popisován jako normální svět, kde se jen místo zvířat jí lidé. Ale o absurdní situace jak z nějakého postapokalyptického světa není nouze. Jako houf masožravců za plotem čekajíc na zkažené lidské maso? Jiné jídlo asi neexistuje. Převoz mrtvol obyčejným autem místo pohřebního pro případ přepadení a ukradení mrtvoly už byl takovou absurdní třešničkou na muffinku.

Co si z příběhu vzít? Že jako lidstvo stejně dopadneme blbě, protože se nikdy nepoučíme z chyb. Lehounce mi to připomnělo situaci nejen s covidem a zájmem vlád (ne milé děti, fakt to není naše blaho nebo zdraví). Takže jsem znechucena faktem, že u knihy nemusí jít notně o obsah, ale stačí spousta krve, násilí a hnusu a bude se dobře prodávat.

Zvrácené, nechutné, perverzní, brutální a odporné. Takové je dílo Sbírka motýlů. Přečteno za odpoledne a nemohla jsem od toho odejít. Říkám si, zda v takovém případě není svým způsobem zvrácený i autor…..
Knihu jsem koupila kdysi jen podle názvu a krásného obalu. Ano, tak přízemní jsou někdy mé volby knih….
Příběh má dvě linie. V jedné přeživší Maya hovoří s FBI. V druhé popisuje svůj pobyt v Zahradě. Zahradník miluje motýly a má svoji sbírku. To by bylo v pořádku, kdyby se nesestávala výhradně z mladých dívek, jejichž krásu se rozhodne uschovat.
Já snad ani nemám slov, abych popsala hrůznost celého příběhu. A rovněž nechci prozrazovat. Ani vlastně nevím, zda knihu doporučit. Minimálně matkám dcer nejspíše ne, protože já osobně už bych je pak nepustila ani do školy.
Každopádně o knize jsem nikde neslyšela ani nečetla a přijde mi to jako ohromná škoda, protože kniha je fenomenální.

7 18.09.2022

“…. její čas vypršel. Neporodila žádné syny. A všechny dcery skončily v dělnických domech. Její děloha se proměnila ve vychladlou a neúrodnou pustinu. Je k ničemu.”
“…. Ženy v okrese nemají povoleno vlastnit domácí zvířata. Mazlíčci jsme totiž MY.”
“…. Nemáme povoleno snít. Muzu věří, že bychom tím mohly skrýt svou magii. Jen to, že se mi něco zdá, by samo o sobě vyžadovalo trest….”

Tirney žije ve společnosti, které vládnou muži. Ženy musí mlčet a rodit. Ty, které nerodí, tak pracují. Její pocit, že jsou jako chovné klisny, je zcela oprávněný. Ale namítat nesmí nic. A do toho je tu Prokletý rok. Rok, kdy jsou dívky ve věku 16ti let vyslány pryč a po roce se vrátí. Zlomené, zničené, nebo po kouscích. Některé se nevrátí vůbec. Ale o Prokletém roce se nesmí mluvit a Tirney netuší, co ji čeká.

Příběh mi přijde jako užasná kombinace Příběh služebnice a Hungar Games. Knihu jsem přečetla za odpoledne a byla nadšena poselstvím, které skrývá. A ačkoliv jsem ve věku, kdy být Božím synem, už si mnu ruce a nohy před očekávanou bolestí, young adult můžu. Kniha je plná zmaru, zášti, nenávisti, bolesti a zrady. Ale zároveň i odpuštění, nalezení míru, lásky, přátelství a především příslibu změny.

Skutečnou výhodou je, že nemá pokračování a konec zkrátka znamená konec. Osobně by se mi líbil jiný, ale kdo jsem, abych zpochybňovala fantazii autora.

7 31.07.2022