Pítrs85 komentáře u knih

Gaimana mám moc rád, na Pratchetta jsem se chystal několik let (když jsem na něj slyšel ze všech stran samou chválu), tudíž jsem šel do Dobrých znamení s velkým očekáváním, bohužel mi však knížka přišla zdlouhavá, ukecaná (ukecaná tak nějak o ničem) a hlavně nudná. Gaimana jsem v tom nepoznal víceméně vůbec, tohle je čistý Pratchett a po Stráže! Stráže! a tomto už asi můžu nadobro říct, že jeho humor a styl není nic pro mě (to takový Douglas Adams je taky velmi ukecaný, přelétává z jednoho tématu k druhému, ale u jeho Stopařova průvodce jsem se skutečně bavil). A co dodat ke knížce samotné...? Příběh jako takový by mohl být zajímavý, konečný boj doba se zlem a příchod armagedonu, to vše samozřejmě v humorném podání, jenže ty postavy... a to provedení... Svoje čtenáře si to samozřejmě najde, ale mě to teda obešlo obloukem a byl jsem vděčen za každou přečtenou stránku- že už se blíží konec, tedy ne konec světa, ale konec knížky... :-)

4 04.05.2022

Choose life. Choose a job. Choose a career. Choose a family, Choose a fucking big television, Choose washing machines, cars, compact disc players, and electrical tin openers. Choose good health, low cholesterol and dental insurance. Choose fixed-interest mortgage repayments. Choose a starter home. Choose your friends. Choose leisure wear and matching luggage. Choose a three piece suite on hire purchase in a range of fucking fabrics. Choose DIY and wondering who you are on a Sunday morning. Choose sitting on that couch watching mind-numbing sprit-crushing game shows, stuffing fucking junk food into your mouth. Choose rotting away at the end of it all, pishing you last in a miserable home, nothing more than an embarrassment to the selfish, fucked-up brats you have spawned to replace yourself. Choose your future. Choose life.But who would I want to do a thing like that? I chose not to choose life: I chose something else. And the reasons? There are no reasons. Who need reasons when you've got heroin? Jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četl, co víc dodat.

4 04.05.2022

Jako fanoušek Doctor Who se mi tahle Detektivní (navíc holistická) kancelář sympaťáka (Doctora) Dirka Gentlyho trefila do vkusu, resp. "smrdí" z toho typický Douglas Adams. Skoro mě až překvapilo, že je Dirk Gently toliko ve stínu mnohem slavnějšího Forda Prefecta. Páč absurdní je to minimálně stejně, ale navíc, což mně osobně sedlo více, je to takové... přístupnější a ne až tak mimózní (ovšem ne že by té absurdity bylo málo, nakonec koně v koupelně nevidíte každý den). A samozřejmě humor, typicky suchý a tak nějak mimochodem. Jo, myslím, že po Stopařovi jsem objevil svoji další oblíbenou humornou sérii.

4 04.05.2022

Typická Kingovina, vlastně ta nejtypičtější- na první pohled spořádaná americká rodinka, co ve svých skříních schovává nejednoho kostlivce. Tak jako tady Creedovi, jenž se přistěhují do nového domu, ale původní idylku naruší jedna návštěva ne tak úplně normálního hřbitova... King je mistr slova, takže i ve chvílích, kdy se děj nikam neposunuje, nemá šanci nudit, i když píše o banalitách. Navíc knížce krom děsu a hrůzy nechybí ani povedený černý humor ("Tohle je úžasný hřbitov, jsou lidé, kteří by umírali za šanci se na něj dostat"...). Jen jednu věc bych Štefanovi vytkl- podobně jako kolega Jo Nesbo neumí moc pracovat se svými ženskými hrdinkami, většinou mi z nich vychází nesympatické hysterické dámičky :-) Ale to je jen taková kapička v moři čtivého příběhu.

4 04.05.2022

Velmi silná knížka, jež graduje až neskutečným způsobem. Olsen mě potřetí (po Ženě v kleci a Zabijácích) přesvědčuje, že momentálně asi fakt nemá, co se severských detektivních příběhů týče, konkurenci (ano, včetně Jo Nesboho). Jeho velkou devízou je určitě ten fakt, že s hlavní postavou (i když je to docela morous) budete jednoduše sympatizovat, ale nejen s ním, ale i s jeho dvěma kolegy, Asadem a Rose. Samotný příběh bych rozdělil na dvě části, ta první je celkem často prošpikovaná klasickým Olsenovým sarkastickým humorem, v té druhé už je humoru pomálu, ale příběhu to neškodí, naopak. No a ten závěr... četl jsem si dvě hodiny v kuse a dokud jsem to nedočetl, nedokázal jsem čtečku odložit, až tak mě to strhlo.

4 04.05.2022

I když jsem se ke čtvrtému Miléniu snažil od začátku přistupovat bez předsudků, že to napsal "ten druhý spisovatel" a ne autor 'originální' trilogie Stieg Larsson, přeci jen se určitému porovnání, nebo myšlenkám, jak by asi to pokračování vypadalo od samotného Stiega, nevyhnete. Začátek Dívky v pavoučí síti je ještě nadějný a snese vysoká očekávání, jenže zhruba v polovině se to Lagercrantzovi jaksi rozpadlo a vznikl mu z toho zaprvé naprosto neoriginální příběh a zadruhé něco tak hrozně přehnaného, že už se těšíte na poslední stranu, na konec, který je však ještě horší než ten děj předchozí (Spoiler(?) něco tak sluníčkového v jinak "temném"thrilleru se teda nevidí). Takže takhle ne, nechte už Lisbeth spát, nebo aspoň najděte někoho schopnějšího, kdo dokáže Larssonem rozepsaný materiál zpracovat daleko lépe.

4 04.05.2022

Fííháá, sice jsem toho od Kinga (zatím!) moc nečetl, ale z toho mála, co už mám za sebou, musím říct, že tohle teda bylo nejdepresivnější dílko široko daleko, knížka, která se mnou pohnula mnohem víc ne celé Osvícení, o Řbitovu zvířátek ani nemluvě. Maestro literárního hororu si tu se čtenářem hraje tak neskutečným způsobem, až mě štve ten pocit, že mi spousta nuancí a odkazů jistě unikla. Nevím, jestli to Stephen zamýšlel jako jakousi paralelu na svůj spisovatelský život, jestli má Misery až takový podtext, no i kdyby neměla, tak se jedná o velmi silný příběh. Jediné, co bych vytkl, a proč nedám plných pět hvězd, jsou pasáže z fiktivního románu (fiktivní román ve fiktivním románu- to se taky jen tak nevidí a svědčí to o nekonečné fantazii páně Kinga) o Misery, plus ten fakt, že knížka by snesla osekání tak o 50-100 stran. Ale to už bude spíš můj problém, vím, že King bývá rád "ukecaný". Pro fanoušky hororu povinnost.

4 04.05.2022

Knížka zaujme už jen krásnou obálkou (jak vystřiženou z filmů od společnosti Laika (ano- Koralína, ParaNorman nebo Boxtrolls), ale i její obsah stojí za to, o to spíš, když jsou horory vaší letitou vášní. Tyhle horory jsou spíš takové menší horůrky, ale pokud ve vás pořád dříme duše a fantazie dítěte, pod tu postel se před spaním i tak podíváte. Plusem jsou pak i animace a různorodost povídek- co autor, to originál.

4 04.05.2022

Harry Hole je v porovnání s Jackem Taylorem docela neškodný beránek a Bruen narozdíl od Nesboho si drží jistý status alternativy, tam, kde Nor sklouzává k Hollywoodu (nechápejte mě špatně, Jo Nesbo patří mezi pět mých nejoblíbenějších autorů), si Ir uchovává střízlivost. I když použít zrovna tohle slovo ve spojitosti s jeho románem asi není to pravé ořechové :-) Moc se mi líbí, že Bruen popisuje i Irsko samotné, hlavně jeho obyvatele, Irsko takové, jaké dost možná ve skutečnosti je. Vraždy na molu nejsou klasickou detektivkou, Taylorovi se vše děje jaksi mimoděk a dá se říct, že ono vyšetřování je tu spíše v podružné roli, Bruen se spíše zaměřuje na stav duše svého hlavního hrdiny (a ta je řádně černá). A já po příbězích Harry Holeho a oddělení Q našel další těžkou závislovku...

4 04.05.2022

Nejslabší Olsen (což ale znamená, že je to pořád nadstandardní krimoška), ono už jen ten samotný námět je tak děsně zprofanovaný (jak je mladý ilegál o tolik lepší než západní zhýčkaná společnost, no však to z různých propagandistických zkazek znáte), zkrátka u Olsena by člověk čekal více invence a originality, navíc celé oddělení Q je tu díky titulní postavě jaksi upozaděno (co na tom, že místa, kde se Carl a spol. objeví, jsou zdaleka nejzábavnější). Výhrady bych měl i k závěru, včetně epilogu. Ale! Ale Jussi má zkrátka ten vypravěčský dar, že v okamžiku, kdy do vás zatne drápek, mu všechny ty nedostatky, co jsem výše napsal, odpustíte a prostě se bavíte kvalitní literaturou. I když neoriginální.

4 04.05.2022

Pokud se Backman snažil napsat román o dvou nejnesympatičtějších literárních postavách, tak se mu to úspěšně povedlo. Nevím, kdo je víc nesympatický, jestli "vtipná" babička anebo její vnučka Elsa, ale takovéto "charaktery" aby jeden pohledal. Přečíst tuto knížku rovná se slézt osmitisícovku (nebo minimálně Sněžku), doufám, že to byla od Backmana, po úžasném Muž jménem Ove, ona pověstná výjimka potvrzující pravidlo, páč už na podzim tu mají od tohoto autora vyjít další dvě knížky, na které jestli se netěším, tak jsem minimálně zvědav. Ale tohle je (samozřejmě imho) slátanina, určená kdo ví komu, a jestli v Ovem Backmanono citové vydírání fungovalo, tady jde těžce mimo a působí až prvoplánově. To, že každá druhá věta obsahuje "vyhledala jsem si to na wikipedii" nebo "smetla neviditelné smítko z rukávu" už jen podtrhuje, že Fredrik neměl při psaní 'Babička pozdravuje a omlouvá se' zrovna tvůrčí slinu.

4 04.05.2022

Zajímalo by mě, jak moc je Legie prokletých psaná podle skutečných událostí a jak moc (a zda-li) si Hassel něco nepřikořenil... protože i kdyby z toho všeho zažil jen polovinu, tak by to byl román silný jako ruský boršč. A když už píšu o Rusku, tenkrát, na začátku let čtyřicátých století dvacátého, to bylo skutečné peklo na zemi. A přesně jak píše autor- doufám, že zástupy mrtvých německých vojáků pochodují s vyčítavým pohledem před zraky SS oficírů, kteří se smaží v pekle, až do skonání světů. Drsná knížka, ale neuvěřitelně čtivá. Byť je to, hlavně na jejím začátku, kdy Sven popisuje, co se dělo v zajateckém táboře německých trestanců, něco šíleného, horší než zážitky z fronty. Ale i ty stojí za to...

4 04.05.2022

Děsně rozporuplná knížka, navíc ve svém jádru taková... zlá, toho násilí, černého humoru a skoro až nihilismu na mě bylo při čtení skoro až moc. Na druhou stranu válečná mašinérie a vše co je s ní spojené, si nic jiného, než takovouto kritiku, nezaslouží. Oceňuji přístup, s jakým do toho Heller šel (o to spíš, že to byl Američan, navíc, nebo právě proto, člověk, jenž druhou světovou jako voják sám prožil), onu absurditu, nesmyslnost a hloupost, co válka přináší. Hlava XXII jde ale ještě dál a kritizuje kromě válečných konfliktů i člověka 20. století jako takového, konzumní společnost a moc peněz nad lidským životem. Chvílemi jsem se při čtení pousmál, chvílemi dokonce i zasmál, ale jako celek na mě Hlava XXII působila spíš negativně- což byl ale nakonec dost možná i záměr.

4 04.05.2022

Málokdy se stane, že je filmová verze lepší než ta knižní. V tomto případě se to Strachovi a spol. povedlo. Ale to nic nemění na tom, že je Ztracená brána fajn knižní detektivka s prvky nadpřirozena, nenáročná, ale o to zábavnější. A Vašíčkovo nadšení a entuziasmus pro vše, co v sobě má aspoň zbla záhadného, mi je vyloženě sympatické. Stejně jako jeho spisovatelský styl.

4 04.05.2022

Těžko se mi toto hodnotí, z Lennona totiž v té době pořád mluvila frustrace z předcházejících měsíců a tak na spoustu věcí (samozřejmě hlavně těch ohledně Beatles) má názory jaksi neobjektivní, alespoň imho. Škoda, že už nebyla možnost udělat podobně rozsáhlý rozhovor o dalších deset let později (tedy v roce 1980), věřím, že by na spoustu věcí nahlížel John už s větším nadhledem a odstupem. Avšak v tom roce '70 to bylo všechno ještě jaksi živé a bolavé. Jinak samozřejmě knížka zajímavá, ač útlá, má rozhodně co říct, především tedy těm, co se o Beatles zajímají podrobněji. (A ta Yoko byla asi opravdu máklá).

4 28.04.2022

Je jasné, že Boyne cílí na dětského čtenáře, proto zvolil styl, jaký zvolil (každá další kapitola začíná rekapitulací co se stalo v té minulé, což, vzhledem k tomu, že vaše paměť už není, co bývala, vlastně ani moc nevadí :-). Ze začátku jsem s tím stylem měl trochu problém, přál jsem si děj o něco dramatičtější a zkrátka vyspělejší. Ale jak se dostanete na jeho vlnu, ponoříte se, ani nebudete vědět jak. Viděl jsem dřív filmovou předlohu, proto mě závěr už tolik nešokoval, ale stejně ve mně rezonoval. Silné, ve své naivitě.

4 28.04.2022

Kniha stejným dílem zábavná jako poučná, a pro nás, kdo pracujeme v oboru, navíc zajímavá, zajímavá v tom, jak knihkupecký svět funguje na západě (vlastně stejně jako kdekoliv jinde, především tedy co se našich milovaných zákazníků týče). Jediným minusem tak fakt, že deník je z roku 2015 (končí posledním prosincem dvapatnáct), tudíž už vlastně ne moc aktuální. No nedalo mi to a podíval jsem se, co je u Shauna nového. Naštěstí jeho antikvariát i v této nelehké době očividně funguje, Shaun, na rozdíl od knihy, už není misantropický starý mládenec, ale v průběhu let se oženil (ach, Shaune :-/ :-), napsal třetí knihu (Dybbuku, doufám, že si toho všímáš), pořád nesnáší Kindle... A já si Wigtown (tedy místo, kde sídlí jeho antikvariát) píši na seznam měst, která bych moc rád navštívil.

4 28.04.2022

Národní třída se hrozně těžko hodnotí (aspoň pro mě). Líbí se mi ten syrovej jazyk, jakým to Rudiš napsal. On už ten, víceméně skrytý, portrét Irvine Welshe na titulce dává tušit, co vás asi tak čeká. Ale na rozdíl od svého skotského kolegy je Rudiš přímočařejší, možná i tím, že je, víceméně celá, knížka psána formou přímé řeči hlavního "hrdiny". Samotný příběh je pak samozřejmě naprosto triviální, ale o to tu ani tak moc nejde. Takže čtvrtou hvězdu dávám z úcty ke Svalům z Bruselu, protože jeho "otočka-kop do držky" je prostě legendární. Cajk? Cajk.

4 28.04.2022

Kniha měla všechny ingredience pro to, aby mě strhla, nebo alespoň bavila. Historii, téma první (ale i druhé) světové války a hlavně železnici, vlaky, které jsem miloval už jako čtyřletý sopel a nutil své rodiče na aspoň hodinové pozorování vláčků. Bohužel, kniha mě těžce minula. Po jejím dočtení dost možná chápu, co tím vším chtěl autor říct, ale forma, kterou zvolil... docela utrpení to 400+ stran číst. Tři hvězdy tedy za téma a taky za tu mrazivou atmosféru, která je tím vším prostoupena. Leč čekal jsem víc. (Ještě oceňuji obal knihy, jenž je po rozložení mapou Rakouska-Uherska, skvělý nápad!).

4 28.04.2022

O motivačních koučích a podobných šamanech si myslím své, nemám nic proti tomu, když chce někdo změnit svůj život od základů a takového placeného motivátora si vezme na pomoc, ale zkrátka, jak se ostatně píše i v knize, když je něco IN, vyrojí se spoustu hochštaplerů a včíl mudruj. Ale Marian Jelínek, pro kterého je označení -motivační kouč- spíše urážka, k nim určitě nepatří. Inteligentní člověk, se správně nastavenými morálními zásadami, zkrátka někdo, kdo to má v hlavě srovnané a je hoden následování. Kniha mi, kromě příjemného, zajímavého a poučného interview (velkým dílem i díky paní Červenkové, která 'věděla, jak a na co se ptát'), představila autory a knihy, které bude stát za to si přečíst.

4 28.04.2022