Pítrs85 komentáře u knih

Můj nejoblíbenější Bukowski a jelikož už jde poslední dobou tento autor tak nějak mimo mě, jedna z mála jeho knížek, u které mám šanci, že se k ní někdy v budoucnu ještě vrátím. Nihilismus a sebemrskačství nebylo nikdy vtipnější.

5 05.05.2022

Velice chytře napsaná povídka o konzumní společnosti a povrchnosti, Capote tyto lidi nijak zvlášť nekritizuje, spíš předhazuje svůj pohled, ze kterého si každý vezme to své. Holly totiž není prvoplánově plochá a jednoduchá postava, naopak a právě vykreslení jejího charakteru je asi největší devízou Breakfast at Tiffany's. Knížku hlavně nesrovnávat s filmem, který se této předlohy drží až překvapivě volně.

5 05.05.2022

Knížka s možná originální myšlenkou, ale napsána hodně neoriginálně, jde z toho cítit Harry Potter, ale i takoví X-Meni a spousta dalších soudobých popkulturních postav a příběhů. Asi jako spousta tu i já jsem od podivných dětí čekal krapet něco jiného, něco, co bude mít hloubku a co nebude tak trochu jako četba pro dnešní teenagery, bohužel, očekávání byla někde jinde (což by samo o sobě nemuselo být na škodu, jenže to by ten příběh musel opravdu za něco stát...). Naopak originální myšlenkou jsou všechny ty doprovodné starobylé fotografie, velice podařené (byť sem tam nacpané tak trochu na sílu a mimoděk). Není to špatná knížka, bohužel lehce zaměnitelná a po krátkém čase se jednomu vykouří z hlavy...

5 05.05.2022

Seveřani prostě umí a už nesejde na tom, jestli se jmenujete Larsson, Nesbo, Kepler anebo Olsen, jehož Žena v kleci, to je tedy řádné psycho. Ovšem Olsen (narozdíl třeba od takového Larssona) na to jde dobře, protože mezi tím vším šílenstvím mučené političky Merette, sice jinak, ale i mučeného detektiva Carla je tu postava jeho "kolegy" Asada, který tento jinak vyloženě mrazivý thriller trefně odlehčuje. Pokud nemáte empatii na úrovni patníku u silnice, budete u čtení Ženy v kleci docela trpět, ovšem kromě toho vás strhne skvělý příběh a ještě lepší postavy. Ovšem doporučil bych to spíše jen silnějším povahám.

5 05.05.2022

Vzhledem k tomu, že mi je prostředí spisovatelů určitě bližší než prostředí modelek (kde se detektiv Strike pohyboval v předchozí Volání kukačky), bavil mě jeho případ v Hedvábníkovi ještě mnohem víc. Ostatně ona i Rowlingová, ehm pardon, vlastně Galbraith jako kdyby našel cestu, kterou se chce ve svých moderních detektivkách vydat, Hedvábník, i když je to taky ukecaná knížka o 500+ normostranách, odsýpá svižněji, bez zbytečných a rušivých odboček. Navíc novodobí Sherlock a Watson (tedy Strike a Robin) jsou dvojice, u které není potíž si je oblíbit (i když se pořád nemůžu zbavit dojmu, že tam kde je Cormoran charakterem druhý Harry Potter (tedy nejen výjimečný, ale i opuštěný), je pak Robin druhá Hermiona (nadprůměrně inteligentní, ke svému partnerovi za všech okolností loajální, přesto, i když i tady okolnosti na to sem tam narážejí, vztahové zápletce imunní). Ale to je jen takový můj malý postřeh :-) No a co dodat k zápletce, přestože je knížka vyloženě střední proud, chytne vás tak, že jí budete jen stěží odkládat. Ostatně jako všechna ostatní díla momentálně asi nejpopulárnější spisovatelky.

5 04.05.2022

Moc se mi líbí, že Harris napsal Červeného draka v jiném stylu než svoje asi nejznámější dílko, Mlčení jehňátek. Tam, kde jsou Jehňátka taková chladná a odtažitá, je Červený drak chvílemi až dojemný. Překvapilo mě, jak málo prostoru tu dostává legendární postava doktora kanibala Hannibala, ale tento příběh není o něm, ale o Francisi Dolarhydeovi, sériovém vrahovi, který se chce stát Červeným drakem a právě jeho proměnu z Králíčka Zubáčka v mocného Draka sledujeme- a jak už je u Harrise očividně zvykem, i tady se dostaneme do teorie vyšetřování a i tady (stejně jako v Mlčení) to všechno vyznívá nejen věrohodně, ale hlavně hrozně čtivě. Přesně takto má vypadat napínavý krimi thriller.

5 04.05.2022

Knížka je spíš za 3*, ale tu čtvrtou přidávám za to, že Gaiman napsal svým způsobem takové "ošklivé" fantasy, které bude bavit i čtenáře, kteří jindy nad všema těma drakama a elfama a jednorožcema znuděně povytahují obočí. Ale to u tohoto spisovatele asi není žádná výjimečná záležitost.

5 04.05.2022

(SPOILER) Čtyři hvězdy v hodnocení, ale tentokrát už opravdu s odřenýma ušima a to tak, že fest. Jo Nesbø podesáté, takže těžko čekat, že by začal psát úplně jiným stylem, ale Policie mi už přišla překombinovaná (dvakrát se vám zdá, že je Harry mrtvej (protože Nesbø chce, aby se vám to zdálo) a dvakrát je to samozřejmě jinak, žel už vám to pak začne být skoro i jedno a naopak si říkáte, jestli bude mít ten Jo koule na to, svoji, dnes už legendární, postavu odstřelit), navíc dějová linie Harry-Rachel-Oleg je... no dementní by byl silnej výraz, ale nemá k tomu daleko, Rachel a Oleg jsou neskuteční upíři, Harry by ani nepotřeboval všechny ty sériové vrahy a maniaky, aby měl krutej život :-) Ale abych jen nekritizoval (protože i Policie prostě je kvalitní drsná krimi), plusem je určitě fakt, že to Nesbø tentokrát vzal tak trochu za jinej konec a Harry je tentokrát asi nejšťastnější a v nejlepší náladě, co příběhy s ním čtu. A kdo by to tomu chlapovi nepřál, že :-) To, že přijde k dalším jizvám na svým už jak pole zbrázděným obličeji, je věc druhá :-) No a můj oblíbenec Beavis očividně prozřel a došel katarze. Happy-end... teda jak pro koho, těším se na další díl v járu 2017.

5 04.05.2022

Čistej mainstream, ničím zvlášť originální nebo snad strhující. Ale i tak se V lese visí anděl četlo příjemně. Problém jsem měl s jazykem, jaký Samuel Bjork použil- na to, jaké šílené věci se v jeho příběhu odehrávají (protože vraždy dětí jsou prostě to nejhorší, co může být), je to celé až moc uhlazené, se závěrem čistým jako norské jezero. Na druhou stranu hlavní postava, Holger Munch, je sympaťák každým coulem. Takže pokud máte chuť na nekomplikovanou krimi, která není moc drsná, V lese visí anděl je dobrá volba. Ale pánové Larsson, Nesbo nebo Olsen jsou přeci jen jinde.

5 04.05.2022

První mnou ohodnocená kniha tady, kterou jsem nepřečetl... ale kterou jsem poslouchal, jako audioknihu načtenou přímo pánem autorem. A vůbec nelituji, že jsem si Po strništi bos jako první nepřečetl sám, protože Zdeněk Svěrák svůj příběh čte s neuvěřitelným zapálením, ta intonace hlasu ("Ty sis přišel pro přesdržku!"), to je prostě pohlazení po duši. Už teď vím, že tuhle knížku budu "číst" aspoň dvacetkrát :-)

5 04.05.2022

Tak nakonec za 3*, Řeky Londýna mají své světlé stránky, resp. Ben Aaronovitch do svého příběhu nacpal spoustu originálních nápadů, ale některé z nich mi přišly už tů mač. Ale rozjezd to má slušný, zvědavost, jak budou příběhy hlavního hrdiny Petera Granta pokračovat, to vzbudit dokáže. Navíc se celý děj odehrává v nejvíc cool městě na světě. K tomu odkazy na anglickou fotbalovou ligu, Audrey Hepburn nebo Doctor Who. To Pítrs může.

5 04.05.2022

Klasický Nesbo, přehnaný, akční, nekompromisní, nepřekvapivý, twistů až na půdu, ale zároveň čtivý a zábavný, byť se vám tento Macbeth nijak zvlášť pod kůži asi nedostane a za pár týdnu už si ani nevzpomenete. Dnešní Nesbo už je samozřejmě mainstream jako prase, ale pokud hledáte něco, co vás na pár pošmourných podzimních večerů pobaví, zkuste moderního Macbetha. Ale logiku nechte pro tentokráte spát. (Zmínka o Česku, v Nesboho románech ne poprvé, potěšila).

5 28.04.2022

2/3 knížky jsem byl vyloženě nadšenej, tu na mě vykoukla zmínka o mých milovaných Beatles a Stones, jindy zas o mojí milované Audrey Hepburn, abych si na další stránce početl o Bethnal Green, tedy čtvrti, kde jsem bydlel při návštěvě Londýna... Do toho šedesátá léta, sex, drogy, rock'n'roll, útěk ze Skotska (tedy z mé úplně nejvíc nejmilovanější země). Takže euforie střídala euforii. Jenže... jenže v poslední třetině se ten příběh nějak podivně zlomil a moje nadšení jaksi opadlo. Navíc celý děj je takový... čitelný (tedy, víte, jak to myslím :-). Tudíž zatím nejslabší dílko Petera Maye, co jsem doposud četl (což ale pořád znamená nadprůměr s jinými, ne tak talentovanými autory).

5 28.04.2022

Nakonec ne tak kontroverzní, jak jsem si myslel, ale velice dobré. Timur Vermes to totiž vzal za ten nejlepší konec, největšího zločince v lidských dějinách ani neadoruje (samozřejmě), ale ani vyloženě neparoduje, resp. paroduje, ale velice inteligentním, ne na první dobrou, stylem. A to velice oceňuji. Filmových komedií, ve kterých je Hitler za kašpara, je neúrekom, většinou trapné nebo ještě trapnější. Tedy nechápejte mě špatně, Hitler si nic jiného nezaslouží, ale Vermes tak činí sofistikovaně, hravě, s mírným pomrknutím a vlastně o to víc nekompromisně. To, že kdyby Áda žil v dnešní době, neměl by o moc víc práce, zfanatizovat davy, než před lety, psát netřeba. Prostě takhle má vypadat politická satira. A kdyby to nemělo těch pár hluchých míst, byla by to, pro mě, kniha roku... možná poslední pětiletky.

5 28.04.2022

Zatím asi nejslabší Karika, což ale pořád znamená 'kvalitní horor'. I ve Smršti k nám promlouvá hlavní hrdina v první osobě, což já osobně považuju za velký plus, Karika to umí podat stylem, který vás strhne od první stránky. Co mi tentokráte moc nesedlo, byl závěr (nebojte, žádný spoiler :-), ten "ezo-přesah" a "těžké filozofično" se se mnou jaksi nesetkalo. Ale jinak i na počtvrté spokojenost.

5 28.04.2022

Mám moc rád pocit, když narazím v literatuře na knížku, kterou nedokážu k ničemu jinému, co jsem doteď přečetl, přirovnat, knížku, která ve mně po přečtení docela silně rezonuje, knížku, která se nesnaží být doslovná, ale hraje si s vaší pozorností a fantazií, zkrátka na knížku, která mi dá tak nějak víc. A to je přesně případ tady Noční práce. A Jáchym Topol se pro mě stává jedním z nejzajímavějších autorů, autorů, co by i stojící lavičku v parku dokázal popsat stylem, jenž by mě odrovnal.

5 28.04.2022

Jedním slovem úžasné. Jsou knihy, které vás v úvodu chytí, ale s každou další stránkou váš zájem opadá, nebo naopak knihy, které mají pomalý rozjezd, už už je chcete odložit, ale nakonec se začtete a jste rádi, že jste s tím nesekli po těch nudných prvních dvaceti stranách. No a pak jsou knihy, jako tady Ve znamení Kon-Tiki, jež si vás zaháčkují od první do poslední strany a vy čtete se zatajeným dechem, tu se smějete spolu s těmi šesti dobrodruhy, (tu se, jakožto milovník fauny, lehce naštvete, když tam loví a porcují žraloky, ale chápu, psala se první polovina dvacátého století), zkrátka kniha, která by byla skvělá i jen jako fikce. O to úžasnější je, že se to vše Heyerdahlovi a jeho bandě skutečně stalo.

5 28.04.2022

Překvapilo mě, že je knížka z roku 1984, pač nese všechny znaky současného mainstreamového literárního hororu. Což znamená, že je přístupná vlastně každému, koho baví fantasy jen lehce okořeněné kapkou hororu. Prokletí rodu Usherů není špatná knížka, ale hrozně povrchní, útočící na první dobrou, nedokáže moc strhnout nebo zaujmout. A vedlejší dějová linka už je pak vyloženě otravná. Inspirace Kingem je z toho samozřejmě cítit z každé stránky, leč Stephen je kvalitou přeci jen "trošku" jinde. Ale v "halloweenském týdnu" to svůj účel celkem splnilo :-)

5 28.04.2022

Není to nic převratného, ale zatraceně dobře se to čte, a to i přes všechny ty hektolitry krve, utrhané údy a vyhřezlé vnitřnosti. Dalibor Vácha ví, jak psát záživně a nebojí se nás o tom přesvědčovat. Někomu by možná mohly vadit často se měnící časové roviny, ale podle mě je odlehčení těch zákopových hrůz v podobě románku hlavního hrdiny se zrzavou femme fatale velice dobrý nápad. Takže Vácha napotřetí (po M+B+M a Smrt na kůru) a opět velice dobré. Těším se na jeho scífka, co mě čekají příště- Šedá a Rudá.

4 23.05.2022

Žena v černém se rozjíždí pomalu, lenivě, asi jako se lenivě tetelí mlha nad blaty obklopující onen velký dům, který má za nájemnici jednu vskutku naštvanou duchnu (ženský rod slova duch, btw kdo ví, jestli platí nájemné...), navíc by někoho (mě) mohlo štvát dokola omílané, jaké mraky jsou zrovna na obloze, jak moc mrazivý vzduch otravuje hlavního hrdinu, zkrátka neustálý popis počasí, že by se ani Dagmar Honsová nemusela stydět... Ale pokud překonáte zhruba první třetinu knížky (která není špatná, ale o tom, že by vás strhla a od knížky už nepustila, se moc mluvit nedá), odmění vás gradujícím příběhem, mrazivým, děsivým (vážně, takhle jsem se u knížky ještě nebál, ouky, nebál jsem se ani tentokrát, ale napínavé to bylo, a ne že ne). Doporučuji číst za zvuků hudby soundtracku k filmové Ženě v černém ;-)

4 05.05.2022