pil komentáře u knih

Temný příběh rodiny Hajnů a jejich zetě Petra Švajcara na mě v horkém létě působil jako vynikající chladicí zařízení. To je totiž tak studené čtení bez jediné optimistické jiskry, že jisté uctívané severské detektivky proti Neviditelnému působí jako vlažný čajíček.
Prokreslené postavy a jejich pohnutky, způsob uvažování hlavního hrdiny, kterého jsem si překřtila na monstrum Švajcar, je bez citu, bez schopnosti vytvořit si s někým vztah, sebestředné a vypočítavé. A koho tam máme dále? Rozměklého a bojácného továrníka pana Hajna, co se bojí cokoliv rozhodnout, jeho rozmazlenou dceru Soňu a její záchvaty, tetičku co ustrnula v minulém století a nikdy nevychází z pokoje.
Celou dobu tušíte zkázu. A ona opravdu přijde.
A prapodivný strýček Marcel, který trpí chorobou neviditelnosti, přičemž Hajnovi s ním tu hru ochotně hrají ?
Ten jen cvrnknul do první kostičky domina....
Geniální psychologický román.

6 19.08.2014

Zklamání...Slibovali mi příběhy tří žen na pozadí českých dějin. A zatím jsem měla pocit, že si autorka vzala učebnici dějepisu, označila si roky 1918, 1948, 1968 a 1989 a na ně pak navěsila ploché, neživé postavy. Škoda. Rozjíždělo se to velmi slibně,ale přibližně ve třetině došla šťáva. Paradoxně, věrohodnějšími postavami se jeví v knize muži.

6 28.11.2013

Příjemně pekelný tlustospis o Charlesi Dickensovi jako vynikajícím spisovateli, předčítací celebritě a miláčku publika. O jeho příteli- Wilkie Collinsovi, který jen pricmrndavačem a věčně tím druhým ve dvojici vážených pisatelů. Příběh o šílenství a litrech laudána. O temnotě duše. O závisti a pomstě. O skarabeovi v hlavě, který kutá si své cestičky a tahá za nitky.
Zprvu jsem chtěla bušit hlavou do zdi a křičet proč ten Simmons víc neškrtá, ale přibližně v polovině už mé stahy povolily a naopak román se rozjel neskutečným způsobem. Geniální konec!

"A v té tvé nabubřelé budoucnosti, když v kočáře bez koní uháníš do knihkupectví a pak se vracíš do svého podzemního příbytku, ozářeného jasnými elektrickými světly, nebo si dokonce čteš přímo ve svém kočáře, který může mít elektrická světla uvnitř, nebo večer odjíždíš do divadla, nedělám si nejmenší iluze, že jsi kdy zhlédl představení mých Mrazivých hlubin či Černé a bílé či Ženy v bílém či Muže a ženy…Všechny ty dny, nespočet dní a nocí strávených psaním- psaním v nepopsatelných bolestech, nesnesitelné samotě a umrtvujícím strachu- a ty čtenáři jsi nic z toho nečetl.
K čertu s tím vším. K čertu s tebou.
Jde ti jen o Drooda a Dickense. Dickense a Drooda. Tak tedy dobrá, máš ho mít, obětuji pro to poslední kapky skomírajících sil. Můžeš si toho Drooda třeba nacpat do své chlupaté zadnice, čtenáři"

6 21.10.2013

Sebastian Zöllner je hulvát, který myslí jen a jen na sebe. Chce být úspěšný, známý, mít balík peněz a je ochoten pro to udělat cokoliv. Kuje pikle, umetá cestičky, zneužívá svých nejbližších, aby mohl sepsat monografii o vyhlášeném výtvarníkovi. Zöllnerovým protipólem je Kaminski, umělec, který ztratil veškerý zájem o svou vlastní existenci. Účtuje se svým životem a vše, co nesouvisí s tímto posledním úkolem, přenechává zapomnění. Je tím nejnevhodnějším partnerem pro rozhovor. A paradoxně je to Zöllner, který jedná jako raněn slepotou (a hluchotou) vůči muži formulujícímu své umělecké a životní postoje. Kniha krásně plastická. Zajímavé dialogy. Skvělá pointa.
Myslím,že o Danielu Kehlmanovi ještě uslyšíme....

6 18.04.2013

Příběh o padesátých letech jedné jihočeské vesnice. Kolektivizace.
Jiří Hájíček je podle mě jediný současný autor, který opravdu umí psát o vesnici. Poutavě. Jeho postavy jsou živé, dá se jim věřit, osudy nevycucané z prstu a dialogy netuhé. Umí zručně vykreslit atmosféru. A příběh? Silný, mocný, strhne vás sebou a vyplivne ve chvíli, kdy zaklapnete knihu, jako se to stalo mně. Přečteno za noc. (A to již přitom druhé čtení)

6 17.04.2013

Román apokalypsa. Boží mlýny melou pomalu a jistě aneb Rudej vztek prostě minulosti neuteče. Nic nebude zapomenuto. Autor se do toho obul bez příkras, drsně, napínavě. Velmi zajímavě střídá linku hajzla a zároveň příběh jeho oběti. Navíc vynikající reálie Ústeckého kraje. Povedená kniha. A konec je ze všeho nejlepší.

5 29.09.2021

Kdyby se mě někdo ptal, jestli znám nějakého zajímavého současného ruského autora, už vím, co odpovím.Vladimír Sorokin. Jeho Den opričníka je vynikající. Naschvál převrácený slovosled připomíná ruské letopisy. Spousta neologismů, zběsilé tempo. Je to realita? Jeto fikce? Spíš to první. Rusko v nejryzejší podobě. Zvlášť závěrečná scéna s housenkou:-)

5 30.05.2014

Šílený příběh plný trollů, unesených dětí, orálního tabáku a podivně ochočených zajíců a veverek. :-) Temné, drsné. Jsou ti skandinávští autoři normální?:-)

5 08.12.2013

Dočetla jsem Vermesovo Už je tady zas. A musím nesouhlasit se všemi, kteří křičí "skandál, nehoráznost, nestydatost!", takhle si dělat legraci z hrozivé bytosti pana H. Naopak. Je to brilantní satira! Vtipné a zároveň absurdní není-podle mě- to, že jen usnul a probudil se v dnešních časech, jezdí s myší po stole, má svůj vlastní televizní pořad, ale hlavně jeho způsob uvažování, názory na svobodnou společnost, na to, jak se vypořádat s nesoukmenovci. Ujetý vyšinutý jedinec, který ve své době zbláznil nejen paka, ale hlavně inteligenci. Absurdní, šílené, skvěle napsané. Dělat si legraci z věcí, kterých se bojíme? Proč ne. Raději než plakat.

5 02.12.2013

Nejdřív jsem si říkala...hm dva mladí zamilovaní a rakovina, to bude tedy ulepené, pocukrované sentimentálními plky a patosem. Alo POZOR! Ani náhodou!
Je to vtipné, sarkastické. Hlavní hrdinka má fantastický smysl pro humor a tak tu těžkou přetěžkou káru vleče s nadhledem a optimismem. Silný příběh.

A je to také o tom, jak může jedna konkrétní kniha ovlivnit život!

5 18.11.2013

Tajemství ententýku a vičky, že pecař nemá nic společného s pizzařem, původu vzniku jmen našich měst, vesnic, hor, řek, rybníků, cest, co je to utrum, jak kout pikle, být jak z kozy dech, a třeba co nám provedl ten, kdo nás nechal na holičkách. Taky čeština nové doby a gamesení ve stylu pařanů.
Kouzelné laskání češtinou. S vtipem a šarmem sepsáno, čte se jako když másla ukrajuje.
Moc milá kniha

Pozoruhodná záležitost. Tolik zajimavých příběhů, které prožil pan Armbruster by vydalo na několik životů. Nikdy bych nevěřila, že se kniha rozhovoru bude číst tak poutavě.
A jedním dechem.

5 22.06.2011

Kdyby mi před časem někdo řekl, že si dobrovolně přečtu detektivku, která nemá konec, pošlu ho do háje. Nu, změna je život. Dočetla jsem Záhadu Edwina Drooda fantasticky přeloženou Jarmilou Emmerovou a s ještě chutnějším doslovem pana Škvoreckého. Tak si představte, že v roce 1911 existovalo podle luštitelů rébusů 98 možných konců tajemného příběhu. V roce 1928 už dokonce 174…..:-)
Proč vůbec číst tento „nedodělek“? Má to cenu? Bezesporu. Dickens se totiž představuje ve vrcholné formě. Tajuplný příběh s vraždou a s několika duchařskými motivy. Vtip, ironie, barvité popisy osob i situací. A nad otevřeným koncem si můžete dosyta zapřemýšlet.

4 29.09.2014

Není to veselé čtení. Jánu Roznerovi umírá jeho žena překladatelka Zora Jesenská a on chystá rozloučení. Kapitoly jsou rozděleny na jednotlivé dny a tou poslední sedmou je právě pohřeb. Není to příběh o chystání květin a věnců, ale autor před čtenářem předloží literární svět Slovenska v padesátých, šedesátých a sedmdesátých let, ale hlavně překladovou práci Zory Jesenské. Netušila jsem, že přeložila Doktora Živago, Vojnu a mír, Dostojevského knihy a další. Pro mě to byl velice zajímavý vhled na praktiky při překládání literárních děl za socialismu na Slovensku, na známé spisovatele a politiky, na atmosféru té doby.
A uvnitř jsou kouzelné fotky!

4 17.07.2014

V jaké jiné knize by byl při tajných vepřových hodech založen čtenářský spolek, zvlášť když většina jeho členů jakživ nedržela v ruce jinou knihu než bibli? Jedině ve Spolku přátel krásné literatury a koláčů z bramborových slupek:-) Okouzlující kniha v dopisech nejen o lásce k literatuře a Normanských ostrovech v poválečných letech.

4 15.12.2013

Ćetla jsem ji až jako poslední...Hm, na prvotinu klobouk dolů. Je vidět, že se v dalších kouscích Nesbo naučil škrtat, ztratil rozvláčnost. Proč ne? Už taky vím, proč Hole tolik chlastá, a že se nevyslovuje jako díra. :-) Přečteno na jeden zátah. :-) Nachlazení jest nachlazení:-)

4 02.11.2013

Dočteno. Co říci?
Mám Irvinga prostě ráda už dlouho. Líbí se mi jeho lidskost, dá-li se to tak povědět, aniž by se člověk brodil bahnem sentimentu a kýče. Sympatizuji s jeho postavami, vychutnávám si trefné dialogy.
Silný příběh o lidech, kteří jsou "jiní".
A taky o tom, jak i malicherné a drobné věcičky, které se nám v mládí a dospívání přihodí, dokážou tak silně ovlivnit naše životy. Irvingovo bilancování se životem.

4 01.11.2013

Četla jsem skoro bez dechu a ve chvíli, kdy skončila poslední věta, bylo mi najednou strašně líto, že už s detektivem Lascanem nebudu sdílet jeho myšlenky, a že ten šílený svět, který kolem mě Ernesto Mallo rozprostřel, najednou zmizel.

Místo? Argentina. Buenos Aires.

Čas? Období vlády vojenské junty, osmdesátá léta minulého století.

Detektiva Lascana zavolají k ohledání dvou mrtvých těl nalezených poblíž řeky Riachuelo. Na místě ovšem k překvapení dotyčného leží těla tři. Dvě z nich má na svědomí vraždící komando vojenské junty. Třetí případ je docela jiný…..
Brzy se na scéně objeví ještě jedna žena, pro kterou má najednou Lascano chuť se začít holit, vařit nejen špagety a pomýšlet na barevnější život než jen truchlit a donekonečna si vybavovat notně ohlazené vzpomínky na svou mrtvou manželku. Aby to ale nebylo tak jednoduché, Eva, do které se zamiloval, je ilegální aktivistka a musí se skrývat.
Temná kniha, zvláštní, "jiná".....

4 07.10.2013

Pěkně propracovaný příběh několika rovin. Alfa samec:-) a davy žen, které ho dílem milují a dílem nenávidí. Moc nápadů a těšení, co přinese další kapitola. Jen ta Pinkertýna....to je tedy fňukna!:-)

4 18.08.2013

Michal Sýkora je ve formě! Na začátku tu máme vraždu mladé ženy,kterou najdou brzy ráno položenou nahou na oltáři vesnického kostela. A pak už vše jede jako po másle. Kolečka napínavého příběhu do sebe zapadají, přibude mrtvola, druhá, třetí. Že to zní neuvěřitelně? Ani náhodou. Marie Výrová alias Velká Sova si s případem poradí po svém. Že je to temné čtení? Ujišťuji, že není. Občas se dokonce i zasmějete. Šmrncovní detektivka. :-)

4 09.08.2013