pietroaretino komentáře u knih
" DIVOCÍ DETEKTIVOVÉ jsou kromě jiného i klíčovým románem a recesí v cimrmanovském duchu a rozklíčovat všechna jména možná dokážou jen nejbližší Bolaňovi přátelé, navíc nadaní encyklopedickými vědomostmi. "
Nepříjemná záležitost. Tak jako Rachel žije mateřské dobrodružství na každém kroku a každou chvilku, tak já jako čtenář pociťuji, že pro samé opakování Racheliných širokoškálých pocitů, prožívám chudokrevné drama literární. Nenašel jsem slzu sounáležitosti s hrdinkou. A jakou že to strastiplnou fází života prošla! Dvě a půl hvězdičky čili 50%.
" Muži se potáceli a pořvávali na sebe, než si prázdné lahve rozmlátili o hlavu. Krváceli. Když na zem vypadl zub, smáli se, jakoby někdo ztratil knoflík. Jeden z nich se sehnul, zub sebral a hodil ho do své sklenice.Protože to nosí štěstí, putoval zub ze sklenice do sklenice. Každý ho chtěl. .............. Když následující den vystřízlivěli, chodili parkem sami, aby se dali dohromady. Rty jim chlastem naběhly. Koutky úst natržené. Obezřetně kladli nohy do trávy a v mysli znovu přemílali každé slovo, které v chlastu zařvali. Dětinsky poposedávali v prolukách paměti a přebírali předešlý den. Báli se, že v putyce vyřvávali něco, co zavánělo politikou. Věděli, že číšníci všechno hlásí. "
" Jakmile ho moje zraky spatřily, zachvátil mě odpor a zděšení. Jak může existovat někdo tak šeredný tváří i postavou? Byl to stařec - seschlý stařík, celý tolik zkroucený a pokřivený, že by se jistě zlomil vejpůl, kdyby se ho někdo pokoušel narovnat. Jeho obličej vypadal jako vytesaný z žuly. Až na to, že sochař, zhrozený tou ohyzdností, dílo nikdy nedokončil a nechal je napospas věčnému dešti a slunci. "
"Knihu o své revoluci máš v břiše, mladý Inde. Vyser ji a přečti si ji. "
" Gronam byl prvním chelmským mudrcem a zrovna tak byl jeho prvním vladařem. Vladaření a moudrost šly v Chelmu vždycky ruku v ruce. Gronamovi pomáhala vládnout rada pěti mudrců. Byli to: Ňouma Leikiš, Zajnvl Ťulpas, Trajtl Trouba, Sendr Osel a Šmendrik Mamlas. Grona měl také tajemníka, který se jmenoval Trdlo. "
" Z jedné české vesnice se vydal jakýsi muž do světa za výdělkem. Po pětadvaceti letech se vrátil jako boháč, se ženou a s dítětem. Jeho matka a sestra měly doma společně hostinec.Chtěl je překvapit, a tak nechal manželku s dítětem na nocleh u konkurence a sám se odebral k matce; přišel a matka ho nepoznala. Napadlo ho, že si z matky udělá dobrý den, a najal si u ní pokoj. Se svými penězi se nijak netajil. A v noci ho matka se sestrou utloukly kladivem, oloupily ho a mrtvolu hodily do řeky. Ráno přišla manželka a bezděky prozradila, kdo vlastně neznámý nocležník byl. Matka se oběsila. Sestra skočila do studny...."
" Stejnou měrou, jakou ztratil svou sebeúctu, ospravedlnění své existence, samotný smysl svého života, oslavuje a posvěcuje ospravedlňování jeho náboženství, národa, rasy, ideálu, na kterém lpěl, nebo hnutí, kterému přísahal věrnost. "
V povídkách se střídá slovní ekvilibristika s překvapivou akcí, skutečnost s imaginací a náznak s dopovězením.
" Ale opětovně jsem poznal, že skutečnost, věčně plná neuvěřitelných paradoxů, si vždycky umí najít nejrozmarnější arabesky, protože je odvážnější než spisovatel, který by si je ani nevymyslel. Skutečnost si bez váhání troufne postavit něco zcela výjimečného vedle něčeho směšného, a to, co je nejvšednější, zlomyslně postavit vedle něčeho podivuhodného. "
" V chatrči se živil, jak zaznamenal kapitán, třicet let starými masovými konzervami a sušenkami. Společnost mu dělala pouze vysílačka a mrtvý, dokonale zachovalý tučňák. Trápily ho kurděje, omrzliny, anémie a špatně se hojící střelná rána, která se nezanítila jen díky antarktickému podnebí, jež mikrobům nesvědčí. Podle lodního lékaře, který nalezence vyšetřil, také spotřeboval dvě a půl krabičky morfia, stejně starého jako konzervy. "
" Byli jsme staří häftlingové. Moudrost, k níž jsme došli, zněla "nesnažit se pochopit", nepředstavovat si budoucnost a netrýznit se otázkami, jak a kdy všechno skončí, nic nepředpokládat a neklást si otázky ".
Přišlo mi to jaksi jednoduše jednoduché. Takové knihy se čtou, když je člověk nevyspaný, nebo nic jiného není po ruce. Dvojka málo, trojka moc. Jako již poněkolikáté při hodnocení bych dal přednost percentuálnímu vyjádření. Tedy ani 2, ani 3, ale 50 %.
Ba ne, život je krása, život je bolest, život je hanba.
Dějová linka, která je výše nastíněna, je pouze tenkou páteří knihy, která je protkána hustými úvahami o Pieteru Breugelovi, jeho díle a době, ve které žil.