PetrCepek komentáře u knih

Četba mého norského favorita stále více připomíná čtení jiného oblíbeného autora, a sice japonského spisovatele Haruki Murakamiho. U obou musíte mít rádi nebo ignorovat, že:
a) se v textu objeví bambilion odkazů na nejrůznější - pro vás spíš neznámou - muziku, kdy si zpočátku některou skladbu pustíte na youtube, ale pak toho necháte, neboť odkazů je opravdu hodně,
b) v textu se ve velké míře vyskytují věty či dokonce delší pasáže v angličtině, které jsou často dvojsmyslné, a proto si moc nepomůžete, když je překlopíte do češtiny pomocí google překladače,
c) postavy románu jednají na základě obtížně uvěřitelné intuice a někdy naprosto proti elementární logice - například v Zatmění jedna osoba jako úplně první odhalí sériového vraha a nejenže namísto oznámení policii požádá brutálního vraha o osobní rozhovor (budiž), ale při následném setkání bez jakýchkoliv zábran radostně vypije nápoj, který vrah dopředu připravil.

Shod by se našlo mnohem víc, ale už nebudu zdržovat. Je prostě zapotřebí mít pro autora pochopení a pak se vám jeho romány budou líbit. Většina šestihvězdičkově, zatímco některé (např. Macbeth, Království, Švábi nebo právě Zatmění) holt o něco méně.

Ale pořád je to prima počteníčko, protože J.N. psát umí a výborných nápadů má stále přehršel. Třeba ten slibný kněz s motorovkou na závěr .-).

19 03.05.2023

Poprvé slovensky s názvem podle posledních slov náčelníka Velké koště "Dlho som bol preč" a teprve pak v Kořánově překladu jako "Vyhoďme ho z kola ven". Pokaždé to však byl úžasný průlet hnízdem kukaček s autoritářskou Velkou sestrou a nezlomným potížistou McMurphym. Poté následovala řada dalších setkání, ať již ve Formanově kongeniální filmové adaptaci nebo v různých divadelních nastudováních, z nichž nejvíce mně v paměti zůstalo to s Aloisem Švehlíkem v ABC nebo s Filipem Blažkem, hostujícím tehdy (o Velikonocích 2011) v představení Příbramského divadla Antonína Dvořáka. Tudíž i nynější opětovné přečtení nemohlo být jiné než skvělé.


PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.

15 03.05.2023

Tento úžasný román byl přibalený v mém báglu, když jsem v roce 1994 stopoval napříč Spojenými státy z L.A. do N.Y. Sice jsem se tentkrát (ani nikdy později) nedostal na ikonickou Route 66, ale i tak bylo souznění se Salem a Deanem parádní. Čtení téhož o necelých třicet let později tím pádem vyvolávalo nostalogii na druhou, ale opět super :-)

PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.

16 30.04.2023

Nejdřív jsem kdysi dávno viděl v televizi zajímavý film s Kirkem Douglasem a Faye Dunaway a pak zatoužil poznat ty dvě postavy hlouběji pomocí románové předlohy. Ta kniha klamala tělem - byla zdánlivě docela útlá, jenomže díky supertenkému papíru obsahovala téměř šestset stran. Ovšem, příběh se četl náramně, mimo jiné i zásluhou skvělého překladu Radoslava Nenadála. Měl jsem pak ještě dlouho o čem přemýšlet; ostatně stejně jako po jejím přečtení nyní.

8 27.04.2023

Všechny obálky odeonské edice GAMA, vytvořené geniálním Jiřím Rathouským, jsou nádherné, nicméně přebal románu Marie z Černobylu patří k nejkrásnějším. Už jen ta čtyřka cudně skrytá za záložkou, připomínající, že to byl čtvrtý blok elektrárny, kde došlo ke katastrofě.

Zajímavé na knize je, že ani jednou v ní nepadne slovo Černobyl. Naopak rostlina pelyněk černobýl je autorem zmiňována v každé druhé kapitole a rovněž originální ukrajinský název knihy v doslovném překladu zní Marie z pelyňku na konci století.

První dvě třetiny románu jsou čtenářským zážitkem, v závěrečné třetině se příběh autorovi poněkud rozklížil zejména vinou klopotné snahy o jakousi symboliku, ale přesto hodnotím knihu velmi vysoko.

12 27.04.2023

Už poněkolikáté jsem skočil nakladatelství Atlantis na špek a koupil za nemalý peníz novou publikaci z pera mého oblíbeného autora Milana Kundery, abych pak doma zjistil, že jsem si pořídil něco úplně jiného, než jsem doufal. Navíc Kunderův projev na sjezdu spisovatelů (tvořící polovinu útlé knížečky) je snadno k mání i jinde, takže ono "nové" je esej Unesený západ z roku 1983. Na druhé straně však autorovy prezentované názory na úkoly Západu k ochraně Evropy před Ruskem jsou aktuální i po čtyřiceti letech, v současné době dokonce víc než dřív.

7 22.04.2023

Můj čtvrtý nebo dokonce už pátý návrat k T.S. Garpovi a jeho pozoruhodné matce Jenny Fieldsové, kteří nikdy nezklamou. Zatímco u jiných knih děj s postupujícím počtem přečtených stránek vázne a klopýtavě míří k jakémusi konci, tato kniha naopak postupně graduje.
Kdo nečetl, měl by si doplnit vzdělání.

PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.

Jsou užasné spisovatelky a skvělí spisovatelé, ale také nudné sepisovatelky nebo nanicovatí sepisovatelé. K té druhé skupině v duchu zařazuji paní Edmonde Charles-Roux, které se při psaní rukopisu "Zapomenout na Palermo" podařilo zcela zapomenout na čtenáře. Nepoživatelný guláš bez ladu a skladu prezentovaných plytkých postřehů, neoriginálních myšlenek, bezvýznamných poznámek, příliš opatrných výtek a nesouvislých vzpomínek, aniž by 95% textu mělo význam pro nezajímavý příběh.

4 22.04.2023

Každý den není posvícení. Nádherné absurdity, které miluju v Hlavě XXII, působí v prostředí New Yorku nezáživně. Prezidentský poradce Ralph sice dělá co může, ale celkově to nestačí.

4 15.04.2023

Je to už takový evergreen. Čtivý poutavý příběh, na jehož konci se úžasná vypravěčka Alena Mornštajnová pokaždé změní v poněkud neohrabanou loutkářku, která své marionety nutí kvůli efektnímu závěru dělat věci, jež jim vůbec nesedí. V této knize navíc zcela chybí vysvětlení osudu Jakubova otce, který by díky svým vědomostem o rodině z vesnice určitě mohl sehrát důležitou roli při synově očernění. Pokud do povodní každou druhou sobotu fungoval, nebyl nejmenší důvod, aby po povodních fungovat přestal. Jenomže autorce se to hodilo jinak. Nicméně stále jde o výborný nadprůměr.

21 15.04.2023

Velice příjemné zpestření Velikonoc.

5 10.04.2023

Film je samozřejmě mnohem lepší, ale co bych pro čtenářskou výzvu a obdivuhodnou Marii Poledňákovou neudělal.

8 10.04.2023

Shodou okolností jsem oba díly Gravesova majstrštyku četl poměrně nedávno, takže nyní jsem si - v rámci plánu přečíst během letoška všech 46 knih z legendární odeonské edice Galerie moderních autorů - vychutnával moje nejoblíbenější kapitoly.

Shodou okolností jsem oba díly Gravesova majstrštyku četl poměrně nedávno, takže nyní jsem si vychutnával moje nejoblíbenější kapitoly.

PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.

13 10.04.2023

V originále se sice ta kniha jmenuje Cristoforo Colombo, nicméně název vymyšlený překladatelem Josefem Hajným podle mého názoru mnohem lépe vystihuje její obsah. Neboť autor jako nějaký ohař usilovně pátrá i po těch nejnepatrnějších stopách, které by potvrdily nebo naopak vyvrátily různá obecně zažitá tvrzení předchozích Kolumbových životopisců. Smyslem pro detail i stylem prezentace kniha spíš než beletrii připomíná dizertační práci. Někoho taková literatura zklame, mě docela mile překvapila.

4 10.04.2023

Spíš než životopisem je tato kniha kaleidoskopem informací, historek a klípků, souvisejících (někdy více jindy méně) s dvojnásobnou laureátkou Nobelovy ceny. Obrovský počet doslovně citovaných dopisů možná pro některé čtenáře představuje vítaný vhled do myšlení spoluobjevitelky polonia a radia, mne však povětšinou rušil od souvislejší četby. Zhořova "Tvrdohlavá Marie" mě kdysi zaujala víc.

PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.

4 07.04.2023

Hned na první straně se čtenář dovídá, že čte vyprávění námořníka, kterému zahýbá manželka. Téma parádní! Takový Jiří Wolker na ně napsal úžasnou baladu. Jenomže Milán Füst na toto atraktivní téma vytvořil třísetstránkově nudné vyprávění nezajímavého vypravěče, neustále přeskakujícího z jedné nedokončené myšlenky na druhou, aby na závěr přišla jakási rádoby filosofická katarze, která však ve skutečnosti není žádnou katarzí, natož filosofickou. Nudnější knihu jsem ještě nečetl; ani středoškolská učebnice mineralogie se jí nevyrovná.

4 31.03.2023

Coby velký fanoušek DK velice rád podpořím její projekty. Zvláště když se díky tomu mohu setkat se nádhernými povídkami spolehlivě "depkoidní" Petry Soukupové či stylově vytříbené Michaely Klevisové. Mile překvapily ukázky z tvorby pro mne zatím méně známých či neznámých autorů (Jana Pavloušková, Kuba Ryba, Miloš Čermák). Jejich skvěle a poctivě napsané povídky hravě strčily do kapsy nepovedené příspěvky Lockdown a Orbit mnohem známějších autorů, což však u těchto dvou uvadajících celebrit není v posledních patnácti letech bohužel nic složitého.

8 26.03.2023

Prima debut Lucie Šetkové, o které ještě určitě uslyšíme.

3 26.03.2023

Přečtení této pozoruhodné knihy - cílící nepochybně zejména na čtenářky - jsem dostal od manželky jako domácí úkol. Určitě nelituji, byť jsem řadě informací nerozuměl, leccos se v povídkách příliš často opakovalo a některé příběhy byly spíše do počtu. Ale 4 hvězdy i mé doporučení zejména dámám si tato kniha rozhodně zaslouží.

4 20.03.2023