PetrCepek komentáře u knih
Autorova odbočka od Harryho Hola a doktora Proktora, tentokrát do žánru hororu, dopadla podle mého názoru podstatně lépe než například Macbeth nebo Království. První část je doslova nabitá nejrůznějšími odkazy na hororové knihy či filmy v čele s Nocí oživlých mrtvol. Nedlouhá druhá část je docela dobrým nápadem, nicméně plní spíš úlohu kulturní vložky. Naopak třetí část má mnohem větší smysl, byť si Nesbo neodpustil jedno klišé, provařené v české kotlině mnoha autory od Jakuba Arbese přes Svatopluka Čecha až po Daniela Landu. Ale proč ne? Lepší, než vymýšlet nějakou sice originální, nicméně hloupou či překombinovanou pointu.
Toto je moje srdeční záležitost a snad za jedinou výraznější chybu lze považovat skutečnost, že tato svým způsobem unikátní sbírka pohádek (neboť o nic takového se ještě nikdo v Česku nepokusil) byla zatím vydána pouze minimálním nákladem. Snad se to po letošních Olympijských hrách v Paříži změní.
Tempo provensálsky krásně pomalé, příběhy milé a jednoduché, prostě moc prima čtení, které mi vynahradilo některé předchozí slabší či zastaralé tituly z legendární odeonské edice Galerie moderních autorů.
Šušká se, že z těch logocviček vznikne celá knížka. Uvidíme.
Jsem rád, že trojka Říkadel o autech vyšla ještě v době, kdy je vnukovi pět. Protože zhruba do tohoto věku jsou básničky směrovány.
Ke své hanbě jsem při hodnocení publikace Blackout zjistil, že jsem tuto skvělou knihu ještě v Databázi knih neohodnotil. Tímto vše napravuji a každému rodiči doporučuji. Určitě lepší než Boříkovy lapálie.
Patřím do klubu nenapravitelných optimistů, a proto mám tendenci rizika typu blackoutu podceňovat. Takže je moc dobře, když mě někdo přiměje k zamyšlení, co bych dělal kdyby... a dokonce mně minimalistickým způsobem poradí, na co bych měl zaměřit. Takže díky, ale raději ať se žádný veleprůser nekoná.
Zajímavý začátek, velmi kvalitních prvních sto stran, ale pak se děj dost rozplyzne a ani pootevřený závěr románu příliš nepomůže, spíš naopak. Jelikož jsem těsně předtím četl dvě knihy z cca stejné doby šedesátých let minulého století (Poslední kabriolet a Nesvaté lásky), bylo zajímavé srovnávat naprosto odlišné priority tehdejších teenagerů v USA a Sovětském Svazu.
Trošku jiné (ve smyslu ještě lepší) než první díl. Autorka je už vypsanější, příběhy propracovanější a barevné ilustrace působí stejně jako minule jakoby dětsky a současně velmi kumštýřsky. Každému doporučuji.
Značně ironický a ironizující pohled na dobu těsně po potlačení povstání děkabristů roku 1825. Bohužel je takových Avrosimovů, slepě adorujících nejvyššího vůdce - ať cara či prezidenta - stále strašně moc. A naopak je zatím v Rusku příliš málo Pestělů.
Od slavného anglického básníka Alberta St. Dennise jsem očekával více empatie (alespoň občasné) a více úmyslných či neúmyslných zásahů do života členů pedagogického sboru americké univerzity, naopak postava pábitelské Brigit Scottové mne velmi zaujala. Ostatní protagonisté - včetně Alexise Kessera - vedle ní působili jen jako nezbytné křoví.
Chtěl jsem stručně napsat "Luxusní záležitost", jenomže to už zde učinila jedna knihovnice z Turnova. Mám pro filmy QT velkou slabost a autor tohoto komiksu nepochybně také, tudíž jsem se skvěle pobavil a navíc dozvěděl řadu nových zajímavých informací.
Kdo miluje Moorovy grafické romány Z pekla nebo Watchmen: Strážci, možná ho tato variace na lovecraftovský horor překvapí. Ale rozhodně nebude zklamán. Navíc může tento jednoslovný mnohaslabičný titul využít v letošní čtenářské výzvě :-)
Tradičně nádherná obálka Jiřího Radhauského (jedna z nejhezčích z celé odeonské řady GAMA, navíc s vymazleným překvapením za záložkou :-) a parádní první tři povídky. Prostě úžasný začátek! Jenomže pak jde kvalita povídek bohužel dolů, v některých případech až na úroveň deníku hysterické grafomanky. Čtenářskému komfortu nenapomáhá ani příliš doslovný nevynalézavý překlad. Například když tam čtete o slavné rockové kapele s názvem "Šťastná cibulka", tak si na pódiu spíš než Led Zeppelin či Black Sabbath představíte Statečného Cibulku nebo Šest medvědů s Cibulkou. Přitom klidně mohl zůstat anglický název Happy Onion, znějící českým čtenářům mnohem rockověji.
Pozoruhodná poéma o životě a smrti na polské vesnici během druhé světové války. U některých pasáží jsem měl pocit, že je snad napsal Bohumil Hrabal.
Obrovskou výhodou multiautorských projektů je možnost vydat v relativně krátké době neuvěřitelné množství knih a tím doslova převálcovat veškerou konkurenci v daném žánru či subžánru. Naopak nevýhodou takových multiautorských projektů je značná nevyrovnanost kvality výsledných produktů.
Ke cti multiautorského projektu s označením "František Kotleta" (obětavě zastřešeného zkušeným editorem Leošem Kyšou), rád zdůrazňuji, že převážná většina z vydaných titulů se mi moc líbí, zatímco těch z mého pohledu slabších postradatelných publikací (namátkou 21 úderů, Allahův hněv, Poutník z Mohameda, Válkotvůrci či druhý díl Undergroundu) je mnohem méně.
Nepočetnou skupinu "kotletích" nepovedených knih - samozřejmě pouze podle mého subjektivního názoru - bohužel nyní rozšířila upachtěná, slizce vulgární překombinovaná Černá smečka, klopotně a nezáživně popisující problémy sourozenců Filipa a Andrey, majících poněkud specifické rodiče. Celé se to vleklo jak osobní vlak na trase Smíchov-Radotín, neobjevil jsem tam postavu, která by mne něčím zaujala, a celou druhou polovinu knihy jsem dočítal ze setrvačnosti na volnoběh. Nejenže tato novinka nesahá ani po kotníky "kotletovské" Příliš dlouhé swingers párty s obdobně démonskou tématikou, ale hravě ji strčí do kapsy například Moudrého Devátá sféra či Kopřivův Asfalt.
Snad se v příštích publikacích tohoto projektu více projeví vliv spoluautorů, majících na svědomí například skvělý Spad či dokonalý Hustej nářez a naopak méně tvůrců Válkotvůrců.
Nenapravitelný samaritán George rekapituluje období let 1940-1969, až po okraj naplněné bojem. Mezi vojáky na poli světové války, mezi partnery, mezi manžely, mezi rodiči a dětmi, mezi politiky a v neposlední řadě mezi spolužáky z Harvardu. Není to lehké čtení, navíc naplněné desítkami či stovkami kdysi nepochybně slavných jmen, která však dnešnímu čtenáři příliš neřeknou. Klasický americký román, stojící za přečtení.
Takové moc hezky napsané články například do 100+1. Moje smůla u téhle knihy tkvěla v tom, že z pestré škály zpracovávaných témat mne zajímala sotva polovina. Ale určitě si ještě některý díl Zapomenutých příběhů rád přečtu.