PetrCepek
komentáře u knih
Slavnost bezvýznamnosti
Milan Kundera
Podle anotace jde o humorný román. No, nevím. Byť je Kunderův smysl pro humor značně svérázný (snad determinovaný nežertovným Žertem či nesměšnými Směšnými láskami), při četbě tohoto údajně humorného díla jsem se ani jednou nezasmál, dokonce ani nepousmál. A román? Netvrdím, že literární dílo může být románem teprve od sta (či více) stránek, avšak české vydání Slavnosti bezvýznamnosti spíš než román připomíná diplomovou práci nejmenovaného tuzemského takypolitika: co největší písmo, co největší řádkování, co nejvíce prázdných stránek, aby to dohromady dalo alespoň devadesát stran. Přitom normostran je to sotva čtyřicet. Tolik k hrdému označení "román".
K samotnému obsahu jen dodám, že přes několik zajímavých úvodních postřehů (neměnný název Kaliningradu) či nápadů (pakistánština) je to celé takové sice kunderovské, ale současně nijaké. Takže možná je vlastně dobře, že je to tak krátké.
Tři hvězdy dávám z úcty k mému oblíbenému autorovi a jeho požehnanému věku, ve kterém text před sedmi lety napsal.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Vůbec jsem netušil, co mám od knihy čekat, ale o to více jsem byl poté nadšen. Nádherně napsaný román.
Den pro Šakala
Frederick Forsyth
Jedna z největších čtenářských lahůdek mého mládí, nádherně doplněná filmem z roku 1973 s charismatickým Edwardem Foxem v titulní roli. Od té doby jsem si oboje několikrát zopakoval, a s obrovskou chutí jsem si tuto báječnou knihu přečetl i nyní. Pět hvězd je málo.
PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.
Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
Geniální analýza vztahů syn (11) - matka (31) - babička (72) nebo hnusné rochnění v hnusných problémech vesměs hnusných lidí, s nimiž byste určitě nechtěli mít dvojdomek. Obojí je správně. Ale i kdyby platilo jen to "béčko", stejně má smysl román přečíst. Protože slaďoučký vaječňák nebo mňamkovou tullamorku je dobré občas proložit trpkým drinkem typu pelyňkového fernetu. A na hořké fernety je Petra Soukupová expert.
Na cestě
Jack Kerouac
Tento úžasný román byl přibalený v mém báglu, když jsem v roce 1994 stopoval napříč Spojenými státy z L.A. do N.Y. Sice jsem se tentkrát (ani nikdy později) nedostal na ikonickou Route 66, ale i tak bylo souznění se Salem a Deanem parádní. Čtení téhož o necelých třicet let později tím pádem vyvolávalo nostalogii na druhou, ale opět super :-)
PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
První část knihy mi připadala slabší. Přehršel postav, z toho mnohé zbytečné, matoucí či dokonce rušící vlastní příběh. Sympaťák Antonín je v jednu chvíli dědou, pak naopak vnukem a nakonec otcem, vše během několika stránek. Navíc děj vypráví Anežka, narozená kolem roku 1950, a já si co tři stránky v duchu říkal: "Jak ten detail či postřeh z roku 1914 může ta holka znát? Je snad jasnovidka?" Za mne maximálně 3*. Naopak
druhá část je brilantní, jeden z nejlepších textů mé oblíbené autorky. Takže celkově za čtyři hvězdy.
Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky
Miloslav Švandrlík
Dnes možná pro mladší čtenáře díky zrušené základní vojenské službě poněkud sci-fi, ale pro mne je to realistická klasika.
Sametové iluze
Petr Čepek
Hvězdy v hodnocení čtenářů patří spíš než knize samotné (třebaže i ta stojí za přečtení) nakladatelství Grada za odvahu, s níž vydalo tuto románovou prvotinu.
Vyhoďme ho z kola ven
Ken Kesey
Poprvé slovensky s názvem podle posledních slov náčelníka Velké koště "Dlho som bol preč" a teprve pak v Kořánově překladu jako "Vyhoďme ho z kola ven". Pokaždé to však byl úžasný průlet hnízdem kukaček s autoritářskou Velkou sestrou a nezlomným potížistou McMurphym. Poté následovala řada dalších setkání, ať již ve Formanově kongeniální filmové adaptaci nebo v různých divadelních nastudováních, z nichž nejvíce mně v paměti zůstalo to s Aloisem Švehlíkem v ABC nebo s Filipem Blažkem, hostujícím tehdy (o Velikonocích 2011) v představení Příbramského divadla Antonína Dvořáka. Tudíž i nynější opětovné přečtení nemohlo být jiné než skvělé.
PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.
Kolem Jakuba
Michal Vrba
Velice zajímavé povídky šikovného autora. Kvalita jednotlivých příběhů je sice kolísavá, ale celkový dojem je pozoruhodný. Už se těším na druhou koupenou autorovu knihu s názvem Prak.
Vražedné léto
Sébastien Japrisot (p)
Přestože detektivní romány Sébastiena Japrisota těší čtenáře již padesát let, působí stále moderně a svěže. Všechny si drží osvědčený půdorys. V první třetině máte pocit, že čtete nějaký zábavný cestopis, popis projížďky vlakem či - jako v tomto případě - francouzskou obdobu Vančurova Rozmarného léta. Ve druhé třetině se vše změní, již jednoznačně čtete detektivku, ale nic v ní do sebe příliš nepasuje. Teprve závěrečná třetina korunuje dílo, vše do sebe nádherně zaklapne a čtenář má dalších pár dnů možnost přemýšlet o běsíkách či běsech v hlavách každého z nás.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Po fantastických románech Tiché roky a Hana mi přišel Hotýlek jako hustá hrachová kaše namísto našlehané bramborové. Všeho tam bylo nějak přespříliš. Navíc bych raději četl o pozoruhodném Leopoldovi než o Václavovi, který celý život sice běhá jako blázen, ale v klíčový okamžik nedohoní ani tlustého chlápka v modré bundě.
Nejhloupější anděl
Christopher Moore
Rozkošně vtipná blbina, plná originálních figur od sedmiletého Joshe (alias kata Mydláře juniora) až po obstarožní barmanku Mavis, jež to umí skvěle s oslíky i basebalovou pálkou. A jako rozinka na dortu ukecaný netopýr, pardon mikronéský kaloň.
Kocour Vavřinec a jeho přátelé
Dagmar Lhotová
Moje zamilovaná kniha. Jedna z prvních, s níž jsem se kdysi učil číst potichu. Nyní mi běhá po bytě neobyčejně akční zrzavý kocour jménem Vavřinec. To asi nebude náhoda ...
Mrtvá v knihovně
Agatha Christie
Agatha Ch. a slečna Marplová, tyto dámy prostě nemohou zklamat, třebaže jsem je vytáhl z knihovny zejména kvůli čtenářské výzvě. Kdo umí, ten prostě umí.
Motýlek
Henri Charrière
Jedna z mála výjimek, kdy se filmové zpracování (to z roku 1973 se Stevem McQueenem a Dustinem Hoffmanem) bylo stejně skvělé jako kniha.
Čtvrtá opice
Jonathan Dylan Barker
Velice čtivá kniha, kde jsou logika s věrohodností zcela upozaděny ve prospěch tempa a průběžného šokování čtenářů. Hlavní kladný hrdina (s nadváhou, psychickými problémy z čerstvého ovdovění, probodnutým stehnem, hlavou plnou sedativ, povinností číst jakýsi deník atd.) dokáže za necelé dva dny více, než zdravý Drsný Harry za týden. A hlavní záporný hrdina je snad ještě produktivnější. Navíc má jako každý správný "zápaďácký" literární sériový vrah nutkavou potřebu na sebe co nejvíce upozorňovat. Takovouto touhu jsem u skutečných sériových vrahů z našich zeměpisných šířek (např. spartakiádní vrah Straka, Václav Mrázek, vrah taxikářů David Virgulák, manželé Stodolovi či ukrajinský kanibal Čikatylo) vůbec nezaregistroval.