petr4927 komentáře u knih
Stephena Hawkinga obidvuju za jeho přístup k životu, protože kdyby mně někde ve 20. letech řekl, že do 5 let zemřu upoután na lůžku, nevím, jestli bych byl natolik silný, abych vytrval ve svém snažení.
K samotné knize: název lže - nejedná se o stručné odpovědi, nýbrž odpovědi komplexní, které ve čtenáři probudí ještě mnohem více otázek. Nečekejte, že dostatnete konkrétní odpověď na takové otázky jako zdali existuje Bůh, zda lze cestovat v čase či zda jsme ve vesmíru sami. Pokud vás takové otázky nezajímají (a chápu, že jsou lidé, pro které důležité nejsou), po knize vůbec nesahejte. A pokud vás zajímají, přečtěte si ji, je zajímavá, ale pochybuju, že vás plně uspokojí.
Tahle kniha není jen o špatném vztahu matky a adoptivní dcery, ale i o všem, co tomu předcházelo - pocit, že času na děti je dost i uvědomění si, že v 35 to zkrátka už nejde. A že náplast v podobě adopce ne vždy funguje.
Fantastických a čtivých prvních 80 % knihy je sraženo na zem utnutým koncem, který působí, jako by autorce někdo řekl: "Přestaň už psát, musíme to honem vydat!"
Žeberův odkaz jsem přečetl jedním dechem. Po trošku slabším startu se dějová linka nádherně rozvinula a já hltal jednu stránku za druhou i přes to, že tahle knížka je rozhodně určena mladším ročníkům než jsem já.
Během čtení jsem se nemohl zbavit pocitu, že je to taková hodně moderní foglarovka - sice bez bobříků, ale zato s pořádně negativní postavou (Dlouhé Bidlo by mohl Stejkozovi mladšímu závidět jeho nasazení a zlomyslnost, už méně pak jeho bystrost), spoustou dobrodružství (při němž občas fakticky tuhla krev v žilách) a poněkud nečekaným (i když ne neočekávatelným) rozuzlením.
Jestli máte děti ve věku 10 - 13 let, rozhodně jim tuhle knihu kupte. A pokud nemáte, můžete se sami přenést do dětských let.
V komentářích se o Krvavém dubnu dočtete téměř jen samou chválu. Já z něho mám smíšené pocity.
I dnes je na světě spousta lidí, kteří něčím podobným jako je krevní msta řídí. Pro mne je to tak šílený koncept bytí, že na mne kniha působí až absurdně. I když je založena na tom, co se stávalo.
Kniha ale rozhodně stojí za přečtení. Jakmile ji přečtete, budete rádi za to, v jakém kulturním okruhu žijeme.
Přečetl už jsem téměř všechny dánovky a musím říct, že Noc temných klamstiev řadím do slabší poloviny z nich. Zatímco z některých ostatních knih mám pocit, že se to tak opravdu mohlo stát, tady mám pocit, že autor už všechno přitáhl za vlasy ad absurdum. Takže ano, kniha je čtivá a napínavá, ale těžko uvěřitelná.
Moje první setkání s autorem a pravděpodobně i mé poslední.
V knize se prolínají 2 příběhové linie, ale obě mi přijdou poměrně povrchní. Nemyslím si ale, že by to bylo krátkým formátem knihy (srovnejme to například s obdobně dlouhou Příliš hlučnou samotou).
Zkrátka tahle kniha byla jedna z těch, které jsem sice přečetl, ale za půl roku už ani nebudu věděz, že jsem ji četl.
Kniha, která pojednává o Velké kulturní proletářské revoluci v Číně není po literární stránce to úplně nejlepší, co jsem kdy četl, ale ohromila mě svou syrovostí.
Během čtení jsem se neubránil ve své hlavě srovnání s tím co se dělo v Československu v 50. letech. V 50. letech jsem samozřejmě nežil a vše, co o nich vím, mám od svých prarodičů a knih a filmů (výborná je Zdivočelá země od pana Stránského nebo knihy od pana Padevěta), nicméně jako již poněkolikáté - jsem rád, že žiju v kulturním okruhu, v kterém žiju. Tahle kniha totiž nepopisuje jen komunistická zvěrstva, ale také pro Evropana naprosto nepochopitelné smyšlení čínských venkovanů.
Rozhodně knihu doporučuji.
Dříve jsem Kafkovi nerozuměl. Čím jsem starší, tím víc ho začínám chápat. Možná, že až mi bude 70 (pokud se toho ovšem dožiju), řeknu si, že psal o mě...
Myslím si, že Velký Gatsby je velmi přeceňovaná kniha. Četl jsem o ní, že je to jedna z nejlepších amerických knih. Podle mě je spíše lehce nadprůměrná. Četl jsem originál a nepřišel mi moc čtivý.
Já bych se narozdíl od kolegy Ladyse za skalního fanouška DD označit dal (už jsem stihnul přečíst 29 jeho knih), nicméně tenhle díl byl sice moc fajn, ale i tak poněkud slabší kvůli tomu, že konec je odhadnutelný.
Ne nadarmo jsou hrdinové knih Bohumila Hrabala pábitelé.
Na první pohled banální příběh o dělníkovi z lisovny na papír. Na pohled druhý něco jiného - filozování o strastech a radostech života. A taky o účelu žití.
Vládneme, nerušit jsem četl až po jiné knize pana Taberyho, Opuštěné společnosti. Pokud by to bylo obráceně, možná bych Vládneme, nerušit dal ještě o jednu hvězdu více. Ovšem oproti Opuštěné společnosti je ozdrojování tvrzení pomění chabé a navíc jsem měl pocit, že se některá témata probírají několikrát.
Pokud upustím od toho, co jsem napsal výše, je kniha výborným mementem konce devadesátých let (kdy jsem byl dítko školou povinné) a v několika momentech jsem se musel skoro trpce smát, neboť současná situace je v některých ohledech stejná jako na konci devadesátých let a v některých dokonce tam, kam by se podle závěru pana Taberyho nedejbože mohla dostat. A třešničkou na dortu je, že jeden z hlavních aktérů této knihy (a přiznejme si to, vychází z ní jako největší zloduch) byl dvakrát za sebou zvolen občany za prezidenta.
Kniha není ideální, ale myslím si, že by si ji měl přečíst každý Čech. A hlavně, že by se měla dostat do rukou dětem při výuce dějepisu - ona taková stará Mezopotámie je sice fajn materiál k naučení, ale to, že se nestíhá ani druhá polovina 20. století, natož 90. a nultá léta, je zkrátka ostuda českého školství. Ale nedělejme si iluzi, že většina patnáctiletých dychtí poznat naše moderní dějiny. Nedychtí...
Pivařce jsem dal 5*, jelikož je to zkrátka úžasná kniha plná užitečných infromací, zejména pokud s vařením piva začínáte. Ze zvědavosti jsem si pořídil i Pivařku 2. Ta je ještě plnější informací a ještě lépe zpracovaná a zaslouží si ještě lepších 5* (nechci dávat prvnímu dílu nižší hodnocení, protože i přesto, že je o něco horší než díl 2., stále je to na 5*). Takže pokud přemýšlíte, kterou koupit, rozhodně sáhněte po 2 dílu.
O drogách si nemyslím nic pozitivního a tahle kniha mě v mém přesvědčení jen utvrdila.
Ano, Radek Hanykovics pašoval drogy a nějaký trest si zasloužil, ale... Vnímám ho především pořád jako člověka. Člověka, který byl potrestán neuvěřitelně krutě.
Celý thajský vězeňský systém je postavený na hlavu a pro člověka s řekněme evropskou mentalitou naprosto nepochopitelný.
Při čtení knihy si uvědomíte, jak divné místo svět je - na jedné straně čím dál tím rozmazlenější západní země, kde se lidé pomalu psychicky sesypou ve chvíli, kdy se na ně špatně podíváte, a na straně druhé věci, které se dějí v thajském vězení (ale myslím, že budou země, kde je to ještě horší).
Nic proti velikánům naší literatury, ale myslím si, že by mělo smysl zařadit tuhle knihu jako povinnou četbu. Snad by to mladé lidi odradilo od pašování drog...
Těžko můžu být u hodnocení této knihy nezaujatý, neboť autora osobně znám, mám ho rád a vážím si ho.
Popis knihy jedním slovem: úžasná! Jakmile se začtete do několika kapitol, vtáhne vás do děje jako tromb do jiné dimenze (a jestli nevíte, co jsou tromby, přečtěte si knihu :) a nepustí.
Nepustí, protože vše je napsáno velmi čtivě a tak napínavě, že jste opravdu zvědaví, co se s Edwinem a jeho kamarády stane.
Těším se na další díl.
Tenhle díl je jako všechny ostatní - skvělý. Ale zároveň je úplně jiný - není to dánovka klasického střihu, nýbrž je do ní zamíchaná STB a armáda. Rozhodně stojí za přečtení.
Skvělá braková oddechovka! Začátek a prostředek knihy byl skvělý a napínavý, závěr už byl celkem očekávatelný. Rozhodně si přečtu ještě nějakou další knihu od pana Kotlety.
Pořekadlo nesuď dne před večerem platí v případě této knihy dvojnásob, neboť zhruba v polovině jsem vážně uvažoval, že ji přestanu číst, neboť mi na mysl přicházela slova jednoho mého učitele z gymnázia, který vedl fotografický kroužek a naše fotografie obvykle označoval za fádní nudu a šeď. Slibný počátek je následován nezáživným středem příběhu jen proto, aby v závěru přišel vynikající finiš nutící čtenáře zamyslet se nad svými hodnotami.
Ano, tahle kniha je prvoplánový humor. Budiž ji ke cti, že si na nic jiného nehraje. Zpočátku jsem si říkal, proč jsem ji proboha jen kupoval, ale nakonec jsem se začetl a musím říct, že jako velmi oddechové čtivo na konec roku se hodí a nenutí člověka přemýšlet o životě, vztazích a vlastně vůbec o ničem. Zkrátka taková kratochvíle na deštivé odpoledne, kdy se vám nechce vstávat z postele.
Matně jsem si pamatoval útržky seriálu, neboť jsem ho viděl, když mi bylo zhruba 12. A tak jsem se pustil do čtení a musím říct, že kniha mě uchvátila! Je to nejenom vyprávění o cirkusu, ale také podnět k zamyšlení, kam vlastně patřím a proč co dělám.