PerfectionistKa komentáře u knih

| Ava, Caitlin, Mackenzie, Julie a Parker jsou velmi čerstvé kamarádky, které svede dohromady společná nenávist a touha po pomstě. Poprvé se dají do řeči v diskuzní skupině na hodině filmové vědy, kde probírají filmy, ve kterých si někdo bere spravedlnost do svých rukou a vraždí osoby, které se samy něčím provinily. Každá má ve svém životě taky někoho, koho by se chtěla zbavit, načež se začnou bavit, jak by bylo nejlepší to udělat, aby jim to prošlo.

Tomuto seznamu vévodí krásný a populární Nolan Hotchkiss, který šikanuje téměř polovinu školy a se kterým má každá z dívek společnou minulost. Ačkoliv by si Nolanovu smrt přály, nakonec se dohodnou, že mu pouze na jedné jeho party provedou neškodný vtípek, kterým mu pošramotí reputaci. Co když ale na druhý den zjistí, že Nolana někdo skutečně zabil a udělal to tak, jak naplánovaly v hodině? A co když ten někdo neskončí jen u Nolana?

| Spoiler-free komentář k celé duologii :)

| Se žánrem mystery thriller bych u prvního dílu pracovala opatrně. Ano, děj se točí okolo vraždy (a ne jen jedné), kterou budete hodně pomalu rozlouskávat spolu s postavami (co k ní vedlo, co měl kdo za motivaci k jejímu spáchání atd.), avšak je to celé rozebíráno hrozně okrajově, spíš tam jde o to drama. Krátkost a zároveň spousta charakterů a jednotlivých zápletek znamená, že tam není prostě prostor pro pořádné napětí.

Postav je tam opravdu přehršel - už tak je tam 5 hlavních holek a ještě má každá kolem sebe kupu jmen, až mě samotnou překvapilo, že jsem se orientovala (se jmény mám obecně velký problém :D). Všechny tam mají také svou romantickou linku, bohužel i tohle utrpělo na délce knihy, tudíž mi nikdo moc nepřirostl k srdci.

| Co se týče akce, v Hodných holkách se toho odehraje mnohem víc a je to napínavější, ovšem tentokrát na úkor romantických linek, které byly víc rozebírány v jedničce. Mohla to být jedna dlouhá kniha? Určitě. Takhle se mi to ale četlo líp, stejně jako je lepší mít více kratších kapitol, tak mám raději více kratších dílů než jeden nekonečný. Po dočtení jsem navíc měla chuť si to dát celé odznovu a hledat všechna vodítka, která se tam v průběhu vyskytovala, což je myslím úspěch.

Duologii dohromady dávám slabší 4*, ačkoliv mě Hodné holky bavily o něco více. Netvrdím, že to finále bylo extra překvapivé, na to rozuzlení jsem víceméně přišla, ale stejně se podle mě jedná o super dílo ve své kategorii, obzvlášť na dobu, ve které to vyšlo (1. díl v originále už 2014). Konec samotný je takový otevřeně uzavřený, klidně bych si přečetla, co se bude dít dál, ale není to nutné (= ústřední dějová linka okolo Nolana je ukončená).

13.08.2023

| January je spisovatelka romantických happyendů a právě si prochází tvůrčí krizí. Zašije se v domě u jezera, který zdědila po otci, s jehož smrtí vyplavalo na povrch taky jeho velké tajemství. Jejím sousedem se neukáže být nikdo jiný než Augustus, její dávný spolužák, taky spisovatel, akorát bez té romantiky a happyendů, taky procházející krizí. To je mi ale náhodička. Rozhodnou se uzavřít sázku a navzájem se vytáhnout z tvůrčí krize tím, že každý napíše knihu ze žánru toho druhého. K tomu jim dopomáhej Hugh Grant!

| Knížka, do které jsem čekala, že se zamiluju. Začátek skvělý, smála jsem se u toho a stránky mi plynuly pod rukama, ale postupně přišla studená sprcha. Romantika mě neskutečně nudila, až jsem měla nakonec problém to dočíst. Obálka je hrozně zcestná, protože se tváří, že to bude letní plážová roztomilost, ale léto jako takové, ani ta pláž, tam nejsou vůbec důležité. Styl vyprávění mě moc nepohltil, asi to bylo tím, že mi nesedla hlavní hrdinka. Zdlouhavé vykecávání a opakování. Fajn bylo to spisovatelské prostředí, jenže to je fajn v každé knize, kde se objeví. A že jich je. A jsou lepší.

Zážitek vylepšovalo především to, že jsem Letní sázku četla s kamarádkou v Řecku na pláži. Tím četla myslím předčítala nahlas a dělala tím program pro všechny Čechy v okolí :D Mohly jsme to tak spolu hned rozebírat a když jsem to po dovolené konečně frustrovaně dočítala, měla jsem si komu postěžovat. Pak mě taky bavil Gus jako osobnost, ten cynický, nemůžu-vystát-Meg-Ryan, patnáct-let-jsem-nezvracel, šťastné-konce-neexistují Gus, moje krevní skupina. To trvalo tak první půlku knihy, pak začala ta romantika a on úplně obrátil. Všichni normální to asi vnímají jako plus, já jako minus :D

Průměrné romantické čtení, které u mě moc nepochodilo, proto hodnotím takovými slabšími 3*. Kniha není sama o sobě tak špatná, ale mě minula účinkem. Plánuju zkusit od autorky i jiné dílo, abych zjistila, jestli to je jejím stylem, nebo to bylo pouze tímto příběhem. Taky mi hrozně vadil ten mluvenej překlad, ostatně jako mi vadí ve všech dílech, kde je. Zlatá spisovná čeština.

07.08.2023

| Sofie a Agáta jsou kamarádky ze strany Agáty. Pro Sofii je Agáta prostředkem k dosažení svého cíle - být princeznou ve Škole dobra. Jenže když je obě unese chlápek zvaný Školník, ocitne se Sofie ve Škole zla a Agáta ve Škole dobra. Je to samozřejmě správně, ale za mými okny stihla proběhnout 3 roční období, než jim to konečně došlo. Dočkají se i přesto svých šťastných konců?

| Knížka původně založená na tom, že svět je černobílý. Neustálé škatulkování toho, jak vypadá dobro a jak zlo, bylo opravdu nervydrásající. Pořád jsem čekala, kdy už tam konečně někdo pochopí, že všechno není jenom černé, nebo bílé (#spoileralert až na straně 358!). Prototypy této stereotypizace jsou Sofie a Agáta, a i když se obě mění, pořád je autor příliš drží v těch nesmyslných škatulkách. Knihu jsem četla ve štafetě a hlavně Sofii čtenářky přede mnou nemohly vystát, ačkoliv mně osobně (jak začala uznávat, že je zlá) iritovala míň než Agáta s Tedrosem.

Pracuju s dětmi příliš dlouho na to, abych nevěděla, že malé děti mají problém s nezvládáním morálně šedých charakterů. Proto jsou ty pohádky tak jednoduché, dobro je dobro a zlo je zlo. Neřekla bych ale, že by kniha měla být určená pro AŽ TAK malé děti, které tohle nezvládají. Proto jsem taky pořád čekala, kdy kniha předá těm větším dětem, pro které by měla být určená, message, že povrchní vzhled není všechno a že ne vše krásné je dobré a naopak. Ani nevím, jestli jsem se toho dočkala, jak mě konec nebavil :D

| Nejlepší na čtení byly s přehledem poznámky holek (a Hort!), kolikrát jsem se jim nasmála víc než knize a hlavně jsem se bavila, když jsme se sešly dvě cynické čtenářky po sobě. Všichni třeba řešili nějaké párování, koho chtějí s kým a slečna přede mnou: Já ani nevím, co chci. Asi konec tohoto utrpení. :D

Doporučila bych to asi mladším, co se týče úrovně děje, ale vlastně nedoporučila, protože mi vadí, jak příšerně je tam vykreslené dobro a zlo. Mnohem, mnohem víc doporučuju film! Je dost změněný k lepšímu.

16.05.2023

Spoiler-free komentář k celé sérii.

Jedná se o zábavné, čtivé a krátké oddechovky, ve kterých nejde o žádný hlubší přesah a které jsou (bohužel) založeny na miscommunication trope. Zápletky jsou ze 3/4 postavené na nedostatku slov a přebytku fantazie postav. Reálně by stačilo MLUVIT, říct o 1 (1!!) větu navíc, nedomýšlet si kraviny a byla by z téhle série asi tak hodně krátká kniha a půl. Nejméně průhledný byl v tomhle ohledu 3. díl s Matthewem a Delores, tam byly dějové zvraty založeny spíš na citech, než na absenci komunikace. A co si budem, Matthew byl taky nejlepší postava ze všech.

Čtvrtý díl byl čistě zbytečný, na druhou stranu bylo fajn, že jsem si ještě mohla počíst o tom, jak celá parta tropí další hlouposti. Akorát mě zklamalo, co udělala autorka z Billyho, který do té doby působil jako (až příliš) seriózní týpek. V posledním díle se z něj najednou stal totální zoufalec a ňouma, který si pomalu neuměl sám ani zavázat tkaničky. Další uměle nasazený komický prvek, o to hůř, že zafungoval.

Nejsem zrovna fanda vyprávění s tzv. bouráním čtvrté stěny, kdy vypravěč v díle přímo oslovuje čtenáře, promlouvá k nim, ještě ke všemu, když jde o nahlédnutí do mužských myšlenek, ale pobavit jsem se pobavila. Věřím, že ve své době, přece jen je to už spoustu let od debutu, by to byl lepší čtenářský zážitek. Dneska je podobných dílek tohoto žánru a typu přehršel a tahle série nijak nevybočuje.

10.04.2023

| Hollis přišla o téměř vše, na čem jí záleželo, a tak prchá do sousedního království Isolte. Tam se však cítí značně nepatřičně, což jí vůbec nezlehčuje Etan, který ji nesnáší, a fakt, že zavraždění téměř celé její rodiny dává Hollis za vinu právě isolténskému králi. Jak se s tím vším popere?

| Podle mě se v Zaslíbené udála obrovská hromada všelijakých věcí jen proto, abychom se dostali do událostí ve Zrazené, tudíž mi teď alespoň 3/4 Zaslíbené přijdou jako takový ten druhý vycpávkový díl. Všechny ty postavy a zápletky byly jen prostředkem k dospění v příběhu tady.

Nejlepší na celé knize byl Etan, jeho humor a jeho popichování s Hollis. Já v Etana věřila už v prvním díle, přestože se choval naprosto děsně, nějak jsem to z něj prostě cítila. Ale ani já netušila, jaká láska se z něj stane tady. Jakmile se objevil ten sarkastický Etan, věděla jsem, že Zrazená bude milionkrát lepší než Zaslíbená (což, povězme si upřímně, nebylo zrovna těžké :D).

Naprosto oddaně miluju autory, kteří píšou happyendy. A tenhle konec byl pro mě, které málokdy vyjdou konce podle ideálních představ, něco jako splněný sen.

Opět platí, že to nemá nijak extra propracovaný world building, není to něco, co by vyhrávalo ceny, a pořád se jedná o styl soap opery z královského prostředí. Taky mi tam šíleně chyběl epilog a celkově to bylo uspěchané. Brala bych všechno rozepsanější a klidně 150 stran navíc. Jenomže to celé zakončení bylo tak kýčovitě boží, že se ani za to nemůžu na Kieru zlobit.

Kdybych měla srovnávat, přes 4* hodnocení nepřehoupnu. Jenomže je to moje hodnocení na základě mých pocitů, a tak letos poprvé (a snad ne naposledy) dávám takových slabších 5*. Zrazená se rozhodně stala mojí guilty pleasure srdcovkou a je třeba tohle utlačované pokračování trochu vyzdvihnout. Ty recenze jsou víceméně šílené, protože i když Selekce to pořád není, nejedná se o takovou katastrofu, jak se někteří tváří. Kiera z toho jde cítit a já si od ní s radostí přečtu cokoliv i v budoucnu.

27.04.2022

Sam je tak trochu podivín, který by docela v klidu zapadnul mezi kluky z Teorie velkého třesku. Má rád svou rutinu, klid, pár svých kamarádů, až nepřirozeně moc zbožňuje horory a na všechno používá nějaké filmové hlášky. Život mu - na jeho poměry - obrátí vzhůru nohama Camilla, nová spolužačka, která se úplně bez okolků nakvartýruje k nim do party.

Právě Teorie mi na mysli přistála hned snad po první kapitole. Tam jsem měla taky ze začátku problém, než jsem se se Sheldonem a ostatními sžila. Dost mi to připomnělo i Navždycky nebo MTJV od Oly. Ne teda příběhem (i když v tom “o ničem” ději je taky určitá podobnost), ale těmi neustálými popkulturními narážkami. Jenže Ola má vkus jako já, takže u ní jsem si to povětšinou užívala. Tady byly reference převážně na horory a staré filmy, které znám leda podle názvu, takže mi ty narážky vůbec nic neřekly a nebavily mě. Samozřejmě i tady se našlo několik výjimek (Hříšný tanec!), ale byla to menšina.

Oceňuju, že romantická linka nebyla žádná insta-love. Ale co mě naopak zklamalo, protože to z hloubi duše nemám ráda nikde, je to (SPOILER, pokud knihu plánujete někdy číst), že se hlavní postavy daly dokupy až úplně v posledním momentě poslední kapitoly. Samozřejmě se těsně předtím stihli ještě odcizit, protože co by to bylo bez tohoto klišé, ale vážně mě irituje, jak to - třeba první polibek nebo cokoliv - je necháno až doslova na poslední stránku. (KONEC SPOILERU)

Moc jsem nepochopila ani pointu těch vedlejších dějových linek. Rozvod, karate a několik dalších (zbytečných) okrajových zápletek. Bohužel, bez nich by byla kniha asi ještě o větším prd. Číst knihu čistě z pohledu kluka taky nevidím každý den a nevím, jestli to beru jako plus nebo ne, nicméně mi to připomnělo moje milované Kdo chytá v žitě. Tam měl Holden Caulfield obdobně pochybné myšlenkové pochody, takže za to palec nahoru. Kluci v tomhle věku jsou jednoduše divní, tenhle styl vám proto musí sednout.

Knize docela ironicky pomohla slečna ve štafetě přede mnou, která nám ve skupině líčila, jak se jí kniha nelíbí, díky čemuž jsem šla do knihy s nulovým očekáváním, takže mě nemohla zklamat. Hodnotím jako průměrný průměr. Až tak hrozné to nebylo, bohužel komunikace byla i zde brána jako sprosté slovo. 2.5/5*

15.10.2021

Přináším vám názor od někoho, nemá cit ani pro klasickou poezii, natož pak pro tu moderní. Nikdy jsem si nemyslela, že se do ní dobrovolně pustím nebo že mě bude bavit, ale stal se zázrak. Ne teda všeobecně, ale v případě téhle sbírky. Za tím, že moderní poezie úplně není úplně pro mě, si stojím pořád, ale tenhle poklad... ten mě prostě dostal. Miluju básně, které skvěle poukazují na mou podstatu feminismu, na tu, kterou podporuju. Přijde mi stále stejně důležité tohle uvádět, protože třeba aktuální novinka “Holky odnikud” prý tohle dost potlačuje - staví se k tomu stylem women over men. A tady jich bylo nespočet.

Moderní poezii, jak té insta, tak té knižní, plánuju nadále nevěnovat příliš pozornosti, protože nejsem její nadšenec, ale #girlpowerštinou (tohle slovo si asi nechám patentovat :D) mluvím plynule, takže tohle bylo nádherné. Feministický cit ve mně kvete a díky (Že)nám snad nikdy neuvadne, možnost každý den si z ní přečíst alespoň jednu báseň tomu dni hned dá hlubší smysl. Nám. Ženám. Děkuju.

11.02.2021

Skvělý potenciál, bohužel však dost špatně využitý. Začátek knihy mě bavil asi nejvíc, Josh byl taky ta lepší stránka knihy. Za to Regan... neříkám, že jsem ji úplně nemohla vystát, to zas ne, ale nebyla to teda nijak dobře napsaná postava. Chápu, že postavy nemůžou být jen dobré a špatné, ale Regan si to všechno potřebovala trochu ujasnit, a to dříve.
Zbytek postav strašně podivný, viz Patrik, a celý závěr knihy byl pro mě jedno takové větší WTF :D
Škoda druhého dílu, docela mě zajímá jak to všechno dopadlo, a tak si asi jen přečtu anglicky nějakou podrobnější synopsi a budu spokojená.
Za cca první půlku knihy bych to viděla i na 4*, ale jako celek (hlavně ten konec, jasné nepřeložení pokračování + ty chyby v textu a stylistice, to už dneska nikdo neumí pořádnou korekci?) to jsou takové hodně, hodně slabé 3*.

07.04.2019

Syndrom druhých knih (a filmů) se tady překvapivě (aspoň pro mě) nekonal! Toto pokračování mě bavilo stejně, ne-li více, než 1. díl :-)
Ve Florencii jsem sice byla, ale kromě Ponte Vecchio si toho moc nepamatuju, takže prostředí nebylo až tak skvělé jako Benátky. Každopádně příběh byl zase celý originální, postavy zajímavé a Cass jsem si oblíbila ještě více. Na konci jsem byla napnutá jak struna a tu nešťastnou událost jsem teda nečekala, ale uznávám, že to muselo být. Přesvědčilo mě to ke koupi posledního dílu a už se těším, až se do něho pustím :-)
P.S. tým Luca!

26.03.2019

Kniha na odlehčení, často jsem se od srdce a nahlas zasmála a našla se. Mohlo to být určitě propracovanější, některé věci bych zase vypustila, ale bavila jsem se, přece to není - a nemá být - žádná vážná a na čtení náročná kniha. Přečteno za jedno odpoledne, kdy jsem potřebovala vypnout a rozhodně toho nelituju.

Přirovnávání k Bridget mi přijde ale přehnané (no dobře, přiznávám, viděla jsem jen filmy), každopádně čtenáře tím nalákají, to zas jo :-)

16.02.2019