Peleus komentáře u knih

Doporučil bych audioverzi z nakladatelství Tympanum (čtou Jan Vondráček, Viktor Kuzník). Dávat si takhle večer co večer jednu povídku, zatímco venku je tma, prší nebo vane studený vítr, který víří podzimní listí, jež naráží do oken. Ano, pak je zážitek úplný!

10 31.10.2020

Nevím, co je tak přitažlivého na ožralých sockách kdesi v Mexiku, ani autorově křižáckému tažení proti výrobcům sportovní obuvi společně se zpochybňováním lékařů a jejich práce.

Abych však nebyl negativní a nevyvolával pesimistické nálady (od toho je televizní zpravodajství), doporučuji, pokud tedy skutečně hledáte inspiraci, tyto knihy:
Running With Lydiard - bohužel není v češtině
ChiRunning - netrpělivé upozorňuji na existenci dokumentárního filmu stejného názvu
Běh podle Pose Method - pakliže překousnete veškerou tu omáčku v podobě autorovy sebechvály, zjistíte, že jde o ChiRunning, jenom vysvětlované z hlediska fyziky

Já samozřejmě chápu, že pro někoho je Born to Run - Zrozeni k běhu právě tou "novinkou" a odhalením "tajemného tajemství" skrývaného před běžci zlými korporacemi a hloupými trenéry ruku v ruce s neodbornými závěry doktorů. Navíc, když to následně načetl coby audioknihu Jaroslav "Zastánce přírodna" Dušek, jedná se o tu správnou alternativní...hm, alternativu. Pokud vám ale skutečně jde o to začít běhat a případně se trochu nahecovat, avšak nikoli na úkor zdraví, skutečně trvám na výše uvedených třech titulech.

9 31.10.2020

Pakliže máte dost katastrofických zpráv z televize a předpovědí hrozících, sice neurčitých, avšak zajisté děsivých, nebezpečenství, jež nám přinese budoucnost, přečtěte si Faktomluvu.

Netvrdím, že ke knize nemám výhrad. Budoucnost není veselá lokomotiva poháněná úsměvy růžových poníků a ranní rosou s paprsky slunce. Není to ani šedivý mrak globální apokalypsy, o níž tak nadšeně zpravují média.

17 19.06.2020

Harry Potter a Ohnivý pohár byl pro mě svým způsobem zklamáním.

Na začátku autorka neustále opakuje základní informace z minulých dílů, jako by cílila na čtenáře, který neovládá univerzum Harryho Pottera. Což je zvláštní, jelikož kdo jiný by začínal čtvrtým dílem rozjeté série? Stejně tak mi přišlo iritující, jak se autorka do 3/4 knihy společně s postavami mladých, nyní již pubertálních, čarodějů, dokola konzumuje čokoládové gastronomické kreace a variace pudinků (Jedli jste pravý anglický pudink?! Chutnalo?..). V mezidobích Harry smolí dopisy svému poručníkovi, nechává se provokovat Malfoyem (za mě sympatická postava, jež si na nic nehraje a je bezezbytku upřímná ve svém pohrdání Čukem, Gekem a přemoudřelou Křivozubkou) a unášet tušením čehosi zlého na obzoru.

Konečně ono zlé přichází a s ním i důvod tuto knihu číst! Právě kvůli závěrečnému rozuzlení a vysvětlení všech zákulisních intrik. Bohužel ono vyvrcholení ztrácí lesk kvůli předchozímu natahování děje, kdy jsem si pohrával s myšlenkou, že knihu odložím a již se k ní nevrátím.

Tudíž nakonec ano, tři zasloužené hvězdičky plus vnitřní nejistota, zda v sáze pokračovat? Navíc když snad ani neexistuje člověka, jenž by neviděl filmové zpracování, a tak mnou rozhodně necloumá zvědavost, jak vše dopadne...

11 18.05.2020

Edvard Kožušník, bývalý europoslanec za ODS a zkušený lobbista, je zároveň nadšeným amatérským běžcem původem ze sportovní rodiny. Jakožto amatér umí pochopit pocity začátečníka, jehož nahlodávají vnitřní strachy a nejistoty.

Kniha má tři části. V první (66 rad) odpovídají autoři na nejčastější otázky běžeckých začátečníků, a tohle je důvod, proč byste si ji mohli pořídit. Najdou se tu odpovědi i na zdánlivě banální otázky, které začínající běžce napadají a na které renomované kapacity málokdy odpovídají, neb je považují za nepodstatné.

Druhá část věnovaná běžeckým bolístkám se sice tváří odborněji (také to sepsala "běhající lékařka"), avšak za mě má jen malý přínos. Už z podstaty věci nejde radit ohledně zdravotních problémů, aniž byste znali konkrétní případ. Takže se čtenář dozví více méně obecné základy ohledně problematiky. Do života si odnese poučení, že svaly má protahovat a posilovat, event. navštívit odborníka.

Třetí část je myšlena motivačně, jelikož se jedná o zkušenosti jednotlivých běžců, jimž autor změnil život, neboť je přivedl k běhání prostřednictvím svého blogu Prostě běž a zdarma pořádaných on-line "kurzů" (leden, duben, září). Za mě jsou některé příběhy zajímavé, jiné méně. Záleží na vašich zkušenostech a individuálních názorech.

Jako celek se mi ale kniha líbila. Přesně tohle začátečník potřebuje - možná méně odborné teorie a více motivace/podpory/uklidňování ve smyslu - "to dáš!". Tohle není špatný způsob, jak skutečně začít!

Jak se říká: "Je jedno, jak rychle běžíš, i tak dáváš na p**** těm, co zůstali sedět na gauči!"

10 10.05.2020

Další dílko od dalšího napraveného feťáka alkoholika o tom, kterak našel "Ježíše", tedy spasení skrze běhání. A protože jen lidé, kteří si sáhli na dno, dokážou provozovat sport, jenž skutečně bolí a navíc být v něm úspěšní, skončil autor u disciplíny z nejtěžších - ultramartonu.

Kniha se dá rozdělit na část ohledně života osobního a toho sportovního, přičemž v závěru se obě linky spojují. Výtvor je to čtivý, který se nevyhýbá popisování uvažování člověka závislého na návykových látkách a toho, jak umějí zatočit s rodinnými vztahy. Na palici je, kolikrát se autor po slibném začátku a změně opět vrátil do morálního bahna, a to zcela bezdůvodně, řekl bych. Jednoduše chtivost byla silnější než rozum. Smutné.

Závěr je veskrze pozitivní a pro někoho možná i motivační, nejen co se běhání týče. Na druhou stranu Ultramaratonec není knihou pro každého, osobně jsem měl nejednou chuť ji odložit. Jen to, že mám ve zvyku dočítat, mě u ní udrželo. Je mi líto, nejsem schopen jednoznačně doporučit, nebo nedoporučit. Sám z ní mám pocity, které vystihuje 3* hodnocení, tj. ne vyloženě dobrá, ne vyloženě špatná.

7 10.05.2020

Mám vám vnitřní nechuť k přílišnému upínání se k modlám. Ačkoli samotné závody Spartan nemohu než obdivovat (obzvláště propagaci), nesouzním s idealizací antických Sparťanů.

Kromě střídmosti, odvahy, loajality apod., šlo také o militarismus, společenskou segregaci, potlačení role jednotlivce ve prospěch celku, kruté tresty za neposlušnost a další zábavnosti těžko slučitelné s dnešním pojetím demokratické společnosti. Tohle však nechceme, ne? Tak jaképak nadšené "Arů!" (navíc je na hlavu, že se v českém textu neustále píše anglicky, tedy Aroo!)?!

Jenomže existuje množství lidí, kteří se hrdě hlásí do Spartan race komunity a podle mě to s celou myšlenkou funguje asi jako s náboženstvím, tj. většina věří na existenci čehosi nás přesahujícího, akorát se "to" zdráhá označovat slovem "Bůh". Jinými slovy, sport je sport, zbytek je hezký, leč povrchní, příběh kolem.

Toliko k mému krátkému zamyšlení. Pokud ale vezmeme závody jako celek, jedná se o skvělou myšlenku, kterou autor v knize neustále propaguje, až je to otravné. Stejně tak se pokouší otevírat oči ohledně stravování a jakémusi psychickému zocelování mysli. Škoda jen, že se neopomíná pochválit a poukázat na svoje dětství v mafiánském prostředí, kteréžto z něj udělalo "pravého muže".

Takže ano, jste-li sportem a cvičením nepolíbení a máte chuť si takhle v létě namotivovat k tomu určenou literaturou, klidně sáhněte po Spartanu. Je tam příběh jednoho muže a jeho úspěchu, hodně úvah o Sparťanech, nabádání ke zdravějšímu životnímu stylu plus reklama na překážkové závody. Jestliže vám nejsou neznámou slova jako Predator race, Gladiator race, Myslív race, Bahňák, 360° Challenge apod., kašlete na knihu a jděte cvičit shyby či ručkování!

11 17.04.2020

Kniha, jež rozhodně není pro začátečníky, tj. k samostudiu nevhodná. Pokud již máte jak teoretickou základnu, tak určité praktické zkušenosti, navozuje Moderní fyziotrénink některé otázky a vybízí k diskusi o zajímavých tématech.

Jediné, co bych vyčetl, tak na můj vkus je psaná poněkud rozbředle (např. to, že se autor "baví" o HSS, musíte odvodit ze stránkové obecné omáčky - stačilo by pár vět, avšak rovnou k tématu).

Závěr:
- jako trochu jiný pohled na koncept posilování, ano
- jako praktická příručka pro fitness víkendové hobíky, radši ne

10 10.04.2020

Dobro vítězí. Zlo je poraženo. Na konci je party.
Co chtít víc?

10 10.04.2020

Vždy mě pobaví vysoko zdvižené obočí lidí, kteří se konečně dozvídají, jak tato pohádka skončila doopravdy.

Pryč jsou mýty stvořené Waltem Disney se zpívajícím krabem Sebastianem.

P.S. Takových čtenářů je mi nakonec skoro až líto.

17 10.04.2020

Možná je dobře, že autor od roku 2011 není mezi námi a jeho knihy zažily určitý rozkvět popularity, kdy každý s připojením k i-netu nebyl odborníkem doslova na všechno. Kdy se na autory neútočilo na sociálních sítích s hřímavými "Dokaž!", "Uveď zdroj!", "Tamten a tady ten tvrdí něco jiného!" , "Tohle je dávno pasé!", "Nešiř fakes!".

Proč o tom píšu? Kvůli (ano, nikoli díky!) moderním technologiím svět přichází o kouzlo. Mnohé se vyvrací, mnohé zavrhuje. Nechceme věřit na netvory z hlubin, protože přece nemáme fotku s GPS souřadnicemi. Nezajímá nás vyprávění o UFO, když u toho není verifikace oficiálních představitelů státu. Kdo by se zajímal o levitaci a samovznícení, když medicína ráda poskytuje vlastní vysvětlení?

Netvrdím, že Farkasovy knihy musíme brát vážně, avšak je škoda jim upírat pozornost.

21 04.04.2020

Přesně ten druh literatury, kde naleznete několik trefných postřehů obalených tunou balastu, což, bohužel, snižuje celkový dojem.

Občas mi to připomíná zoufalé youtubery a jiné "mágy" sociálních sítí s přednáškami typu: Jak se živit soc. sítěmi, Jak si vydělávat na soc. sítích, Cesta k úspěchů na soc. sítích apod. De facto názvy jsou zaměnitelné, jen ten obsah je stejně řídký jak polévka v pracovním lágru.

Ivo Toman bezesporu ví, "jak na věc". Bohužel se neustále opakuje a hlavně zkouší šokovat, což za mě není úplně způsob, jak si získat čtenáře/posluchače. Jestliže vám podobné výdobytky marketingu nevadí, závidím. Knihu si užijete víc, než já.

8 04.04.2020

Musím se podělit o vzpomínku z dětství (nebo mládi? - nikdy jsem neměl příliš jasno v tom, kde je hranice). Ve škole se konala akce ve stylu "drogy jsou fuj, fuj, děti!". Pustili nám na VHS krátký film, což jsme vítali s povděkem, neboť jinak hodina občanské výchovy s pospávající a znuděnou vyučující neskýtala příliš zábavy. Následovala krátká přednáška s protidrogovým koordinátorem, po které se konalo rozdávání brožury s otázkami a odpověďmi ohledně drog.

Nevím proč, nejvíc mi v paměti ulpěla otázka:
Moje přítelkyně se v poslední době hodně změnila v sexu. Je mnohem kreativnější. Taková nebyla.
Odpověď:
Je možné, že si na drogy vydělává prostitucí, proto je zkušenější.

Každopádně jsem si ve své mladistvé oprsklosti řekl koordinátorovi o autogram (musel jsem přece mít něco víc, ne?), který mi skutečně dal i s věnováním "Přeji ti úspěšný život bez drogové závislosti!".

TOHLE je Ta knížka. A přestože možná nebude snadno k sehnání, narazíte-li na ni, nebraňte se setkání. Lepší s ní, než se závislostí, řekl bych.

11 04.04.2020

Pozitivní na knize je, že se dávala zdarma k určitému množství nasbíraných bodů za nákupy v Albertu. Ač sám sběrobodově-slevokartově vcelku negativní jedinec, učinil jsem výjimku.

Protože mi zvědavost nedala, před následným přelifrováním neteři, jsem knihu pročetl, přičemž jsem učinil jasný závěr, že tímto ji kazit nebudu.

Iritovala mě archaická mluva a roubování na děj jakéhosi sociálního aspektu, kdy starosta-úředník-obchodník-četník apod. jsou přirození škůdci všeho dobrého, zatímco nezkažené děti, zvířata a nižší střední třída jsou fajn. Navíc Kuba Kubikula je existence, před kterou bych také, obrazně řečeno, radši měl poblíž psa a zavřené slepice, zatímco Kubula je trochu prase (z hygienického hlediska).

Vzpomínám si, jak na zadní straně školních sešitů kdysi stálo "Až dosloužím, chci do sběru." Této knize jsem nevyřčené přání splnil hned.

P.S. Ach ano, obrázky jsou roztomilé.

8 29.03.2020

Vzpomínám si na jednu z hodin angličtiny, v nichž jsme tuto knihu četli. Když zaznělo "moudro" "Love means never having to say you're sorry", profesorka (já vím, že rebelové mezi vámi říkali na tvrdo učitel/ka, neboť to de facto učitelé jsou - já však ne, ať mají radost) se pobouřeně ohradila, že je to nesmysl. Zůstali jsme v lavicích nechápavě hledět směrem ke katedře. Následně velmi procítěně a snad i poněkud hořce vysvětlila, že v lásce a vztahu se "Furt za něco omlouváte." Tohle že je pouhá beletrie, tak ať to nebereme vážně.

S odstupem času se pod to podepisuji.

P.S. Pokud je vám -náct, ale ještě jste nepřekročili 18-náct, doporučuji seznámit se s klasikou, ať se později máte proti čemu ohrazovat!

14 29.03.2020

Dnes, tedy v době pokračujících omezení proti šíření COVID-19, se na nás sypou internetem články nabádající k udržení dobré nálady potažmo návody k odbourávání stresu. Jednou z možností je samozřejmě fyzická aktivita.

Zaujal mě projekt "Zacvičte si s výsadkáři. Vojáci připravují video pro každý den". Podíval jsem se a povytáhl jedno obočí (vzkaz fanouškům seriálu Star Trek: "Žijte dlouze a blaze!").

Nic proti, předcvičovateli to jde dobře, o tom žádná. Nicméně si dovolím pochybovat, že většina diváků bude ve stejně dobré fyzické kondici. Stejně tak bych nesázel na to, že většina lidí ví, jak správně udělat dřep. Jinými slovy velmi dobrý nápad, který bohužel není aplikovatelný plošně.

Pokud vašim jediným cvičením bylo sezení na gauči a mudrování o životě, popojíždění autem do samoobsluhy a největším sportovním výkonem dobíhání MHD, doporučuji danou publikaci! Neudělá to z vás výsadkáře/ku, ani fitness modela/ku, avšak poskytne návod jak na cvičení s vlastní váhou a minimem pomůcek.

P.S. A s tím modelingem či výsadkářstvím, kdo ví? Každý jednou začínal!

8 25.03.2020

Past na myši je nejúspěšnější hra Agathy Christie a v listopadu 2012, kdy hra slavila 60 let od londýnské premiéry, měla za sebou již 25 000 repríz. Já měl tu možnost vidět ji v podání Divadla J. K. Tyla v Plzni a byl to jeden ze zážitků, které si rád uchovám v paměti.

Nicméně hra hrou a divadlo divadlem. Co mi nedovoluje dát vyšší hodnocení je samotný závěr, kdy se jako vždy projevil autorčin rukopis v podobě kombinací těch nejméně pravděpodobných situací. Čtenář, potažmo divák, jen zírá, neboť se jednomu nechce věřit, že tohle se myslí vážně.

Na druhou stranu není nutné brát můj názor jako směrodatný, neboť prapodivné shody náhod autorce zazlívám dlouhodobě.
Možná jsem zaujatý.
Udělejte si vlastní názor!

12 25.03.2020

Vždy mě zarážela skutečnost, že ti nejlepší amatérští sportovci se rekrutují z lidí, jež mají/měli osobní problémy. Problémy v rodině, ve vztazích, problémy s návykovými látkami, se zákonem. A buďto si sáhli na dno a/i díky sportu se od něj odrazili, nebo se právě v určité chvíli rozhodli pro sport, tudíž se na dno naštěstí nedostali.

Dean Karnazes je dalším z příkladů velmi schopných a kariérně úspěšných lidí s vnitřními problémy, jímž pomohl sport. Podobný příběh jsem četl rovněž u Riche Rolla nebo Charlieho Engla. Zajímavé.

Knihu nejde než doporučit pro vcelku upřímnou zpověď (ukažte mi někoho, kdo se podělí o všechna tajemství!?) a nenudící styl psaní, byť musím přiznat, že některé podrobnosti kolem závodů mě nebavily.

9 24.03.2020

O jednu zámeckou cihlu slabší než Čtení o hradech, kde byl přece jenom větší důraz na historii. Čtení o zámcích a městech je na můj vkus víc postavené na lidových pověstech a pokusu přiblížit čtenáři doby dávno minulé z hlediska nálad a pocitů našich předků.

Netvrdím, že to vadí, avšak mně se víc zamlouval předchůdce.

12 23.03.2020

Výborná kniha pro ty, jež se zrovna neženou za rychlými svalovými objemy a tzv. staví dům od základů.

Řekl bych povinná četba pro všechny, kdo mají v úmyslu využívat Bosu nebo TRX systémy. Otevře vám to další okno do světa fitness a přivede na mnohé myšlenky, jak optimalizovat tréninkové sestavy.

12 09.02.2020