Peleus komentáře u knih

Kromě literárních kvalit mám na knihu hezké vzpomínky také proto, že jsem ji četl během dvoudenní návštěvy Říma. Ležíte si na posteli, čtete Nepravého Nera, přes otevřené okno k vám doléhá ruch města. Návštěva Kolosea, hromada sutin tvořících Forum Romanum, v ulicích proudy lidí. Večer jdete do náhodou objevené trattorie v zapadlé uličce, kam přes oběd chodí místní (ne do takové té přepinčené restaurace pro turisty) a před spaním si dáte ještě pár kapitol.

No, luxusní!

15 16.06.2016

Výstižné: "Dny míjely. Úspěch stoupal Bernardovi dráždivě do hlavy a dokonale jej smiřoval (jak to má dělat každý dobrý opojný prostředek) se světem, který se mu dříve zdál velmi neuspokojivý. Jakmile jej svět uznal za důležitého, byl řád věcí docela v pořádku. Ale i když jej úspěch naladil smířlivě, přece jen se nevzdal výsady tento svět kritizovat.

Neboť kritizování samo v něm zvyšovalo pocit vlastní důležitosti a velikosti. A také upřímně věřil,že jsou věci, které je třeba kritizovat. Před lidmi, kteří se teď kolem něho točili kvůli tomu -, stavěl Bernard na odiv svou nekonvenčnost. Zdvořile mu naslouchali. Ale za jeho zády potřásali hlavami. Zatím tu však byl -, a proto byli zdvořilí. A protože byli zdvořilí, cítil se Bernard skutečně jako obr a zároveň lehký a povznesený, lehčí než vzduch."
___________________________________________________________________________

A ještě jeden postřeh: "Vždycky je tu soma, aby utišila vaši zlost, aby vás smířila s nepřáteli, aby vás obdařila trpělivostí a shovívavostí. V minulosti se toho mohlo dosáhnout jen s vynaložením velikého úsilí a po letech tvrdé mravní výchovy. Teď spolknete dvě nebo tři půlgramové tabletky, a je to. Dnes může být každý ctnostný. Můžete nosit přinejmenším polovinu své mravnosti při sobě v lahvičce. Křesťanství bez slz - to je soma."

15 14.02.2016

Dosti krutá kniha, pokud si ovšem zamyslíte nad celkovým životem poddaných v oné době.

Doporučoval bych ji všem, kdo na otázku "Ve které historické době byste chtěli žít?" nadšeně volí středověk, nebo období renesance. Dámy měly krásné šaty, pánové buďto byli rytíři, nebo zámožní měšťané na bujarých pitkách se spoustou milenek, měšci zlata a po vystřízlivění následujícího dne by se vydávali objevovat a dobývat nějaký ten kontinent s vidinou dobrodružství a dalších finančních příjmů.

Nikoho nenapadají války, nemoci a prostá skutečnost, že by se tázaní vůbec nemuseli přenést do kůží vyšších společenských vrstev, jež ostatně také nebývaly uchráněny před nepřízní osudu.

P.S Pokud se tedy někdo zeptá mě, bez váhání odpovím, že chci žít teď! Díky ti, 20. a 21. stol., za vzdělávací systém, zubařskou péči, horkou vodu ve sprše, first a last minuty, za restaurace, u nichž je téměř 100% jistota, že jejich oběd do druhého dne přežijete a nepřeberné množství technických vychytávek, kterým s každou verzí a aktualizací rozumíte pořád méně a méně, a tak na ně můžete kdykoli a za jakékoli společenské příležitosti nadávat!

15 17.09.2015

Možná je autor dobrý v komunikaci s lidmi naživo, ale dát svým myšlenkám čtivou psanou podobu není jeho silnou stránkou.

Kniha působí trochu šroubovaně. Kdo se někdy pokoušel psát s vědomím toho, že ačkoli ví, o čem má psát, zároveň se na to necítí (nemám rád výraz "múza", raději používám "vhodná nálada"), poznal, že vzniká takové čisté, leč mechanické cosi, z čeho jeden po přečtení textu nepocítí osobní autorovo zaujetí a nezbude mu žádný trvalejší dojem.

Nicméně mnohé myšlenky zaujmou. "Dostat křečka", názorný příklad se slony a provázkem, dobrý pocit z nezištně vykonané věci (tzv. meaning), nebo rozdíl mezi joy a flow.

Musím ale zmínit i dvě věci, které se mi kromě stylu psaní moc nelíbily. První je používání anglických výrazů - proč neříkat místo flow třeba vlna?, proč se musí za každou cenu mastit zkr. SWOT? Chápu, že autor častokrát cituje zahraniční zdroje, ale zajímá mě důvod, proč se pro českého čtenáře tyto zkr. nepočeští. Anglicky se přece dají používat na mezinárodních přednáškách. Nicméně nejsem odborník, třeba to všechno má logické vysvětlení.

No a pak už jenom drobnost - nejsem zastáncem jakýchkoli tabulek a barevných puntíků. Jedná se o můj osobní pohled na věc, takže vlastně o žádnou výtku či nespokojenost ve skutečnosti nejde.

P.S. Doporučuji k seznámení se s obsahem. Některé myšlenky stojí za úvahu.

15 17.09.2015

Pomalejší rozjezd (putování lodí mě tolik nezaujalo). Nicméně od setkání s Obry až do konce jsem se od knihy nemohl odtrhnout a musel ji během večera dočíst. Musel! Děj totiž nabírá na obrátkách a vrší se nová odhalení spolu s nečekanými souvislostmi.

P.S. Pokud se dostanete přes třetinu, překvapivě dobré čtení!

15 09.09.2015

Líbila se mi kresba, avšak příběh je bohužel slabší.

Nepochopil jsem sukubu, která Geralta nejprve pošle do sklepa, pak se tváří, že nevěděla, co ho v něm potká. Nakonec se to logicky zahraje do "outu" s tím, že je přece taková lhářka. Cože??

Nedochcíplá chcípačka na kopci láká chlapa do skleněného domu už takovou dobu a on se tam nakonec dostane teprve s příchodem zaklínače. Cože??

Zaklínači je všechno alles klar, ale stále popíjí víno, štráduje si po baráku s klíčem od sukubky a celkem vzato nedělá absolutně nic. Zřejmě čeká na závěr komiksu, nic jiného než zabíjet čas alkoholem mu, chudákovi, nezbývá. Cože??

P.S. Při každém sexuálním styku je Geralt "ze zadu". Přímo si to říká o psychologický rozbor...zaklínače...nebo autora. :))

15 22.08.2015

Dobrá země mi byla "doporučena" aniž bych o to stál (doslova dána do ruky, nešlo odmítnout), tudíž na mé pomyslné stupnici od nuly do sta měla hned na začátku nula mínus. Nechával jsem ji dobře uležet (několik měsíců) a pouze náhodou, ve chvíli, kdy jsem se potřeboval dostat z přichcíplé nálady a nechtělo se mi vstávat k počítači, dostala šanci, neboť byla vzdálenostně nejblíž.

Jaké pak bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že se od knihy nemohu odtrhnout! Hltal jsem příběh o chudém čínském sedlákovi a jeho cestě stále výš po společenském žebříčku plnými doušky. Neuvěřitelně pohlcující vyprávění podané dosti věrohodně, se znalostí místních poměrů a mentality.

P.S. Další osobní ponaučení o tom, jak ošidné může být posuzování knihy dřív, než se udělá vlastní zkušenost.

15 20.08.2015

Když jsem to četl prvně (11-12 let, asi...), bál jsem se. Páni, jak jsem se bál! Když jsem to četl na gymplu, přišlo mi to jako klasické dílo tehdejší doby. Když jsem nedávno poslouchal rozhlasovou hru (pominu zpracování, bylo na výbornou), přišlo mi to jako vhodná zvuková kulisa.

P.S. Kouzelné dětství!, kdy jsme ještě nebyli tak otupělí množstvím zkušeností a možnostmi srovnání.

15 19.08.2015

Velmi tématicky přečteno ve vlaku do Prahy ještě v dobách mého dávného mládí (číst - gympl). Dobrá nálada po zbytek dne byla zaručena!
Není to typický zádumčivý ruský realismus. Jde o kratší, odlehčenější dílko. Stojí za hřích!
P.S. Zase tolik se toho, ani v dnešní době, nezměnilo...

15 19.08.2015

Uniká mi, proč je tu v kolonce Žánr uvedeno Horor.
Jedině pokud se tím myslí, že po velmi čtivém thrilleru následoval konec hodný amerických komedií pro teenagery, kdy vše zcela náhle dopadne nejen šťastně, ale po sundání převleků jednotlivých účastníků se ještě "zasmějeme".
Škoda naivního divadla v samotném závěru, jinak další zajímavý jednohubkový titul.

15 18.08.2015

Klasika klasik z hodin hudební výchovy, po které se bez uzardění sáhne i dnes, a to navzdory mnohem pohodlnějším a přístupnějším zdrojům na internetu.

14 17.05.2021

Konečně dobrá fantasy kniha!
Možná je to ovlivněno mou dlouhodobou abstinencí v daném žánru, ale u Písně krve jsem si opět vzpomněl, jaké to je být upřímně zvědavý na další příběhový vývoj. Ano, i tady mohu autorovi leccos vyčítat (např. jak snadno upouští od rozjednaného tématu, kdy se hrdina neuvěřitelně snadno spokojí s polovičatými odpověďmi, zatímco jindy jde po stopě se zarputilostí loveckého psa), ale nechci. Prostě nechci.
Dokonce ve mně kniha zanechala natolik příznivý dojem, že zcela vážně uvažuji nepokračovat s dalšími díly. Proč také? Závěr se klidně může vykládat jako finále životného příběhu Vélina al Sorny s tím, že je na čtenářově fantasii, jak by si přál, aby mu budoucnost přála, či nikoli.

P.S. Skutečně nevím, zda upřednostnit vlastní fantazii, nebo tu autorovu.

14 06.04.2021

Kuchařku od Ladislava Hrušky, tedy ne kuchaře, ale bývalého moderátora, bych sám od sebe nikdy nepořizoval. Nemám důvěru v bývalé herce, novináře, politiky a jiné gastronomické "hobíky", kteří se rozhodnou sdílet svoje postřehy a zkušenosti na tomto poli s veřejností.

Nicméně Čtenářská výzva 2021 vybízí k přečtení knihy z jednoho z žebříčků na Databázi do 15. místa v něm. Z těch dobrých jsem téměř všechno četl, nezbývalo než se podívat na opačný břeh řeky Styx. Hned na první příčce, jsem objevil dílo, jež obstálo v tak tvrdé konkurenci jako Deníky biomanželky, biomanžela, fejsbukové matky či Sexu ve městě. Uznejte, že nešlo odolat!

- Na druhou stranu odolat dokážu některým receptům. Můj oblíbený, jemuž říkám Vlad napichovač, se jmenuje Opilé kuře na plechovce. To jsem skutečně nepochopil.
- Některé hodně pobaví už názvem: Fitness guláš pro lenochy. "Lákavé". Guláš. K tomu fitness. A ještě pro lenochy. Navíc levně. Do toho chutně. Autor ví, jak na cílovou skupinu!
- Naproti tomu Dietní langoše smysl dávají. De facto jde o pečené placičky, které si pak upravíte dle chuti (česnek, kečup, sýr...). Problém však je, že už nejde o langoše, jak je známe a jak je leckdo má rád - nasáklé olejem, horké s kečupem a sýrem (moje vzpomínka ze střední).

A tak je to s celou knihou. Některé recepty nevzbuzují chuť je vůbec zkoušet. Některé jsou mišmaš kombinace. Jiné jsou akceptovatelné, ale nevím, zda atraktivní (Čarodějnické brambory - uděláme zářezy do omytého bramboru, do nich nandáme kolečka salámu apod., necháme v alobalu upéct v troubě. Proč jsou čarodějnické?).

Pročež knihu nehodnotím. Své příznivce si zřejmě najde. Vím jen, že k nim nepatřím, byť nebylo zcela bez zajímavosti zjistit, na čem všem se dá vydělávat.

Vzpomínám si na jednu z hodin angličtiny, v nichž jsme tuto knihu četli. Když zaznělo "moudro" "Love means never having to say you're sorry", profesorka (já vím, že rebelové mezi vámi říkali na tvrdo učitel/ka, neboť to de facto učitelé jsou - já však ne, ať mají radost) se pobouřeně ohradila, že je to nesmysl. Zůstali jsme v lavicích nechápavě hledět směrem ke katedře. Následně velmi procítěně a snad i poněkud hořce vysvětlila, že v lásce a vztahu se "Furt za něco omlouváte." Tohle že je pouhá beletrie, tak ať to nebereme vážně.

S odstupem času se pod to podepisuji.

P.S. Pokud je vám -náct, ale ještě jste nepřekročili 18-náct, doporučuji seznámit se s klasikou, ať se později máte proti čemu ohrazovat!

14 29.03.2020

Je smutnou skutečností, že nejhůře se píšou komentáře na ty nejlepší knihy.
Znáte to? Že ne? Šťastlivci!

U té špatné vypíchnete tady to, otřete se o tamto, zasmějete se tady tomu. Poklona, mrknutí, zamávání, tečka. Ale co, sakra, s dobrým, ba výborným dílem?

To, bohužel, vypadá: jako, no..., prostě..., paráda, skvělé, dokonalé, tradadada...přečtěte si to! Žádný koherentní člověk neuvěří jednoznačné a nekritické pochvale. Vzbuzuje údiv. Zavání neobjektivností. Nutí k relativizaci (dokonalé? - co je dokonalé?, skvělé? - pro koho skvělé?, apod.).

Těžké je to, přátelé, těžké. Občas jeden má chuť přímo diktátorsky přijít a říct: "Tak a dokud nesníš tu mrkev (pardon - nedočteš!), nevstaneš od stolu! Pak mi poděkuješ!" Jenže může snad?

I přesto: Návštěvník je parádní, skvělé, dokonalé dílo! A kdo nevěří, nechť si ho přečte, nebo poslechne!
Éric-Emmanuel Schmitt - Návštěvník (Mluvené slovo CZ): https://www.youtube.com/watch?v=tpdpOgndNQQ

14 22.09.2019

U autorových knih mám pokaždé tu jistotu, že osoba, na níž ukazuje nejvíc indicií, bude zaručeně bez viny.

Co mě ale tentokrát překvapilo, byla jistá, za mě, psychopatická osoba, která po nalezení mrtvého těla, do něj nasázela dalších tucet ran kudlou. Přičemž se následně v klidu sbalila a opustila místo činu nikým nepovšimnutá. Rovněž nejde "obdivně" nesmeknout před výborným zrakem našich předků, kteří na jakoukoli vzdálenost téměř za jakýchkoli světelných podmínek dokázali rozeznávat i ty nejmenší nuance ve výbavě svých spoluobčanů.

Pomyslným vrcholem díla je závěrečná scéna, kde je zapracován samotný král, jenž (jinak nesmírně mocný a v Evropě obávaný panovník) se chová jako prokurátorův asistent výrazně dobrodružné/nezodpovědné povahy a zcela nepochopitelně riskuje vlastní život!
________________________________________________________________________________________________
Na tomto místě slibuji všem autorovým sympatizantům, že si od jeho tvorby dám dlouhou pauzu, a tak nebudu snižovat jinak poměrně vysoká hodnocení knih Vlastimila Vondrušky.

14 08.08.2019

Zatím poslední kniha jihočeského rodáka Ladislava Zibury má pro mě lehkou pachuť zklamání.

40 dní pěšky do Jeruzaléma byla prvotinou, něčím nevídaným a novým. Přiznám se, že se mi líbila s jednou velkou výhradou, a to přílišným rozpitváváním tureckého úseku putování. Chvílemi jsem se začínal nudit, což nemusí být chybou knihy, ale pouze a jenom mé vlastní netrpělivosti.

S velkou dávkou zvědavosti jsem tudíž přistupoval k Pěšky mezi buddhisty a komunisty. A s dobrým pocitem mohu konstatovat, že se jedná o záležitost, kterou rád doporučím k přečtení! Autor konečně objevil vhodný poměr mezi podrobnými popisy, vlastními úvahami a k tomu navíc vyladil čtivost, tudíž události se poměrně svižně střídaly a stránka plynule střídala stránku.

Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii bohužel není úspěšným pokračováním v řemeslné kvalitě zpracování. Jako by se autor vrátil na začátek, ještě před turecko-izraelské dobrodružství, a náhle se rozhodl pro psaní deníčku ve stylu středoškoláka, jehož na výletě do exotické země uchvacuje snad kromě přírodních scenérií jenom množství a kvalita místního alkoholu, kterému dobrovolně a rád čelí. Z knihy mě zaujal úsek věnovaný poměrně neznámé problematice Náhorního Karabachu, jinak jak gruzínská, tak arménská část mi dosti splývají.

I přesto se jedná o zajímavý pohled na docela, i když ne příliš, vzdálené země. Je dost možné, že se jedná pouze o můj dojem bez obecné platnosti, avšak po přečtení knihy jsem se přistihl, že do těchto zemí bych se nikdy podívat nechtěl. Což je zajímavé, neboť u států zmiňovaných v předchozích knihách (včetně chudého Nepálu) jsem takový pocit neměl. "Obávám" se tedy, že coby kulturního ambassadora ani Gruzie, ani Arménie Ladislava Ziburu chtít nebudou.

14 01.07.2019

Mám silně vtíravý dojem, že autor kdysi sledoval seriál Tudorovci. Díky němu dostal jednoduchý, leč právě v oné jednoduchosti geniální, nápad! Co takhle dopřát plebsu kromě chleba a her, o něž se postará stát, duchovní potravu v podobě vyprávění z atraktivního období českého středověku!

Aby se však nejednalo jen o nezajímavé věci jako zvůle šlechty, mor a války, dostane tvrdě pracující za vydělanou korunu pohádku o šikovném vyšetřovateli a jeho dvou pomocnících, kteří středověkým zločinem projíždějí jako nůž zteplalým máslem, přičemž nesmí chybět za každého počasí, denní doby a příležitosti hrátek chtivé mladé sklepnice nebo škádlivé nevěstky, stejně tak jako boky pohupující juvenilní šlechtičny.

Jak se řeklo, tak se udělalo. Tudíž na stránkách knihy sledujeme kombinaci patriotismu (co řekne český král, to také platí), mírného ateismu (církev je prezentována jako sbor pletichářských byrokratů) a naprostého amatérismu (na straně zločinců).

Jsem poněkud na rozpacích, jak se na Znamení Jidáš dívat. Coby detektivka je na úrovni dobrodružné literatury pro mládež ve stylu Kterak Čingačgúk ztratil svůj tomahavk nebo Zrada lovce mamutů. Jako historická próza rovněž pokulhává, Alexander Dumas to tedy není. Každopádně jako zabiják času, když toho máte po krk v práci či ve škole a chcete jen tak sedět a plivat pecky z višní na sousedovu zahradu, jde o dobrého společníka.

P.S. Autor by měl zapracovat na vlastním sexuálním životě.

14 23.06.2019

Jeden musí obdivovat lidi, kteří pracovali v takto ztížených podmínkách a neustálém psychickém vypětí. Žádné soukromí, hnusné jídlo z plechovek, výrazně kompromisní hygiena, zima plus nebezpečí exploze převáženého materiálu.

A ve vzduchu přítomný pocit obavy, jestli s další vlnou nepřiplouvá smrt.

Je až nefér, jak jsou někteří vojáci obdivováni a za svoje zásluhy dekorováni, zatímco jiní upadnou do hlubin zapomnění nikým nepovšimnutí, neboť "pouze" dělali svou práci... a přežili.

Jenomže život prostě není fér.

14 16.08.2018

O něco uvěřitelnější a sympatičtější hrdina, než plejáda mutantů z Marvela, z nichž většina řeší osobní psychické problémy barevnými oblečky a s tím spojeným dvojím životem.

14 01.03.2018