-Pečivo- komentáře u knih

V dobách, kdy do sebe autorka 50ti odstínů šedi cpala dorty, vyrukovala Elfride Jelinek s příběhem pančelky, která je už na cestě ke stáří (36) a zachce se ji švihandy od svýho šviháckýho žáka (26).

Paní Jelinek umí psát. Ja teda taky umím psat, ale ona trochu lip - příběh pianistky Eriky, která je trýzněna svoji seschlou matkou, se kterou sdílí veškerý volný čas i lože, a jejího žáka Franze, mladého Brada Pitta, který chce do Eriky, je velmi zajímavý. Dokonce jsem si vzpomněl na píseň, kterou o Franzovo snažení napsal Yoyo Band: “Jedeme do Eriky, jedeme do Zimbabwe..”

Jelikož mám teď poetickou náladu, tak budu pokračovat ve verších: Erika totiž pá:

“Franto, zastrč svůj masový kyj
A radši mne nohou do hlavy bij.”

Ale Franz je zpočátku zmaten:

“Eriko, odhal mi svou jeskyňu,
Šoupnu ti ho tam jak malinu!”

Erika se však nechce podvolit:

“Franto, jestli se mnou chceš vrzačit,
Budeš mne muset trochu zmrzačit.”

No a Franta pá, tak jo a už to jede. Ke konci to jede hodně z kopce, ale jelikož sem si držel klobouk, tak za mne 9/10.

4 24.09.2018

Venku čtyřicet, pere mi to v poledne na pleš a v pomatení smyslů sem si po šesti pivech k obědu koupil tuto elektrickou knihu. Rád experimentuji, o tom žádná. Ještě teď mám v živě paměti jak sem zapil pomeranč mlíkem!

Rozmarné léto je prej česká klasika. Podobná klasika jako kuřecí s broskví, celkem dobrý - ale jen z dálky. Vančura staví na poetice jazyka, děj nechává stranou - tři postarší pánové v lázeňském městě, jehož chod naruší příjezd kouzelníka s asistentkou. Pak odjedou a je konec. Čímž se vracím k alegorii zapitého pomeranče mlíkem - nejdřív klid, pak sem měl sračku a pak zase dobrý.

Takže vlastně o ničem. 4/10, protože sem dlouho nedal 4. Film sem neviděl, ale viděl jsem spousu jiných filmů.

4 13.08.2018

Dovolenkový maraton pokračuje - další na řadě je pan Palán! Ne však můj svědek, ale jinej pan Palán! Zmatení level kuře s batohem. Jak je todle možný? No jednoduše. Pečivo je taky vícero - třeba já a pak rohlík.

Aleš Palán napsal knížku podle mýho gusta - mám moc rád příběhy z 50. let o tom jak lidi na vesnicích byli na sebe svině, ne že by teď byli lidi menší svině, ale dřív se mohly pořádně odkopávat. My bejt tehdá normálně náckové, tak to dotahnem daleko!

Vykořisťování hospodářů, začátky družstev, zastrašování a nakonec vražda, vedoucí k represím a nárůstu svinskovosti u některých jedinců - absence viny a hledání spravedlností. O tom všem píše falešnej Palijo ve třech rovinách - z roku 1952 (vražda), 1958 (soud) a 2014/15 (hledání spravedlností). Protože tam není ani Arnold Schwarzenegger ani Stallone, tak pomsta není zdaleka tak sladká jako já když se opaluju.

Velmi se mi líbily příběhy z 60. Let, součastnost trochu pokulhává. Jako já za chvíli, tradičně totiž píšu recošku na míse a už mi z toho vysedávání mravenčí nohy.

8/10. Táhněte komouši! Víc takových knih!

4 12.08.2018

Já věděl, že Události v klášteře svatého anděla byla podlá past od Urbana! Namlsán tímto brakem jsem v záchvatu pomatení na internetech omylem místo na teen threesome by the pool klikl na tuhle knížku na kosmasu a už to se mnou šlo z kopce!

Nevím kdy jsem naposledy četl knihu, která právě běží v kinech, ale doufám, že už se to nebude opakovat. Knihy totiž neuměj běhat! A v kině se navíc běhat ani nesmí!

Ale abych byl trochu real - bohatej hastrman se v 19. století zamiluje do buchtičky. Ta ho moc nechce, což mu nevadí, protože on ji ho tam i tak šoupne, když se zrovna nekouká. Z toho je pak ve vesnici drámo a vodní frája z toho nakonec vybruslí tak, že se čtenář ocitne o 200 let později, kdy je vodník zmagořelej ekomentál, kterej vraždí, aby zabránil ničení krajiny. No. A nakonec to je celý ještě horší protože se oba příběhy spojí, když vytáhne starou z mrazáku. Spoiler alert.

První díl je 19. století a snaha o pohanskorurální nezvalovinu a druhej díl je zelený román, ze kteryho si asi má čtenář vzít ponaučení aby neničil planetu! Rudu Pivrnce jsem bohužel hledal marně.

3/10

4 29.04.2018

Co jsem teda doteď nevěděl, je, že si turisti nechávají od panských prostitutů cákat na obličej. To jsem vskutku netušil a teď to vím. Spolu s tím vím spoustu dalších podobně důležitých věcí, o které se se mnou autor podělil aniž bych je chtěl vědět.

Kniha je totiž o těžkém chlebu prostitek a prostitutů někde v jižní nebo střední Americe. Když jsem bejval tlustej, tak jsem byl taky težkej chleba, ale pak jsem zhubnul a už nejsem težkej chleba. Prostitut jsem ale nikdy nebyl. Já za to vlastně dostal tak maximálně snídani. Ale to jen taková vsuvka.

Tady je myšlenej těžkej chleba jako například chudoba, nadržený německý turisti, špína, syfl a ostatní věci, který máme u německých hranic taky. Del Amo se to snaží podat šokujícím způsobem, takže nemocnej a nezletilej prostitut s čepicí od výkalů někde mezi popelnicema v turistově zadku, je normální úkaz. Problém ale je, že se autor snaží šokovat tak moc, až je to ke konci směšný. Něco jako Václav Upír Krejčí nebo Jana Uriel Kratochvílová.

Líbilo se mi slovní spojení, že se zákazník těší na její vyuzený pokojík, než mi došlo, že tím del Amo opravdu myslí opravdu pokoj a ne to co myslím já. Škoda. Ale ne škoda favorit, na to to bylo celý moc pitomý. 3/10 hlavně díky tomu, že to mělo 100 stran a krátký kapitoly.

4 24.01.2018

Velmi zrádná kniha. Když jsem ji bral do ruky, chválil sem si její útlou útlost a pal jsem si, jak jsem dobře pořídil, a že tohle zfouknu do týdne. Jenže co čert nechtěl, mělo tohle vydání sice jen 340 stran, ale přibližně 8000 slov na stranu.

V roce 1920 obdržel Hamsun za tenhle román Nobelovu cenu a já po přečtení mohu potvrdit kvalitu a on si tak tu cenu může nechat. Všichni si tak můžou oddchynout. Na internetech jsem taky zjistil, že to byla oblíbená kniha Pepy Goebbelse a to, že stařík Hamsun napsal nekrolog Hitlerovi, ví na internetu taky každej.

Rurální román ale nenese náznaky žádný ideologie, potažmo něčeho, co by mohlo čtenáře navést na to, že Hamsun fandil těmdle hovadům. Sparťana taky člověk ale nepozná na první pohled, že jo.

Hlavní postava Isak se jednoho dne sebere a jde do nejhlubší norský pustiny, kde mezi močálama, skálama a lesama vybuduje vlastníma rukama postupně statek větší než Čapí hnízdo. A o tom je více méně celá kniha. Samozřejmě za nim přijde buchtička, maj děti, děti vyrostou, přijdou další odvážlivci a budujou podobný sídla a tak dále pana krále. Hamsun popisuje krásu přírody, sílu lidské vůle a pokorou a chladnost severského člověka. A je to překvapivě bez patosu.

Kdyby to bylo u oceánu mohl by se Jacobsen z fleku jmenovat Hamsun, ale jelikož to je v lesích, tak se oba autoři jmenují tak jak se jmenují. Já dávám 8/10.

4 19.10.2017

Francek zůstal při manévrech pod tankem, Bohuš skočil v Ostravě z nového křivého okna, protože prohrál v kartách, Láďa je v Indii, pod Vinckem chytla od cigarety matrace a on se udusil. Takhle popisuje Vaculík v Sekyře svoje kamarády z mládí a já tak musim dát rovnou hvězdičku navíc, protože takhle přesně zněj Paliho historky o kamarádech z Hostima.

Vaculíkova Sekyra je autobiografickej příběh komunistický rodiny ze Slovenska. Otec byl po válce nějakou dobu v Iránu a jeho děti s mámou čekali doma. Když se otec vrátí stane se předsedou JZD a mladej socialistickej intelektuál Vaculík, vystudovanej novinář z Prahy, líčí jak je celej ten kolektivistickej konstrukt pošahanej. Chápu, že v roce 1966 to byl podobnej literární dynamit jako moc velký prsa v moc malý podprsence.

Hodně se mi líbilo slovenské přísloví "Dal vzal, kočce řiť olízal”. Celkem 7/10, protože zjišťuju, že s přibývajícím věkem mám slabost pro českou literaturu s touto tématikou. A taky pro láhev dobrého bebénu.

4 14.03.2017

Málokdy jsem se těšil na pokračování víc než po dočtení prvního dílu Knausgårdova (hustý, právě jsem zjistil jak se píše to kolečko nad a!) a protože žijeme v době internetů a v Německu, tak jsem nemusel čekat, až se druhý díl přeloží do češtiny.

Druhej díl má co se gramáže týče, stejnou váhu jako díl první - 760 stran je velmi nepraktická kniha do tašky přes rameno. Německá vydání neobsahují originální tituly Můj boj #1-6, protože Hitler nezkurvil pro budoucí generace Němců jen křestní jméno Adolf, ale i knižní titul Můj boj, a názvy knih tak jsou - Umírat (díl první), Milovat (díl druhý), Hrát (díl třetí) a tak dále pana krále. Jelikož druhý díl má tučným růžovým fontem MILOVAT přes stříbrný přebal, tak jsem vypadal ve vlaku jako slušná bukvice. Ale což, holku mám.

V Milovat zachycuje Knausgård svůj vztah ke svojí manželce Lindě a věnuje se příběhu jejich seznámení a spolužití. Prvních 300 stran mě uvádělo do rozpaků, protože to je literatura, která by se z fleku líbila i mojí babičce. Romantika jak líbačka v dešti - spoiler alert - takhle opravdu popisuje svůj první polibek se svojí manželkou. Esmeralda a José Armando. Tady moje iritace nejspíš dosáhla maxima.

Poté co Lindu políbil, ji i nabouchal a narodila se jim první dcera. Poté ještě další a pak syn. Momentálně má 4 děti, tak očekávám, že v dalších čtyřech dílech bude vyprávět i o porodu svého čtvrtého dítěte. Oproti prvnímu dílu nepopisuje absoultně žádnou vyhrocenou životní situaci a i přesto člověk nemůže přestat číst. Když došlo k popisu porodu, tak jsem se obával nejhoršího, ale Knausgård se drží celkem zkrátka.

Knausgård řeší svů vztah k manželce, který občas jebe, k dětem, který bezmezně miluje, ke svým pár přátelům, se kterýma diskutuje o všem možným, k literatuře, která pro něj znamená všechno a já stále čekal, že zase někdo začne lejt, nebo že se stane něco zásadního. Nic. Nic, nic, nic. I tak je to čtivý jak pražený mandle. Knausgård nevynechává jediný téma, popisuje všechno co mu přijde na mysl a tenhle literární voyeurismus je velmi zvláštní věc, čtenář je část něčeho tak intimního, že se najednou Knausgård stává velmi blízkou osobou. Já mu říkam Karl Ove.

Celkově je mi ten člověk velmi sympatickej, například v situaci, kdy popisuje svoje dilema jestli v restauraci vrátit polivku do kuchyně, protože chutná jak boty. Rozhodne se to udělat, ale kuchař mu řekne že je to v pohodě, tak se začervená a radši opustí restaurační zařízení. Lol. Nebo když jde se svojí těhotnou manželkou k někomu na partijošku domu a ona se zabouchne v koupelně - místo aby sám vylomil před přihlížejícími dveře, tak radši dojde pro boxera, který je taky na party a poprosího aby to udělal, načež má ze sebe mindrák, že je k ničemu.

Občas má ale i záseky, když například dá plakát Beatles do nově vznikajícího dětského pokoje, nebo je tak šťastnej, že poslouchá Manu Chao. To se samozřejmě normálně nedělá a já si jdu objednat další díl, abych se dověděl, jestli dostal rozum. 8/10, protože první díl nepřekonal. Ale vzhledem k tomu, že Coelho stále píše knížky, tak tohle je vlastně 10/10.

4 15.02.2017

Henryho Millera bych nechtěl mít za kamaráda. Určitě by se mi totiž snažil vojet holku a tomu moc nefandím. Ale tomu, že vojižděl jinejm chlapům skoro před sto lety holky, fandím dost. O tom je totiž Obratník kozoroha.

V roce 2013, kdy jsem čet Obratnik raka, jsem byl ještě mladej a měl vlasy a tudíž nepsal vysoce inteligentní recenze na knížky a tak vůbec netuším o čem to bylo. Ale dal sem tomu 4*. Tenhle Obratník hodnotím obdobně. Je to Millerova prasácká zpověď - o jeho vyrůstání v New Yorku, o jeho rodině, o práci, ale hlavně o prncasení. To je panečku sloveso!

Henry hodně a často kombajnoval ženy. V knize si například stěžuje, že byl nadějný klavírista, ale nikam to nedotáhl, protože "as soon as I was able to play a song the cunts were around me like flies".

Nejen epizoda s chlupatou učitelkou na klavír mi opět ve vlaku dávala zabrat a knihy způsobující erekce mají u mého penisu vždy dveře otevřené. Jelikož je můj penis můj velkej kámoš, tak i já byl spokojen a hodnotim knihu i přes nudné pasáže kladně. A to jsem dlouho nebyl na Kladně.

4 10.02.2017

Příběh se odehrává v období kuřby v Bílém domě. Hlavní postavou je děkan univerzity v Bostonu, kterej je vyhozenej za to, že označil dva studenty, který mu nechodili na přednášky, za banány (jakože ovoce). Co čert nechtěl, ty dva studenti byli černoši a zǎzalovali ho a děkan tak doděkal. Na svoji obhajobu poprosí nějakýho pisálka, aby o něm napsal pravdu, tudíž, že má rád banány a že to tak nemyslel. A že je sám banán. Ale bílej. Bacha spoiler.

Mezitim začne děkan štelovat místní údržbářku, která vypadá jak Geislerová a má ráda anál a nikdy nejela tankem. Tahle Geislerová neumí číst a je o 40 let mladší než děda děkan. V průběhu týdle nekonečný knihy se dovídáme, že i ona má tajemství - hrozný tajemství!!

Toť vše. Nejhorší na týhle jinak obstojný knize je Rothův sloh. Používá nesmyslně odborný termíny, aby dokázal, že má doma slovník a celej ho umí. Jeho sloh bych popsal tak, že jestli podobným stylem něco vypraví u oběda, tak doufám, že se nikdy nepotkáme u oběda. To make a long story short - 4/5.

4 30.01.2017

V Oranu žije spousta lidí. Dalo by se říct, že i spokojeně. Než z ničeho nic začnou chcípat krysy. Pak začnou chcípat i lidi a Orán se stane obrovskou karanténou. Chvilkama mi připadalo, že Camus vynalezl stroj času a vodjel si přečíst Saramagovo (čti Sarmážovo, protože Camus je Francouz) Slepotu. Nicméně je jasný jak facoš, že mor vlastně symbolizuje válku a slepota to, že člověk vidí hovno.

Ústřední postava je vypravěč / doktor - to je vlastně spoiler, protože to se čtenář doví až na konci - kterej funguje jako kronikář všech událostí. Mor je obsahově pojatej jako antický drama, který má intro, tři věci uprostřed a ejakulantus (řecky vyvrcholení).

Když jsem tohle na internetu prokouk, bylo celkem jasný, co se kdy bude dít. Nicméně i tak si Camus doved udržet po celou dobu moji pozornost, což by mu mohly kolikrát holky z pornhubu závidět. Všudypřítomnej mor se stane každodenní součástí a hlavní příběh se tak odvíjí okolo party lidí, který dělaj věci. Moc se mi líbil konflikt doktora s farářem, kterej mor popisuje jako boží vůli a nutí obyvatelstvo aby se semklo a konalo dobro. O pár stránek dál má farář mor - LOL. Camus byl frajer.

Mor netrvá ani rok a zase bez většího přičinění lidí odejde a skoro všechno se vrátí do normálu. Brány města se otevřou a všichni si myslí, že je vyhráno. Jen doktor ví, že mor jen usnul a číhá na další příležitost. Ta nastává pokaždý, když si dám kvasnicový pivo a hrachovku.

4 30.01.2017

Tři příběhy jednoho osamocenýho padesátníka se četly dobře. Pán je sympatickej, protože má posranej život, má syna, živí se psaním, je sám a leje. Obzvlášť prostřední příběh, kde popisuje poslední chvíle se svým otcem v nemocnici, kde pan táta umírá, je skvělej.

Následná cesta hlavního hrdiny se dvěma joudama lodí na východ k moři už tak zábavná neni - občas světlé výjimky v podobě sms diskuze s jeho buchtičkou v Praze, která u něj mermomocí chce přespat.

Hakl píše pěkně, akorát mě to moc nebaví. Ale je to krátký, takže to zas tak hrozný nejni a než začne nudit, tak je konec.

4 29.01.2017

To že je Topol bizar jsem si už zvyk. Žádný uvozovky, co odstavec to skok k jiný části příběhu, postav jak v Marquezovi, atd. Ale tohle byl zatím ten největší bizar - i když na jeho obranu je třeba říct, že tam bylo spoustu tanků. Který dokonce i střílely.

Ondrovi je mezi 10-18: to se pozná podle toho, že si v knize poprvé šoupne. Jeho mladší brácha je mladší než on. Toto jsem vydedukoval úplně sám.

Ondrův otec je vědec a komunisti ho moc nemaj rádi. Proto když v roce 1968 přijedou tanky draftovat Jaromíra Jágra, začne Ondry otec utíkat z Prahy. Sebou bere svý dva syny, který pošle autobusem do svý rodný vesnice na sever Čech. Sám s nima nejede. A co přesně dělá taky nevim.

Pražáci se tak ocitnou na vesnici u svýho strejdy. Toto mi bylo velmi blízké, protože sem taky Pražák a máme chalupu na vesnici. A mám dva strejdy. Bohužel ani jeden nebydlí na vesnici. Jelikož sebou hoši nemaj gameboye, tak se nestanou vedoucíma party, ale jen tam přicmrndávaj. I tak se Ondrovi podaří cmrdnout hospodskýho dceru Zuzu. Vzhledem k absenci prezervatitivu má toto konání předvídatelné následky.

Brzo se místní komunisti dopídí, že jsou tam vědcovo děti a začnou je hledat. Aby se dostali k vědcovi.

Nesmím opomenout jejich matku, které je věnováno několik desítek stran, kde je popisováno, jak masivně leje a kde všude si doma schovává chlast a jak se s tím kluci snaží vypořádat.

Zpátky do vesnice - cestou na Prahu vystřelí tank do hospody a vesnice začne zdrhat. A kluci taky. Hotovo smyčec.

Co tím chtěl Topol říct netuším, ale čte se to povětšinou pěkně i když mi to přijde jako jeho zatim nejslabší próza.

4 29.01.2017

Sbírky příběhů "obyčejných" lidí posbíraný formou monologu s autorkou, bez zásadního historickýho a moralizujícího komentáře. Čtenáři to pomůže pochopit, proč je v Rusku situace taková jaká je, rozuměj, proč se tam děje co se děje a co je rudej člověk. Jelikož je autorka disidentka, tak je jasný, že se nejedná o poctu Sovětskýmu svazu a novodobý historii Ruska.

Rozhovory jsou časově velmi obsáhlé a komentují zkušenosti se Stalinem, příběh o katovi z Gulagu, pád komunismu, zbohatlíky, vesničany, masakry v Čečně až po současné Bělorusko. Zmínka o moji služební cestě na Ukrajinu, kdy mi vodka znemožnila nástup do letadla, protože jsem zaspal o 4 hodiny, se bohužel do užšího výběru nevešla.

4 29.01.2017

Největší utopie jakou kdy Čapek napsal. Kam se hrabe R.U.R., Bílá nemoc a ostatní - Italské listy pojednávají o cestách Čapka po Itálii. Pocud v pořádku. Celý to však má jednu malou chybičku. V textu se ani jednou nevyskytujou špagety.

Nalejme si čistého vína. To je stejný jako psát třista stránkovou esej o Halině Pawlowský a nepoužít slovo chubby. Čiré šílenství, bláznovství a absolutní ignorace. Další cestopisy ani číst nebudu. Pochybuju, že ve Španělských listech bude cerveza, rock'n'roll, corrida Español
nandej mi to señorito por favor. Rád se ušetřím tohoto zklamání. 4/10

4 29.01.2017

Na ženách mám radši zadky, ale kozáci jsou taky úžasná věc. Gogol proto věnoval kozákům celou knihu. Taras Bulba je příběh starýho kozáka Tarase, jeho dvou synů a jejich tažení na Polsko v sedmnáctým stoletím.

Stejně jako Jarda Jágr je Taras Bulba pravoslavného vyznání. To znamená, že je pravák a slavnej a víra je pro něj důvod dát někomu solidně na kasu. A protože je stejně jak Jarda velkej jak barák, tak dávání na kasu patří k jeho hlavním koníčkům. Krom jízdy na koni po Ukrajině. Gogol popisuje ukrajinský stepi tak, že sem při obracení stránek úplně cejtil jak mě šimrá dlouhá tráva.

Příběh zahrnuje i lásku, která skončí po Bulbovsku bez nějakých serepetiček. To napsal Gogol hezky, i osud druhýho syna. Za to minimálně jedna hvězda navíc. Celkem za 8/10.

4 29.01.2017

V dobách, kdy ještě neexistovala elektronická evidence tržeb, musel ruskej stát na daně a buzeraci jinak. Velkostatkáři tak platili daně podle počtu nevolníků. Pocuď dobrý. Z revizních seznamů nevolníků stát ale neuměl vyškrtávat mrtvý a daň se tak platila i na mrtvý. V právnický hantýrce se tomu říká lex Babiš.

Krom toho ale počet nevolníků měl vliv i na státní půjčky - čím víc lidi, tím víc mohl člověk zastavit a tím víc peněz si půjčit. Toliko makroekonomická exkurze do duše ruského fiskusu počátku 19. století. Toliko Fiskus by bylo mimochodem skvěle jméno.

No a na pozadí tohohle se hlavní hrdina, obtloustlý vychcánek Čičikov, snaží skupovat mrtvé duše a objíždí za tímto účelem Rusko. Kdyby se už tehdá konalo mistrovství světa ve zmrdství, tak Čičikov má minimálně na bednu.

Celý to má 430 stran a obsahuje kritiku Ruska daného období a satiru společnosti a co já vím coc ještě. Sice se to docela pěkně čte, ale kdybych mohl vrátit čas a rozhodoval se jestli si knihu přečíst, nebo ji podložit stůl, volim stůl. A taky bych si nedal k obědu dneska tu sekanou, ale radši těstoviny.

Dcera Čičičata. Lol. I tak ale platí: jeden lol sobotu nedělá a proto jen 5/10.

4 29.01.2017

Jelikož Jezero bylo za 10/10, tak jsem teď odsouzen přečíst si všechno od Bellový. Stejné prokletí mě postihlo už před 15ti lety s prvním panákem Jägermeistera, ale jsem si jist, že moje nový břemeno bude finančně výhodnější a nebudu po něm tolikrát zvracet a jezdit taxíkem za tramvají.

Celý den se nic nestane je příběh ještě stále sjízdný čtyřicetiletý matky a její už sjízdný šestnáctiletý dcery. Matka se jmenuje Marta a pracuje jako recepčí v hotelu. Krom toho ji před pěti lety zdrhnul mandža. Takže je na tom podobně jako Bayern Mnichov, kterýmu Mandža utek do Madridu.

Marta se ale nevzdává a stále doufá. Marta žije se svojí dcerou. Ta se jmenuje Lola a Bellová z ní udělala tak sečtělou intelektuálku, že je sympatická jak Sparta. Marta to nemá jednoduchý. Upřímě si nedokážu představit ten proces hledání si partnera po třicítce - představa toho, že několik měsíců člověk musí být při každé příležitosti okouzlící a zábavný, aniž by si směl prdnout, je snad ještě vetší noční můra než fandit Spartě.

Jsem rád, že se z týhle Sparty Bianca Bellová vypsala a vytvořila Jezero, tohle mě totiž moc nebavilo. Epilog to navíc úplně zazdil. Tímto zazdívám tuhle recenzi a dávám 5/10. Taktéž si tleskám, že jsem ani jednou nepoužil dementní rým Marta - Sparta.

4 29.01.2017

Laurent Binet dostal za toto dílo v roce 2010 Goncourtovu cenu za nejlepší románovou prvotinu. To znamená, že v roce 2010 schvátil románové prvotiny ve Francii mor a asi toho moc nevyšlo, protože todle je peklo. "Nechci psát učebnici dějepisu. Proto se mi do prokázaných faktů mísí moje představy. Prostě to tak je.” Největším hrdinským činem české novodobé historie si omývá svou literární prdel. Laurent Binet, francouzský literární bidet.

Největším hrdinským momentem české historie není moje narození, ani Nagano, ani to, že to nad klenotama Zeman nakonec ustál, ale atentát na Heydricha. O operaci Anthrodpoid bylo napsáno bambilion stránek, natočeno nespočet filmů s Geislerovou, ale stále téma přitahuje další a další autory. A právem. Příběh je to totiž geniální - seskok k Plzni místo k Praze, zaseknutej samopal, Lidice, skovka v kryptě v kostele, 7 parašutrů proti 700 ssákům, nakonec sebevražda, smrt kolaborantů a další ssvinstva.

Bidetovým problémem tak není příběh, ale jeho vměšování se do něj. Přemítá jak asi přesně zněly rozhovory a jak přesně co kdo řekl. A celý je to příšerně otravný. Příšerně. Když třeba popisuje moment, kdy se blíží k sepsání atentátu, píše: "Už se to blíží. Cítím to. Musím se do Prahy vrátit. Až se to stane, musím být tam. Musím to napsat tam.” A já bleju. Bidet je informovanej dostatečně, ví o všech všechno, miluje Čechy, Slovensko a některý informace, který předává jsou celkem zajímavý. Jako například informace, že si Heydrich otevřel v Berlíně bordel. Prassák jeden!

Kniha vznikala souběžně s Littellovýma Laskavýma bohyněma a Binet tuto knihu v románu tematizuje, protože cíle knihy jsou si prej docela blízké. Román s despektem označuje za Houellebecqa v nacistickém převleku. A já označuju Bineta za kokota. Nejen za větu "Těch pět právě na úzkém konci narativního trychtýře tohoto příběhu zahlédlo světlo.” dávám 5/10, protože prostě míň dát Anthropoidu nejde. Jarda Jágr taky nemůže nikdy za nic dostat míň než 5.

4 29.01.2017

2666 napsal a zfinalizoval Bolaño těsně před tím, než zaklepal bačkorama. Já jsem si nedávno v rámci energetické krize bačkory taky pořídil a klepu s nima pořád a vůbec nechápu kde se tohle rčení vzalo, i s rostoucím věkem jsem čilej jak rybička. Ale smykem opět zpět k tomu proč jsme se tu všichni tak pěkně sešli.

2666 je 5 knih, který na sebe tématicky navazujou a celý to má asi 850 stran a vůbec už netuším o čem třeba byla taková třetí kniha. Ale vím, že jsem si kolikrát říkal, že se mi nějaký věty a myšlenky velmi líbí a že bych si je měl podtrhnout! Bohužel jsem klasicky neměl tužku, takže se naši potomci opět nedoví co to bylo.

Tahle kniha má všechno: milostné drámo, mexický box, kadění v kostelech, nácky, sériový vraždy, literární kritiky na vozíčku i bez vozíčku nikdo nesmí stát! Afroameričanský novináře a tak dále pana krále. Je to opravdu obsáhlé dílo, jen co je pravda.

Knihu hodnotím pozitivně, dejme tomu 8/10. Tak veselý Velikonoce.

3 03.01.2023