Pebra komentáře u knih
Říha měl cit pro děti velké i malé, klobouk dolů. Tuhle knihu jsem viděla v dětství na poličce u mé starší sestry a odrazoval mě název, jelikož jsem myslela, že jde o literaturu faktu :). Až dnes jsem si ji jako trofej přinesla z knihobudky a s nostalgií přečetla. Kniha je plná zajímavých symbolů psaných mezi řádky.
Až tady jsem si přečetla, v jaké období žil autor, a proto není kritika na místě :). Trochu červená knihovna.
Tradiční představení autora fascinovalo a vypráví o všech zúčastněných s úctou, poctivě a se všemi detaily. Koho umírání býků, koní a lidí při španělské koridě děsí, ať knihu vynechá.
Sice mě po letech překvapila ta nevraživost vůči Pražákům, ale v dětství mě to nezarazilo vůbec, a to jsem z Prahy. Takže je to asi správně :).
Báječně popsané pochody myšlenek nejen dospívajících Američanů před sto lety. Kouzelná svobodná doba, kdy se hrál jazz, ragtime a kluci i holky chtěli být elegantní, zdvořilí a vzdělaní. Docela peklo, když si při čtení uvědomíte, co se tou dobou odehrávalo na druhé straně planety po vítězství velké říjnové revoluce.
Po přečtení už je mi jasné mámino rčení směrem k tátovi: Ty se tváříš jak starej Bezoušek, když přijel do Prahy. :).
Moudrost indiánů jednoduše popisovaná ústy malého kluka. Nadčasové dílo.
Vždy mě fascinuje, jak se bohaté manželky hroutí, přičemž mají služku. :)
Ach, přiznávám, že jsem to četla kvůli zvědavosti, kdyže tam zazní hymna! Panenko skákavá, já si to spletla s Fidlovačkou! :)
Četla jsem ji opakovaně a už někdy ve dvanácti jsem se rozhodla, že také musím sepsat testament!
Moudrý malý princ sděluje myšlenky, co se honily Exupérymu hlavou, když s letadlem ztroskotal na poušti. Obdivuhodné.
Nádhera. A znovu se mi potvrzuje, že chudé dětství formuje lidi k dobrému.
Všem těm dětem jsem záviděla báječnou pohodu, která z knihy čiší. Ale nikdy jsem nepochopila tu fintu s vypínačem na zdi! :)
Možná je dobré některé knihy poslouchat. Tahle je skvěle namluvená mladým Slovákem, který na youtube vystupuje jako Ondro. Toho pubertální mladíka vytvořil skvěle.
Kniha, kterou nemůžou hodnotit dospělí! Oslnila ale všechny děti, kterým jsem jim kdy četla a ukazovala. Děsivé obrázky je přitahují, i když se na ně dívají skrz prsty. Nemusí příběh zcela chápat, jde o to, aby si uvědomily, jak je jim dobře doma u maminky, kde žádné takové příšery nejsou. :)
Další Gaarderův zajímavý nápad, ale je fakt že to tentokrát bylo tak zamotané, že jsem leccos nepochopila a ani neměla chuť se v tom zorientovat. Každopádně chodit na cizí pohřby, aby se člověk necítil osamělý, je dobře bizarní, a to jediné mě na knize pobavilo.