path.the komentáře u knih
Pro mě velmi (!) emotivní zážitek. Místy mě Anna až srala svojí urputností a bojem, který vedla s celým světem - vždyť se to dalo řešit i mírněji! a místy jsem se bála, že zešílím s ní. Ale na druhou stranu - co já vím? Co všechno jí potkalo? O její minulosti se dozvíme jen velmi málo a tušíme, že tam něco zasunuté má - ale co? Každopádně něco, co jí nutí jednat nepředvídatelně, šíleně a stahovat se ze společnosti do svého světa, kde je jí lépe a kde její jednání dávají smysl - asi snad, jelikož její svět je krásný a éterický, ale bohužel neslučitelný s tím "reálným". Trpěla jsem s ní a bála jsem se jejího konce, který tušíme od začátku. Závěr byl ale nádherným zážitkem vysvobození a vykoupení, tak jak předznamenal název kapitoly: VE VÝKUPNĚ V. Každopádně za mě 10 hvězd pro Annu Bolavou a těším se na další knihu!!
Kniha mě asi nezastihla v tom správném období života. Řekla bych, že měla přijít buďto mnohem dříve anebo mnohem později. Každopádně je to kniha spíše pro osoby dveře hledající než pro osoby, které již o dveřích vědí a nyní hledají klíč, popřípadě již dveře odemykají.
Tak já tu trošku nabourám tu rozpačitost z téhle knihy. Pro mě je zásadní rozdíl, jestli se chce člověk dozvědět vědecká fakta o vysoké citlivosti - pak je asi vhodná spíš nějaká "učebnicová" kniha. Takhle knížka je ale podle mého velmi skromného názoru ale věnována především citlivkám samotným a to za účelem vynahradit jim ta minulá léta jejich životů, kdy se cítili jako totální outsideři k ničemu. U mě splněno! Rozmazleno, pohlazeno, přenálepkováno. Knížka je nádherná graficky i obsahově. Otvírá dveře k novým pohledům a sebepřijetí. Naznačuje i cesty možného pokračování. Pro lecjakou citlivku je to krásný vykročení novými směry.
Vždy jsem se nějak neplánovaně vyhýbala "dobrodružným" knihám (pokud se dá tato dobrodružnou nazvat). Útěk do divočiny jsem nejdříve viděla a pamatujisi, že už film mě parádně rozebral. U knížky se to po letech opakovalo. Miluju knihy a příběhy, po kterých ještě dlouho zůstává ta chuť na jazyku a uvnitř ten pocit nečekaně prožitého příběhu. Velmi oceňuji přístup Krakauera - snaha pochopit a porozumět místo jednoduchého zavrhnutí nebo strohého popisu, jeho sledování vzájemné podobnosti a propojenosti životů. A hlavně možnost si díky knize sáhnout - nebo se alespoň dotknout poznání, které McCandless před smrtí učinil...
Randál!!! Nepamatuju se, že bych kdy něco takového četla! Geniální psycho sonda, geniální styl. S postavami natolik splynete, že se vše zdá naprosto přirozené - jedna situace navazuje na druhou plynule a nějak nevyhnutelně. Když ale dočtete a rozhlídnete se po svém životě, dojde vám, že to je ve skutečnosti mrazivé peklo! Magie - magický realismus!
Mám ráda takové knihy.. Příběhy podané tak mistrovsky, že je naprosto nenáslině prožiji společně s postavami místo strnulého postávání kdesi na okraji...
Parádní kousek. Sdílím Irvingovu lásku k Amsterdamu a měla jsem to štěstí (ačkoliv jsem netušila, že Amsterdam v knize nějakou roli hraje) vycestovat do A.damu právě v době, kdy jsem knihu četla. Tak se stalo, že jsem se fyzicky vyloupla u katedrály Oude Kerk právě v momentě, kdy jsem o ní v knize četla a příběh tak dostal jakýsi 3D nebo 4D efekt a pro mě to znamenalo naprosto nezapomenutelný zážitek.
Přečteno téměř bez dechu.. Kniha je tak dobrá, že nemá smysl k tomu cokoliv dalšího psát!
Na začátku knihy mi vadilo, že nemám po ruce paralelu s autorčiným reálným životem a nemohu tak lépe nahlédnout na symboliku ve snech. Pak jsem knihu odložila. Asi po půl roce jsem se k ní vrátila a dočetla jí na jeden zátah. Ono totiž stačilo vypnout hlavu a položit se zcela do symbolů a nechat se jimi unášet a pak to byl ten pravý zážitek - a že byl!!
Během čtení jsem se místy nemohla zbavit pocitu, že je to celé až příliš patetické, povrchní a směřující k předem známému konci, ale po dočtení už tento pocit nebyl tak intenzivní a zbylo prosté: " a proč by vlastně ne? Každý směřuje pateticky, povrchně k předem známému konci nebo začátku..."