Palivo komentáře u knih

Guten tag.

Clemens Setz je z Austrie, takže je poloviční Australan. Zda zná Mela Gibsona netuším, ale knížky mu jdou tak půl napůl. V téhle povídkové sbírce se na to jde z vostra, takže kdo nemá rád pálivý, měl by vynechat. Stejně tak by tuto knihu neměli číst vegetariání, protože pár povídek je o sado-maso a dalších zvířeckostech. Když sousedíte se Slovenskem, tak se to prostě holt projeví.

Některý povídky byly dobrý, některý o ničem a většina chtěla až zbytečně moc šokovat. Já jsem ale kluk z vesnice, takže mě moc věcí nešokuje. Takže po důkladné analýze hodnotím 7,21 body z 11.43.

1 01.07.2020

Bom dia.

Pepé Čapek se v této knize věnuje pytlákům, kteří vodkráglují myslivce a začnou hrát deset dvacet za bukem. Takže tihle policajti, pardon, zabijáci se schovávají v lese a občas vběhnou do nějakýho stavení ukrást boty nebo kořalu, a v lese je to čím dál víc sere. Není divu, zde vám vypíšu jen ukázku toho, co v lese není: Playstation, záchod, energy drinky, kuřecí křídla, cigára. A teď upřímně, chtěl by tam někdo z vás bydlet? POCHYBUJU.

Jim z toho taky začne šibat. Popisy přírody jsou sice vysoce imaginativní a sugestivní, ale taky vyčerpávající a jestli se ještě někdy rozhodnu číst dvě poezie v próze během jednoho týdne, tak mě prosím hoďte někam do rokle.

Atmosféra 8, děj 5, takže celkem 6,321

1 15.06.2020

Koničiva bičes.

Tahle knížka je o tom, že lidi zapomínají co se stalo, a je to napsaný moc dobře, protože teď po měsíci si už nepamatuju skoro nic z toho, co se tam stalo! Autorovi nemůžu než zatleskat!

Ale abych nekecal, byli tam nějací draci a Bajaja a napsaný to bylo hezky, ale z nějakýho důvodu jsem nedokázal chytit flow jak se říká mezi námi rapery, páč mi ten Ishigurův styl psaní přišel dost těžkopádnej, žádnej eminem to teda není. Za špatnou flow, absenci zlatejch řetězů, magičů a šlapek musím tedy dát pouze 5/10.

7 14.06.2020

Bom dia.

Tahle knížka je o špagetě, která řekne A DOST a má toho dost, odjede do prčic a započne grandiózní rozklad, kdy mu je všechno naprosto jedno a dřív než řekneš carbonara je z něj bezdomovec. Takových knížek jsem už pár četl a je to vždycky dost zábavný, protože hlavní hrdinové mají povětšinou mé sympatie, pokud tedy nezabíjí koloušky nebo nespí s tlustejma lidma, ale taky je to často snadno zapomenutelný a tak je tomu i tady. Nicméně pár vtipných scén tam bylo.

Dávám jen tři, ale je to za sedm. Máš s tím nějakej problém kemo?

1 14.06.2020

BOM DIA

a nebo spíš Bum Bum Bum dia, protože tady se to stříli vo sto šest. Kolombie dala světu své dva největší vynálezy, Colomba na Primě a kolo, už před drahnou dobou a od tehdá to tam jde jenom z kopce, proto je taky v jižní Americe, duhh!

To se promítá i do této legendární kolumbijské literární paštiky, ve které se to střílí na počkání. Na počkání znamená, že kdo si počká, ten se dočká kulku do hlavy. Když jsem u těch kulek, hlavní hrdina je na kulky a proto si najde mladého samce, který má bouchačku a všechny pořád krágluje. Smrt je všude kam se člověk podívá a hlavní hrdina nemá chvilku klidu se pořádně nasrat, protože ho sere všechno, třeba rádio v taxíku, který pořád pouští taxikáři. Já jsem rád, že se tento problém konečně posouvá do veřejný debaty, protože já taky mám jen jeden život a nechci poslouchat Vladimíra 518 a Maduar když si to valím ve tři ráno v bezvědomí do Vršovic. Hlavně že si teď Janek Rubeš vaří ty vole trdelníky doma, ale aby pro nás něco udělal, to ne! Dnesku du ven a co nevidím - uprostřed ulice zase prázdný plechovky od piva. A Janek co? No má to ve važíně!

Beznaděj. 8/10

3 14.06.2020

Bon žur,

tak tohle byla zase jednou knížka z ranku Popletokatetepl, kdy vůbec nevím co se celou dobu dělo, akorát, že někdo nebo něco leželo na hnoji a nebo taky ne! Francouzský knížky jsou prostě stejně zapletený jako francouzský polibky. Poezie v próze mě občas nebaví, protože když chceš rohlíky, tak si taky nejdeš koupit chleba kámo, ale tentokrát to byla solidní myšlenková diskotéka se vším všudy - žádný uvozovky, skákání v čase a mezi postavami, to všechno a nonstop, až jsem omylem vystoupil na Palmovce. A tam bych teda neposlal ani svýho nejhoršího nepřítele, tedy brokolici a suši.

Za uvolnění myšlenkových šroubů dávám 8/10 a až ke mě přijde na návštěvu nějakej profesor z Fildy, tohle položím na stolek vedle Blanchota, Sančo Panza a Heigédera a řeknu ježišmarja pardon, tyhle braky používám jako podtácky snad vám to nevadí pane kápo di tuty fruty.

2 14.06.2020

Bom dia.

Utz je o maníkovi z Prahy, kterej miluje porcelán natolik, že ho sbírá celej život. Jelikož jsem též sběratel, celý život totiž sbírám ponožky ze země nebo zpod postele, tak se s touto obsesí dokážu snadno ztotožnit. Ponožky jsou mezi námi dost zajímavá věc. Společně s Jaggermeisterem je to jediná mě známá věc, které čím víc koupím, tím míň jí mám.

Takže tenhle maník prvně popíše všechen porcelán v bytě a pak si to valí do lázní do Vichy. Není divu, je vichytralý. Tam se pokouší kopulovat s paničkami, ale žádná mu neukáže lambádu a tak se i nadále vrací do komunistického Československa – což má asi být ta hlavní mesáž této knihy – i přestože tu byli komanči, někomu se tu líbilo víc než ve Vičy. No aby ne, když tady měl služku, co mu krájela aspik a ukazovala lambádu. Takhle to pokračuje několik let, pak přijde šokující odhalení (bohudík ne služky) a pohádky je konec.

Čtivá, stravitelná, nenáročná knížka, kterou bych přirovnal k lístečku s věcmi, které ti stará napíše, abys určitě nakoupil: přečteš a zapomeneš.

5/10

7 10.06.2020

Bom dia literární rodino,

kde jsem byl, ptáte se? Copak Palivo přestal chodit na záchod? Nebo snad zapomněl, jak se otvírají oči? To se už nikdy nedovíme.

Náš Coney Island je knížka o tom, jak se se dva staří tlustoprdi potkávají v hotelu, kde si udělají kafe a pak jdou tančit vaginální lambádu. Nějaké sexuelní terno ale nečekejte, trvá to snad sto stran, než si dědula sundá trenky - a pak je to taková rychlovka, že si člověk snadno odvodí, že jeho oblíbená kapela je Cocote minute.

O lambádu v tomhle díle samozřejmě ale nejde –důležité jsou pocity okolo a historie jejich života a jejich vztahu. No a při tom jsem teda omdléval častěji než v hospodě. O’Callaghan je očividně zkušenej matador a přečetl si několik článků typu 15 věcí, které nesmí v knize chybět, aby u toho babky brečely a tak to fláká solidně – rakovina, neuspokojivé manželství, smrt v rodině, sexuální zneužívání v dětství etc etc. Už dlouho jsem u knihy neměl tak silnej pocit, že místo příběhu čtu jen tupou šablonu, kterou někdo oplácal těmi nejbanálnějšími aspekty toho, co tvoří „citlivou, smutnou, ale zároveň upřímnou knihu.“Hallmark style se tu propisuje i do přirovnání, kdy „se s milenci zastavila země,“ „existovali jsme jen my dva, spojeni v jednu bytost“ a podobné hlemzy („Večer se s Thomasem umilovali k spánku. Jak tam tak leželi, ve vlhké postkoitální tmě….“).

Mudrování postavám taky moc nejde:

Oceán svým způsobem připomíná vesmír (NO NEVÍM KÁMO), i u něj dost dobře nevíme, co se skrývá pod nekonečnou hladinou. To co tam je, tam být musí (JO?), stejně jako Bůh pro věřící, nebo ďábel, nebo člověk na Měsíci. Nebo vzduch (ALE NO TAK…). Stačí jen věřit (NESTAČÍ KÁMO). A dva metry pod hladinou, kam už nepronikne denní světlo…(A JÁ BYCH SI TIPL, ŽE 2 METRY POD HLADINOU JEŠTĚ NĚJAKÝ SVĚTLO JE)

2/10

2 10.06.2020

Zábavný vhled do duše Boba, jenž má v penisu bradavice. Prosil bych aby někdo udělal spin-off Harryho Pottera, ve kterým bysme se dozvěděli, že se všechny díly odehrávaly v Bradavicích, které jsou v Bobově penisu.

V knize je sex a bouchačky, takže dávám 8 rokenrolů z 10. Škoda jen, že chybí Jiří Krampol či tanky.

2 02.02.2020

Bonžur.

Prosper Merime byl úspěšný bagetový spisovatel a proto se podle něj dodnes říká \"prosperovat.\" Mezi jeho nejúspěšnější valby patří Carmen, která je o čmafítě ze Španělska, která umí špiónovat, krást, ale hlavně - je veselá mezi nohama. Do svého pohlavního televarieté postupně stáhne i Chosého Tortillu de la Nachos (možná si to jméno nepamatuji přesně, milý čtenáři), který se omámen její krásou vydá na dráhu zločinu. Bonnie a Clyde dos Burritos Churos tak úspěšně okrádají bohaté anglány, možná ještě efektivněji, než číšníci a taxikáři v Praze, ale bohužel, láska, zločin, žárlivost a cigánská krev jde dohromady jako já, Becherovka a záchod - a tam vždy dojde ke katastrofě.

8/10

Další povídky byly taky slušný, především proto, že v nich Prosper kácel postavy jako v nějakým hororu. To je na těch starších knížkách to nejlepší, všichni umřou. Bezpochyby jedna z nejlepších lidských vlastností.

Celkově 7/10

2 02.02.2020

Aloha literární rodino.

Albert Cossery, pravděpodobně nejlínější autor všech dob, se v této papírové centrifuze věnuje bombovým útokům ve smyšleným emirátu. Jak by řekl Ben Cristovao: jede bomby. Hlavní hrdina, pouštní Colombo, se prochází po městě a snaží se vyluštit, kdo za tím je a proč - a zároveň i nějaké ty filozofické otázky - jaký je smysl násilí, proč to lidé dělají, dá se jezdit na velbloudovi i pozadu? Atd atd. Tohle trvá celých 200 stran a je to ubíjející. Mluví totiž pořád s pěti stejnými lidmi a vzhledem k tomu, že čtenář už od první třetiny knihy ví, kdo bomby dělá, moc napínavé to není. Hřebíček do rakve zaklepe poslední kapitola, kdy na všechny otázky, které si člověk během čtení může položit, předloží všeříkající odpověď: \"Ovládnutí celého emirátu nikdy nebude lepší věc než hodinu hladit prdelku mladé dívky.\" No tak to sme si mohli ušetřit dost času, pane autor.

6/10

2 02.02.2020

Bom dia literární rodino,

Nikolaj Gůgl (neplést si s Johnem Gůglem, který vymyslel internet) se v této krátké novele věnuje fenoménu zvaný Stendhalův syndrom, tedy když čučíte na nějakej obraz tak moc, až se rozpláčete a propadnete se do full mešuge stavu. To se mi pravidelně stává když se dívám na výplatní pásku. Ta má měsíc co měsíc korunavirus.

No ale to jsem odbočil. Takže malíř najde portrét lichváře, který na něj čučí ve dne v noci. Jelikož tehdy ještě nebyly telefony, nikdo neřekl Who you gonna call? a tak se musel obejít bez Krotitelů duchů. Nepříjemný pocit ovšem vystřídá euforie, když v obraze najde 1000 zlatých a rozvalí těžkej hip hop. Koupí si kožichy, slávu, Red Bully a tak dále. Ale jak to tak bejvá, sláva mu vleze do hlavy a všechno dopadne dost špatně. Holt ne každej se narodí jako Sagvan Tofife, aby dokázal pařit 60 let.

Celá knížka je svižná, trochu strašidelná pohádka s ponaučením, a jelikož se to četlo levou zadní, dávám 7,23/10.

4 02.02.2020

Nazdárek kašpárek,

bylo nebylo, lidi věřili v podivný věci. Třeba že sestoupí mraky a na nich se odletí do Izraele. Teď už jsme naštěstí chytřejší a díky vědě víme, že země je placatá, očkování zabíjí lidi a globální oteplování je lež. No jen si představte jak by to tady vypadalo, kdybysme byli pořád tak přitroublí!

V hlavní roli téhle židovské Pretty woman je Rechele, která je donucená se oženit v podstatě s každým mesiášem, který nakráčí k ní do chalupy. Není divu, že na konci knihy jí z toho rupne v kebuli a začne říkat, že je v ní Tomio Okamura. Pardon, Satan.

Knížka je hutná jak gulášová polévka, ale na rozdíl od Frankfurtské polévky je tu jen málo salámu. Snad vám to pomůže při rozhodování zda číst knihu.

8/10

1 24.01.2020

Bom dia!

Loděnice česky nikdy nevyšla a tak jsem byl donucen vodmontovat šrouby v palici a čítat po slovensky. Akože totok jé škandál, páni vydavatelja, prečo to nie pretranslatuované? Dofrasa ty kokos! Čo su nějaké Rytmus či čo? Ešče ščaščia že jsom pozeral kompletné série Farmár hladá ženu a Bůčkovcou a tým pádom som ve Slovenščině obratný ako naturálný Slovačiško!

V tomto vesnickém thrilleru se opět jede podle pravidel Jon Bon Fosseho, tj. opakování matka moudrosti. V centru příběhu jsou dva penisy, jeden vjezd do važíny a stará loděnice. Zápletka mi tedy dost připomněla legendární film Banging my friends wife in old loděnice, který je volně ke shlédnutí na PornHubu.

Ale jak už to tak bejvá, co se ve Fosseho knihách děje je tak trochu jedno - jde o to, co z toho dokáže vydolovat. A tentokrát toho zase vydoloval víc než jsem čekal.

9/10

2 20.01.2020

Bom dia.

S touhle knížkou hlavně nechoďte do letadla, páč je to naprostá bomba. Hermelín Teirlinck mi byl naprosto neznámý, ale tak to není zase až tak překvapivé, dyť je mrtvej! To se asi těžko potkáme v Albertu u zeleniny! Duhh. No a teď jsem z něho úplně podělanej. A to se mi nestalo už dlouho. Naposled když jsem si v Portu koupil stolici a cestou domů jsem ji neudržel a spadla mi na silnici!

Autoportrét je o starým vlámským, egoistickým bankéřovi rekapitulujícím svůj život, který docela provlámoval! HIHIHI! V jeho případě byly všechny flámy o buchtičkách - ty většinou dostával strategií cukr a bitch. My se s ním seznamujeme v jeho sedmdesáti, kdy se snaží svést mladičkou Babettu. Tady se není čemu divit, všichni jsme v mládí chtěli jezdit na babetě. Z nějakého důvodu se mu ale asi poprvé v životě objeví v mozku cosi jako svědomí a začne dumat nad tím, proč byl celej život taková sviňa - čímž nám mimojiné poodkryje to, že je to jeden z nejlepších anti-hrdinů v dějinách literatury.

Vyprávění je hutný a někoho může položit na lopatky, tudíž lopatky si ke čtení prosím vás neberte! Střídání vypravěčů flashbacků bylo taky oživující a finále s Babettou skličující až na kost.

10/10

"Smrt mě oloupí o světlo a slunce a hvězdy, o vodu a vzduch a o tebe a o květiny a o zvířata, mé bratry, ale to, že přitom opustím i lidi, to mi zmírní hodinku umírání."

2 18.01.2020

Nazdárek kašpárek literární rodino,

dnes se společně podíváme na dvojitý román z těžkých a tvrdých dob, kdy ještě neexistovaly playstationy. Takové literatuře se odborně říkám román zkamene.

Jak jsem již naznačil, absence videoherní konzole v takových dobách zapříčinila, že skoro každá rodina měla svoji klabzubovu jedenáctku. Kolikrát šel chlap večer do hospody a když se vrátil, měl najednou o tři děti víc. To je případ i hlavního hrdiny - ten si v prvním díle nabouchne mladou herečku Uni a v druhým už má najednou asi tisíc dětí. Jelikož tehdy muži ještě netušili, že musí ženám kupovat kožichy Gucci, parfémy gucci, auta Gucci a brát je na lanýže ze zlata, zcela logicky dojde k tomu, že Uni začne přemýšlet nad svým posláním na světě - tedy jinými slovy, že dřív nebo později vymění loupání brambor za koitus!

Psychologické drama, které se povětšinou odehrává v kebludně mladé emancipované ženy, je něco, co asi delší dobu číst nechci.

5/10

1 18.01.2020

Bom žorno,

slova anjelé a dážď se v této sbírce vyskytují až strašidelně často. Dost mě to odrazovalo, přeci jen jsem čekal větší literární centrifugu, když jde o Jon Bon Fosseho. Takže za mě mírné zklamání. Přirovnal bych to k tomu, když jsem v Sarajevu omylem vešel do muslimský restaurace, kde neměli alkohol. K čemu vůbec taková restaurace je? Aby tam lidi jedli? To pochybuji.

18.01.2020

Guten tag.

Jak všichni víme, Němci dali světu opravdu strašné dary. Třeba Modern Talking, nebo Scooter. V této knize se díkybohu Erik a Marie Remarkovi nevěnují tomuto běsu, ale jen první světové válce, která jak všichni víme, vznikla už z gavrilo PRINCIPU.

Cesta zpátky je o cestě zpátky a je to solidní očistec. O to víc jsem rád, že nemusím cestovat, protože ovládám teleportaci. Jako třeba teď v sobotu. Barman mi povídá „Dáte si ještě jednoho paňáca?“ a já říkám jo, a další věc co vím je že ležím doma na zemi vedle postele.

Tahle Cesta zpátky je o německém týmu ve vybíjené, který se zrovna vrátil z evropského šampionátu domů, kde skončil na posledním místě. Proto je taky nikdo nevítá. Chlapci jsou tedy zákonitě naštvaní a jelikož tehdy ještě nebyl kariwurst, trýzeň dosahuje vrcholu rychleji než já při sexu.

Erich a Marie protentokrát udrželi kýčovité dialogy na uzdě a servírují něco, co dá vzpomenout na to lepší z Heinricha Bölla a jeho subžánru „nemáme ani na brambory, všechno sucks.“

Hodnotím tedy 9/10

11 13.01.2020

Bom dia literární rodino.

Medea je o tom, co se vám přihodí, když si jednoho dne řeknete, že máte dost svý starý buchtičky a najdete si novější typ s lepším podvozkem, tedy že uděláte takzvaný Obchvat Felixe Slováčka. Poté, co tedy Jason vymění starou svíčkovou za mladý šukafleky nastává armageddon, ve kterém Medea zabije 4 lidi, z toho 2 svoje děti, čímž koza hloupá přijde o možné alimenty.

Já dávám za brutalitu 8/10 a všem klukům doporučuji, aby dělali nádobí, neházeli ponožky na zem a penis strkali pouze do oficiálních a potvrzených lokací.

8 13.01.2020

Bom dia literární rodino.

Mistr depresivního smyku Mišel Hulibrk je zpět a s ním i všechny klasické trademarky - takže hned potom, co si zajištěný bílý majitel penisu Jean-Pierre Bageta vyřeší v hlavě šukací účetnictví Má dáti, dal, dá ti, nedá ti, máti dal, tobě nedal, navalí si pilulku na depresi, sedne do svého Meďoura a začne místo žen objíždět Francii. Úvod je svižnej, přepálenej a nekompromisní, až to vypadá, že si Hulibrk zapomněl koupit brzdy. Nicméně v polovině knížky dojde ke zvolnění a hrdina začne řešit mléko, sejry a další produkty, které tečou z kraviček. Ve Francii totiž není Agrofert, a tak není kdo by spasil malé zemědělce. Malé myslím pod 170 cm. Jedním z nich je jeho kámoš Jon Bon Kroasánt, u kterýho bydlí. Ten je dost nešťastný, protože mu z chovu nedávno utekla jedna kráva - manželka. Nakonec už toho má plný zuby, obleče se jak Arnold v Komandu a s výkřikem "Dobrá kráva mléko dává" rozpoutá první klimax knihy. Bohužel, vypadá to tak, že vlastně i jediný klimax a proto musím jít na 25 hvězdiček z 33, tedy 8/10. Poté už následuje jen dojezd, který vlastně simuluje průběh braní prášku - otupělost, odevzdanost, smutek, bolest, prázdnotu, tedy jinými slovy vše co se v nás odehrává při sledování TV Barrandov. Ten naštěstí ve Francii není, jinak by kniha měla přesně 1 stránku.

8/10

20 10.01.2020