Palivo komentáře u knih

Ztracena cest Katky Svestkove je moje osma kniha od Heinricha Bölla, takze ted uz muzu napsat, ze jsem v zivote vickrat cetl knihu od Bölla nez zehlil a utiral prach dohromady.

Musim rict, ze jsem ze zacatku trochu pochyboval o inteligenci hlavni hrdinky. Katka ztrati cest a v knize neni ani slovo o tom, ze by zkontrolovala prostor za lednickou, nebo ze by prohmatala skviry mezi sedackama na gauci. Tam to ja kontroluji vzdycky nejdriv. Je pravdou, ze svoji cest jsem tam ale nikdy nenasel a to predevsim proto, ze jsem ji ztratil na diskotece v Blizkovicich, kde jsem jednou kadil po par vodkach na parkovisti a nekdo rozsvitil automobilove svetlomety primo na mne. #kaditoo

Kniha je zajimava, forma poutava a ucelna a Katka Svestkova k politovani. Zaver byl smutnejsi nez moje posledni vyplata a to nechces homie.

7/10

8 17.10.2018

Další přírustek do mého nejoblíbenějšího literárního subžánru "žebrák v Paříži co má konstantně hlad a chtěl by prcat."

V tomto díle si to mladej Maďar valí v říši croissantů jako mnoho podobných před válkou - pije kakao a myslí na to, jak jednoho dne bude natolik bohatej, že si do pusy strčí místo švábů třeba chleba. No a pak v parku potká mladou Pařížanku a dojde mu, že by raději strkal něco jiného a někam jinam než do pusy, ale tak v nejhorším alespoň tam. A tak spolu začnou chodit, nejčastěji do jeho bytu, kde ovšem k žádné sexuální výměně informací nedochází - kdo tedy očekává, že v knize bude Vojta Koitek, ten bude zklamán.

Zklamán je i hlavní hrdina, který to cuchtě začne dávat náležitě najevo. Ostatně je otázkou, jestli tato kniha není spíše sci-fi, protože jsem ještě neslyšel o Pařížance, která by na sex čekala dýl než řekneš Jean Claude Vám Dám a Vám taky. Proto taky má francouzské podvojné účetnictví pouze položky Má ti dát a dala ti. V bordelech pak ještě i 261, Peníze na cestě. Ale to už zase odbočuji. Jak to dopadne Vám samozřejmě psát nebudu, protože nemám auto - tím pádem nemám ani spojler.

Knížka to byla třeskutě vtipná, páč autor má skvělej smysl pro humor, takže i bez těch sexů jsem byl docela nadšenej. Knížku tedy hodnotím vysoko 8,5/10, což je o půl bodu méně, než jak hodnotím sám sebe nebo nebo vymačkaný pomeranče.

8 02.02.2018

Bom dia!

Jako básník samozřejmě pohrdám všema ostatníma básníkama, igelitkama a nealkoholickým pitím. V rámci pohrdání jsem si tedy zakoupil knížku Ondry Hanuse, muže, který již v útlém věku vypadá jako skinheadská verze Tomáše Halíka, že ji přečtu a pak jí budu jaksepatří pohrdat alespoň tři hodiny.

Ale ono nene!

Ještě že jsem v kavárně seděl, jinak bych spadl. Hanus valil ze začátku kariéry sonety, ale těm já rozumím asi jako ženská ofsajdům, takže jsem to ocenil tak, že jsem dělal takové to "hmmm," které nic neznamená.

S volnejma veršama mi ale zatloukl palici do hlavy, až mi mozek vytekl do kafe. Sbírka je rozdělená na čtyři valby, přičemž první je lehce spirituální či co, no prostě takový to děkuju vám andělové od Ivety Bartošový, ale i tak je to skvělý. To je ovšem pořád prd proti tomu co si Hanus nachystal do dalších třech částí, který to už valí pěkně z kopce a do vět se zamotávají témata a slova jako potraty, važíny, dělohy, prdele, zkurvený životy a podobné. Co jiného si může mladý člověk přát že? To je samozřejmě řečnická otázka, mladý člověk si může přát mnoho, třeba cédéčko Slayer, pizzu, láhev dobrého vína - nebo vysavač, ano, i tací jsou mezi námi.

Každopádně teď držím v ruce sbírku Elsy Aidsa, co jsem tu před týdnem vychválil a říkám si, jak ji Hanus strčil do kapsy a ještě na ni nasral.

Nejlepší sbírka jakou jsem kdy četl.

10/10

8 12.01.2018

Když se řekne Tenesí Viliams, hned si vybavím nějakej chlast a řeku. Pak mi vždycky dojde, že je to spisovatel a že vlastně napsal Šalina do stanice touha a Kočka na rozpálené střeše. Ani jedno jsem nikdy neviděl, ale jelikož jsou to černobílý filmy a maj blbý názvy, tak jsem předpokládal, že je to zamilovaný, drama a nuda. Takhle dobře já dedukuju. A na základě těchto dedukací jsem byl tedy řádně v šoku, když jsem otevřel tuto knížečku a místo nudných povídek jsem dostal nálož perverzních, slohově vytříbených magořin, který obsahují věci jako úmrtí čápa ve vagíně při sexu, páč nemohl dejchat, nebo dialogy typu:

"Obávám se, že obchod je stále otevřený a někdo může přijít."
"Tak mi pusťte vocasa a já skočím zamknout dveře."

Za tento šok, způsobený mou neznalostí Williamse si uděleju 8/10 a knížce jakbysmet.

8 15.03.2017

Jelikož jsem velký znalec Itálie (Quattro Formači, Diavola, Salami, Margarita, Prošuto) jsem čapl po Mladé nevěstě hned jak vyšla a opět se ukázalo, že kromě velkého, ba přímo obřího penisu mám i šestý smysl poznat dobrou knihu.

Mladá nevěsta je o mladé nevěstě, která přijede do domu svého nastávajícího, který tam bohužel není, a tak musí čekat s jeho rodinou a strýcem, který již několik let spí, až se synáček rozhodne vrátit a klátit. Během toho se učí masturbovat, česat si vlasy a tajemnou hrdelní řeč majordoma, přičemž všichni okolo se chovají divně jako střízlivý Mel Gibson. Baricco to popisuje jako Boris Vian, který si šlehl pizzu a rozhodl se napsat giallo brak prodchnutý filozofickými moudry - a funguje to na výbornou. Takže se připravte na přirovnání typu "mladá nevěsta se na obálku podívala tak, jako by se dívala na talíř chřestu, potom co zrovna zvracela," ale i na životní bomby typu:

Co nejvíc postrádáte?
Sny, ty, které máme ve dne.
Měl jste jich hodně?
Ano.
Splnil jste si je?
Ano.
A jaké to je?
Zbytečné.


9/10

PS: Větu "Když nemáš budoucnost, nenávist je instinktivní," si píšu do deníčku.

8 12.02.2017

Jako zkušený mládenec, předpokládal jsem, že kniha bude o tom, jestli mýt či nemýt nádobí, akorát má v názvu už dvě hrubky. Ukázalo se bohužel, že je to o tom, jestli něco mít nebo nemít, což je nesmyslná otázka, protože vždycky je samozřejmě lepší mít, pokud se ovšem nebavíme o rakovině, AIDS nebo cédéčkách Chinaski.

V této knize se opět ukázalo, že Hemingway psal knihy stejně jako já hrál ruletu - tak já to zkusím, buď to vyjde nebo ne. Tentokrát to zase nevyšlo. Kniha nedosahuje katastrof typu Rajská zahrada nebo Komu zvoní hrana, ale ani nedosahuje výšin typu Pohyblivý svátek nebo Fiesta. Je to tak něco mezi - v první polovině knihy se klasický hemingwajovský hrdina Bruce Willis živí tím, že pašuje lidi a chlast z Kuby nebo na Kubu, ale moc rychle a zběsile to není, spíš teda pomalu a s kecama. Pak to Hemingwaj jako vždycky přehnal s rumem a v hlavně se mu urodila myšlenka na knižní Psycho, tedy skočit na jinou postavu a psát o úplně něčem jiným. I když je další postava dost retardovaná, bohužel tenhle manévr skončil dost nemastně, neslaně. Moc tomu nepomohlo ani to, že si mistr řekl, že bude asi sranda napsat několik stránek o úplných hovnech, tedy jestli se v některých jachtách svítí nebo ne. Ještě že umřel, jinak by ho ten rum snad zabil.

Na závěr to tedy hodnotím třemi bludišťáky. Nebylo to kupodivu tak mizerný jak to zní, ale doporučil bych to číst tak maximálně Hitlerovi nebo Stalinovi.

8 16.07.2016

Hemingway si to u mě s Rajskou zahradou zabil na hodně dlouho, ale dal jsem mu ještě šanci a ukázalo se, že jsem chytrej a udělal jsem dobře, protože se mu nějakou náhodou tato kniha povedla. Především tedy asi proto, že neměl peníze na rum a tou dobou ještě nechodil lovit mamuty.

Pohyblivý svátek popisuje jeho první roky v Paříži a to je asi tak všechno, co se dá o knize napsat. Ezra Pound z toho vychází jako Bůh a Fitzgeralda Scotta bych asi umlátil croasántem hned jak by promluvil. Jinak mě potěšilo, že i lidi jako Hemingway měli období, kdy neměli peníze ani na to zaregistrovat se v knihovně. Vzhledem k tomu, že jsem často taky neměl ani na rohlík nebo brambůrky nebo mraženou pizzu, velmi mě potěšilo, že jsem vlastně nebyl chudej, ale hemingwej.

8 20.06.2016

Od Cormacka jsem už v kině četl Tahle země není pro starý a Cestu, takže jsem si řekl, že bych se mohl rozhlédnout i po knihách. Vzhledem k tomu, že to ještě předloni četl kdejakej hipster, počkal jsem si až do roku 2015 a když si McCarthy solidně pohnojil renomé s Konzultantem, nic už nebránilo tomu, abych se do tohohle emerickýho Vívega pustil. Musím hned z kraje přiznat, že jsem byl překvapen, jak líbezné téma si autor vybral. Střílení a vojíždění mrtvých žen je hned po tankách, análu, Jirkovi Pomejovi, rychlovarných konvicích a Ivetě Bartošové moje šesté nejoblíbenější téma. Hlavní postava mi tedy byla sympatická hned z kraje. Co víc, pod vlivem předešlých filmových adaptací jsem si v hlavní roli okamžitě představoval špinavého a neoholeného Pomejeho, jak se toulá po lukách kolem Třeboně, a bylo vymalováno. Kniha je napsána dost svižně, akorát mě teda mrzelo, že mezi vražděním Cormack popisoval i přírodu, což zbytečně zabíralo místo dalšímu vraždění. Navíc všichni už od malička víme, jak vypadá les a déšť, takže nevidím důvod, proč to popisovat. To je stejný nonsens jako jet do Říma, když už to tam všichni vyfotili a dali na Instagram. I přesto ale kniha udržela moji pozornost natolik, že jsem kolikrát šel na záchod číst a to se mi ani nechtělo kakat. Ve finále dobrý.

8 11.03.2015

Bom dia literární rodino,

tak vám takle du po Budějovicích a koukám anitkvariát - no to jsou mi věci! Vlezu dovnitř, pám dobrej den bábo a ona pá dobrej mistře Palivo a já pám naval nějakej hit bábo a bába říká tady mistře a já pám kolik vočí a ona pá to je mistře samozřejmě zadarmo a já pám tak čus ty bábo jedna a ona pá ruku líbám služebníček a sex nechcete a já pám sorry jako, ale jsi stará jak titanik tak čus. True story.

Co mám povídat, knížku jsem vzal do ruky jen proto, že měla hezkej přebal, ale jak sem viděl asijskýho autora, vyvalily se na mě všechny ty traumata co sem s nima zažil. Jak slyším asijská literatura, hned si připadám jak Vilém Dafoe v Četě na kolenou na louce. Proto jsem ji taky nikdy moc nečeta! Ale tady musím odhodit všechny předsudky stranou. Mistr Oka hned na začátku zavalí silnej existencionalismus, kdy hlavní hrdina musí řešit, jestli umře tady nebo támhle, a já cejtil, že tu mám pořádnej materiál aspoň na pět kadění nebo dvě jízdy autobusem do Znojma. Knížka se pak slušně valí vpřed a sestává se vlastně z dvou položek - válečnej hnus a popis okolní přírody a cest. Přírodu jsem samozřejmě přeskakoval, protože kdybych kámo chtěl vidět stromy, tak se podívám z vokna ne? Si taky nečteš o hospodách když chceš jít do hospody ne?

Takže náš džaponec si to valí po filipínách a utrpení se pěkně nabaluje, dokud se nenabalí na takovej level, že jíst pijavice z mrtvol je vlastně ještě docela slušnej babica snack. Pak už nechceš. Kdyby tohle četla moje bábi, tak by asi vyzvracela i to co jedla v osmdesátkách. Tudíž já nemůžu jinak, než za pořádnou anti-válečnou nálož naložit 9/10.

7 17.08.2022

(SPOILER) Guten tag literární rodino,

Tahle knížka je o tom, jak se jedna rakušanka probudí v chatrči a zjistí, že z ní nemůže odejít, protože o kus dál vyrostla neviditelná zeď. Jelikož o zdi v Rakousku Trump vůbec nemluvil, tak je zmatená a jde spát

Po probuzení zjistí, že tam zeď pořád stojí a jelikož nemůže odejít, hrát na playstationu nebo sjíždět reddit, páč nemá internety, začne chodit po vokolí s vlčákem a dělat MacGyvera, rozdělávat oheň a podobný voodoo, který lidi ještě dvě generace nazpět uměli. Já už například neumím nic. Kdyby mě někdo postavil na pole, asi bych si lehl na zem a umřel.

Tou dobou se do příběhu dostane ještě březí kráva a březí kočka, takže se z toho stane hotový zoolander. Jelikož v knize není Lídl, musí si taky hlavní hrdinka vyrábět vlastní jídlo, jako třeba brambory a podobný delikatesy. To všechno čtenář sleduje díky velmi detailnímu popisu, kterej by jednoho mohl i položit. Proto doporučuji si při čtení lehnout. Já si i přesto po dočtení připadal, jako bych zrovna strávil třista let v Alpách a začal jsem mluvit na všechny zvířata, který jsem potkal.

Hlavní mesáž se samozřejmě skrývá trochu hlouběji a já musím seznat, že mě kniha dost vodrovnala, a to se v ní ani na moment nevyskytuje Arnold Schwarzenegger.

10/10

7 17.07.2020

Koničiva bičes.

Tahle knížka je o tom, že lidi zapomínají co se stalo, a je to napsaný moc dobře, protože teď po měsíci si už nepamatuju skoro nic z toho, co se tam stalo! Autorovi nemůžu než zatleskat!

Ale abych nekecal, byli tam nějací draci a Bajaja a napsaný to bylo hezky, ale z nějakýho důvodu jsem nedokázal chytit flow jak se říká mezi námi rapery, páč mi ten Ishigurův styl psaní přišel dost těžkopádnej, žádnej eminem to teda není. Za špatnou flow, absenci zlatejch řetězů, magičů a šlapek musím tedy dát pouze 5/10.

7 14.06.2020

Bom dia.

Utz je o maníkovi z Prahy, kterej miluje porcelán natolik, že ho sbírá celej život. Jelikož jsem též sběratel, celý život totiž sbírám ponožky ze země nebo zpod postele, tak se s touto obsesí dokážu snadno ztotožnit. Ponožky jsou mezi námi dost zajímavá věc. Společně s Jaggermeisterem je to jediná mě známá věc, které čím víc koupím, tím míň jí mám.

Takže tenhle maník prvně popíše všechen porcelán v bytě a pak si to valí do lázní do Vichy. Není divu, je vichytralý. Tam se pokouší kopulovat s paničkami, ale žádná mu neukáže lambádu a tak se i nadále vrací do komunistického Československa – což má asi být ta hlavní mesáž této knihy – i přestože tu byli komanči, někomu se tu líbilo víc než ve Vičy. No aby ne, když tady měl služku, co mu krájela aspik a ukazovala lambádu. Takhle to pokračuje několik let, pak přijde šokující odhalení (bohudík ne služky) a pohádky je konec.

Čtivá, stravitelná, nenáročná knížka, kterou bych přirovnal k lístečku s věcmi, které ti stará napíše, abys určitě nakoupil: přečteš a zapomeneš.

5/10

7 10.06.2020

Ganbare je japonské slovo pro "do toho!", které vzniklo spojením slov gangbang a bukkake. Pokud víte, co znamenají oba termíny, pak byste se měli nad sebou zamyslet, prasata!

V týhle knížce bohužel nejde o sex, což je rovnou pět hvězdiček dolů. Na druhou stranu je v knize cunami a nukleární katastrofa a to je taky cool. Katarzyna sleduje především jak se změnil život po katastrofě, a jde jí to dobře, přeci jenom se jmenuje Katarzyna, tak asi ví něco o katarzi. Za nejlepší bych ovšem označil kapitolu o tom, jak to probíhalo v elektrárně, která je přímo, ehm, elektrizující! MUHEHE. Taky byla dobrá kapitola o japonských duchařských báchorkách a tak dále. Co mě ovšem trošku otravovalo bylo to, jak se Katarzyna občas spustila s nějakou japonskou babkou, která ji povídala o suši, a k tématu tam mnoho nebylo. To bylo trochu sušši. Ale i tak hodnotím hezkými 8/10.

7 29.09.2019

Bonžur,

Dnes se podíváme na bibli bagetářství. Jak všichni víme, francouzi umí jen péct bagety a kroasánty, papat čokoládu, prohrávat války a filozofovat, odděni pouze do ručníku, zatímco si navzájem vsunují jahody, sýry a penisy do svých úst v jakémkoli podniku, který vaří kafe.

Přesně do tohoto podhoubí lidské neřesti nás ve své novele Věk rozumu zavádí Honza-Pavel Sartre. Jak jinak, kniha se odehrává na Montmártru a hlavní hrdina je profesor filozofie, Matouš (Šimon v knize bohužel nevystupuje). Jelikož je filozof a rodilý bageťák, má samozřejmě nejen jednu milenku, ale rovnou dvě, Marcelu a Ivču. Jak doporučuje Felix Slováček, "jednu na doma, druhou na plesy." Knížka začíná dramatickým okamžikem, kdy Marcela Matoušovi oznámí, že jeho bageta v ní upekla malý dalamánek. Zděšený Matouš se rozhodne postavit se k tomu jako Arnold v Terminátorovi a oznámí Marcele, že "hasta la vista, baby."

Chudák Matouš se tedy začne plahočit Paříží a schánět vatu na nevyhnutelný zákrok. Bude to mission impossible, nebo mission aborted? Na to si počkáme celých 400 stran, jelikož Sartre do knihy namotal všechno, co kroasánty tvoří kroasánty. Matouš se tak musí nejdříve, jako správný francouz, vypořádat se svojí druhou milenkou, svým obdivovatelem Borisem, buzikem Danielem, ze kterého se vyklube zloduch, s barovou tanečnicí Lolou, verbováním do komunistické strany, kritikou buržoustů, měštáctví a ducha, myšlenkovou svobodou, pastisem a v neposlední řadě sám se sebou, protože co je vlastně svoboda? Kadit v bytě nahlas před druhou osobou, nebo hoblovat studentky? Prostě klasické francouzské dilema, které my češi jen těžko pochopíme. Přirovnat bych to mohl snad jedině k situaci, kdy bychom museli volit mezi svíčkovou bez knedlíků, nebo nechat se do konce život třít nahým tělem Michala Davida.

Jak je vidno, je to kniha opravdu náročná a navíc by si čtenář měl dopředu uvědomit, že jelikož jsou hlavní hrdinové francouzi, tak nejenom mluví, ale neustále i přemýšlí, v přímé řeči, takže to může být občas dost konfůcius - tedy matoucí.

Já dávám 8 baget z deseti a jedno kafe se šlehačkou, i když mi ale zrovna moc nedošly pohnutky buzika Daniela. Ale to už je život.

7 01.09.2019

Bom dia.

Jak jsem správně dedukoval, i tato knížka z Prostoru je napůl skvělá a napůl otravná jako syfilis. Nebo řepa.

Jelikož je v knize asi třináct biliard postav, má kniha mnoho stránek a tak jich člověk musí hodně přečíst. Tomu se říká přímá úmora a mě to málem umořilo. Za třeskutou švandu jsem ke konci považoval tedy jen rozjímání dvou invalidů, kteří se hádali, jestli je horší bejt po vojně slepej a nebo bez rukou. Tohle je dost zajímavá hádanka. Je horší nenajít jako slepej záchod, nebo se vykadit a nemít si jak vytřít zadek? Je horší nevidět porno, nebo si nemoci zakvedlat hasičem? Je horší nevidět, že je Jagermeister ve slevě, nebo to vidět, ale nemoci si ho podat z poličky? Tohle mě opravdu zajímá a prosím tedy všechny slepce a lidi bez rukou, aby mi do zpráv napsali, co si o tom myslí.

7 07.08.2019

Bom dia!

První lásky můžou bejt krutý. Zatímco já jsem ve druhé třídě dal Adrianě z lásky nožku a ona si zlomila klíční kost o dveře šatny (odtud výraz "fall in love"), za což jsem pak byl ve druhé třídě měsíc poškole, tady se hrdina sbalí přímo u porodu a jde do Tramtárie. To moc velkej spojler není, protože v těchto novelách ani tak nejde o činy, ale spíš o naprostou beznaděj. Ne, autor nezasadil příběh do Prostějova, což je zcela jistě devátý kruh Pekla, ale šel na to od lesa - skoro všichni protagonisti jsou bezdomovci, serou si do gatí a přesto pořád chtějí žít. To mě na tom fascinovalo nejvíc. Mě totiž kolikrát jen spadne něco na zem nebo vyleju kafe a už bych se nejraději na celej život vysral. Celkově byla kniha velmi hezky napsána, až mě z toho šimralo v podbřišku. Normálně sem měl pocit, že Samuel Becher přede mnou otevřel nějakou část literatury, kterou ještě neznám. A já už znám všechno - koně, lodě, automaty na jízdenky, koláče a daleko více.

9/10, kéž bych uměl takhle psát.

7 09.08.2018

Bom dia!

Pátá knížka od Heinricha Bölla a již mu u mě v pokoji stavím voodoo oltář. Slepičí hlavy jsem již sehnal, kdo má novorozeně navíc, tak odkoupím za krabičku Marborek.

V této knize se Heinrich Böll opět věnuje pouze pěti vecem, o kterých umí psát - doprcaný Německo po válce, půjčování si peněz na žrádlo, jezení chleba, katolismus a manželství. Musím říct, že tentokrát mi málem puklo srdce, nebo i něco níž - proto jsem raději knihu dočítal na záchodě. Klaun byl u mě prozatím vítěz, ale tohle bylo tak depresivní, že i Halina Pawlovská v plavkách vedle toho vypadá jako fajn nápad.

Nemám slov.
10/10

7 30.07.2018

Tahle knizka je v podstate o takovem mem prumernem vikendu, kdyz mi bylo sedmnact.

Nejdriv sedim doma a cumim na bednu na dokumenty, takze vsechno vim, vsude sem byl (brahmin). Pak je vecer a rikam fotrovi, ze valim se Spacakem (Govinda) na diskoteku, ale fotr, ze nene. Rikam "pudu na diskoteku, naval nejaky mergle nebo te vypnu jak televizu," nacez me teda fotr pusti a da mi stovku na dzus. Na diskotece vsechno buchnu a pak chodim vokolo baru a zebram na lidech prachy na kolu s rumem (poustevniceni). To mi pripada jako vecnost a mezitim vystrizlivim, dokud nejakej magor nezakrici jedem do Znojma do bordelu, kdo jede (Buddha a prevoznik v jednom)? Tak to tam dovalime, pijeme pivo a hazime dvoukoruny po zenach. Kolem paty rano se pozvracim a zjistim, ze to neni zivot pro me. Zpatky to valime po silnici sto osmdesat a Spacak moci z vokynka (prozreni, prevoznik). Vola mi Maruna, ze je tehotna (konflikt se synem), tak ji rikam "zavri kusnu, dyt sme to delali pred trema hodinama," a vypadnu z auta primo pred barakem. Celou nedeli pak lezim v naproste agonii v posteli (zbytek zivota, slunce v dusi)

7/10

7 27.06.2018

Smutek z toho, že jsem již viděl všechny televizné relácie s Bůčkovci aj Mama ožeň ma, mě donutil konečně šáhnout po Slobodově Rozumu a teď se kopu do hlavy, že jsem to neudělal dřív.

Drsný slovenský duševní techno-thriller v Devínské Nové Vsi se rozjíždí slušně. Maník jde domů, v břiše vřed, na dvorku nepořádek, těhotná kočka s blechama, manželka na pár facek a dcera začíná pubertovat. Není divu, že to poloamatérského farmára začne škrábat na mozku a dřív nebo později se tento slovenský, krizí procházející intelektuál v kurníku a s blechama brzy rozpadne na prvočinitele. A sledovat jej při tom je slast. Občas mě napadá, jak by vypadaly Houellebecqovy knihy, kdyby jeho Sorbonnou a kroasánty znuděný postavičky měly prasata a musely chodit na kopřivy - předpokládám, že asi nějak takhle.

V polovině se kniha přepne do metaknihy, kdy hrdina začne psát scénář, pak se na scéně objeví i Kant a Hegel a o tom, že tady se půjde přes kuřince je jasno. Zakomponování Uršuly z Rubata mě dost překvapilo, páč jsem o tom neměl ani tucha. Zase mi bylo té farmárky lúto. Jako by si na ni Sloboda vybíjel veškerou bolest světa. No a jelikož mě poslední stránka rozbila, dávám plnej počet.

PS: Autobiografičnost, která vcelku brutálně a upřímně vykresluje Slobodovu duši do tohoto díla je pak třešničkou na dortu, takový Karl Ove Sloboda - Můj hnůj.

7 09.06.2017

No to byla zase asijská šleha!

Rjúa jsem četl už dvakrát, přičemž ani jednou to nebylo fajn, jen divný. I když jsem od té doby vypil 59 litrů Becherovky, knížka V polévce miso mi nějakým záhadným způsobem zůstala v hlavě. Piercing se mi líbil námětem, ale pořád jsem ho odkládal. Třeba takový klíče si asi nepřečtu nikdy, ty odkládám každej den. LOL.

Ale zpět ke knize. Maník má pořád choutky bodnout do něčeho sekáčkem na led, a aby ho náhodou nenapadlo bodnout do svýho mimina, rozhodne se, že si zajde vybít tuhle představu na prostitutku. Přitom stačilo, kdyby mu někdo řekl "di se bodnout, (LOL)" jenomže to ne, to se v Japonsku neděje, takže maník nataxíkuje na hotel, všechno to naplánuje a pak se mu to samozřejmě všechno začne hroutit, především tedy i proto, že prostitutka je stejně šílená jako on. To není překvapivé, protože všichni asiaté jsou očividně ujetí víc než Tomáš Říháček z naší vesnice. Ten ujetej byl, ale ne moc, takže nakonec policajtům neujel. LOL.

Knížka má dobrej spád - když mi spadla v tramvaji z ruky, byla na podlaze tak za sekundu a půl.LOL. Bože, jsem ve formě dneska! První polovina se motá kolem plánování a minulosti hrdiny (hodně svižný), druhá zase rozjíždí neskutečný večer v hotelovým pokoji, kde obě postavy nechápou tu druhou zcela jasně, takže se tu rodí faux-pas halinovských rozměrů. LOL.

Celkově to byla příjemná jednohubka, která se určitě bude hodit, pokud někdy půjdete na večírek. Tam je jednohubek vždycky málo. LOL.

7 05.12.2016