PabloFuentes komentáře u knih

(SPOILER) Velké finále a ukončení aristokratky. Co k tomu říct? Párkrát jsem se nahlas zasmál, takže kniha splnila svůj účel. Pasáž s příběhy z historie Kostky mi přišla nadbytečná, ale naštěstí nebyla až tak dlouhá. Nejvtipnější mi přišel... SPOILER (nečíst kdo nedočetl) ...falešný konec, který byl hodně černý, ale upřímně... Kdyby to takhle skutečně skončilo, tak bych byl dost naštvaný. KONEC SPOILERU. Naštěstí vše dopadlo tak, jak mělo a tak se můžeme rozloučit se všemi hrdiny důstojně a vědět, že všichni žijí šťastně, až dokud Kostku zase někdo nedobyde :)

11 18.02.2023

Za mě je tato kniha snad ještě o malinko lepší než Žítkovské bohyně. Chápu, proč se Gerta chovala, jak se chovala, avšak tak jak to bylo těžké žít pro ni v následující době, bylo pravděpodobně i pro ostatní těžké žít s ní. Z jejího života plyne jedno velké ponaučení. Nesžírat se. Za mě velmi silný a dost depresivní příběh. Tohle je literatura, která by se měla číst povinně na základkách!

11 10.11.2019

Úžasná kniha a opět úžasně napsané. Obzvláště druhá třetina knihy, ve které se odehrává sjezd čarodějů a ve které jsou opět Yenn a Geralt spolu, jsem měl přečtenou ani nevím jak. Jejich chemii zbožňuji a nadřazenost a aroganci čarodějů taky. Stejně tak souhlasím s názory, že knihy jsou useknuté náhodně a nemají samostatné konce, což vás ale zase nutí číst další a další pokračování. Co říci závěrem? Snad jen Válku palácům, mír chýším.

10 02.05.2021

(SPOILER) Na začátku jsem měl pocit, jak kdybych četl opětovně Norské dřevo - hlavní hrdina Hadžim, jako by z oka vypadl Tóruovi, kniha se opět jmenuje podle názvu písně a velká láska zde vzniká v hluboké minulosti - jen tentokráte není zatížena tragédií. Naštěstí se pak příběh proměňuje a dál už je to celé jen o opravdové lásce a s ní spjaté touze po nevěře (v doslovu je pak zajímavé, že japonskému publiku vlastně nevadila samotná nevěra jako sexuální popisy, zatímco evropské publikum to mělo naopak). Moc se mi líbí, Murakamiho popis smýšlení hlavního hrdiny, naopak neoceňuji popis samotného sexuálního aktu, který působí, jak kdyby ho psal někdo jiný a za mě by tam vlastně vůbec nemusel být. Trochu mě mrzí, že jsme se nedozvěděli nic o Šimamoto, ale i takový je život. Něco holt zůstává nevyjasněno.

9 02.02.2024

Některé myšlenky se mi moc líbily, na některé slovní spojení už asi nikdy nezapomenu: "vytékal mi inzulín očima", ale jak bylo napsáno již dříve i od ostatních čtenářů, čekal jsem více zážitků z osobního života, který je rozhodně zajímavý a určitě má co nabídnout.

9 03.08.2023

Velmi povedená kniha. S Aristokratkou se to nedá vůbec srovnávat, ač srovnání hned každého napadne a ono se není čemu divit. Máme tu stěhování na zámek, poznáváme jeho dosavadní osazenstvo a řešíme i co s muflony. Jenže tohle je jiný žánr a abych se přiznal, tak mi sedl mnohem víc, než Aristokratka. Je reálnější, je to mystičtější a chci vědět, jak to pokračuje dál, což mám asi smůlu. Nicméně pan Boček by se k tomu mohl přece jen časem vrátit. Budu doufat.

9 22.10.2018

To na mě takhle vyskočil rozhovor se Sandrou Pogodovou ve Všechnopárty na youtube, kde vyprávěla o tom, jak jí nebrzdilo auto v Americe a bylo to mega vtipné. Pustím si s ní více rozhovorů a sem tam se někde zmínila o knize. Ok, zkusím to. A musím říct, že já se bavil. Některé historky jsou zábavné více, jiné méně. To už tak bývá. Z knížky je ale hodně cítit, že Sandra má své rodiče opravdu ráda a pustit se do sepsání knihy se svým tatou, to byl báječný nápad :)

8 24.02.2023

Vůbec netuším, jak tohle pojmout. Chápu, že pan Zibura chtěl asi zachytit co nejvíce ze svého cestování, což je úžasné do své osobní sbírky a dejme tomu k nějaké archivaci vlastního života, ale na mě jako čtenáře to prostě úplně nezafungovalo. Ve výsledku teď znám osobní život kdejakého horala na Kavkaze (což neznám ani u vlastních sousedů), a kdo a jak chlastá, ale po dočtení prostě nemám pocit, že bych měl touhu Gruzii nebo Arménii navštívit. Přitom v Gruzii jsem byl a je to nádherná země. Pan Zibura má na psaní talent, to se mu upřít nedá, ale v rámci knihy bych určitě ubral pasáže o chlastu, informace o tom, kde kdo studoval a třeba přidal fotky z cest.

8 14.11.2021

Opět velmi povedené a kvalitní dílo přečtené v podstatě na jeden zátah. Sám se nedokážu rozhodnout, který příběh se mi líbil nejvíce, protože všechny byly kvalitativně na výši. Vyzdvihl bych ale příběh "Trochu se obětovat" jehož finále jsem musel chvíli rozdýchávat. Nejméně se mi pak líbila překvapivě finální povídka "Něco končí, něco začíná", která byla taková atypická a moc mi to nesedlo. Znovu se nevyhnu srovnání se seriálem, kde si linku s Ciri upravili opravdu ve velkém. Knižní se mi líbila o dost víc. Těším se na další knihy a už jen jeden navazující příběh.

8 31.08.2020

Asi jsem tady jediný, kdo bude tuhle knihu hanit, ale já se do toho tak nedokázal dostat. První půlka knihy pro mě bylo doslova utrpením, kdy cokoliv jiného bylo zábavnější, než číst právě tohle. Pak se to otočilo a druhou polovinu jsem přečetl v podstatě během chvíle (proto alespoň ty dvě hvězdičky). Hlavním problémem je, že hrdina je příliš overpowered. Postavy jsou ploché a celkově to působilo až moc klišovitě a neuvěřitelně. Umím si představit, že tahle látka bude fungovat daleko lépe ve filmu, ale kniha za mě ne.

7 03.08.2022

Myslím, že níže už bylo vše řečeno. Nejvíce souhlasím s názorem Seta123. To, že kniha nemá samostatného vypravěče, ale že nám je příběh vykládán tolika možnými způsoby a ještě skáče všude možně v čase dělá tento díl opět zajímavým a jiným, než jsou díly předchozí. Jediné, co mi vadilo, byli trochu nevýraznější záporáci v závěru, ale to přežiju a rovnou se "teleportuji" k další knize, na kterou se už teď moc těším. :)

7 19.10.2021

Příběhy jsou to rozhodně zajímavé, ale působí na mě až příliš odosobněle ve srovnání například s osobní zpovědí Michaely Duffkové, která mne přece jen zaujala a vtáhla do svého života malinko více. I tak se ale jedná o čtivo, na které by člověk narazit měl.

7 09.08.2021

Ze začátku knihy jsem měl trochu problémy s popisnými částmi a přišlo mi, jako by se autor teprve rozepisoval. Naštěstí se to ale rychle změnilo ve velmi čtivé. Odhalení jsem nečekal. Knihu určitě doporučuji.

7 19.04.2021

Je to pořád vtipné. Párkrát jsem se dokonce zasmál nahlas, za což děkuji hlavně gotické Denisce, ale tak nějak je to už počtvrté skoro to samé. Oceňuji, že autor teď pojal celý pohled na příběh z pohledu zločinců, nicméně radši bych si od autora přečetl třeba druhý díl Deníku kastelána. Nechcete ho pane Bočku napsat? Ne? Ok, snaha byla. Za mě lepší trojka.

7 13.09.2020

Knihy, která je zaměřená na téma horolezectví, jsem se docela bál, neb jsem si nedokázal představit, jak může takovou činnost autor popisovat a jestli se to doslova nezmění jen v popis nějakého lezení po neznámé skále. Nicméně pan Mawer to dokázal a vše popsal velmi zajímavým a čtivým způsobem. Navíc do toho propletl téma druhé světové války a bombardování Londýna. Román je to působivý a bylo zajímavé poodhalovat těžké životní osudy a propletence Diany, Mag, Roba, Ruth, Evy a Jaimeho. Opět se zde ukázalo, jak je vždy a všude (nejen v horolezectví) důležitá komunikace.

7 21.07.2020

Velmi povedená kniha napsaná čtivou a populární formou. Říká to, co si myslím už dlouho. Na člověka je nutné se dívat jako na další druh zvířete nebo bytosti, jestli chcete, která spolu s ostatními tvory obývá naši planetu. Je dobré se nepovyšovat nad ostatními zvířaty, protože jednoho krásného dne bychom mohli být třeba na jejich místě.
Jak již bylo řečeno, některé části knihy byly dnes už překonané. I tak je to i na dnešní dobu velmi dobré čtení. Ps. smutné je, že popis sexu mezi nahými opicemi mi přišla jako jedna z nejlépe napsaných sexuálních scén vůbec za celou historii knih, co jsem kdy přečetl.

7 20.11.2019

Nádherná kniha o tom, co je člověk schopný udělat v zármutku a pro ochranu svých milovaných. Je pravda, že se první třetina lehce táhla, ale zase nenápadně budovala půdu (kamenitou půdu) pro to, co se pak stalo ve zbytku. Nicméně slovo horor bych u ní asi nepoužil.

7 17.09.2018

Aneb jak se stát odborníkem na fungování hotelu se skvělou zápletkou a zajímavými postavami. Není co vytknout.

7 15.08.2018

Skvělá kniha zasazená do našeho kraje. Obzvláště když se pak bavíte s pamětníky, kteří vzpomínají na cizince přijíždějící z dáli, aby se zeptali, kde tady najdeme ty Žítkovské bohyně? Originální zpracování.

7 12.08.2018

Musím říct, že takhle krásně zpracovanou problematiku roku 1968 jsem dlouho neviděl. Nemluvě o tom, že je provedena formou velmi čtivého románu. Nakonec jsem si musel dohledat i spoustu informací o panu Mawerovi, protože mi přijde až neuvěřitelné, jak často se zaměřuje ve svých knihách na ČR. Tak například: Když byl mladý, stopoval v roce 1968 se svým kamarádem do Řecka. Po cestě mu navrhl, co kdyby se vydali namísto do Řecka do tehdejšího Československa, ale nakonec kamaráda nepřesvědčil a v panu Mawerovi jen zůstalo, co by se stalo, kdyby se tehdy rozhodli jinak? Je tedy jasné, že postava Elie a Jamese je inspirována jeho vlastním životem. Také se mi líbily historické vsuvky, které za mě působily nenásilně a něco málo jsme se z té doby o rozdělení západního a východního světa dozvěděli.
Je vidět, že autor si nastudoval veškerá historická fakta od ulic Prahy, až po tehdejší známé české umělce. Za mě absolutní spokojenost, tedy až na ten otevřený konec, za který bohužel nemůžu dát plný počet hvězd. Ptal jsem se na tu dobu i rodičů a svou recenzi zakončím tím, co řekla učitelka mamce na základce první školní den po obsazení: "Děti, dobře si zapamatujte, co jste dodnes zažily, protože kdo ví, jak se o tom bude učit za pár let."

6 20.05.2024