p0stm0derna komentáře u knih

V postavách jsem netápal, protože všichni číňani jsou stejný. Četl jsem 28. října, v Albertu měli zavřeno, takže jsem nemohl zakoupit zelený čaj. Dělal jsem si tedy kopřivový a s rodinou jsem mluvil obřadně. Je to detektivka která běží svižně od samého začátku a řemen za celou dobu nespadne. Asi nejlepší soudce Ti co ti můžu doporučit.

1 28.10.2023

Drákulu jsem si nezamiloval. Ale zamiloval jsem si vedení deníků, třídění zápisků, přepisování válečků z fonografu na psacím stroji, archivování korespondence a učení se jízdním řádům. Naivita knihy na mě působila kladně. Potěšilo mě, jak se rozebíralo kdo komu napsal, kdo s kým jak konverzoval a pak - fik - hlavu snoubence - vampce - ufiknou jen tak mimochodem. O kreslení rituálního kruhu a boji s úchylnými čarodějkami se toho nedozvíme mnoho - ale je to vyváženo tím, že se dozvíme kolik koní si zakoupili na cestu, kolik služebnictva najali, kolik jídla vezli a jaké oděvy zvolili na cestu.

6 27.10.2023

Žádné kladné postavy, jen úchylové a zoufalci.
Aspoň není komu nadržovat. Že, Pottře?
Tarantule lepší než film....už zase. Skoro jako by spisovatel byl skutečný umělec a režisér látač snobské podívané.
Uvězněná paměť taky skvělá, zatím nezfilmovaná. Producenti nějak neslyší na obsahy, za které by vás google roboti zabanovali nadosmrti + vaši rodinu a region.
Výborný pohled na vybočení z normality. A vybočení z normality je tak lidské! A tak časté! Řekl bych skoro: normální.

28.02.2023

Za tuhle knihu velmi díky. Je jako inzulín pro diabetika. Legendu potřebujeme a proč ji nemít v někom kdo je sám od sebe ochoten a schopen tento úkol zastat. Ale že jde o hru, společenskou dohodu a skvěle provedenou masáž bychom si měli ve střízlivých chvilkách připomínat, abychom nezapomněli o jaký druh popkulturního odkazu jde.

12 25.02.2023

Vdechl jsem to jako mluvené slovo. Čtyři herci + rozpoznatelná režie v roce 2021 a není to Rozhlas? Velkej PALEC nahoru. Román super - sebeironie, nadsázka, dokonce bych řekl, že celá konstrukce zápletek a postav je trochu parodie na parodie.
Užil jsem si honičku v nejdivnějším dopravním prostředku pro honičku.
Závěr v mluveném slovu působí výborně.
Ústřední topení jako pomsta.

2 30.11.2022

Užil jsem si to. Nečekal jsem nic než prapodivnou knihu. Dostala se mi prapodivná kniha. Řekl bych, že to je dílo sarkastické, bezohledné a umazané a správně zvrhlé. Nikdo tu není moc sympatický. Autor se docela vyžívá v rozkladu, zániku, marnosti, zatuchlosti, ohnilosti, slabosti, lenosti. Nikdo zde není normální, ani se o to nesnaží, všichni jsou vězni sami sebe, nebo okolností - a kdo není, je na útěku. Úchylky a fetiše nepřináší radost, ale jsou slabostí, nástrojem vydírání atd. Má to béčkový děj napsaný áčkově. Za některé pasáže by se nemusel stydět ani Thomas Mann.
Co se týče jazyka, ono "cák" a "nýčko" (níže zmíněné jako otravné) je věnováno důsledně jen přímé řeči jedné postavy, aby byl vyjádřen její poněkud otravný a zabedněný charakter - kdo tohle nerozpozná, bude opravdu o lecos ochuzen. Přímé řeči ostatních jsou jiné, kus od kusu a vyprávění je takové německé romanticko-analytické s trochou poetiky a trochou naivity.

4 06.10.2022

Přistihl jsem se že mě kniha bavila jen v momentech, když jsem optimisticky čekal, že přijde něco super. Ale nepřišlo.

26.07.2022

Když je na první stránce obrat ..."ruce jsem měl různě po kapsách..." a na druhé stránce "...v kanceláři jsem seděl jen proto, že se tam pro rozbitá kamna sedět nedalo, kdyby se tam sedět dalo, seděl bych doma..." tak je myslím skvěle odstartováno. Navíc to vydrží po celou knihu. Fink zde dokonce nejen klabosí, ale dokonce i vyšetřuje, dopajdá se i do zajímavého prostředí, setká s poutavými postavami a zazáří v uspokojivé pointě. Takže jedna z nejlepších porevolučních Finkovek je tu. Někdy Velinský navléká své dokonalé literární šatstvo na modelky s rozpadlými kostrami, ale tento zvlášť zdařilý model obepíná modelku bezchybných křivek.

5 17.07.2022

Velmi zdařilé. Dobrodružství i prostředí zůstalo zachováno. Líbilo se mi jak hoši dospívají a berou rozum. Jak se jim rozšiřují obzory, rozšiřují se i Stínadla náhle jsou vidět i dívky a dospělí a stávají se také lidmi. Tím že chlapecké klubové kratochvíle přestávají k životu stačit, stává se dořešení této největší záhady o to důležitější - končí se tak přirozeně jedna etapa, byla bohatá, skvělá - ale nemohla vydržet věčně.
Děkuju Velinskému, že černé na bílém potvrdil mé vlastní celoživotní dohady o funkčnosti létacího kola a skládání plánku to bříška ježka.

12 17.07.2022

Zaujalo, aby ne, je to atraktivní téma (co nabízí šablona, to se i splní) i atraktivní koncept. Ale je tu velké ALE. Pochybnostmi o autenticitě, které prosakují spárami mezi komentáři, jsem nasákl i já. A tím jsem si vlastně uvědomil, že jsou pro mě významnější jednak odbornější kazuistiky, jednak přímá komunikace s úchyláky, jednak mimoděk projevená úchylka v jinak nesexuálním úkonu...třeba v uměleckém díle. Nicméně jako volná tvorba - jo, napínavé, zajímavé, úchylné, vydatné.

A teď vám řeknu příběh já:
Pan J. byl již jako malý chlapec nadprůměrně zvídavý. A pak přišla doba, kdy se ostatní chlapci začali zajímat o děvčata. Pan J. zjistil, že se mu děvčata také líbí, ale nestačí mu to. Nikdy nebyl úplně spokojen. Zážitek, který mu otevřel oči a určil celý jeho další život mohl probíhat snad nějak takto: Mezi chlapci se probíralo vše možné a přišlo i na sexuální zážitky, z nichž některé byly neobyčejně peprné, snad si je vypravěči i trochu domýšleli, aby nezůstali pozadu za kamarády. Pan J. si příběhy snadno zapamatoval a zjistil, že když si je doma zapisuje, cítí zvláštní naplnění. Později si vytrénoval svou trpělivost a zdrženlivost do té míry, že se mu lidé rádi svěřovali a považovali ho za dobrého posluchače. Popsaných stránek přibývalo. Inteligence pana J. je lehce nadprůměrná a není tedy překvapivé, že se rozhodl spojit příjemné s užitečným, naslouchat a publikovat i v profesním životě. Stal se novinářem. Když mu k ukojení jeho záliby nestačil pracovní den, vysedával na internetu, nebo vyrazil do míst, kde se dal očekávat zakázaný sexuální život a trpělivě čekal, připraven naslouchat. A připraven publikovat. Jako čerpadlo, které poctivě pohltí a vydá vše, čistou vodu i tajemný kal.

Názor psychomága: Myslím, že pokud si pan J. našel partnerku se kterou má hromadu dětí a pokud má v úctě své rodiče a pokud má dostastečný přísun vitaminu C, nevidím překážek aby neprožil alespoň průměrně hodnotný lidský život.

Názor právníka: Novinářská práce podléhá dost specifické legislativě a také zvyklostem syndykátu novinářů. Zákon je minimum morálky a zde vidím případné problémy spíš v rovině etické. Z pohledu právníka by bylo snažší pana J. zavřít za něco jiného, než za naslouchání.

5 14.07.2022

Na knize mi vadily vsuvky, propašované se záměrem děti poučit o všem možném.

1 14.07.2022

Audiokniha je vážně skvělá. Tenhle Lábus je opravdový génius. Příběh fajn, trochu předvídatelný. Kdyby to nepsal King, řekl bych si, hele ten člověk píše jako King, akorát nemá ty nápady, jakože co by se mohlo stát nejhoršího a ono se to stane, akorát s horšími dusledky, které mě nenapadly.

8 14.07.2022

Zábavné to tedy je, ale za humor bych to nevydával. Spíš za sen kde se dějí nesmyslné věci a člověk si říká, to byla ale blbost, proč se jen probuzen cítím tak nepříjemně?

3 14.07.2022

Kniha tak čtivá že jsem kvůli ní odložil detektivku. Je tu popsána spousta uměleckých událostí a to velmi erudovaně, v souvislostech a přitom i korektně. Není to četba jen pro milovníky umění ale i pro každého, kdo tu a tam zavadí o kulturu, sociologii a všelijaké společenské stereotypy. Je to dobrodružství. Klobouk smekám za příkladné a inspirativní přiblížení umění českého.
Autor o knize hovoří i jako host Lucie Výborné, je to na jutjup (díky tomu jsem asi na dva večery zcela propadl Milanu Grygarovi)
Nelíbí se mi všechno, co se v moderním umění děje, ale tyto souvislosti mu dávají smysl a opodstatnění.
Jo a víte co se tam píše o milovnících Ivy Hüttnerové a o víkendových krajinkářích? Vůbec nic (smích z publika)
P.S. kdybych měl na výběr schopnost odvážit se úplně otevřít svoje nitro i za cenu posměchu, nebo schopnost prodat sběrateli pytlík elektroodpadu za děsnou raketu, nebo schopnost namalovat hezky sedící dívku, tak bych si to třetí nevybral.

4 28.05.2022

Nikdo si nevšimne Volva ve zpětném zrcátku - jsou jako Číňani, vypadají všechna stejně.

Taky kladně hodnotím to tobogánové tempo.
Taky kladně hodnotím detektiva - konečně někdo kdo se mi vyrovná drsností, rozhodností, štěstím, erekcí i nějakým tím výdělkem. A body za to, že se jmenuje spíš jako flétnista zaměřující se na dobovou interpretaci německého raného baroka, než jako očko.
A oceňuji to co v knize není - myslím tím snahu získat si detektivkou i kousek území psychologického románu.

10 14.05.2022

První zklamání bylo, že jsem se nedozvěděl nic o sdružování majetku za účelem dosahování společensky prospěšných cílů. Jinak hezké sajfíčko. Kdybych měl víc výtisků, udělal bych si z nich podstavec pod vitrínku, kam bych si dal Dunu a Hyperion.

3 10.05.2022

Jistěže to je faktograficky zajímavé - osobnosti, prostředí. Co mi ale utkví v paměti je co toho Blběnka vydržela a jakej já jsem proti tomu Juráčkovi úžasnej frajer.

2 14.02.2022

Tak tuto knihu bych hodnotitl maximem i kdybych nebyl Kidův oddaný fanoušek. Je to jako film. Většinou nestíhám přečíst si knihu dvakrát, ale u této bych věděl proč - nepamatuju si všechny vtípky, hříčky a popisové detaily.
Je super pocit najít něco tak dobrého mimo zlatá razítka "světový bestseller"

9 23.11.2021

Budeme se i v budoucnosti pachtit šedivými dny za nejednoznačnými úspěchy, bez víry, bez zastání, bez výsledku, ale plni očekávání, smutní, vyčerpaní, za stálých kompromisů, prohřešků, zakolísání ? Jako doteďka? No potěš koště.

11 03.11.2021

Dlouho jsem nečetl nic tak účinného, upřímého a soustředěného. Nechat takto nahlédnout do intimní sféry je odvážné. Udělat to s nadhledem, bez holedbání, bez fňukání, ale stále "prožitě" je nečekaný nadstandart.
---
Při čtení jsem zapomněl na to, že jde o poezii. Chyběl tam místa, která nejsou určena čtenářům, ale básníkům konkurentům. Dojem povídky jsem taky neměl, nějak jsem podvědomě nečekal - nescházela mi nějaká standardizovaná pointa. Románu vůbec ne (tam se nevpadne, tam se pomalu sestoupí, rozbije tábor a nocuje). Způsob (nikoli hloubku) zážitku bych přirovnal ke komixu, videoklipu, panáku.
Přišlo mi to jako něco, co vzniknout mělo a muselo. A umí to svou tíhu předat dál, aniž by to dusilo. Vlastně závaží přidané na správnou stranu může být protizávažím, které vyrovná misky.
---
Zpětně vím a uznávám, že je to báseň. Konstrukce, která v mém případě funguje. Jen nevím jak, proto bych ji neubral ani slovíčko. (...přestože jindy bych klidně škrtnul celou ediční řadu...)
---
Už se těším na Dědka - přestože ho už teď nesnáším.

6 30.09.2021