Osca
komentáře u knih
Gumy
Alain Robbe-Grillet
Já mám tyhle neromány v oblibě. Připomínají mi Cimrmanovy slepé uličky. Jde napsat knihu bez děje, s mátožnými postavami, s nemrtvou obětí? Ano!!!
Tři muži ve člunu a na toulkách
Jerome Klapka Jerome
Ten suchý anglický humor mi sedí. Možná bych spíš měl napsat jazykový. Má oblíbená příhoda je, jak dědeček věšel obraz, Jak kdyby autor seděl u nás v obýváku a sledoval otce. Také zjištění, že nemám příznaky horečky omladnic mi udělalo dobře. Ten druhý dil už mě tak nenadchl, i když se odehrává i v Čechách.
Každá sedmá vlna
Daniel Glattauer
Chápu, proč se mi ta kniha líbí. Je to formální i jazyková stránka. Žádný vypravěč, který by čtenáře vedl, žádné komentáře, nic, pouhé výpovědi. Reakce si nezřídka musí čtenář domýšlet, sám je dolovat z předcházejících, či následujících mailů. Na autorovi je znát, že umí pracovat s jazykem. Jeho mail, v němž 4x různými slovy dává znát, jak je kdo pro koho důležitý v závislosti na důležitosti jich obou, to je tedy pecka! Ani po pátém čtení jsem neměl jasno. Škoda, že neumím německy, to bych si tedy docela rád užil. Hvězdičku ubírám jen za ten happyend.
Hlava XXII
Joseph Heller
Yossarian je můj oblíbený hrdina, nechápu, jak ho někdo může přirovnávat k Švejkovi, proboha! Nejvíc na románu obdivuju komplikovanou a dá se říct i záludnou kompozici. Čtenář se v ní dlouho nevyzná, ale pak z toho vyleze skvost. A ten humor, ten je fakt absurdní.
Mladí lvi
Irwin Shaw
Tak to je prostě Irwin Shaw! Naprosto geniální, lepší válečný, a přitom antimilitaristický román už číst nebudu.
Bleděmodře pruhovaný
Tereza Tomanová
Tento román samozřejmě JE román pro ženy jak z nakladatelství Harlequine (nejspíš edice „Desire“, jelikož jsou tam i popisy vášnivých milostných scén), ale řemeslně velmi slušně zvládnutý, dovoluji si tvrdit, že autorka píše tak o dvě třídy výš než celá slavná Stephanie Meyer. Je vidět, že nejspíš má hodně načteno (a to i kvalitní literatury), takže s jazykem umí pracovat velmi dobře.Tento typ literatury je velmi oblíbený, navíc by se mohl líbit i ženám se solidním vzděláním i intelektem, které pouze (no, každý máme své špatné vlastnosti) ujíždějí na sladkobolné kýčovité romantice, protože by se mohly do hlavní hrdinky snadno projektovat – je to velmi vzdělaná (mj. ovládá několik jazyků) emancipovaná, samostatná a energická žena, která vyrostla v dosti mužském prostředí, takže má i některé mužské zájmy, ale zároveň je velmi ženská, ráda vaří a stará se o ty, které miluje, zvláště pokud potká svého „pana Dokonalého“. Tím je slavný hollywoodský herec britského původu (pro kterého byl předobrazem právě herecký představitel toho upíra ve Stmívání, kterému nemůžu přijít na jméno ), který se s hlavní hrdinkou velmi náhodně seznámí v době jejího studijně-pracovního pobytu v USA a pochopitelně se do ní vášnivě zamiluje, jelikož je to žena jeho snů, na kterou vlastně celý život čekal.
Každou čtenářku tohoto druhu literatury musí podobný hrdina dojmout – ty, které mají dojem, že také našly svůj mužský ideál, si budou zálibně „mlaskat“ nad tím, že ideální vztahy jsou přece jenom možné a tudíž jim to určitě vyjde, a ty ostatní budou snít o tom, že někoho podobného se všemi pěti (ne-li deseti) P určitě taky jednou najdou. Dále je tam motiv hrdinčiny poněkud temné minulosti a z ní plynoucích výčitek svědomí, samozřejmě problémy a překážky, které je nutné překonat, než vše dospěje do happyendovitého finále, sympatická postava nejlepšího kamaráda hlavního hrdiny i hrdinčiných bratrů – prostě samí mužští sympaťáci, kterým lze držet palce, aby i oni zdárně našli svou princeznu a byli s ní šťastní až na věky věkův amen. K tomu atraktivní prostředí, pro vzdělané a intelektuálněji zaměřené čtenářky literární odkazy a kousky cizojazyčné konverzace, pro vlastenecky zaměřené pak to, že všichni Američané i jiní cizinci jsou uchváceni tradiční českou kuchyní i českým pivem... prostě co si lze od knihy podobného typu přát víc?