OHložek
komentáře u knih
Kenotaf
Klára Goldstein
Bohužel nesplnilo má očekávání po výraznější druhé knize následující po skvělém debutu Milíře.
Ultima Thúlé, nejzažší zem
Vít Slíva
Slíva až podivně plačtivý, ve srovnání s poslední Šiktancovou sbírku, kde popisuje také ubíravé ubývání, je mi Slívovo štkání až jakýmsi podivným umanutným pláčem. Byť ještě není důvod, autor je ve věku 68 let poměrně mlád :)
Píšu nesouvislé básně o diagnóze F.60.3
Tereza Lehečka Klenorová
Tohle téma si zaslouží víc, nejen formou, ale i obsahově. Takhle to zůstalo někde u názvu. Texty chabé, pocit estetického zážitku nula. Dvě hvězdy za nakousnutí tématiky, ale zklamání...
Po hadí kůži
Luděk Marks
Nezůstal žádný pocit po přečtení. Už si vlastně ani nepamatuji, a to je týden, co jsem knihu četl...
Stopy za obzor
Pavel Kolmačka
Nádherný svět, který se nepodobá. Dětství, plné her, násilí, zjitřených stavů.
Jan Zrzavý vzpomíná
Jan Zrzavý
Cesta na místa, kam jezdívám rád i pro inspiraci...Lesy a zvláštní lidé...
Odpusť, Natašo!
Sergej K. Dakov (p)
Impozantní, ale tuším, že trochu přitažené za vlasy...Na léčbu moru jménem komunismus nevěřím...
Antimita
Michal Tallo
Užvaněnost, vyprázdněnost, koncept za každou cenu, zbásnění každého inovativního, co se mihne kolem hlavy novorozence po roce 90...je tohle ještě poezie?..
Rubikova kostka
Vratislav Maňák
Velmi dobrý příběh o jednom nedorozumění, které se nese historií celé rodiny jako stigma...
Spoušť
Sára Vybíralová
Užvaněné. Stačily tři povídky, abych věděl, že zbytek nedočtu. Ne kvůli nedějovosti, ta nevadila, ale kvůli cyklení a vrstvení motivů, které nesouvisely vůbec s ničím...
Rýhy
Anna Beata Háblová
Autorka, která stojí mimo veškerý pražský angažovaný kravál. Stojí za to číst. Klid a strachy.
Ateš Periša - ohnivý muž - Legendy, pohádky a humorky z Bosny a Hercegoviny
neznámý - neuveden
Krásné pohádky z pro nás trochu exotických končin. Zábavné a uvěřitelné i v reálu.
7 klíčů ke štěstí
Deepak Chopra
Potřená self-coachová kniha pro ty, co si méně věří. Klid a mír a pokora...
Rám pro pavoučí síť
Radek Štěpánek
Zatím nejčerstvější kniha Radka Štěpánka s názvem Rám pro pavoučí síť znovu navrací čtenáře k zvláštnímu zájmu o psaný text, o umění bez neustálého zkulturňování, o vnitřních zdrojích síly, které znamenají naději. I přesto, že se do ní můžeme hroužit trpně, jako do léku pro chvíli zapomenutí, neměli bychom vynechávat svět takový, jaký běží kolem. To knížečka o rozměrech 10x11 centimetrů nedělá.
Štěpánkovo umění je v tom opojit se věcmi ze země a nad zemí, ze zvířecího prostředí; je dílem obrovské vnitřní svobody, meditace a lásky v tomto okolí. Autor se obrací ke kořenům, zpět k přírodě, která jakoby v knihách ostatních tvořících byla spíš na obtíž. Tady nikoliv! Svět lesů, vod a strání tu podporuje bázeň z člověčího („Pořád se milujeme/ a v krbu zas zatápíme/ nedohořelým polenem / z minulého ohně“), Štěpánek se vrací k tak marginálním (nikoliv banálním!) skutečnostem, jako je noc a den („na čem teď závisí tma? / na tom že rozsvítím světlo?“). Nalézá bohatství tam, kde pomalu zplanělo a vyschlo, v řeči přírody, v řeči návratu. A občas se i kvůli tomu dokáže zlobit a lehce vzdorovat („Uprostřed sídliště / opravili silnici / autů, se jezdí lépe / vrabci nemají kde pít“) i za použití řeči zvířat, především ptactva („Naštvaně zní i čapí křik / trávník místo sedmikrásek / kvete golfovými míčky“).
Tady platí víc než kde jinde slova klasika o věcech marných, které nemusí být ještě zbytečné. V kraválu dnešní doby, evolucionistického ředění pražské literární selanky je sbírka Radka Štěpánka s podtrhující grafikou Terezy Bínové svým způsobem zjevením dobrého ducha básníkova. Přesně takového jak o něm hovoří Jan Čep. Jako o někom, kdo se vyjadřuje mimo terminologii úspěchu a moci, jako o někom, kdo zůstává v boji s tím, co je utlačeno. A nejen tato kniha, ale i předchozí Štěpánkovy knihy jsou tím bohaté. A stojí pevně na vlastních nohou, byť i třeba mimo veškerá literární ocenění. Těch tady opravdu není potřeba. Hudba hraje!
