Nomia komentáře u knih

Píseň oceli je přesně ta kniha, nad kterou, když se trochu zamyslíte, tak si uvědomíte, že je ve všech směrech průměrná, ba dokonce někdy působí až jako vykradačka známějších děl.
Občas jsem se nemohla ubránit pocitu, že autorka má dlouhý seznam všech osvědčených žánrových klišé a jen jen poctivě implementuje do příběhu a odškrtává.

A teď přijde ono pověstné ale... Ale nakonec jako celek kniha působí příjemně a čtivě. Jako velké plus vidím fungující chemii mezi hlavními postavami, jejich dialogy jsou hravé a chytlavé. Nesmí samozřejmě chybět i dostatek (respektive možná až lehký přebytek) ironie, sarkasmu, prcání a nasávání. :)

10 06.09.2022

Mé staromilské rockerské srdéčko zaplesalo a dýchla na mě atmosféra doby, kdy drogy, sex a rock'n'roll byly na vzestupu.

Hudba, co rozproudí krev v žilách, láska, rozpolcenost, spousta chlastu a sexu, drogy, přátelství a pár démonů z minulosti. Živelná kniha, které věříte, že takhle nějak to skutečně mohlo být.

Když k tomu přičteme čtivost a originální formu vyprávění, mé čtenářské choutky byly vrchovatě uspokojeny.

"I had absolutely no interest in being somebody else's muse.
I am not a muse.
I am the somebody.
End of fucking story."

10 04.07.2022

Tohle rozhodně není optimální čtení pro racionálně smýšlející realisty, je to spíš atmosférická jednohubka plná chtíče, nadřženosti, zamilováných pocitů a poznávání sebe sama.

Pokud přijmete fakt, že děje je zde poskromnu, zato dumání a erotiky až dost, může se vám Dej mi své jméno zalíbit.
Pro strhující pobláznění a obrovskou touhu bych i měla pochopení, bohužel postava Eliema mi přišla až přespříliš hloubající a málo uvěřitelná, díky tomu jsme se nedokázala do knihy dostatečně ponořit.

10 13.05.2022

Autor je srdcař, je to z něj cítít každým coulem, sci-fi a fantasy miluje, má toho spoustu načteno, spoustu shlédnuto a má nepřebernou fanzatii. A tady přichází problém, sází toho do knihy příliš.
Při čtení spousta námětu působí povedomě. Bohužel sám nepřichází s ničím extra průlomovým. Nemyslím to ovšem jako výtku, vše funguje, jen nebudete zrovna okouzleni originalitou...

Paolini už dávno není jen ten mladý cápek, který napsal Eragona, vykvetl z něj poměrně slušný vyprávěč, s rozsáhlými znalostmi, bohužel jsem při čtení měla často pocit, že některé věci byly repetetivní, jindy zase příliš zacházel do zbytečných popisů a technických vysvětlovaček, tak trochu na úkor děje.

I když to tak možná nezní, tak jsem si knihu vychutnala. Jedno vím jistě, rozhodně dám i příště Paolinimu šanci, jen doufám, že v další knize bude o něco méně oné popisné omáčky. :)

10 13.05.2022

Pravděpodobně už taky (i když dost předčasně) trpím krizí středního věku, protože si jinak nedokážu vysvětlit, jak je možné, že mě Víkend v Londýně tak nadchl.
Tohle je prostě ten typ knížky, o které ví, že to není žádné veledílo (a ani si na to nehraje), ale nějak se vás osobně dotkne a něčím vás okouzlí. Je tam nadávkováno všechno humor, spousta myšlenek o životě, o sexu; rodinný život, práce, přátelství, ale i i splín a depky. Přesně ten šílený guláš, který se člověku často motá hlavou, když překročí hranici čtyřicítky.
Celá kniha je napsána dost přímočaře, působí opravdově. Na můj vkus zahrála trochu příliš depresivní tón, ale jako celek mě to neskutečně bavilo!

"Dokdy bude pociťovat sexuální touhu? napadlo ho. Dokdy bude sexuálně aktivní? Do šedesáti? Nebo snad do sedmdesáti? Těžko. Moničiným rodičům je přes sedmdesát a je to tam podle všeho už desítky let úplně vyschlý. Že by jen do padesáti? To spíš. Sakra, tak to mám před sebou posledních deset let šukání. Tedy jestli se tahle předem naprogramovaná a mechanicky odvedená činnost, které se pravidelně jednou týdně s Monikou dopouštějí, ještě vůbec dá nazvat šukáním. Mám před sebou posledních deset let nadějí plného, ale přesto ve výsledku marného mytí penisu! A co po té padesátce sexuální touhu vlastně nahradí? Křížovky, letáky supermarketů a dlouhé ospalé posedávání na gauči, tak jak to vidí u Moničiných rodičů? Anebo ještě hůř — sex nebude nahrazen ničím a tohle nic se začne postupně rozšiřovat a prohlubovat, až nakonec obepne vše…"

10 29.12.2018

Vieweghovi se v Biomanželce povedlo neskutečné a to fakt, že všechny tři hlavní postavy byly neskutečně nesympatické. Je jen otázkou, která byla nejotravnější. Ale přiznávám, že mému srdci byl zřejmě nejbližší šovinistický pisálek, než jeho eko-bio manželka, o pošahané esoterické dule ani nemluvě.
Nemůžu knize upřít, že jsem se u ní párkrát zasmála, ale spíš něž autorův cit pro humor a satiru, za to mohlo samotné téma, které je celkem nosné a přináší dostatek absurdních situací.

Ovšem jako celek kniha úplně nešlapala, vše se neustále schématicky opakovalo. Vždy přišel další přiblblý nápad manželky (nadšené aktivistky a ekologické fanatičky). Pisálek na to konto utrousil pár sarkastických hlášek a šel se ožrat, případně někam vzal roha. A stále dokolečka.

Od půlky knihy už to se jednalo o stereotypní nezáživnou nudu. Vyprávění se stává naprosto monotonním. Jako největší kámen úrazu, ale považuji již zmiňovanou absenci jakékoliv osoby, kterou by si čtenář mohl . alespoň částečně - oblíbit.

Plus bod dávám za postavu duly, ta byla mimořádně odpudivá. :)

10 21.12.2018

Pokud jste líní přemýšlet, nemáte rádi filozofování a neujíždíte si tak trochu na věděckých tématech, tak vás bude Problém tří těles spíš pekelně nudit. Nemluvě o tom, že pro spoustu lidí bude tahle kniha hodně špatně čitelná, možná takřka nesrozumitelná.

Je to celkem fajn nápad, který je nádherně promísený s Čínou a kulturní revolucí. Už fakt, že se kniha bude motat kolem Číny, mě dost navnadil, ale bohužel jsem se možná příliš nechala zlákat nadšenými ohlasy a chvalozpěvy v recenzích. Zkrátka přílišná očekávání.

Ne, není to vůbec špatná kniha, prostředí nápady, věděcké poznatky, celá myšlenka - to vše je hodně zajímavé, ale celé dílo mi připadá prazvláštně vyprávěné.
Především první polovina knihy je poměrně dost nudná a když k tomu připadám potom trochu slabší dialogy a nepříliš zajímavé postavy, tak se čtenář opravdu musí obrnit trochu trpělivostí, aby četl dál a dostal se k zajímavějším pasážím.

Shrnula bych to tak, že mi není sympatický autorův styl psaní, ale i přes to mám v plánu si přečíst další dva díly. Jsem zvědavá, jestli si nakonec s Liou Cch'-sinem padneme do noty...

Jeden z románů, kde forma lehce vítězí nad obsahem, ale zároveň kniha nepostrádá vtip. Rozmarné léto mě bavilo, ale na Vančurův styl psaní si musíte chvíli zvykat, koneckonců to platí i pro jeho lehce zvláštní smysl pro humor. Ten jeho květnatý styl psaní v kontrastu s hlavními postavy byl prostě skvělý a nezapomenutelný, ale rozhodně nesedne každému.

10 19.04.2018

Slovenská obdoba slavného Kingova románu To. Nechci tím říct, že by Karika vykradl román svého proslulého kolegy, ale určitých podobností si nešlo nevšimnou. Pokud odhlédnu od zmíněno, tak musím Kariku pochválit.

Opět předvedl, že umí psát tajuplné příběhy. Navodit ponurou atmosféru a navodit strach autorovi rozhodně jde. Kniha opravdu působí dost "depkoidně" a strašidelně, myslím, že slabším povahám nemusí dělat dobře některé lehce brutální popisky. Strach je dobrý, ale srovnám-li ho s Trhlinou, tak ta působila o něco lépe. Pro mě dokonce i strašidelěji, přestože neobsahovala nic explicitního.

Karik určitě stojí za přečtení, dobrý hororových autorů je v českých a slovenských luzích a hájích jako šafránů. Strach udrží v napětí a zaujme.

10 13.04.2018

Faja pokračuje v krasojízdě, kterou započal skvělý Naslouchač. Opět strhující a nápadité čtení, svět Naslouchače vás naprosto okouzlí. Doufám, že spisovatelská kariéra Petry Stehlíkové bude velmi dlouhá a plodná.

Opět i druhý díl hodnotím plným počtem a stále se u toho tetelím blahy, že tato kniha vzešla z pera českého autora. Nebudu se opakovat, celá série prostě stojí za přečtení. Tak teď už skousnout netrpělivost a nějak přežít to dlouhé čekání na další díl. Pevně věřím, že si série udrží svou vysokou laťku.

10 26.03.2018

Bylo by lepší, kdyby tohle dílo vůbec nevzniklo. Není to úplný, s prominutím, průser, ale rozhodně si takto nepředstavuji důstojné pokračování tak kultovní série, jako je Harry Potter.

Postavy a jejich charaktery jsou poněkud pozměněné a pokřivené, celý děj je podivný a často se jeví nelogicky. Jít na takovouto divadelní hru by byla pro mě spíš noční můra. Ne, tohle se příliš nepovedlo.

10 14.03.2018

Ke čtení téhle knihy musíte mít jistý věk a za sebou již nějaké životní (respektive vztahové) zkušenosti. Pak ji spíš pochopíte a bude vám o něco bližší. Podle mě se jedná o nejlepší čistě romantickou knihu. Nedělám si iluze, tohle je opravdu spíš čtení pro ženy, ale nejedná se jen o nějakou hloupou a plytkou záležitost.

Nebýt prazvláštního konce, působila by kniha o poznání skutečněji, ale i tak je velmi dobrá. Chcete-li chytrou knihu se silným milostným příběhem, co nebude úplný brak, která zároveň bude mít i zajímavou psychologie postav a nějakou hloubku, tak rozhodně zkuste Madisonské mosty. Stojí za přečtení.

10 07.03.2018

Nejlepší Kingova kniha. Neuvěřitelně emotivní, dojemné, napínavé, veselé i smutné, místy kruté. King je dokonalý vypravěč, zbožňuji s jakou lehkostí se jeho knihy čtou.

Zelená míle je o tolik jiná, než ostatní jeho knihy, ale zároveň snad ještě zajímavější. Připadá mi až úsměvné, že od novodobého krále hororu mám nejraději díla, která právě do daného žánru nespadají.

Myslím, že i největším cynikům u konce této knihy skoro ukápne slza. Na Coffeyho nikdy nezapomenete. Krásná kniha.

Doporučuji se oprostit od skepse vůči českým autorům a povinné četbě. Tohle je mistrovské dílo a naprosto geniální čtivá kniha. Čapek umí!

10 23.02.2018

Sice je dost pravděpodobné, že celou sérii dočtu až někdy v důchodů, ale rozhodně mám v plánu přečíst každičký díl. Při vyklízení sklepa jsem našla celou sérii notně opotřebovanou, skoro prašivou, ale něco mi nedalo a začala jsem číst první díl. Z prdele klika! Byl by skoro hřích vyhodit takový skvost.

Merle naprosto fantasticky (a s notnou dávkou humoru!) vypráví příběh Petra ze Sioraku a nenápadně nás u toho vtáhne do všech dobových problému, života, války i náboženství. Až jsem žasla nad jazykem a stylem, jakým dokáže detailně a s lehkostí vyprávět o všem - od politiky a války přes popis obyčejného života ve Francii až po peprné milostné eskapády. Vše je podáno vkusně a záživně.

A samotná postava Petra ze Sioraku? To už je jen třešnička na dortu. Kdo by ho nemiloval. :)

Absolutní láska na první přečtení. Věc, ke které se neustále vracím. "Only this and nothing more."

10 14.01.2018

Hartl a jeho vcítění se do ženského myšlení mě nakonec bohužel příliš neoslovilo. Nechapejte to špatně, pořád je to pohodová oddechovka, u které se občas zasmějete, ale očekávala jsem víc.

Můj zásadní problém tkví v hlavních postavách, ani jedna z Gazel mě nijak neupoutala a v podstatě mi ani nejsou sympatické. Její charaktery byly trochu stereotypní. Chyběla tomu sťáva.

9 14.01.2024

Tady jde objektivita stranou, kniha mě naprosto nadchla. Skvost!

Nelitujte se! Lítost vás úplně rozloží. Naštvěte se! Vztek je konstruktivní!

9 08.05.2022

Vítězství formy nad obsahem. Není to špatné, kniha je zajímavá, ale bohužel mé chuťové pohárky nepřelouskaly až takové množství egocentrismu.

9 08.01.2020

Dokonalost.

“He knows that you have to laugh at the things that hurt you just to keep yourself in balance, just to keep the world from running you plumb crazy.”

9 04.01.2020