NGC6715 komentáře u knih

V jednom z předchozích komentářů je autorce vyčítáno, že se v popisu nadaného člověka může poznat téměř každý. Je pravda, že popis nadaných lidí je velmi široký, což umožňuje dezinterpretaci. Přesný popis nadání je problém, protože se jedná o velmi komplexní záležitost, a proto se nepřesnému popisu vlastností nemůžeme příliš divit. Nicméně autorka uvádí, že nadané lidi je možné identifikovat nejen nepřesně podle popisovaných vlastností, ale i pomocí přímého sledování mozku. Zde už je špatný výklad méně pravděpodobný, i když problém je v tom, že jen málo lidí má možnost provést daná měření. Autorka dělí inteligenci na laminární a komplexní. Laminární inteligence je ta, která lze snadno využít v běžném životě, umožňuje snadné učení a dělání toho, co se od nás očekává. Komplexní inteligence umožňuje více kreativní myšlení (a proto je hůře měřitelná), které však způsobuje i horší možnosti zapadnout do systému, který je mnohdy chybný. Autorka místy chybně slučuje vysokou inteligenci a motivaci snažit se o lepší svět a dělat bez odměny to, co je správné. Lidé, kteří se snaží o lepší svět (stejně jako mnoho geniálních a kreativních jedinců, kteří nezapadnou do současného systému) to nikdy nemají jednoduché (vzpomněl jsme si na kreslený seriál Daria, kde se v jednom díle řeší, jak být neoblíbený a dochází se k tomu, že nejlepší je mluvit o globálních problémech a tom, co je správné). Motivace snažit se jen tak o lepší svět bez nároku na odměnu je v době individualismu a kapitalismu něčím naprosto nepochopitelným pro velkou část populace (nebo alespoň pro tu viditelnější část populace). I přes četné logické chyby tato kniha přichází s důležitým poselstvím: inteligence ani dobré úmysly z vás dnes nutně neudělají úspěšného člověka. Naopak existuje mnoho dobrých a inteligentních lidí, kteří jsou na tom špatně a nenajdou ve společnosti své místo. Ačkoliv tato kniha rozhodně nebyla myšlená jako antikapitalistická, myslím, že právě tak ji lze interpretovat: systém nefunguje.

5 22.08.2020

(SPOILER) Kniha na začátku popisuje robotizaci a to, jak dokonalejší stroje připravují lidi o práci, nebo jak kvůli ní musí mnoho lidí dělat stále hroší práci. Někteří tvrdí, že technologie vytvářejí lepší místa rychleji, než likvidují ta stará – to co se děje ve vyspělých zemích však svědčí o opaku, i když to mnozí nechtějí vidět. (To, že to nevidíme do stejné míry u nás, je dáno tím, že v porovnání se západem jsme montovnou a levnou pracovní silou – dobrá místa lze hůře vytlačit, protože je jich zde méně a platy hůře snížit, protože v porovnání se západem už nízké jsou – otázka je, jestli je to skutečně to, co chceme.) Kniha například popisuje, jak se jedna rodina snaží uživit – žádní flákači, pracují všichni, včetně školou povinných dětí. Přesto mají problémy přežít. Měli se více učit, aby více vydělali? Nevěřili byste, jak vysoké procento lidí v nízkých pozicích na západě má vysokoškolské vzdělání. Kniha popisuje mnoho příběhů, které jsou čím dál více normální, kdy lidem klesá životní úroveň v zemi, která je mnohem pravicovější než ta naše. Dále kniha ukazuje mnoho experimentů s nepodmíněným příjmem a ukazuje, že pokles práce byl vždy jen minimální – pokud ovšem nebyl částka nepodmíněného příjmu příliš velká. Dovolím si poznamenat (i když to v knize není), že i u nás je nepodmíněný příjem – ti nejchudší mají existenční minimum, těm bohatším je udílen ve formě slevy na dani na poplatníka. I přes to máme poměrně vysokou zaměstnanost (v mnoha vyspělých státech mají vyšší dávky a také vyšší produktivitu). Ale zase zpátky ke knize. Na Aljašce už je systém nepodmíněné příjmu mnohem blíže tomu, co si pod tímto pojmem představujeme (ano, ve státě, který patří k něm kapitalistickým USA) mají lidé nepodmíněný příjem už několik desetiletí ve formě dividend z ropy (ano, chudáci kapitalisté byly ošizení a vyhrožují tím, že přestanou podnikat, protože z miliardových zisků nemůže nikdo přežít, zatímco nic nedělající lid utrácí jejich těžce vydřené peníze), přesto tento systém funguje, lidé pracují a o jeho zrušení neuvažují. Možná to není odpovědí na to, kde vzít peníze (i když i tím s kniha zabývá), ale je to odpovědí na to, že lidé houfně přestanou pracovat – nedojde k tomu, pokud nepodmětný příjem není zbytečně vysoký. Není otázkou, zda nepodmíněný příjem ano, či ne, ale jak vysoký má být. Navíc mnoha lidem umožnil nepodmíněný příjem, aby se soustředili na své podnikání a umožnil jim tak větší kreativitu. Kniha také mapuje mnoho experimentů v chudých zemích. Také bych dodal (opět něco, co v knize není), že není opodstatněný ani strach z přemnožení některých lidí, protože po růstu životní úrovně všude na světě klesla porodnost – naopak se peníze ukazují jako účinná antikoncepce. Napsal bych, že by si tuto knížku měli přečíst všichni odpůrci nepodmíněného příjmu. Jenže podobné prohlášení jsem četl u knih, se kterými jsem nesouhlasil, a nikdy mě nepřesvědčily, ačkoliv jejich zastánci se mysleli, že musí přesvědčit každého. Faktem je, že nepodmíněný příjem má mnoho pro i proti a zprávy o experimentech s ním jsou naprosto protichůdné, podle toho, kdo je píše. Tato kniha vám – pokud budete mít zájem a neodmítnete ji jako hloupost dřív, než se nad ní stihnete zamyslet – ukáže mnohá pro. Nepochybuji, že na mnohá proti přijdete sami, neboť žijete v kapitalismu a proto způsobem „proti“ bude uvažovat téměř automaticky. --- A ještě malá poznámka k předchozímu příspěvku, proč se lidé nepoučí – kdyby lidé byli snadno poučitelní, po pár neúspěšných pokusech by vždy vše vzdali. Tito poučitelní lidé kdysi tvrdili, že nejde létat a že stroje se nemohou pohybovat bez živé síly. Díky bohu za ty, kdo se nepoučili a pořád to zkoušeli, protože bez nich bychom žili pořád na stromech.

5 18.07.2020

(SPOILER) Hlavní myšlenky knihy (podle mě): 1) vše se děje samo od sebe 2) Bůh neexistuje 3) nic podstatného nejde naplánovat 4) Velcí lidé neexistují, existují jen lidé, kteří jsou více viditelní, ale jejich práce vždy stojí především na mnoha jiných, neviditelných lidech. S tvrzením 1 nebudu polemizovat, to je natolik filozofické, že nedokážete nic. Myšlenka číslo 2 (bůh neexistuje) mě nudí, protože je donekonečna omíláno mnoha autory a všichni na obou stranách uvádí tytéž argumenty. Ani zde není nic nového (pokud chcete argumenty druhé strany, doporučil bych knihu Tančící skály, kterou napsal Marek Vácha – sice také nic moc nového, ale alespoň je to staré velmi zajímavě podáno). S tvrzením číslo tři nesouhlasím. I když většina plánů filozofů a ekonomů zůstala nevyužita, to, co se nakonec ujalo výrazně změnilo celou civilizaci. Také ve firmách je plánování nezbytné, a mnohé z nich jsou větší ekonomiky, než státy (ze sta největších ekonomik je 49 států a 51 firem) – abych použil argument z knihy 23 věcí, které vám neřeknou o kapitalismu, představte si, kdyby uchazeč o ředitelskou pozici velké firmy přišel, a řekl, že nemá plán a neví co chce dělat, protože je lepší všechno nechat na trhu, který ví vše nejlépe. Myslíte, že by danou pozici dostal? Nejde spoléhat jen na plán, ani jen na samoorganizaci, vždy je nutná nějaká kombinace. Myšlenka 4 je nejzajímavější. I když mezi lidmi jsou rozdíly, je otázkou, zda jsou skutečně tak velké, jak prezentuje dnešní ekonomický systém (ale to už myšlenku rozvádím jiným směrem, než kterým by autor chtěl). Také bych knihu zkritizoval za přílišný falešný optimismus, kritiku tohoto optimismu jsem však napsal u knihy Racionální optimista, takže tady už to psát nebudu.

5 05.07.2020

S tím, že lidé hloupnou, bohužel musím souhlasit. Nicméně v některých případech kniha používá k obhajobě tohoto faktu i věci, které jsou přinejmenším sporné. Například to, že lidé přestali létat na Měsíc a používat nadzvuková dopravní letadla nesouvisí podle mě s tím, že by neexistovali odborníci a vědci, ale spíše s tím, že investice státu byly považovány za zbytečné a vše se přenechalo soukromníkům. Pokles inteligence sice mohl způsobit, že příliš mnoho lidí nekriticky věří ve „svobodný“ trh, ale i v minulosti lidé věřili podobným hloupostem – například nacismu, a to lidé v nacistických vládách měli prokazatelně vyšší IQ, než mají vlády současné. Pár miliardářů, co náhodu investují do výzkumu vesmíru se prostě investicím státu nevyrovná (v době, kdy se děli tyto státní investice nejbohatší lidé platili na západě 80% daně ze zisku, někdy i více!!!). Spoléhat se na dobrou vůli miliardářů je prostě ve směru základního výzkum velice neefektivní, i když o nějaký rozvoje se možná postarat dovedou. Vyvozování inteligence z věcí jako schopnosti rozeznávat barvy a podobných věcí mě také příliš nepřesvědčují. I když mezi podobnými věcmi (údajně) existuje korelace, může být způsobená jen tím, že někteří lidé jsou vyvinutější ve více směrech. Dále mi přišlo poněkud sporné tvrzení, že úspěšní lidé (a bohatší) jsou inteligentnější. Myslím, že v mnoha případech s tím nejde souhlasit a s bohatstvím souvisí spíše agresivita a schopnost jednat rychle a tvrdě – i když nějakou inteligenci k tomu také jistě potřebujete. Z této závislosti se podle knihy vymykají jen géniové, kterým to, že nezapadají do společnosti může pomoci tvořit. S touto částí již souhlasím. Velmi zajímavý mi přišel Spearmanův zákon klesající návratnosti – různé typy inteligence u podprůměrných až mírně nadprůměrných korelují, ale čím inteligentnější člověk je, tím se vztah mezi různými kognitivními schopnostmi zeslabuje. Kniha ukazuje růst inteligence v minulých letech - tzv. Flynnův efekt, kdy je růst inteligence podmíněn negeneticky – lepším vzděláním, stravováním, přístupem k informacím. Flynnův efekt podle autorů knihy delší dobu maskoval to, že genetické dispozice pro inteligenci se zhoršují. Toto zhoršení se nejdříve projevilo u elit, protože ty měli výhody moderního světa nejdříve, takže se u nich také nejdříve vyčerpali jeho možnosti. Za hlavní důvody poklesku inteligence považují autoři přistěhovalectví a to, že vzdělaní lidé mají méně dětí. Na závěr knihy se snaží vysvětlit růsty a pády civilizací minulosti tím, že roste a klesá inteligence jejich obyvatel – tato teze mě však přesvědčila jen částečně, je sice možné, že změny v inteligenci budou probíhat rychle (viz elastické přizpůsobování pohlavně se rozmnožujících druhů, Zamrzlá evoluce, Flegr), ale i tak mohl být úpadek civilizací zaviněn desítkami jiných důvodů. Autoři vidí dvě řešení současných problémů– eugeniku a podporu géniů, kteří nejsou schopni zapadnou do normálního života. Kloní se spíše k druhé variantě. Kniha je zajímavá, ale věci v ní si musíte trochu přebírat. Myslím, že dané téma šlo zpracovat i daleko lépe. Zatím však knih na toto téma není tolik, aby bylo možné příliš kritizovat.

Na závěr citát popisující umění v úpadkové době: „Architektura a umění jednoduše opakují styly minulosti – styly známé jako Mock-Tudor či Mock-Georgian – anebo se stanou nesmyslnými intelektuálními slátaninami, takže se za umění považuje kráva rozřezaná na půl, prázdné místnosti s jednou žárovkou uprostřed či neupravená postel, a to všechno se navíc považuje za revoluční.“

Odkazy na články k tématu byly v tomto kometnáři na základě činnosti uživatele pobijecmuch smazány.

4 20.07.2021

Zvláště mě pobavily obrázky prchajícího Číňana, vyžadujícího svobodu neobchodovat, vztekajícího se Karla Marxe, nebo srovnání předválečné a poválečné trafiky. Kniha nešetří kritikou jak ke kapitalismu, tak k socialismu, a přitom vysvětluje jak základní ekonomické poučky, tak hlavně dějiny ekonomiky (nikoliv jen ekonomie). Dozvíme se také to, že smíšenou ekonomiku, kterou má dnes většina států nevymysleli ekonomové, ale Bismarck. Kromě čistě ekonomických témat se kniha dotkne i témat války nebo autocenzury médií v kapitalismu.

4 26.10.2020

(SPOILER) Vyberu pár věcí, které mě zaujali. První je potřeba znalosti ceny. Autor ukazuje, že podnikatelé musí utajovat mzdy, aby mohli platit lidem méně. Což je velmi zajímavé a poučné. Paradoxně místo toho, aby si lidé mzdy sdělovali, doporučuje autor, aby se lidé smířili s tím, co mají, a raději nepátrali po tom, co mají ostatní – tak dosáhnou vnitřního klidu. Až na několik podobných zarážejících tvrzení má kniha většinou pravdu a je napsaná celkem dobře. Další věc, která mě zaujala je příběh černých perel, které byly považovány za téměř bezcenné – hodnotu získali tím, že někdo lidi prostě přesvědčil, že hodnotu mají. Autor také provedl pokus, kde polovině studentů nabídl, že jim bude recitovat, pokud mu to zaplatí a druhé polovině nabídl, že naopak bude platit on jim, když jeho recitaci budou poslouchat a poté se jich ptal, na jakou cenu by přistoupili. Na tom všem je vidět, jak racionálně vzniká cena. Další zajímavou věcí je rozdělení ekonomiky do dvou světů – v jednom nám jde o peníze, v druhém jsme ochotni pracovat zadarmo. Autor ukazuje, že zadarmo jsme schopni často poskytnou i lepší věci a více námahy než za peníze. Ukazuje, že tyto světy jsou neslučitelné. Za zmínku také stojí rozbor vlivu sexuálního vzrušení na naše rozhodování – lidé jsou ve stavu vzrušení schopni dělat věci, které za normálních okolností budou odsuzovat. Autor se také zabývá poctivostí a nepoctivostí a dochází k závěru, že tyto věci zpravidla nejsou ovlivněny žádnou naší racionální analýzou.

4 19.09.2020

Velmi dobře napsaná kniha. Má čtyři hlavní témata. První je nepodmíněný příjem (tím se zabývá například také kniha Dejte lidem peníze). Kniha ukazuje, že většina experimentů s nepodmíněným příjmem neskončila zahálkou, ale spíše zvýšením aktivity. Pokud někdy poklesl počet odpracovaný hodin, bylo to vetešinou proto, že se daní lidé potřebovali starat o nějakého člena své rodiny, nikoliv proto, že by nedělali nic. Kromě toho je zde i mnoho dalších tvrzení na podporu nepodmíněného příjmu. Druhá část ukazuje, že v minulosti se snižovala pracovní doba (a nikoliv díky působení trhu) a přesto – nebo spíš právě proto – ekonomika rostla. Proto více volného času může být možné. Třetí část, která je podle mě nejproblémovější, se zabývá otevřením hranic, které by podle autora mělo snížit chudobu. Nemyslím si to. Autor vychází z přistěhovalectví v Americe, které sice bylo velké, ale i tak částečně omezované a kde rozdíly mezi stávajícími a novými obyvateli nebyly tak velké, jako jsou například při migrační krizi v Evropě. O tom, zda migrace byla přínos i pro země, které přišli o schopnější lidi se autor nezmiňuje a vylidnění některých částí světa by asi také ekonomice příliš nepomohlo. Kromě toho to, že přistěhovalectví dočasně zvýšilo HDP neznamená, že mělo pozitivní vliv i dlouhodobě, což už je však hůře prokazatelné. Jsem pro podporu chudších částí světa, ale tato podpora má probíhat u nich doma. Čtvrtá část se zabývá tím, jak utopistické myšlenky změnili a mohou změnit historii a také tím, jak je pro lidi těžké přijmout nové myšlenky, když už mnoho sil investovali do toho, aby hájili ty staré. Zdůrazňuje nutnost mít připravené „utopistické“ plány, protože v okamžiku, kdy přijde krize starého systému, musí být tyto plány po ruce, aby se mohli začít uskutečňovat. Autor ukazuje, že právě takovým způsobem založili Hayek a Friedman současný neoliberalistický proud a ukazuje na to, že jednu takovou šanci jsme promarnili při krizi v roce 2008.

4 25.07.2020

V celku srozumitelná kniha zabývající se komplexitou, tedy něčím velice těžce srozumitelným. Autorům se velmi dobře povedlo vysvětlit základy relativně složitých věcí. Protože komplexita je značně neurčité téma, doplním několik konkrétnějších dílčích témat: začátky počítačů, vyčíslitelnost, fuzzy logika, kvantové počítače, turbulence, celulární automaty, neuronové sítě, fraktály, chaos, paměť, život, mozek, Bělousovova - Žabotinského reakce, vznik biologických tvarů, neurčitost, umělý život, náhodnost, vězňovo dilema, mravenci a včely, viry, genetika.

4 17.07.2020

O této knize jsem se kupodivu nedozvěděl na žádných stránkách propagujících komunismus, ale naopak na stránkách propagujících anarchokapitalismus. Zastánci kapitalismu tuto knihu proklínají, ale ve skutečnosti ji mají velmi rádi – není nad to, když najdete něco, co můžete bez zamyšlení odsuzovat. Čekat od knihy (nejen) pro děti řešení ekonomických problémů komunismu snad může jen naprostý dogmatik. Tyto zaryté zastánce kapitalismu bych upozornil, že jsou daleko horší věci – například v Krtečkovi, který je daleko známější a tudíž nebezpečnější, krtečkovi mnoho zvířátek pomůže zadarmo ke kalhotkám – takové nerealistické chovávání přece nemůžete tolerovat, honem, upozorněte na to, kde můžete. Kniha samozřejmě obsahuje mnoho logických chyb, ale také mnoho správných postřehů k zamyšlení (ovšem člověka, který se těmito tématy zabývá, nic z toho nepřekvapí). Záleží na každém, co si z ní vybere. Další vlnu kritiky může vyvolat genderové zaměření knihy. Kniha nepíše o králích, kapitalistech, obchodnících, policistech a vojácích, ale vždy jen o princeznách, kapitalistkách, obchodnicích, policistkách a vojákyních. Ale v této knize to působí celkem roztomile a vtipně. Skoro mě překvapilo, že v závěru knihy, který už není psaný tím dětským způsobem, se autorka zmiňuje o Marxovi, a nikoliv o Karle Marxové (ale možná je to jen chyba překladu). Je to prostě knížečka, kterou musíte brát s nadsázkou. Není to žádné veledílo, ale občas je to i vtipné. Dovolím si několik citátů pro představu, v jakém stylu je kniha psána: 1) Továrna má vztek. Přijde domů a zavolá jednoho ze svých lidí na myšlení a zeptá se, co má dělat. „Musíš vyrábět rychleji, levněji a více. Musíš snížit náklady, pak můžeš výrobky prodávat levněji.“ Odpoví člověk na myšlení. „Například potřebuješ jen jednoho člověka na myšlení, ne dva.“ „To je dobrý nápad“ odpoví továrna a propustí ho. 2) A jiní lidé, nejen, že teď nemohou chodit do kina, ale nemají teď ani dost jídla. Kupují rajčata a vajíčka a házejí je na továrnu, protože to se jim teď zdá nejdůležitější. 3) Lidé najednou jen tak posedávají, mají hlad a nudí se. Někteří se dokonce snaží zpracovat žehličky na kompot, ale nedaří se jim to.

4 08.07.2020

(SPOILER) Na začátku Piketty popisuje několik rovnic, které mají modelovat fungování nerovnosti v ekonomice. Jejich platnost je však podle mě značně omezená a o jejich obecné platnosti nemůže být řeč. Následuje nejdůležitější část knihy – statistiky a popisy vývoje nerovnosti v různých zemích, které ukazují hrozivě rostoucí nerovnost a rostoucí vliv dědictví. Ačkoliv byly i proti této části vzneseny námitky, já s ní souhlasím (jednou z námitek je to, že nejbohatší lidé se mění a nepochází stále z týchž rodin – to však nepovažuji za dobrý argument, protože nejbohatší lidé jsou většinou ti, kteří měli obrovské štěstí, nebo přehnaně riskovali – není to tedy reprezentativní vzorek obyvatel; to, že se mění špička ledovce, neznamená, že se mění ledovec; podobně lze vyvrátit i další námitky). Dále je v knize rozebráno, jak fungují některé typy investicí a teorie k tomu, jak se bohatství udržuje. I to je velmi zajímavá část a lze s ní souhlasit. Návrhy na řešení jsou velmi omezené, v podstatě jde hlavně o návrh na celosvětovou daň z kapitálu, která má být ze začátku jen tak malá, aby umožnila financování systému, který bude mapovat bohatství, abychom vůbec měli podrobnější přehled, kdo co vlastní, a také aby zaplatila náklady na výběr. Později může růst. Zajímavé, ale politicky neprůchodné. Celkový dojem z knihy je ten, že Piketty je velmi dobrý statistik a pozorovatel a dobře odvozuje důsledky z toho, co vyhodnocuje. Jeho popis reality je velmi dobrý. Tvoření nových teorií a návrhů však není jeho silnou stránkou (ale vzhledem k tomu, že je jeden z mála, kdo se alespoň o něco pokusil, tak i politicky neprůchodný návrh je důležitý). Důležitá je také myšlenka, že kapitalismus nejlépe funguje, pokud ho něco ohrožuje - například konkurence východního bloku, nebo nějaká občasná válka. Za zmínku také stojí dobrá analýza vlivu progresivních daní na ekonomiky - země jako USA nebo GB měli v době svého největšího úspěchu extrémě vysoké daně pro bohaté. Jak už zde bylo napsáno, prokousat se touto knihou není jednoduché, ale stojí to za to.

4 04.07.2020

(SPOILER) V předchozích příspěvcích jsou narážky na to, že autor je levičák. Mě se spíše zdá, že autor ukazuje, jak se stal z levičáka pravičákem. Ale to je vedlejší. Kniha se zabývá hlavně dvěma věcmi - První je to, že většinu našich rozhodnutí netvoří vědomí a logické vyhodnocování, ale podvědomí a biologicky nastavené procesy určené tak, aby zajistili svému nositeli co nejvíce výhod. Podvědomí na základě evolučního přizpůsobení rozhodne, co je pro nás výhodné (vzhledem ke skupině, do které patříme) a vědomí hledá logické argumenty pro to, aby toto stanovisko maximálně obhájilo (všiměte si podobnosti se systémy 1 a 2 v knize Myšlení rychlé a pomalé). Racionality se pak dosahuje konfrontací názorů mnoha lidí. Druhou věcí je to, že člověk jedná morálně hlavně, když ho ostatní mohou kontrolovat - jinak si i nemorální chování obhájí jako morální. Oba názory autor doprovází ukázkami a testováním skupin lidí a odvozuje, jak se jim má společnost přizpůsobyt.

4 26.06.2020

Autor nebere autismus jako problém několika málo procent výrazně postižených lidí, ale jako jako problém mnoha lidí, kteří dokážou žít samostatně, ale nezapadají. Situace kolem sebe vyhodnocují více logicky a méně podle zvyků a toho, co společnost očekává. Protože společnost na ně nereaguje adekvátně, chovají se ještě „divněji“ a jejich problémy se zvětšují. Zatímco co neurotypičtí lidé jsou si podobní, autisté mají daleko rozdílnější neurální struktury. Proto také někdy mohou mít tito lidé někdy kreativní nápady, které by ostatní nenapadly. Hlavním rozdílem mezi normálním člověkem a autistou je ten, že autista má problém vytvářet si stejné zvyky a stejně vyhodnocovat věci jako ostatní a přirozeně tyto věci dělá jinak. Kniha ukazuje, jak se mnoho autistů musí měnit své přirozené chování, aby alespoň částečně zapadli do společnosti. Někdy to vede ke smutku či depresím, jindy i k poruchám příjmu potravy nebo k tomu, že je člověk zavřený v pokoji a vyhýbá se světu nebo k drogám a jinak špatnému chování. Mnoho autistů má také problémy se školou nebo s prací. Části knihy popisující tyto věci jsou celkem dobré. Některé rady mi ale také lezly na nervy. Rada že máte být sami sebou, i když na tom pak budete ekonomicky hůře, se dobře dává na příkladu někoho ekonomicky velmi úspěšného, kdo přinejhorším klesne na průměr. Mnoho reálných autistů na tom ale není tak dobře, aby si něco podobného mohli dovolit. Ale uznávám, že i bohatí autisté potřebují poradit. Jak autor správně píše, autisté jsou velmi různí. Každá kniha se tak u konkrétní osoby v nějakých popisech trefí a v nějakých je naprosto mimo. Autor se například přirovnává věci (jejich počet, rozmístění, typ ) v místnosti k hluku, který může někomu vadit. Docela by mě zajímalo, kolik procent autistů je na tuto věc nějak více citlivých. Jedna z autorových rad, která ukazuje jeho odlišný pohled na autismus je, aby autisté zkusili přestat přemýšlet o tom, jak se ostatní cítí. Mnoho ostatních autorů ale jako část autismu zahrnu právě neschopnost o těchhle věcech přemýšlet. Možná tak autorova definice autismu má spíš blíže definici, která odpovídá Aspergerovu syndromu, na který by podobná rada seděla více. Stejně ale podobná rada moc nepomůže, protože je snadné říct, že na něco člověk nemá myslet, ale udělat to a nemyslet je problém.


Někdy je kniha trochu utahaná, a za to strhávám jednu hvězdičku. Po nějaké době mi přišlo, že se příběhy a tvrzení často opakují. Druhou pak strhávám za špatné používání slova „trans“ které mi docela vadilo. Autor považuje za trans všechny, kterým úplně nevyhovuje genderové zaškatulkování nebo se u nich vyskytne sebemenší pochybnost nebo divný nápad. Tedy velice širokou oblast lidí, nikoliv jen ty, kteří se skutečně cítí být jiným pohlavím a jen si to nenamlouvají. Myslím že dává do jedné škatulky příliš odlišné „problémy“, což je matoucí. Před nějakou dobou jsem četl o případu, kdy si s podporou nějaké psycholožky a dokonce i rodičů si po mnoha konzultacích nějaký mladý člověk nechal změnit pohlaví a později toho litoval a vrátit to do původního stavu samozřejmě nešlo. Právě k takovým případům podobné zmatení pojmů vede – a zjevně mate i ty, kteří by měli být odborníky.

3 31.03.2024

Celkové hodnocení knihy: 15%.
Kniha se chlubí tím, vysvětlí, proč jsou některé země zaostalé a jiné nikoliv. Dobře chápu, proč někoho zaujme a proč ji koupí. A je také psaná tak, aby se dobře četla - autor je dobrým spisovatelem. To je ale všechno. Kniha obsahuje jednu jedinou myšlenku, kterou lidem pořád dokola vnucuje - každá kapitola je v podstatě nějakým "důkazem" této myšlenky. Ekonomie je velmi komplexní, a to, že by bylo možné jednou jedinou myšlenkou vyřešit všechny její problémy je samo o sobě dost neuvěřitelné. Osobně myslím, že k vyřešení ekonomických problémů je nutná daleko širší myšlenková základna, nehledě na to, že autor v zaujetí své myšlenky zcela ignoruje závěry a myšlenky jiných ekonomů (pokud se vůbec namáhal natolik, aby je četl). Naproti tomu jedna myšlenka je tak jednoduchá, aby si ji každý osvojil a relativně snadno se jí nechal unést, takže z hlediska propagace je pochopitelné, proč kniha mohla mít úspěch. Autor se ohání vědeckostí, ale jeho metodologie jsou chybné. Jeho "vědecký tým" vytváří statistiku a tou pak dokazuje nesmysly, protože je neumí správně použít. Příkladem může být sčítání majetku chudých. Autorův "vědecký tým" spočítal domy chudých lidí v chudých zemích a zjistil, že v součtu mají velkou hodnotu. Tím dokazuje, že chudí mají dost peněz na to, aby podnikali - součet majetku chudých se vyrovná ročním zahraničním investicím do dané chudé země, a to už je pořádný kapitál! Chudí lidé z chudých zemí se mohou tedy směle vyrovnat investicím bohatých firem ze západu, a neudělají to jen z jednoho důvodu, vyjádřeného tou jedinou myšlenku. Fakt, že k tomu, aby jeden chudák mohl podobnou investici uskutečnit (i kdyby k tomu měl dostatečné znalosti a praxi) by musel zabavit majetek velké části ostatních chudých autorovi poněkud uniká. Autor se téměř nevěnuje krizím v bohatých zemích. Při jediné zmínce o nich naznačuje, že stejně jako západ ovlivňuje (kladně) zaostalé země, tak zaostalé země svým špatným přístupem ovlivňují západ. Abych tuto myšlenku mohl rozvinout tak, jak to autor neudělal, musím už konečně prozradit onu jedinou myšlenku knihy. A tou je, že za všechny problémy může špatná evidence majetku a špatné prosazování jeho ochrany. Pokud to tedy vezmu trochu z nadsázkou, autor tvrdí, že za krize kapitalismu na západě může špatná evidence majetku v zaostalých afrických, asijských a postkomunistických zemích - přinejmenším jiné vysvětlení nenabízí. Myšlenka důležitosti evidence v kapitalismu a prosazování práv v podstatě nemusí být špatná - v mnoha zemích to může pomoci. Rozhodně ale neřeší problémy kapitalismu. Ale jen tak pro zajímavost, zkusme se podívat, co by se stalo, kdyby všechny země prosperovali jako západ, což autor chce? Už dnes potřebujeme západ tolik zdrojů, že z nich Země stihne zregenerovat zhruba jednu pětinu - k dlouhodobé udržitelnosti bychom potřebovali pět planet jako je Země. Kdyby podobný ekonomický výkon měli i zaostalé země, byly bychom velmi rychle v háji. A západ platí za svůj úspěch také tím, že vymírá a jeho populace musí být obnovována právě z těch zaostalých zemí. To je další důvod proč by to nefungovalo, ani kdyby to fungovalo. Problémy jako spekulace, iracionální racionalitu (viz krize v roce 2008 a mnohé další), monopoly, přehnané akumulace kapitálu, problém renty a poměrů příjmů z mezd a z kapitálu a mnohé další autor vůbec nevnímá.

3 02.03.2024

Autor popsal to, co se mu na dané zemi líbilo a neznámo proč usoudil, že právě proto je země úspěšná. Mnohdy si protiřečí, vyžaduje nízké daně, ale zároveň chce po státu, aby podporoval riskantní podniky, vědu, měl velkou armádu, která umožňuje navazovat vztahy a mnohé další. Ukazuje, jak úspěšní lidé museli navštívit bohaté investory a ukecat je a že samotný nápad nestačí. V zemi zaslíbené investoři umí rozpoznat, od koho se mají nechat ukecat a sami dokáží zahraniční investory ukecávat lépe než ostatní. Kniha ukazuje, že se stát nemá spoléhat sám na sebe, ale hlavně na přistěhovalectví. Kniha je do značné míry reklamou na to, aby úspěšní lidé do země přicházeli. Kniha neobsahuje moc teorie místo toho se snaží zaujmout emotivními příběhy o lidech, kteří „to dokázali“, což se jí daří minimálně v tom smyslu, že se čte docela dobře. Pokud jde o použitelný obsah, stačí si přečíst nějakou recenzi na knihu a víte vlastně všechno.

3 22.02.2022

První část knihy se Čínou téměř nezabývá a rozebírá kapitalistické systémy v jiných zemích. Autor rozlišuje pět hlavních druhů nestátních kapitalistických systémů, které se v současné době používají – tržní model (USA, Austrálie, GB), sociálně-demokratický model (Dánsko, Finsko, Švédsko), kontinentální evropský model (Francie, Německo, Nizozemí), středomořský model (Itálie, Portugalsko, Španělsko), Asijský (Japonsko, jižní Korea); Postkomunistické země patří mezi přechodové ekonomiky. Z nich si vedou dobře zejména ty, které vstoupili do EU (růst asi 6 % během deseti let transformace). Nicméně zejména v ekonomikách bývalého sovětského svazu přechod na tržní ekonomiku nezpůsobil růst, ale naopak ekonomický pokles (63 % po deseti letech transformace), což logicky způsobilo odklon od snahy o maximalizaci trhu. Další část knihy se zabývá historií a ekonomickou tradicí Číny. Ukazuje, že mnoho z těch věcí, které se v Evropě řeší dnes (monetární ekonomika, ekonomické cykly, neschopnost trhu fungovat samostatně a nedostatečná poptávka, rozsah, v níž má stát zasahovat do ekonomiky, význam nerovnosti v ekonomice…), se v Číně řešila už před počátkem našeho letopočtu. Přitom všem však vždy vládlo v Číně přesvědčení, že stát má hrát ústřední roli. Na rozdíl od komunistů v Evropě čínská tradice vychází z toho, že stát se nemá starat o lid pro lid sám, ale proto, protože je to výhodné pro stát a jen do té míry, do které je to pro stát výhodné, aby zabránil vzpourám a zajistil poptávku a rozvoj (a proto podle mě čínský systém nikdy nebyl skutečně socialistický ani komunistický, bez ohledu na to, jak se vládnoucí strana sama nazývá). Tento čínský přístup řeší socialistický problém s tím, že dělníci mohou chtít více, než mohou dostat. Na druhé straně ale způsobuje i mnoho problémů. Autor předkládá a vysvětluje zajímavou myšlenku, že to, že Čína byla za průmyslové revoluce předběhnuta Evropou není tím, že stát měl příliš velký vliv, ale naopak tím, že v té době vliv státu byl menší, než bylo v Číně tradiční. Třetí část popisuje reformy Číny už pod vedením komunistické strany. Zajímavý je popis rozvoje venkova, kde byly budovány podniky, které zakládali a řídili soukromníci, přestože formálně byl vlastněny místní samosprávou, která poskytovala půjčky do začátku nebo administrativní pomoc. Zajímavé je, že „soukromníkům“ nijak nevadilo, že podniky oficiálně nevlastní a nemají tedy záruky za majetek ani zisk – až na ty výjimky, kdy podniky přerostli určité meze. Tyto podniky jsou však v poslední době omezovány ve prospěch státem řízených gigantů, které představují hlavní část Čínské ekonomické síly. Ačkoliv celkem chápu, že pokud podobný podnik naroste do určité míry, začne si na něj stát dělat větší nároky, nemyslím, že by bylo nutné původní majitele nějak trestat, jak to čínská vláda občas dělá (pokud ovšem nedělají problémy s tím, že chtějí za každou cenu víc, než mohou dostat – to se ale asi nedozvíme, otázkou také je, co těmto lidem vláda za vybudování podniku nabízí). Poslední, čtvrtá část knihy rozebírá, jak může Čína dotovat vývoz, aniž by to mohlo být mezinárodně považováno za dumpingové ceny. Dále se pak zabývá pravidly jako je nutnost při postavení nového podniku zahraničním investorem najít si čínského partnera, který bude vlastnit alespoň 50 % podniku, a navíc musí založit v Číně výzkumné centrum (tyto pravidla platí například u automobilek). Celkově je kniha psána srozumitelně a čtivě (až na některé části obsahující více statistik, ale to lze vydržet).

3 03.12.2021

Názory Václava Klause na ekonomiku či korupci jsem vždy považoval a považuji zcela za zcestné. Je pro mě tedy naprosto neočekávané, že s jeho hodnocením současné migrační krize musím v mnoha ohledech souhlasit. Zároveň mě těší, že Václav Klaus touto knihou v podstatě uznává, že na některé věci (migrační krize) je prosazování neviditelné ruky trhu spíše kontraproduktivní a že je vyžadován politický zásah, nikoliv nechat lidi (migranty) aby prosazovali jen svoje osobní zájmy a elity, aby si volně prosazovali, co chtějí. U masové migrace je zde například použit princip psychologie masy. Bohužel, k tomu, aby podobné moderní principy dokázal aplikovat i v ekonomii V. K. ještě nedospěl. Kniha neobsahuje nic objevného, ale shrnuje základní problémy.

Základní poznatky z knihy:

Současná migrace nejde srovnávat s minulými migracemi, protože v minulosti se všechny režimy a státy masové migraci bránili. Dnes je to poprvé, kdy se nebráníme a kdy ani obecně neuznáváme, že jde o problém.

Evropa má v průměru relativně velkou nezaměstnanost, a proto vnější migranty nepotřebuje. Nic nediktuje, kolik lidí vlastně potřebujeme. Navíc trend klesající porodnosti se může v budoucnu změnit.

„Migrovat na delší vzdálenost v minulosti nebývalo snadné. V současnosti, při existenci moderní dopravní a komunikační techniky a při vyšším všeobecném bohatství i v relativně chudých zemích, je to daleko snazší a levnější než ve staletích minulých“

„Všimněme si toho, že se od první chvíle o subjektech současné migrační vlny hovoří jako o přistěhovalcích - tj. explicitně či implicitně se předpokládá, že ti lidé v Evropě dlouhodobě zůstanou. Přesto je politiky a úřady celý současný migrační problém interpretován a právně posuzován jako problém azylový. To nedává smysl.“

„Celá EU byla až dosud budována jako elitní klub s nesmírně restriktivním právem vstupu a samotný schengenský systém byl na konceptu nepropustnosti vnějších hranic výslovně založen.“

„Není možné nepoznamenat, že se tak děje nikoli změnou imigrační legislativy, ale tolerancí porušování této legislativy.“

„K autentické asimilaci migrantů v posledním půlstoletí téměř nedocházelo. Může někdo dnešní zkušenosti popírat a zatvrzele „snít“ o tom, že to v budoucnu – s migranty ze Sýrie, Afghánistánu, Somálska či dalších zemí – bude nějak zázračně jiné než dosud?“

Ale nějaké to rýpnutí si přece jen neodpustím:
„Lidé i v těžkých a dramatických situacích většinou zůstávají „doma", snaží se přežít a považují za svou úlohu tragickou domácí situaci změnit. Oba autoři tohoto textu se k tomuto postoji přihlašují. Proto jsme také nikdy nikam neemigrovali.“ – Myslím, že například Václav Klaus se měl za obou režimů dobře a skutečně těžkou situaci nezažil, i když si to o sobě asi myslí. Pokud jde o situace dramatické, zažil maximálně možnosti, jak si dramaticky nahrabat na úkor ostatních a jak prosazovat dramatické ekonomické nesmysly (viz totálně zpackaná privatizace). Klaus je jedním z těch, kteří tím že zůstali, tragickou domácí situaci způsobili, a to i přes to, že u migrace má pravdu.

Za sebe bych k migraci dodal toto: Nikdy nepomůžeme migrací všem lidem ze zaostalých zemí, protože se množí rychleji, než je můžeme přijímat. Pokud nás migrace zničí, nebudeme už moci pomoct nikomu, ani u nich doma. Nikdo nepomohl nám, když jsme byli zaostalí jako oni. Museli jsme se z toho dostat nejen bez migrace, ale i bez jakékoliv jiné pomoci. Pomoc musí být vázána na omezení porodnosti a snahu zaostalých států a jejich občanů se aktivně zapojit u nic doma, kde jedině má probíhat. Jinak to fungovat nebude.

3 02.09.2021

Autor až příliš podrobně rozebírá několik tvrzení, podkládá je úvahami a experimenty, a to vše prokládá příběhy ze svého života (příběhy ze života autora jsou v knihách o kognitivní psychologii vůbec nějak přehnaně časté). Tvrzení, která autor rozebírá jsou hlavně:

1) Lidi, kteří vydělávají hodně peněz nikdy nepřesvědčíte, že vydělají více, než kolik zaslouží, bez ohledu na to, jak budete mít pravdivé, silné a logické argumenty.

2) Vaší práce a jejich produktů si vždy budete vážit více než ostatní a vždy vám bude divné, že ostatní to nevidí tak jako vy

3) Lidé rádi trestají za skutečné i domnělé nespravedlnosti, a to i v případech, kdy se jim to nevyplatí

4) Špatné změny nebo možnosti lidem vadí, ale nakonec si zvyknou téměř na všechno

5) On-line seznamky fungují špatně a seznamování je dnes těžší než v minulosti

6) Radost z nových věcí je zpravidla menší a kratší, než jste si mysleli, když jste je kupovali

7) Lidé jsou ochotnější pomoci jednomu konkrétnímu člověku, než velké skupině

8) Za mnoho nedorozumění mohou krátkodobé emoce

9) Pokud se nějakým způsobem chováme k ostatním, budeme v jejich situaci očekávat, že se ostatní budou chovat jako před tím my a my se budeme chovat tak, abychom tím ospravedlnili své předchozí jendání, i když naše chování před tím bylo víceméně náhodné nebo ovlivněné vnějšími faktory, které už neexistují

10) Lidé jsou mnohem iracionálnější, než si myslí

3 02.08.2021

Krátká kniha s vysokou informační hustotou, zahrnuje mnoho zajímavého z kognitivní psychologie. Kniha popisuje kognitivní zkreslení, vysvětluje význam heuristiky, vliv náhody a to, jaký k ní mají lidé vztah, nutnost emocí k rozhodování a mnoho dalších věcí. Snad kromě závěrečného „Desatera rozhodování“ bylo vše velmi zajímavé. Kniha mi nepřišla nijak zvlášť složitá. V reakci na předchozí příspěvek bych poznamenal, že kniha sice obsahuje několik grafů, ale spíše jen pro ilustraci a velmi jednoduchých.

„Vezměme si předpovědi 10 000 finančních analytiků (předpokládejme, že každý rok mají 50% šanci předpovědět vývoj na finančním trhu). Při počtu 10 000 pak velmi pravděpodobně alespoň 10 z nich vydělá každý rok po dobu 10-ti let. Takové lidi zpravidla v médiích glorifikujeme a obdivujeme jejich úžasnou schopnost předvídat finanční trhy, jenomže z velké části jde o důsledek jednoduché pravděpodobnosti, nikoliv jejich nadpřirozených schopností.“

„Často až bláhově věříme, že možnost svobodně si vybírat mezi různými možnostmi nám přinese užitek, umožní nám dojít sebenaplnění. Ať už jde o naplnění vlastních potřeb, nebo o naplnění svého potenciálu, nebo dokonce o naplnění smyslu bytí. Svobodné rozhodování je součástí moderní společnosti. Přesto se právě těžkým rozhodnutím, kdy neseme odpovědnost za výsledek, raději vyhýbáme. Pod tíhou nejistoty ze svobody se vyhýbáme rozhodnutí, utíkáme se do dobrovolné nesvobody.“

3 01.08.2021

Ve své době velmi převratná kniha, která má hodně co říct i dnes a je napsaná velmi čtivě. Bavila mě a hodně jsem se z ní poučil. Modernější evoluční teorie bohužel takto hezky zatím rozpracovány nemáme. Pokouší se o to kniha Evoluce³, kterou doporučuji jako doplnění těchto starších základů, ale bohužel není zdaleka tak dobře napsaná.

3 21.06.2021

K autorovi knihy jsem chodil na semináře z biologie a také na přednášky náboženství. Obojí bylo velice poučné. Nejsem věřící, ale kniha ukazuje velmi zajímavý pohled na svět.

3 30.09.2020