NGC6715 komentáře u knih

Olga Hepnarová… IQ 119… Pocházela z rodiny, kde hodně lidí mělo vysokoškolské vzdělání, ona sama měla na začátku školního vzdělávání dobré výsledky, které se později zhoršili v důsledku toho, že nevycházela se svým okolím. Nedosáhla vysokého vzdělání, ale hodně četla i odbornou literaturu, hlavně z oblasti psychologie a psychiatrie. Její chování bylo později často iracionální a náladové. Začarovaný kruh jejího „nespolečenského“ chování a chování lidí k ní (o němž si možná domýšlela více, než byla pravda). Byla počáteční chyba u ní, nebo jen v tom, že nezapadala? To, co spáchala bylo bezpochyby hrozné a nechci to obhajovat. Ale ještě horší mi, ale přijde představa, že alespoň v části svých úvah mohla mít pravdu… Její přítel uvažoval o založení komunity, která by podobně odlišným lidem pomáhala. Je škoda, že Olga se nerozhodla více energie věnovat takovémuto směru místo toho, který zvolila. Ale možná na to jen neměla sílu nebo ten nápad přišel pozdě… A připadalo jí, že něco prostě udělat musí. Za jejím činem stála nejenom (iracionální?) pomsta, ale také logická úvaha. A její čin z tohoto hlediska částečně uspěl. Lidé se dozvěděli o problémech těch, jako byla ona, ovšem za cenu, životů a toho, že lidé jako je ona budou spojování s vraždami, i když myslím, že vyhrocený čin jednoho nemůže odsuzovat všechny, kteří mají podobné problémy zapadnout do společnosti. Zabíjela, protože neuměla žít – ale neuměla žít vůbec, nebo jen ve světě, ve kterém žít musela? Staráme se o etnické menšiny a omlouváme je, protože mají ve většinové společnosti problémy. Vznikají centra, která jim mají pomáhat. Ale pokud nezapadá někdo z naší etnické skupiny, pomoci se i dnes domůže mnohem hůře – paradoxně možná právě proto, že trestní činy jsou zde méně časté, a proto jsou tito lidé méně viditelní. To ale neznamená, že mají menší problémy.

11 06.12.2021

K této knize jsem už sice komentář psal, ale protože se zde opakovaně objevuje zaujetí testem, ve kterém lidé byli poraženi opicemi volícími odpovědi náhodně, pokusím se vysvětlit, proč je to možné. Jedná se o kognitivní zkreslení. Jde o to, že lidé při nedostatku informací vyhodnocují data podvědomě statisticky. Opice tuto funkci nemají, nebo ji alespoň nemají tak rozvinutou. První statistickou věcí je, že extrémní odchylky se vyskytují jen málo. Proto, pokud nevíme, odstraníme extrémní možnosti. Dále pak můžeme předpokládat, že správná odpověď bude spíše u středu škály, z níž vybíráme, protože tato škála je často stanovena z dat, která mají náhodnou odchylku, a proto je pravděpodobné, že budou v obou směrech odchylky podobné (autor testu se zaměřuje spíše na druhou možnost, je méně nápadná). Naše podvědomí to samozřejmě nevyhodnocuje takto logicky, ale často dochází k tomuto výsledku. Ve většině běžných případů to funguje, i když samozřejmě ne vždy – proto jsme se tak evolučně vyvinuli. Pokud však lidé dostanou test, u něhož odpovědi neznají, můžeme ovlivnit jejich výběr tím, že jako správnou odpověď dáme extrémní hodnotu (vzhledem k dalším možnostem – pokud lidé nemají informace, chytí se toho jediného, co je k dispozici, tedy dalších hodnot v možnostech testu), nebo ji prostě jen nedáme do středu škály, která se nabízí. Lidé nejsou hloupí a jejich rozhodování má logiku. Ale každý sebedokonalejší smysl či systém lze oklamat, pokud se na to zaměříme – a právě to autor udělal – otázku je jen, zda to udělal vědomě nebo nevědomě. Všimněte si, že správná odpověď téměř nikdy není prostřední číslo, ale téměř vždy to nejoptimističtější. Pokud se tedy lidé budou podvědomě snažit chytit nějaké střední hodnoty, a navíc budou podvědomě předpokládat trochu rovnoměrnější rozmístění správných výsledků, je výsledek testu možné odhadnout dříve, než jej lidé vůbec začnou vyplňovat. Navíc lidé většinou nemají možnost zvolit přehnaně optimistickou možnost, protože v testu u většiny otázek prostě není. Pak samozřemě výslekdy musí vypadat pesimisticky. Výsledky tohoto testu nemají nic společného s optimismem či pesimismem nebo inteligencí. Úpravou možností v testu můžeme klidně dosáhnout opačného výsledku, než dosáhl autor knihy a „dokázat“ že lidé mají odchylky v odhadech na opačnou stranu. Mnoho otázek je také účelově postavených. Autor například uvádí tři druhy zvířat, které byly ohrožené v roce 1996 a ptá se, kolik z nich je jich dnes ohroženo více. Protože lidé ví, že ohrožení zvířat se zvyšuje, odhadnou, že alespoň některý druh je ohrožen více. Mezi desítkami tisíc známých ohrožených druhů zvířat však není problém vybrat 3, u nichž se stav ohrožení nezhoršil. Spíš mě překvapuje, že autor nenašel alespoň tři, které se zlepšili, i kdyby je však našel, statisticky to nic nedokazuje.

11 16.05.2021

Normálně podobné knihy nečtu. Ale při přečtení anotace a komentářů jsem zaváhal. Co když skutečně nějaké úrovně vědomí existují a autor odhalí něco zajímavého? A už jsem se nachytal. Naštěstí jsem měl knihu jen půjčenou a nekupoval jsem ji. Kromě obecných rad o tom, jak máte pěstovat a šlechtit svoji duši, které jsou v podobných knihách běžné a které tvoří nudnou většinu knihy, je zde i určitý přesah do biologie a kniha zahrnuje celou biologickou evoluci. „Energie vědomí působila na hmotu od Neprojeveného k Projevenému jako víra v Božství a z této interakce povstal život.“ Tuto větu chápu tak, že vědomí existovalo dříve než život. Bohužel, autor toto tvrzení nijak neodůvodnil. Dále: „První formy živočišného života byly velice primitivní a neměly vlastní zdroje energie. Přežití tudíž záviselo na získávání energie zvenčí. V rostlinné říši takovýto problém neexistoval, jelikož chlorofyl automaticky přeměňuje sluneční energii v chemické procesy, které jsou za potřebí.“ Zaprvé to chápu tak, že autor, který už snad není ona primitivní forma živočišného života, má nějaký záhadný vnitřní zdroj energie. U rostlin pak je vnitřním zdrojem Slunce, bohužel autor neuvádí, zda je to Slunce v kořenech, stonku, nebo květu, a jak se tam může vejít, když má průměr 1 392 020 km. Knihu jsem nečetl nijak zvlášť pečlivě, a tak je možné, že jsem autorovo bodování úrovní vědomí nepochopil. Ale i kdybych ho pochopil jinak, nevadí mi to, protože bych mu tak jako tak nevěřil, a to, co jsem postřehl při letmém projití knihy mě pobavilo natolik, že si za to kniha jednu hvězdičku zaslouží. Bakterie mají úroveň vědomí 1. K vrtění psím ocasem je potřeba úroveň 500, což je výjimka, protože pes má úroveň jen 245. Úroveň šimpanzů je 305 (což mi konečně vysvětlilo, proč šimpanzi nemohou vrtět psím ocasem, zapamatujte si to a zkuste to říct ve škole u zkoušky). Zhruba 80 procent lidstva nedosahuje úrovně 200 (a tito chudáci asi také nemohou vrtět psím ocasem), s výjimkou USA, kde této úrovně nedosahuje jen 50% obyvatel (nevím, zda je to pro obyvatele USA poklona, čemuž by odpovídal srovnání s ostatním světem, nebo urážka, čemuž by odpovídalo srovnání s šimpanzem – je však jen možné, že autor uprostřed knihy zapomněl, co psal na začátku). Rozum dostávají lidé na úrovni 400 (což pořád nestačí na psí ocas) a na úrovních 700–1000 jsou osvícení. Vzhledem k tomu, že 500 + 500 = 1000, je zajímavá otázka, zdy by osvícení lidé dokázali vrtět dvěma psími ocasy najednou. Navrhuji toto téma k hlubší diskuzi. Autor však spekuluje i o ještě vyšších hodnotách než 1000, a jen Bůh ví, kolik ocasů by pak lidé zvládli (pokud tedy osvícení lidé v Boha věří, na některých mísech v knize se ukazuje, že ne, na jiných jsou jako osvícení zahrnuti i hlavní postavy náboženství).

11 29.08.2020

Trochu fňukání po tom, že nejsou politici jako Masaryk, který byl ten jediný pravdomluvný a geniální, trochu nadávání na vše ostatní. Trochu programu Antibabiš (Babiše nemám rád, ale dostal se k moci proto, že to, co předváděli „demokratické“ strany byla ubohost – Babiš není o nic horší nebo lepší než Kalousek, Havel, Klaus, Fiala a další „demokraté“). Vlastní myšlenka v podstatě žádná. Kniha je svou kvalitou na úrovni naší politické scény, možná s tím rozdílem, že je podaná o něco záživněji. Pokud jde o informační hodnotu, stačí si přečíst pár článků Respektu a pak už tohle číst nemusíte. A jak je v naší době zvykem, návrhy na řešení žádné nebo naprosto nepoužitelné.

9 12.09.2021

Budu reagovat na předchozí příspěvek uživatele 2302. Tento uživatel přečetl a hodnotil zatím dvě knihy – obě hodnotil jako odpad, což od něj beru jak vynikající doporučení – druhou knihu si určitě přečtu také. K připomínce že „oni by snad chtěli zpátky komunismus“ bych řekl, že bych o tom vážně uvažoval – socialismus má totiž podle mě více možností, jak se vyvíjet než kapitalismus – ten se už vyčerpal. Tento příspěvek také ukazuje, že uživatel 2302 Komunistický manifest nečetl nebo nepochopil, protože tento manifest zdaleka nepožaduje znárodnění kapitálu tak, jako to dělal minulý režim, ale jen znárodnění půdy, bank a dopravy, přičemž u bank a dopravy to nemusí být stoprocentní. Manifest vyzívá stát k tomu, aby podnikal, ale nepožaduje znárodnění stávajících podniků. Další průmysl a služby mají být progresivně zdaněny (mimochodem progresivní zdanění většina vyspělých států má, jen u nás a v dalších montovnách je rovná (lineární) daň). Dále dokument požaduje zrušení dědického práva, toto právo totiž znamená, že nové generace nejsou hodnoceny podle svých schopností, ale podle schopností (nebo agresivity) svých předků.

9 29.09.2020

Další z návodů na zbohatnutí. Kolik z vás zná někoho, kdo zbohatl podle návodu v nějaké populární knize? Kdyby to šlo tak jednoduše…. Myslím, že mnohem více lidí zbohatlo na tom, že psali podobné nesmysly. Návod na psaní líbivých nesmyslů, hrajících na ješitnost čtenářů, kteří dostanou pocit, že zrovna oni mohou být bez problémů ti výjimeční a bohatí, by tedy byl užitečnější. Než ješitní čtenáři přijdou na to, že v knize jsou nesmysly, je z autora už dávno boháč. A ješitnost jim brání přiznat si chybu. Ti, kteří knihu přečetli a byli úspěšní, měli štěstí, které jim pomohlo více, než informace v knize. Jenže ješitný člověk si štěstí nepřipouští - on je přece ten lepší a kniha mu to potvrdila - on je ten se silnou vůlí a vyšší inteligencí. Ale do toho! V kapitalismu přece můžeme být multimiliardáři všichni! Stačí tak málo (napříkd hyperinflace)! No není to skvělé? Boháči-čekatelé jsou nejdůležitější kapitalistickou třídou. Někteří uspějí, ale bude to jen zanedbatelná část - můžete si však být jisti, že právě vy jste ti, kteří jsou vyvolení, koneckonců kniha je psána tak, aby si to myslelo co nejvíce lidí.

9 19.07.2020

Popis normálního života těch méně šťastných lidí v současnosti v ČR, kterých je nezanedbatelné množství, ale přesto o nich není příliš slyšet - většina prostě potichu těžce pracuje a proto je možné na ně kašlat. Někdo by řekl, že si za to mohou sami, protože měli být lepší. Někdo jiný že si za to mohou sami, protože se nedokáží vzbouřit. A někdo že prostě mají smůlu, protože žijí ve špatném ekonomickém systému. Ale pokud na tom budete příliš špatně, nebudete mít mnoho času přemýšlet o tom, proč tomu tak je.

7 26.10.2020

(SPOILER) Autor má možná pravdu v tom, že některé věci odhadujeme hůře, než ukazují statistky (i když každý, kdo zná kognitivní zkreslení, pozná, že jeho testy jsou tak trochu podvod), ale tím vše správné v knize končí (ovšem autora nenapadlo, že lidé mohou vidět i věci, na které statistiky nejsou a mnoho věcí se také zhoršuje a o těch autor taktně mlčí, nebo mluví jen minimálně – pokud jde o ekonomii ukazují to například mnohem lépe podložené statistiky v knize Kapitál v 21. století, pokud jde o produkci odpadů, likvidaci zdrojů a přírody a dalších věcí, jsou tyto statistiky také dohledatelné, a pokud se někdy něco zlepší, je to jen zásluhou těch, kteří straší černými scénáři). Další důvody, které autor ukazuje, jsou pak naprosto směšné. Popíšu jen první kapitolu, ostatní jsou v podstatě stejně inteligentní. Autor kritizuje rozdělení zemí do dvou skupin, na chudé a bohaté (nebo rozvojové a rozvinuté nebo jak je chcete nazývat). Dokazuje, že svět nejde rozdělit na dvě skupiny, a to naprosto žádným myslitelným způsobem, ovšem, a to je geniální myšlenka, jde rozdělit na čtyři skupiny, a to podle příjmů – do 2 dolarů na den (1 miliarda obyvatel), do 8 dolarů na den (3miliardy), do 32 (2 miliardy) a nad 32 (jedna miliarda)! Tímto rozdělením dokážete, že lidé se mají bezvadně. Pracujete 16 hodin denně sedm dnů v týdnu a vyděláte si i na ledničku a máte přívod studené vody – co sakra můžete za tak málo práce více chtít! Takhle žije druhá nejlepší skupina obyvatel (o těch nižších dvou ani nemluvím)! Jsou v pohodě! V jednadvacátém století jim nehrozí smrt hladem! Z toho mám jako jásat v jak nádherném světě žiju? Ano, je to lepší, než to bylo, ale to je podle mě samozřejmé – kdyby to tak nebylo, bylo by to na revoluci ihned. Mimochodem podle autora všichni obyvatelé vyspělých států mají na to, aby létali na dovolené – pokud takto vidí nás, nevím, zda můžu věřit tomu, jak vidí ostatní státy. Další geniální myšlenkou je to, že si máme dávat pozor na porovnávání průměrů, protože průměry se překrývají. Například pokud někde berou lidé v průměru více než jinde, je to v pohodě, protože ta část, která bere v jednom státě hodně je shodná s tou, která jinde bere málo. Fakt, že sociální propustnost je velmi malá i v rámci jednotlivých vyspělých států autorovi nic neříká. To, že se státy chudé staly naprosto závislé na nadnárodních korporacích je také v pohodě. Tímto, opět geniálním způsobem, dokážeme, že průměrům, které dávají pesimistické předpovědi, se obvykle nedá věřit – průměr je prostě číslo, která vám často záměně poskytuje zdramatizované informace! Nevěřte mu! To, že jsou na tom někde lidé špatně neřešte, protože většina je na tom kupodivu průměrně. To je skvělé! Hned víme, jak jsme na tom dobře. Ještě že máme ten průměr, který nám ukáže, jak úžasně na tom jsme.

7 17.07.2020

Jednoduchá čtivá kniha, která nejde příliš do hloubky.

Přiložené odkazy na články o knize byly bohužel smazány.

6 08.02.2022

Egoistická propagace, psychologicky zvládnutá dostatečně dobře na to, aby mnoho lidí zaujala a přesvědčila. Líčí Steva Jobse jako génia. Pohádka (nenápadně) o tom, že zbohatlíci si svoje peníze zaslouží a že peníze pro ně vlastně nebyly důležité, oni byli ti géniové. Přitom však Jobs nic podstatného nevytvořil. Jeden příklad za všechny uvedu v odkazech – zajímavý příběh o tom, jak byl skutečně vytvořen telefon Apple a jak dopadl skutečný tvůrce, a jak byly vytvořeny technologie pro telefon použité:

přiložené odkazy byly smazány, je možné je dohledat přes google, jednalo se o články s názvy:

Nokia měla v rukou předchůdce iPhonu: odmítla jej vyrábět, protože předběhl svou dobu (svetandroida)

Neviditelná ruka státu (a2larm)

6 25.09.2021

Psychopaté jsou mezi námi. A čím dál více. Moderní doba jim přeje. Kniha popisuje jejich myšlení (mnohdy rozporně, ale to je asi tím, že psychopaté jsou různí). Psychopaté žijí přítomným okamžikem, nezajímá je příliš budoucnost, proto často ignorují rizika. Jsou povrchní. Někteří ignorují city úplně, jiní je prostě dokáží v určitých situacích vypnout, což jim poskytuje možnosti jednat bezohledně, ale i maximálně se soustředit na určitý úkol. Ignorování rizika a lepší možnosti soustředit se na chladný kalkul z nich může dělat lepší zločince, ale i lepších chirurgy, hasiče, vojáky a další lidi, které společnost obdivuje. Nebo také ředitele korporací, užívající si a zneužívající svoji moc. Mezi řemeslníky nebo pracovníky charity budeme hledat psychopaty jen těžko. Nejednají nezištně, chtějí prospěch nebo slávu. Pokud najdou uspokojení ve slávě z toho, že dobře provádí svou práci, mohou být velmi prospěšní. Dokáží však snadno manipulovat s ostatními a využívat je. Kniha neříká, zda jsou psychopaté dobří nebo špatní. Spíše uvažuje nad tím, jaké jsou jejich vlastnosti a kdy jsou prospěšné a kdy škodlivé. Povrchnost, soustředěnost na krátkodobé cíle, bezohlednost, ochota riskovat, bezcitnost, schopnost chladného kalkulu – vlastně to jsou ideální lidé do kapitalismu.

6 19.09.2020

Relativně krátká a snadno pochopitelná kniha. Bohužel se mnohé myšlenky opakují, což knihu občas činí trochu nudnou. Nicméně hlavní myšlenka knihy je důležitá a stojí za to jí věnovat pozornost. Velkou výhodu knihy je to, že s její kritikou naší ekonomiky mohou souhlasit jak zastánci levice, tak i pravice. Žijeme ve věku měření odpovědnosti a mřených výkonů. Pokud jsou policisté odměňováni podle počtu vyšetřených zločinů, nesnaží se o prevenci kriminality, která by je připravila o výsledky. Špičkový chirurg užívá svůj špičkový úsudek k tomu, aby dal ruce pryč od jakékoliv situace, která by mohla testovat jeho špičkové schopnosti (a tím potenciálně ukázala jeho chybu). Pokud odměňujete manažery podle cen akcií a zisků, mají i oni dostatek příležitostí toho zneužívat. Je moderní dávat více pravomocí pacientům než lékařům, i když pacienti nemají dostatek kvalifikace a informací k tomu, aby se mohli racionálně rozhodnout. Snaha o maximalizaci měřitelného výkonu vede často jen k tomu, že se maximalizuje snaha o růst měřeného parametru na úkor ostatních věcí, včetně kreativity. Znalosti je nutné dělit na ty které lze dát do vzorců a na ty, které je sice možné se naučit zkušeností, ale nejde je dát vzorců. Autor připomíná, že už Hayek viděl v metrikách problém, díky kterému nemůže fungovat socialismus (nebo spíše ten typ socialismu, který zde v minulosti byl). Když je měření prováděno dobře, může být prospěšné – často to ale tak není. Pokud nevedou metriky přímo k problémům, velmi často je lidé dělají zbytečně a nikdo data v nich nepoužívá k ničemu užitečnému. Existují i věci, které jsou příliš složité na to, abychom je zahrnuli do tabulek a grafů. Problémy, které lidi nutí využívat metriky jsou nedostatek důvěry mezi lidmi a přehnaná důvěra v čísla, která jsou často neopodstatněná nebo chybně používaná. Mnoho institucí jako školství i zdravotnictví se v minulosti dokázalo zlepšit i bez metrik, důležitější je, aby společnost vytvářela tlak na jejich zlepšování. Autor detailně popisuje metriky u policie, zdravotnictví, školství, vědě, politice a méně u soukromého sektoru (i když je zjevné, že i zde jsou metriky nemenším problémem).

6 25.07.2020

Zvláště u kapitol o nacismu jsou popisy představy ideálního člověka v knize velmi nedostatečné, kniha se u nich zaměřuje spíše na popis historie šíření ideologií a vizí ideálního člověka, což mi přišlo nudné. Nicméně kniha má hodně autorů a kvality jednotlivých kapitol se velmi liší. Zajímavá je zmínka o jedné italské verzi fašismu, který tvrdí, že národy obsahují mnoho ras, které vzájemně spolupracují na pokroku svého státu – to je věc, kterou by od nějakého typu fašismu dnes čekal jen málokdo. Dobře jsou rozebrány vize socialistického člověka. Zajímavá je také část o českých utopiích, které sice většinou nebyly úplně originální, ale zato nebyly tak extremistické, jako ty, které se staly nejznámější, a někdy kladly důraz na společné soužití. Kniha nepřisuzuje vize ideálního člověka jen komunismu, nacionalismu a nacismu a dalším směrům, které jsou dnes považovány za politicky nekorektní, ale i kapitalistickým a dalším moderním směrům – bohužel se těmito moderními směry téměř nezabývá.

6 11.07.2020

Do přečtení této knihy jsem si myslel, že Hitler byl sice špatný, ale inteligentní člověk. Teď už o jeho inteligenci pochybuji. Jeho kniha mi nepřišla propracovaná ani logicky, ani psychologicky. I když je možné, že v jeho době působila na lidi více než dnes. Mezi nacisty bylo mnoho inteligentních lidí, kteří měli zajímavý pohled na věc, ale Hitler jejich myšlenky spíše pokřivil, než aby je podpořil. O tom, že nacismus byl poražen kvůli jeho megalomanství ani nemluvím. Nepřesvědčil mě ani o tom, že ví, co píše – rozuměl nacismu asi tak, jako Václav Havel ekonomice a kapitalismu. Zatím mám ještě iluzi o tom, že Hitler měl alespoň charisma, i když to z jeho knihy není poznat.

6 06.07.2020

Zajímavá kniha, která se zabývá řadou důležitých otázek. Spíše než ekonomie dobra a zla, je to ekonomie příběhů – od těch bájných z minulosti, po ty vybájené ekonomy (a méně těch čistě smyšlených z přítomnosti – je zde i zmínka o Matrixu). A právě tento styl mi nesedl. Autor ukazuje problémy ekonomie na příbězích. Pokud to máte rádi, knihu budete hodnotit kladně. Příběhy zapojují pocity a zpomalují tok myšlenek, a je otázkou, zda si myslíme, že se to k vědě hodí. Pokud dáváte přednost rychlejšímu toku informací, který jde přímo na věc, a jasným ekonomickým poučkám, asi vás kniha bude trochu nudit. Pokud upřednostňujete spíše intuitivní chápání, a máte raději filozofii než ekonomii, kniha bude pro vás mnohem zajímavější. Kniha řeší obecný pohled na ekonomii a obecné filozoficko-ekonomické problémy. Konkrétní věci jsou ukazovány hlavně v minulosti a čím více se blížíme současnosti, tím více jsou řešení a problémy příliš obecné, až nakonec toho mají k dnešním problémům jen málo co říct (ale i málo je pořád něco). Je to kniha k zamyšlení, nikoliv k tomu, aby řešila součastné problémy ekonomie. Přesto všechno ale jsem rád, že jsem ji přečetl a asi se k ní ještě někdy vrátím.

6 04.07.2020

Ačkoliv už je to delší dobu, co jsem tuto knihu plnou chybně vyložených a perfektně podložených statistik a mnoha silných líbivých emotivních a nepodložených slov četl, pořád jsem přemýšlel o tom, proč někteří trvají na tom, že kritici jsou zaslepení pesimismem, ačkoliv argumentace proti knize většinou obsahovala spíše faktické připomínky než pesimismus. Jistě proto, že jim to našeptává sama tato kniha. Ale možná je za tím víc. Našel jsem článek, který to možná vysvětluje vtipněji. A tak si můžu do hodně lidí trochu rýpnout. Čtěte jej s optimismem.

Odkaz na článek byl bohužel smazán. Jednalo se o článek s názvem Hloupým lidem se žije lépe, zjistili psychologové (epochaplus)

Pečlivě zdokumentované růsty a poklesy nerovnosti. Kniha je vyprávění o dějinách, ekonomické teorie jsou zde jen velmi okrajově. Podobné knihy jsou potřeba. Nicméně po zajímavé exkurzi do pravěku (kniha nám ukáže například to, že vynálezy jednoduchých zbraní použitelných na dálku, jako oštěp, umožnily, aby se slabší jedinci nemuseli nechat utiskovat od silnějších, podobně působil i vznik nejrůznějších koalic mezi jedinci žijícími ve skupině – to jsou první poklesy nerovnosti v dějinách), se velmi často opakuje stále tentýž scénář. Je důležité si uvědomit, že v dějinách se jisté věci opakují, ale zároveň je to, obzvlášť při zabíhání do detailů, trochu nudné. Scénář je takový, jaký asi očekáváte: díky instituci dědictví a malému počtu vzácných zdrojů, které někteří jedinci ovládnou, roste nerovnost, s ní roste i vliv známostí a snaha elit o úpravu zákonů tak, aby nerovnost rostla ještě rychleji. Pak přijde katastrofa, obsazené zdroje se uvolní, nebo nejsou obsazeny tak nedobytně, a po nějakém čase soupeření o tyto zdroje se vytvoří elita nová. Uznávám, že pro ukázání tohoto opakování je možná trochu nudy zapotřebí. Kniha je zajímavá, ale přesto bych se příliš nedivil, kdyby některé věci vykazující opakování hodně čtenářů přeskakovalo. Obzvlášť vzhledem k velkému objemu knihy.

5 25.06.2021

Kniha o teorii zamrzlé plasticity. Druhy se nevyvíjí průběžně, ale většina z nich se vyvíjí jen poměrně krátké období po svém vzniku. Poté ve většině případů zamrznou. Podle Flegra je to způsobeno frekvenčním výskytem alel (alela je konkrétní varianta genu). Některá alela je pro jedince výhodná v závislosti na tom, jak často se vyskytuje v genofondu daného druhu – čím méně se daná alela vyskytuje, tím je výhodnější. Frekvenčně závislé alely postupně vytlačují ty, které reagují na reálné prostředí. Ačkoliv mi kniha hodně dala, tento hlavní důkaz mě v podání Flegra nepřesvědčil. Nicméně v knize Evoluce³ je tato teorie popsaná o něco lépe a přináší i více důkazů (i když je méně čtivá a také to není úplně ono). Druhy mohou rozmrznout, pokud se oddělí malá skupina od zbytku populace, což umožní vyšší genetický drift a tím se vytvoří možnost pro eliminaci nebo ukotvení frekvenčně závislých alel. V knize se mi mnoho věcí líbilo, například zdůvodnění, proč supermyš bude poražena myší chcípáčkem (viz odkaz). Nicméně kniha se také snaží ze všeho dělat příliš velkou senzaci, což je někdy až trochu na škodu.

5 21.06.2021

Velmi obsáhlá kniha zkoumající chování člověka z mnoha směrů. Hodně věcí je zajímavých, některé věci jsou poměrně složité, nicméně přesto tato kniha nijak zásadně nezměnila můj pohled na věc.

5 19.03.2021

Čekal jsem něco propracovanějšího s větší hloubkou, ne tak povrchního. Zákony moci jsou například: Nikdy nesmíš zastínit svého mistra, Přátelům nedůvěřuj přespříliš, nepřátele se nauč využívat, Skrývej své záměry, Vždy říkej méně, než je třeba, Hodně záleží na pověsti, opatruj ji jako svůj život…. žádná propracovanější filozofie zde není.

5 28.09.2020