mnohoknih
komentáře u knih
Zemři, Kaine: Svatyně
Ludmila Svozilová
Co to bylo? A jak to jako skončilo? Lhář lže ulhanému lháři, který lže? Ech...Musím říct, že ačkoliv mi z toho jde hlava kolem, četlo se to výborně. Autorka nás vhodila do příběhu, který vypadá naprosto jasně a srozumitelně. Matylda nastoupila do práce, kde fotí módní katalogy a jeden šéf jí nadbíhá, druhý se jí straní. Pak začne idylka mizet, Sajn, ten co se straní, vezme Matyldu na focení ven a najednou fotí mrtvou holčičku a pak ji pohřbí. Matylda chce volat policii, Sajn jí to bez vysvětlení zatrhne. A pak už jen čtete a čtete, protože chcete zjistit, co se to děje. Matylda to chce taky zjistit, ale přitom to začíná vypadat, že tuší, že asi snad možná ví, proč děti umírají a nikdo to nikde nehlásí. S Matyldou je to jako s celým příběhem. Chvílemi se chová jako blbka, pak si vzpomene, že umí číst myšlenky, tak se něco dozvíme, aby nám to bylo vzápětí vyvráceno. A i další postavy jsou více méně podivné. Druhý šéf, ten co jí nadbíhá, se tváří, že se nic divného neděje. Jejich otec, majitel firmy, se zase chová jako bůh. Pak je tu tajemný spisovatel, co možná není tak úplně spisovatel. Cikánka, jež umí věštit z karet i číst z křišťálové koule...Mysteriózní thriller je naprosto přesné označení. Po dočtení tohoto příběhu chci hned číst další díl a pevně věřím, že se dozvím, co byla pravda a co lež!
Jednoho krásného dne
Šemi Zarhin
Myslela jsem si, že život je jako bonboniéra, ale není. Život je báseň. Alespoň podle tatínka našeho hrdiny. Prvních pár stránek jsem měla potíž se začíst. Zjevně mám problém se jmény Šlomi/Šmuel. Ale tenhle problém se záhy vyřešil a já se mohla ponořit do komorního příběhu. Komorního počtem osob nikoliv počtem stran. Kniha je rozdělena na tři části, na roky 1969, 1975 a 1983 a tak nám pěkně ukazuje, jak se člověk dokáže zacyklit a dělat stále stejná rozhodnutí. Nemohu napsat chyby, protože chyby to nejsou, i když to tak může později vypadat. Příběh se odehrává více méně v jednom domě v městě Tiberias a točí se kolem vztahů členů jedné rodiny a nejbližšího okolí. Pořád to nezní nijak extra, ačkoliv je to okouzlující. Bude to tím, že nemám ani autorův slovník ani překladatelčin cit pro jazyk. Příběh začíná ve chvíli, kdy je Šlomimu 7 let a jeho mamka se rozhodne pro výlet, na který pozvou i sousedy s dcerou. A my se začínáme seznamovat s komunitou jedné ulice, s izraelskými a židovskými zvyky a hlavně jídly. Vaření hraje důležitou roli. Taky politika, ačkoliv běží jen na pozadí. Stejně okrajově se dozvídáme o válkách a holocaustu. Přitom jsou to pro příběh hodně důležité události. Ach jo, nevím, jak vás nalákat na nevšední literární zážitek, na partu podivínů, na mimořádné vztahové propleteniny. Uznávám, že tenhle příběh není prokaždého. Občas je tempo opravdu pomalé a hrabeme se v myšlenkách a děj se vrací do minulosti k situacím, které jsme už zažili s jinou osobou. Ale to je právě to krásné.
Poslední léto
Karen Swan
Prý román pro ženy. Tak určitě...Napřed to byl cestopis. Popis ostrova St.Kilda byl opravdu barvitý, včetně těžkého života na něm. Lidé zde žijící byli velmi těsně spjati s přírodou. Ačkoliv jich bylo jen 32 a žili stranou od zbytku světa, přesto bylo pevně dané, co mohou dělat muži a co ženy. Jenže naše hlavní postava Elfie nemá pro tyto předsudky pochopení ani povahu. Poté, co jsou ostrovani přesídleni to vypadalo na romantiku, ale během pár stránek se z toho stává thriller. Mrtvola vůbec neměla být mrtvá, ale jen vyděšená osoba. A Elfie měla být klidná, ale přitom je k smrti vyděšená. Celou knihou se táhne ornitologická linka a to činí příběh zajímavým. Autorka má cit pro popis čehokoliv. Snadno si představíme rozbouřené moře, hnízda ptáků či sídlo hraběte z Dumfriesu. Jenom lidi jí moc nejdou. Jsou dost jednostranní. A to nejhorší jsem zjistila až úplně na konci. Je to prý první díl! Škoda, docela by mi osoba, jenž aktuálně vypadá jako vrah, na to seděla.
Mirzova vize
Josef Pecinovský
Jednu středu roku 2034 Martin vystoupí z auta a najednou je v druhohorách. V kapse má mobil a nožík, v hlavě zmatek a v srdci strach. První půlku příběhu sledujeme, jak se mu daří přežít, jak se stává “vládcem ohně. Vymýšlíme s ním teorie, co se asi stalo. Snažíme se najít další lidi a hlavně se z toho nezbláznit. Tahle část mě bavila hodně. V druhé půlce příběhu vystupuje Diego a je to čas, jak před onou středou, zvanou Velký propad, tak i po ní. A tady už nastupuje fyzika a různé teorie času a to už mě moc nebavilo. Každopádně jedno je jisté. Lidé jsou peklo i naděje.
Čtvrtá úroveň
Jitka Prokšová
Pár let v životě jedné Kláry. Příběh o tom, že když ve vztahu sáhneme vedle, má to někdy těžké důsledky. A pokud k tomu přidáme řešení mizerné situace, které nám v tu chvíli přijde jediné možné, máme o psychologický román vystaráno. Autorka text znatelně rozdělila na Klářin pobyt v léčebně a na život venku. Jednotlivé kapitoly mají název, takže se snadno orientujeme, s kým zrovna zažíváme situace. To se mi hodně líbilo. Taky bylo fajn, že postavy nebyly jen kladné nebo záporné. Pokud byla Klára s Borisem, nebylo o co stát. Pokud byla s Danem, bylo to milé a pak už ne. Pokud byla s Alexem, bylo to překvapivé. Pokud byla s Annou, bylo to strašidelné. Pokud byla s Adamem, bylo to tak strašně smutné, o Tondovi nemluvě. Ještě Silvie a máme kompletní partu svižného a napínavého románu. Autorka nás velice snadno provází přítomností i minulostí, děj na sebe hezky navazuje. Tak hezky, že od půlky jsem četla bez přestávky. Konec mě překvapil jen lehce, měla jsem tušení, že by to takhle mohlo být. A jsem ráda, že čtvrtá úroveň, na kterou odkazuje název, vyšla. Mám další oblíbenou českou autorku.
Neviditelné kořeny
Hynek Čapka
Dějinný příběh tří generací. Začínáme v roce 1949 Anežkou a Tomášem. Skočíme do roku 1989 za Pavlem. Celou knihou se kapitoly střídají, výjimečně doplněné o vysvětlující osoby, např. Tomášův otec. Sledujeme, jak na jeden rod působí výbušná politika 20.století. Kapitoly jsou krátké, čtení letí, protože vás zajímá, jak to bylo. Tedy rok 1989 s Pavlem mě spíše rozčiloval než zajímal. A i zbytek příběhu mi ten člověk vadil. Šlo mu všechno moc na ruku. Za to Anežce jsem držela palce. Opravdu věčná škoda, že se z toho vyklubala růžová knihovna, včetně neskutečně pohádkového konce. Ale trochu to chápu. Zlaté devadesátky, v té době to jinak než sladce nešlo. Alespoň ve vzpomínkách. Co oceňuji hodně vysoko je popis Baťových závodů, jejich fungování, principy a přístup samotného Bati. Myslím, že zlíňáky kniha hodně dojme.
Oživlý kámen
Louise Penny
Jsem ráda, že se příběh neodehrává zase ve vesnici Three Pines. Inspektor Gamache se ženou jednou na dovolenou do odlehlého luxusního srubu. Podle popisu se jedná o idylické místo, včetně personálu. Zjevně to platilo až do loňska. Je zde zabit člen jedné velmi nepříjemné rodiny. A jaké bylo mé překvapení, když se ukázalo, že členy této rodiny jsou dva obyvatelé vesničky Three Pines. Inspektor Gamache opět projevil své skoro až nadpřirozené nadání pro luštění vražd. Nutno podotknout, že mu dost pomáhala náhoda a příroda. Anebo je prostě všímavý. Velmi fajn bylo, že jsme se dozvěděli něco nového z jeho osobního života. Příběh je spíše psychologická sonda a čtení je velmi pohodové.
Srpny
Jakub Stanjura
Téměř od prvního řádku zíráte, čeho jsou lidé schopni. Lidé z rodiny! Lidé, kteří vás mají chránit a opečovávat. Slovo gaslighting jsem dosud neznala. Autorovi se skvěle podařilo vykreslit myšlenkové pochody člověka, který si není jistý tím, co vidí, když to ostatní zpochybňují. Celý příběh jsme v hlavě člověka, který od jedněch manipulárorů přešel k druhým. To je opravdu trefa. Ale nemůžeme se divit, člověk jede většinu života v zajetých vzorcích a moc podvědomí je neskutečná. Pozorujeme totální rozpad Danieliny osobnosti. Daniela se nejprve brání, věří svému úsudku, ale není nikoho, kdo by ji podpořil a tak přesvědčení slábne a slábne až končí destrukcí. Nemám dojem, že by byl konec otevřený, protože moje myšlenky ječí: "Ne, nee, takhle to nemůže skončit!" Výborná prvotina.
Poslední pes na Zemi
Adrian J. Walker
Naprosto dokonalá obálka k naprosto dokonalýmu vypravěči katastrofického příběhu. Čímž nemyslím Reginalda. To je jen chlap se spoustou strachů a neuróz. Časem se dozvíme, co ho k tomu vede a časem se i přikloníte na jeho stranu. Za to jeho pes, Lineker, to je borec. Možná někomu může vadit jeho setsakra vulgární vyjadřování. Ale to je dáno rasou. Je to vestaj (vesnické tajemství) a má svou hlavu, tedy spíše tlamu. A nozdry, kterými cítí kde co a neváhá se s tím s námi podělit. Tak třeba strach smrdí jako starý hraboš, naděje jako citron, zoufalství jako vlhké dřevo. Ve vyprávění se oba střídají, líbí se mi i to, že kapitoly mají názvy. Děj příběhu poté, co dopadnou a vybuchnou bomby, je předvídatelný. Kouzelné je, jak se s tím vypořádá Lineker. A to každého pejskaře potěší. Netuším, zda je konec reálný, ale jsem ráda, že nebyl katastrofický.
Noc v Lisabonu
Erich Maria Remarque (p)
Posloucháno jako audiokniha v podání Václava Neužila. Skvělý výběr hlasu pro daný text. Celý příběh se odehrává jedné noci roku 1942, kdy se náhodně setkají 2 muži. Jeden potřebuje uprchnout ze země, druhý chce někomu říct svůj příběh. A tak se z úst emigranta dozvídáme o hrůzách, kterých jsou lidi schopni. O tom, co jsou schopni si udělat příbuzní. O začátku 2.světové války. Ale i o síle lásky a lidskosti. O tom, že naše svoboda začíná v nás. Příběh je vystaven čtivě a uvěřitelně.
Světlo a stíny
Leigh Bardugo
Posloucháno jako audio. Bohužel styl Kristýny Skružné to dost kazil. Tedy ubrečený hlas se k Alině hodil, protože to je mega fňukna. Ale ve vyprávění mě to dost rušilo. Kdysi jsem četla Šest vran a to byl výborný příběh, takže jsem chtěla vědět víc, kdo a proč jsou Griši. Bohužel nevím o moc víc. Nic se nevysvětlilo, osoby jsou nesympatické, páry neuvěřitelné. Jedině Temnyj je jakžtakž zápornej. Zlatí Kaz a Inej ze Šesti vran.
Šprti & frajeři
Kristýna Sněgoňová
Tohle je takový rozkoukávací díl. Seznamujeme se s vlastnostmi emzáků a s tím čeho jsou schopni. A taky čeho je schopen kapitán Moravec. Vážně před vyhlazením lidstva pracoval pro tajné služby? V tom případě nechápu jeho naivitu vůči chování některých lidí i mimozemšťanů. Příběh se nám příjemně posouvá tak, abychom se těšili na další díl.
Majonéza k snídani
Markéta Lukášková
Výborný název knihy a podle toho k ní můžeme přistupovat. Někdo majonézu rád, někdo nerad. Někdo je rád, když se v příběhu pitvají vztahy, někdo ne. Mně to velmi zaujalo. Ema své potíže dokáže skvěle přetavit do svého koníčku a zároveň se dozvědět něco o své rodině. Líbí se mi její upřímnost, i když to je vlastně neschopnost empatie.
Občas jsou přátelé proste k tomu, abychom s nimi sdíleli ticho.
A ňuňácký rozhovor na stranách 286 - 288? Je opravdu jedno jakého jste zaměření, nejistota v lásce je stále stejná. Občas se zadaří a změní se v jistotu.
Ruka noci podaná – Základy rodinné a krizové připravenosti
Václav Cílek
Není třeba řešit zda, ale kdy. Opravdu zajímavá kniha. První část je teoretická, spíše psychologická o tom, jak jakákoliv krize přijde a reakce lidí na ni. Reakce závisí na tom, kolik let vám je, z jakého jste prostředí a jakou máte povahu a zkušenosti. To je stejné jako s touto knihou. Někdo ji popírá a někdo se podle ní zařídí. A o tom je další část, o krizové připravenosti. Jsou tu rady, recepty, cokoliv, co nám pomůže až stát selže. Což mu potrvá 3 dny od vypuknutí krize. Takže já si jdu koupit švýcarskou kudličku a o víkendu půjdu procházkou objevit křišťálovou studánku.
Klíč k času
Natalja Ščerba
Eflara je zajímavý svět, vcelku dobře vystavěný. Ale děj se vleče, vlastně se toho moc nedozvíme. Hlavní hrdince je 13, takže lze pochopit až neskutečnou naivnost. A když se konečně něco začne dít, tak je konec.
Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny
Alice Horáčková
Skvělé, skvělé, skvělé!!! Tedy skvěle napsané. Příběh ze Sudet samozřejmě strašný. Strašný, co jsou si lidi schopni sobě navzájem udělat. Seznam postav na začátku mě trošku vylekal, bez něho bych se asi zorientovala ryhleji. Krátké, úderné kapitoly jsou také skvělé, text utíká. A také je skvělé, že se vypravěči střídají a my tím pádem máme víc úhlů pohledů na dané období. A velké plus jsou i fotografie.
Ženská na 1000°
Hallgrímur Helgason
Paráda pro uši v podání Heleny Čermákové na Českém rozhlase. Je neskutečné, jak nám i cizí rozhodnutí dokážou zničit život. Výborný příběh.
Medovník s pepřem
Alena Adrianet Heinrichová
Nedočteno, protože dočíst něco tak slabého je nadlidský výkon. Kdyby hlavní postavě bylo 14, dá se její myšlenkový pochod pochopit. Ale ta ženská je dospělá! Tedy měla by být. A styl psaní je taky něco odstrašujícího. Hovorový jazk jako dialog je v pořádku. Ale celou knihu? Ne!
Láska, smrt a všechno zlý
Martin Paytok
Tak takovou rodinnou sešlost zažít nechcete. Za to číst o tom, to chcete. Už obálka vás naladí. Je hrůzostrašná, na omak drsná. Papír jako starodávný, pergamenový. A hned na deskách je nádherně vykreslen rodokmen rodiny Havranových. Ten je, alespoň z počátku příběhu, hodně potřebný. Jak děj pokračuje, záhadných úmrtí přibývá, člověk se již v rodině lépe orientuje. A sníh se sype a sype. A děj utíká a utíká, ačkoliv časové rozmezí je pouhý jeden den a pouhá dvě patra hradu Rabeštejna. Jedná se o velmi zdařilou detektivku s prvky hororu, případně o velmi zdařilý duchařský příběh s prvky krimi. Záleží na aktuálním rozpoložení čtenáře. I ten černý, pohřební (haha) humor tu je. Postavy jsou rozmanité, rozhodně je koho nesnášet, i koho mít rád. Škoda jen, že jsem asi nepochopila závěr. Nebo mi někdo vysvětlí, proč Johana?
Hon na mrtvého
Tim Weaver
Sympatický David Raker, bývalý novinář, nyní soukromý hledač pohřešovaných a ztracených lidí. K tomuto zaměstnání je potřeba spousta známostí, empatie a šedé kůry mozkové, což má. Čím víc zabředáváme do příběhu, tím víc potřebuje David i odvahy a odhodlání. Čtení je to celou dobu velmi napínavé a akční. Dost často jsem si říkala, jak to, že temná strana příběhu o Davidovi všechno ví? A ačkoliv jsem měla všechny indicie, netrklo mě to. Příběh není pro slabší povahy, násilí je tu opravdu explicitní. Konec mi přišel trošku přitaženej za vlasy. Tedy nápad dobrý, ale myslím, že opravdové vyšetření u lékaře by odhalilo podvod. Taky se divím , že po takovém zážitku, David v tomhle podnikání pokračuje. Každopádně budu pokračovat s ním.