mnohoknih
komentáře u knih
Naslouchač
Petra Stehlíková
Tak to byla bomba! Večer dočteno a do rána jsem bloumala Duvalským pohořím. Fakt je to česká fantasy? Ilan je sympatický spratek a její neustálá kanonáda otázek díky kterým se o jeho (jejím) světě dozvídáme podrobnosti, mě baví. A možné vysvětlení zániku Ďatlovovy výpravy je třešničkou na dortu, tedy příběhu. Tak šup pro další díl.
Buď jako řeka
Shelley Read
Tak tohle se povedlo. Název, obálka i anotace. Všechno to člověka láká k přečtení. Victorie byla ve 12 letech vhozena do života a pere se s ním, jak nejlépe umí, i když je dost často vyděšená jako veverka. Její vlastní a skvělé přirovnání. Pochází z rodu farmářů a hlavně pěstitelů broskví. A tím je řečeno vše. Řeka a broskve utváří jemný a zároveň drsný příběh jedné slečny, která se mění v ženu. V ženu, která se umí rozhodnout a nést následky těchto rozhodnutí. Protože během vyprávění uplyne 25 let. Když přijmete styl tohoto debutu, styl, který je jako řeka, někdy klidný, někdy drncá přes kameny, někdy je plný ryb a někdy je tišinou, čtení si užijete. A budete žasnou, stejně jako Victorie, kolik lidí a činů se dá do pohybu, jen proto, že jste se kdysi procházeli po městě. Doufám, že autorka bude psát další příběhy. Tenhle se jí rozhodně povedl.
Smrt přichází na prohlídku
Anders de la Motte
Ve stylu A. Christie rozhodně platí. Komisař P. Vinston je celý H.Poirot. Oblékáním, myšlením i závěrečnou scénou, kde se sejdou téměř všechny postavy z knihy. I příběh, odehrávající se ve vesnici na pobřeží, plyne stejně poklidně. Vraha jsem neuhodla a rozuzlení mě překvapilo.
Rychlopalba
Štěpán Kopřiva
Nečekejte Agathu ani severskou krimi, ale poctivou detektivku z Prahy. Nahlédneme do práce pořádkového policisty, alespoň ze začátku. Pak se to samozřejmě trochu zašmodrchá a najednou čteme noir krimi. Výborné jsou vysvětlivky v závorkách k probíhající nekalé činnosti (úplatkem se rozumí - zákon č.40/2009 sb.,trestní zákoník). Ale nejlepší jsou přirovnání. To se musíte smát, i když se vraždí.
- Stáli jsme proti sobě: dva testosteronem napumpovaní tvrďáci s výrazy tak urputně výhružnými, že by rozbrečely děti v mateřských školkách široko daleko. Všechny třídy, od Jahůdek až po Ježečky.-
Zpěv drozda
Walter Tevis
Tak to byla síla. A ačkoliv je to dystopie, docela bych věřila tomu, že lidi jsou schopni si tohle udělat. Nechat všechnu práci na robotech? Zakázat si číst? V podstatě zakázat myslet? Věnovat se vnitřnímu světu čili být na drogách? Naštěstí se jako vždy našel jeden, který myslel. A k tomu potkal další a ta byla rebelka. A pak ještě robot deváté generace, co se nemohl zabít, protože to tak měl naprogramováno. A naštěstí se to tak nějak sešlo, že se potkali v pravý čas a i když to tak na první dobrou nevypadá, tak si vzájemně dost pomohli. Celá kniha je prodchnuta různými pocity. Paul objevuje radost z toho, co všechno dokázal sám. Mary Lou je hodně chytrá a zvědavá a velmi rychle se učí. Hádejte co. A robot Bob je smutný. Dlouhý život bez konce ho naplňuje melancholií. Mezitím svět dál hnije a zevnitř se rozpadá. Vlastně se o nějakou spásu a naději ani nezajímá. A já pevně věřím, že tvor zvaný čtenář bude vždycky existovat. Stejně jako věc zvaná kniha.
Dívka v ledu
Robert Bryndza
Tak už i na mne došlo a pustila jsem se do detektivek od Bryndzy. Tedy v audiopodobě, protože poslouchat hlas Martina Stránského jen umocňuje zážitek z dobrého příběhu. A oba nezklamali. Příběh je napínavý, téma uvěřitelné a přednes suprový.
Kalmann
Joachim B. Schmidt
Lidé jako Kalmann nám ukazují, že ten svět vidíme zbytečně složitě. Štěstí je v hrudníku, zlost v rukách. KORREKTOMUNDO. Hned na začátku příběhu zmizí člověk, naběhne policie a klidná vesnice má trochu toho vzrušení. Ale není to klasická detektivka. Je to příběh lidí ve vymírající vesničce a příběh vesničky, ze které odcházejí lidé za prací do měst. A taky je to láska k Islandu a k obyčejným lidem, k člověčenství.
Faja
Petra Stehlíková
Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. A kresemelkami. Kapitán pětadvacítky i Ilan se nám krásně vybravují. Příběh plynule navazuje na první díl, napětí se stupňuje, chvilku oddech a zase akce. Ilan, kromě zlepšování svého daru, také zjišťuje, co je to přátelství a jak členitá k němu vede cesta. Vysvětlí se tu pár věcí a stejný počet tajemství před námi zase vyvstane. Parádní druhý díl.
Soumrak dne
Kazuo Ishiguro
Výborné čtení, pokud umíte číst mezi řádky a pochopit nevyřčené. Majordomus nám celým příběhem vysvětluje, co je to důstojnost. A přitom mám dojem, že pláče nad svým zmařeným životem, nevyužitými možnostmi být něčím víc než "majordomem na prvotřídní úrovni".
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
Nesmíte dát na prvních pár stránek, kdy příběh vypadá jako nuda. Jak taky jinak hodnotit totálního introverta, který se v práci všech straní, nemá příbuzné ani kamarády a po večer si čte něco z charitativní knihovny nebo kouká na naučné pořady. A víkendy tráví s vodkou. A zase sama. Eleanor pracuje v grafické firmě jako účetní a jednoho dne se jí rozbije PC. A i když to tak nevypadá, je to odrazový můstek ke zlepšení jejího života. Hodně pomalu, jen tak jak nám Eleanor dovolí, odhalujeme, co se jí v dětství stalo a kdo ji zformoval. Na to, že je totální asociál, má velmi dobré postřehy a hlášky. Kdyby to nebylo tak smutné, řekla bych, že je to vtipná knížka. Eleanořin přístup k životu je hodně svérázný, ale je to jen proto, že neví, že by se takhle neměla chovat. Za to má velmi dobrý pozorovací talent a já ji celou dobu fandila, ať to trauma zvládne. Ať ve své hlavě oddělí zrno od plev. Ať zjistí, že není nemilovaná, nechtěná, nenapravitelně poničená. Závěr je jednoduše prostý. Je fajn mít v životě někoho, kdo nám s tím životem pomůže.
Vířivka
Lucie Konečná
Pár stran, ale dostanou se vám pod kůži. Heleně držíte palce od začátku. Vyrovnat se s činy manipulátora a zkusit žít dál musí být nesmírně těžké a člověk musí být hodně zodpovědný. Za konec děkuju. Jak za ten karmický, tak i ten nadějný.
Kaštánek
Søren Sveistrup
15 hodin mi četla mi Zuzana Kajnarová. Už v první kapitole, která se odehrává před 20 lety, jsem říkala tomu starému policistovi, ať tam nechodí, ať jede domů přesně podle plánu. Měl svoji hlavu a tak už ji nemá. Příběh pak pokračuje současností. Na scéně se objevuje ministrině spravedlnosti, jíž někdo unesl dceru a dle všeho ji zavraždil. Policistka Thulinová vyšetřuje vraždu ženy, ale duchem je už na jiném oddělení neb chce z oddělení vražd odejít. K ruce je jí přidělen detektiv Europolu Hess, který je zde trochu za trest než se dořeší jeho přestupky. Zatím nikdo sympatický a bohužel to tak i zůstane. I další policisté, kteří se zde vyskytují, jsou jen nafoukané nádoby. Každopádně vyšetřování samotné je velmi napínavé. Kaštanový panáček s otiskem palce asi mrtvé dcery to krásně komplikuje. K tomu to hnusné dánské počasí a dánská sociálka, protože se ukáže, že zavražděné nebyly zrovna matkami roku a parádní thriller je na světě. Kdo je vrah jsem tušila, tedy z které postavy vrah vyrostl jsem tušila. Ale kým se stal v dospělosti, to bylo překvapení. A velké. I finále a rozuzlení je velké. Škoda jen, že mi žádná postava nepřirostla k srdci.
Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
Pokud máte dojem, že nemluvit o problémech se vyplatí, tak si dejte tento příběh. Pokud máte dojem, že je v pořádku být v sektě, dejte si tento příběh. A sakra, chlapi, je v pořádku být v práci úspěšný, ale chce to tu angažovanost ukázat i v rodině. Autorka si, jako obvykle, vybrala hutné téma, kdy jeden problém vede k dalšímu a dalšímu a pak už to jede jako lavina. A přitom stačí mluvit a zároveň i naslouchat. U knihy je výborné, že postupně vypráví všichni z rodiny. Nejprve Teodor. Ten mluví krutopřísně pubertálně a jak s ním jde čas, mluví stále stejně vulgárně, nespisovně a nedostudovaně. Ten jazyk ho vystihuje lépe než všechny činy. Dalším vypravěčem je jeho matka.Teo nám nastínil situaci v rodině, matka nám dá dílky do mozaiky, proč se, co děje a jak snadno člověk najde pochybné štěstí v sektě. A nakonec táta Jindřich. To je snad nejsmutnější figurka. A až ten nám poví, kam každou neděli mizí a co má rodina za kostlivce ve skříni. Tady je to vtipně myšleno obrazně i doopravdy, protože Teo má ve skříni kamaráda Hyna. Čtení to nebylo veselé, ani chvilku. Pokud máte náladu na splínek, tak doporučuji.
Krev prvorozených
Juraj Červenák
Název zní vážně hrozně. Že by zase nějaké nadpřirozené skutečnosti? Židé pořádající krvavé rituály? Ještě že má Rudolf II., toho času žijící v Praze, bratra a ten má nečekanou partu vyšetřovatelů. Matyáš je pošle do Prahy konce 16.století a je to vážně jízda. Autor skvěle popsal historické reálie, počínaje jídlem, místem a konče doopravdy žijícími lidmi, zakompovanýmu do příběhu. Já osobně jsem se těšila na Steina a nezklamal mě. S vrchností se nemaže, s přáteli jedná vždy upřímně a dokonce donutí Jaroše, aby se svěřil se svým tajemstvím. A to je hodně temné tajemství. My alespoň vidíme, že je jedno, jaké je století, lidé jsou stále stejní a jejich úchylky také. Do případu se zakousnou s přímočarostí sobě vlastní a na to není multikulturní Praha připravená. Vzhledem k tomu, že se jedná o mrtvé děti šlechticů, je jeden z motivů i politika. Naštěstí Barbarič je v nevhodnou chvíli na nevhodném místě ( prostě se schovával, srab jeden) a případ se zdárně rozmotá. Vraha jsem netušila ani náhodou. Lehké tušení jsem měla u první vraždy, že s ní nebude všechno, tak jak se říká. Děj běží přímo ukázkově, celé vyšetřování jsem měla dojem, že jsem s našimi vyšetřovateli na místě. A to byli i v Daliborce, fakt smrad. Konec je nastavený tak, že musím hned pro další díl, protože mor. Stihli mu naši přátelé ujet?
Stroncium
Jiří Kulhánek
To byla jízda. Sci-fi a postapo v té nejledovější formě. Longin Kandinsky je akční hrdina jako vyšitej. Všechno přežije a je jedno, jestli je na Zemi, Titanu nebo někde úplně jinde. To bude těmi hláškami, které stále pronáší nebo si je alespoň myslí. "Kdo někdy běhal v nízké gravitaci po ledu vyleštěném metanovým oceánem, ten přesně ví, jaké to bylo." "Protože teplota skokem klesla na mínus devadesát, motor se udiveně zakuckal, zato chlazení se prudce zlepšilo." Bavil mě děj, technika i lidi a to i tézetka. Ale nejlepší byla stejně čeština: "Řeřavějící trosky sice stále řeřavěly, ale už začínaly dořeřavěvávat."
Chlorid sodný
Jussi Adler-Olsen
Jak řekl Asad:"zpátky na velblouda!" A přesně takový příběh byl. Stejně napínavý jako vždycky, stejně vtipný jako vždycky, stejně dobře vykreslené postavy a i osobní vyšetřovatelova linka nás nenechá chladnými. A na konci si jako vždy řekneme: "kdy bude další díl?"
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Takovéhle příběhy jsou důležité, ale já to nerada čtu. Lidi se nemění a v každé době, v každém roce, prostě pořád se najdou lidi, kteří si myslí, že jsou víc lidi než ostatní lidi. Naštěstí pro lidstvo jsou ale i lidé, pro které laskavost, přímost a čestnost nejsou jen prázdné pojmy. Psáno pohledem devítileté lumpice, což je sympatický přístup.
Mráz
Bernard Minier
Opravdu ideální název pro mrazivou detektivku odehrávající se v zimě. Člověka až mrazí, co je člověk schopen vymyslet v cestě za pomstou.
Vše, co jsme si nikdy neřekli
Celeste Ng
Tohle že je prvotina? Neskutečné, tedy skutečně dobrý příběh. Čínský profesor a americká studentka, mohlo by se říci klišé, kdyby se nepsal rok 1958. Příběh o ženě, která nechce jít předepsanou cestičkou a o muži, který naopak chce splynout s davem. Protiklady se přitahují a tak skončí spolu. Rozhodně stojí za zamyšlení, jak by vypadal Marylinin život, kdyby neotěhotněla. Dotáhla by svůj sen do cíle? Pokusy měla dva a pokaždé to skončilo dítětem. Témata rasové odlišnosti, stejně jako feministické hnutí jsou stále aktuální. A stejně tak je smutné, že i dnes spousta rodičů nutí své děti, aby žily jejich sny. Kniha se četla dobře. Kdo zrovna vyprávěl, mluvil o svém úhlu pohledu, své minulosti, svých domněnkách, svých pocitech. Jediné, co mi vadilo, byl konec. Myslím si, že když má člověk zažitý určitý vzorec vnímání a chápání světa, tak takhle neotočí.