mili0278 komentáře u knih

Mám ráda styl psaní Radky Třeštíkové, je to jako proud toho, co se vám děje v hlavě a co nikomu neříkáte.
Každopádně Foukneš do pěny ani nenadchne, ani neurazí. Na oddech parádní!

1 27.05.2020

Trvalo mi půl knihy, než jsem se zorientovala, ale rozhodně to stálo za to. Jedno z nejlepších sci-fi, které jsem četla a napsala ho česká autorka!
Třepu se na Led pod kůží!

5 23.02.2020

Kniha na mě neměla stejný účinek, jako CMBYN, což je dobře. Dvě psychická zhroucení a silný několikatýdenní syndrom zlomeného srdce, by asi šťastně vdané ženě a matce od dětí, neprošly.

Každopádně kniha zalepila krvácející ránu. Samuelova část nebyla špatná, Aciman umí psát. Neříkám, že byla úplně zbytečná, jen jsem chtěla víc Olivera a víc Elia, než jsem dostala.

Eliova část s Michelem už byla lepší, potřebovala jsem před kýženým závěrem zjistit co se z Elia stalo, jak dospěl a jak uvažuje. Bavila mě i záhada s partiturou, ale přiznávám, že jsem četla rychle a zběsile, protože Oliver čekal.

A Oliver, to už byl návrat do známých končin. Asi jako každý, kdo intenzivně prožil CMBYN, jsem potřebovala ujistit, že nezapomněl a mělo to na něj stejný vliv, jako na Elia. Doporučuji přečíst si před touto částí poslední kapitolu CMBYN, sedne to přesně na místo.

SPOILER:
A jako milovník uzavřených příběhů, oceňuji závěrečnou část. Samozřejmě, že to nešlo hned samo. Nejsme v šťastných hollywoodských filmech. Líbí se mi, že si nepadli do náručí s ohňostroji v pozadí, že nebyla nijak zmírněna tragédie dvaceti let odloučení a to, že cestou ublížili mnoha lidem.
Takhle to mělo být. Takhle to v životě funguje. Našli se.

Strašně se mi po přečtení ulevilo. A taky jsem ráda, že vím kdo jsem a kde mám být.

5 08.02.2020

Přiznávám, že jsem od knihy mnoho neočekávala a to se vyplatilo. V podstatě naplnila očekávání mé temné duše. V některých pasážích už bylo na můj vkus moc sprostých výrazů. Ale mám moc ráda různé pohledy na jednu událost a sonda do australské společnosti mě vlastně potěšila.

Bylo to náročných 14 dnů, s Neapolskou sérií, hlavně pro mou rodinu. Je dobře, že jsem dočetla v pátek, jinak by o víkendu obědvali rohlík s paštikou...
Ještě nikdy jsem nečetla nic podobného, byly to opravdu mimořádné knihy. Rozhodně doporučuji!

6 22.11.2019

Dech beroucí pokračování! Žila jsem příběhem obou hrdinek, v noci volala ze spaní Nina, kterého jsem milovala stejně jako ony přesto, nebo možná právě proto, co je za člověka. Dokonale vystihnuta vášeň a pomatení smyslů z lásky a přitom autorka nezabředla do patetického světa ženských románků. Brilantní jazyk a sugestivní líčení prostředí.
Jako bych tam byla s nimi, nebo spíše jako bych byla přímo jimi.

3 18.11.2019

První díl tohoto fenoménu se mi nečetl úplně lehce. Od začátku mě rozčilovaly obě hlavní hrdinky, vůbec mi nebyly sympatické. Ovšem jazyk, kterým je kniha psána a dokonalé líčení poválečné Itálie, mě donutilo číst dál.
A musím říct, že nelituji. V druhém díle jsem pochopila Elenu i Lilu a začala je obě milovat a žít s nimi jejich příběh.
Rozhodně vytrvejte, pokračování stojí za to.

Větší blbost jsem dlouho nečetla a to dokážu přečíst téměř vše. Hlavní hrdinka mě popouzela, měla by jít fňukat do výměny manželek. Dvě hvězdy za vcelku slušný námět.

2 28.10.2019

Vynikající kniha přečtena jedním dechem. Dva dny jsem strávila v Mongolsku a teď se mi bude špatně vracet zpět.

7 28.10.2019

Ač žiji dosti často v knižních světech, tak tento mě překvapil. Zlomil srdce, rozbil na tisíc kousků.
Už několik dnů si snažím utříbit myšlenky a vyjádřit, co tato kniha zanechala. Netroufám si tvrdit, že je o lásce. Je to mnohem hlubší cit, prolnutí těl i duší...
Vlastně jsem ráda za ten závěr, protože tento silný a zároveň křehký vztah by realitu běžného života nepřežil.
Nevím, jestli dokážu přečíst Najdi mě. Bojím se, že mě uvede do hlubší melancholie, než Dej mi své jméno.

6 06.10.2019