milary komentáře u knih

Já jsem si svou první knížku od Petry Soukupové nechávala stran komentáře trochu "uležet". Byla jsem na ni hodně zvědavá, hodnocení jsou vzácně shodná. (Navíc s gustem znovuobjevuju svět českých spisovatelek, přečetla jsem si vposledku Annu Bolavou a Viktorii Hanišovou a byla jsem nadšená. Tolik jen pro ilustraci, že nečekám nutně selanku).
No, nevedlo se mi... Obdivuhodná invence a zručnost, s jakou je knížka napsaná, zaručuje čtivost, to určitě. Mně vadily dějové zkratky, stane se - nestane, už nikdy - už vždycky.., a vlastně celý závěr. Asi proto, že mě vlastně vůbec nezajímala strohá popisnost toho, co se s kým stalo, a to proto, že z mého pohledu se nestalo vůbec nic. Nikdo se nikam neposunul, nikdo se o nic nepokusil, všichni zůstali ve svých šuplících. A tak i ta poslední naděje pro aktéry, kterou skýtá otevřený konec, přišla vniveč :-).
Raději čtu knížky s míň komplexním popisem marnosti...
Ale o autorku jako je Petra Soukupová by měl čtenář určitě zabojovat. Zaujalo mě Pod sněhem, tak se těším...

10 26.09.2018

Vážený pane Christophere Johne Sansome! Ráda bych Vám sdělila, že pokud čtenář Vašich knih večer v posteli vleže na zádech drtí ještě jednu - ale fakt, fakt poslední! kapitolu, umdlí a usne, není to, to mi věřte, při objemu Vámi sepsaných svazků žádný med. Ale i kdyby nakrásně Lamentace, takto šestka, nebyla k mání v knihovně jako e-kniha k zapůjčení, a i kdyby zmíněná kniha měla těch stránek ještě víc než má, riskovala bych znovu ochotně nosní chrupavku a četla a četla, po uši v příběhu, vděčná a radostná. S úctou a obdivem...

21 16.09.2018

Chystám se na Milující sestru, takže jsem věděla i o Rychlých lodích. V knihovně zrovna knížka byla, tak jsem využila příležitosti a přečetla ji jako první. Působila na mě podivně ploše, nesedl mi reportážní styl, ani vyprávění v první osobě. Jakoby oboje knížku nějak neadekvátně ochuzovalo a zatlačilo do pozadí většinu vypravěčského potenciálu autora. Vadilo mi zřetelné rozdělení děje na dvě poloviny, příběh se tím ještě víc deformoval, zdálo se mi, že postavy s vyjímkou stručných charakterových předznamenání z první části neprožívaly ani necítily nic nového, co by změnilo druhou část textu z pouhého opakujícího se popisu násilí v gradující obsah. A k tomu přílepek prozření hlavního protagonisty, taky jaksi nahonem, a navíc vzhledem k prožitému pro mě v tu chvíli trochu nepravděpodobný...Dvě hvězdy za varování hledačům (...čkám) adrenalinu bez hranic, knížka snad dokáže víc, než obvyklé mentorování - pořádně si rozmysli, než...

7 16.09.2018

Teď jsem dopsala komentář ke Glattauerovi - Není zač. A protože jsem obě knihy doslova zhltala v těsném závěsu (a to jsem se v textu vracela a vůbec si je různě šetřila), musím připojit zasloužený lesk pěti hvězd i zde. Obě knížky na mě výrazně a vyjímečně zapůsobily. Černé ovce stylem psaní, břitkým vtipem, trefným popisem naší lidské nedokonalosti a složitosti pohnutek, nesvatouškovskými pohledy na víru i respektem k tomu, co je opravdové. Nebulvárním uvažováním nad diskutovanými tématy dneška. Jsem moc ráda, že mě tyhle tituly neminuly.

12 02.09.2018

První knížka od Glattauera - a hned ta, pro které si nechávám 5 hvězd. Moc ráda bych v hodnocení použila češtinu originálněji než výrazy dojemná, vtipná, lidská - ale jednak to neumím, a vlastně proč? Tahle (dnes, zdá se mi, až moc málo používaná) slova tu knížku přece vystihují dokonale. A za mě ještě jedna věc: jak téma úskalí novinářské etiky, které by na nás z médií - oholené - čouhalo senzačně, agresivně, sentimentálně a jinak oprudentně, tady z příběhu neční, a přece vysílá jasný postoj a poselství. Četla jsem hned po Černých ovcích a beránku božím a obě knížky na mě zapůsobily hodně podobně. Musím psát, že DOPORUČUJI? :-)

18 02.09.2018

Je těžké, nevyjadřovat se v superlativech, když čtu o takové odvaze a obětavosti. Takže si připomenu: hodnotím knihu. Čtu podobné s úctou a ráda. Skrze připomenutí i poučení. Ale tady jsem se už od půlky ztrácela v událostech, ve zkratkách, ve výčtu akcí, v jaksi stroze popisném stylu, kde jsem čím dál obtížněji hledala člověka Kaminskyho... No a na konci jsem si bezmála oddychla, že to mám za sebou, a to mi bylo líto. Chybělo mi to, co už přede mnou tak pěkně vystihla evasamankova...

7 02.09.2018

Než se rozhoupu, někdy to trvá... A pak příjde knížka, asi nijak podstatná pro osobní rozvoj :), a je to tady. Proč čtyři hvězdy? Neaspiruju na post agentky CIA, takže nejsem nucena posuzovat reál. Baví mě styl psaní, není to v žádném případě nudné, ani hloupé, je to napínavé a čtení byl skvělý relax. Prostě pro mě správná knížka ve správný čas...

11 02.09.2018