milary komentáře u knih

Zase jedna pozapomenutá, skoro se mi zdá nikdy nečtená (?) detektivka se slečnou Marplovou...
Slečna M. je tentokrát drobátko "naftalínovější", jak jsem tuhle - bez znevažující nactiutrhačnosti samosebou :) - nadhodila v komentáři k Zapomenuté vraždě (kde se ovšem jednalo o opak). Křehčí a méně potutelná, ale stejně všímavá, obdařená neslábnoucí pamětí, schopná vyvolat si v pravou chvíli vzpomínku na situaci, osobu, či chování, jež vrhá na aktuální dění nové světlo.

Příběh se mi moc líbil. Bylo to nádherně zamotané, vzrušující, a rozuzlení bylo opravdu nečekané. V jistých chvílích jsem vnímala určitá úskalí, která se týkala proveditelnosti toho, či onoho; šlo hlavně o fyzickou kondici konajícího (nechci spoilerovat). Ale cenila jsem si domyšlenosti detailů, které hrály roli, toho, že nic nešlo dovytracena, vše, co bylo zmíněno, bylo řádně zužitkováno. Žádná samoúčelnost kvůli vodění čtenáře za nos, naopak, - řada indicií ukrývala poctivou nápovědu. Tedy, aspoň pro někoho. :))

Co dál? Nádherná atmosféra, člověk se do ní úplně zachoulí. A? Dáma Agatha měla skvělý smysl pro humor, mimo všechno to ostatní...

Opět jsem poslouchala a znovu to byl zážitek. Obzvlášť Jitka Ježková v roli Mici, - to nemělo chybu. :))

29 17.02.2022

Chtěla jsem dát 4, dávám pět. A vlastně si po pár dnech, kdy jsem si Marlowa nechala uležet v hlavě, nejsem jistá, zda i to stačí. Dost obtížně se popisuje proč.

Chtěla jsem citovat úryvek, kdy Ratha - zcela proti jeho přesvědčení - převálcuje, byť na chvíli, úděsná síla davového nadšení na sjezdu v Norimberku. Skvěle už ale cituje jiným neméně působivým úryvkem Jaruš7.
Z duše mi mluví Gracian1964 a potkávám se s Mats 379 i jaroiva v názoru, že série nejenže nemá klesající, nýbrž stabilní či vzrůstající úroveň, ale že Marlow určitě patří k nejlepšímu. Stejně jako jaroiva a konicekbily (jehož komentář báječně postihuje charakter celé Kutscherovy série) se hluboce přimlouvám za chronologické čtení. Tedy nejen kvůli tomu, že mnoho postav je průchozích, ale právě kvůli geniálně kompaktní sociální sondě do historicky velepoutavého období, která Kutscherovy "kriminálky" nadřazuje žánru.
A spolu s broskev 28 sdílím zaujetí pro další osudy Fritze i ostatních, skvěle vyfabulovaný příběh J.M. (no teda, chtě nechtě mi byl chvílemi i sympatický, zlosyn jeden!!), a samozřejmě - pro "škatuli Petersonovou"!!!

Přeju nám všem, ať pan Kutscher neumdlí. Ale ať, proboha, umí přestat včas, jakkoliv se budem těžko loučit a bude nám to líto.

29 16.05.2021

Jeden z mnoha dobrých tipů kamarádů na databázi. Pravda, "kouzlo" není dostupné pro každého. Je třeba přistoupit na hru. Netrápit se tolik logikou, netrvat na profesionálních postupech, naopak! - užít si atmosféru "vyšetřování", nostalgickou noblesu i jiskřivé dialogy, nápaditost zápletky. Neurazit se zdánlivou jednoduchou obyčejností, nadchnout se pro to v současnosti vymizelé, neobyčejné, skryté. Nechat se zkrátka okouzlit... Což lze jen doporučit :)).

29 06.03.2021

Kapitán Exner 2. čili další „zářez na pažbě“. Tím chci naznačit, že pan Erben pro následující případ s oblíbenými vyšetřovateli zvolil prostředí ozbrojených složek neboli armády. Vývoj děje byl poněkud spletitý. Zpočátku mi dělalo nemalé potíže přiřadit k novým a novým postavám jejich funkce, anebo k samostatně uvedeným funkcím jejich vykonavatele. Autor tentokrát mlžil za pomoci přečetných odboček a rovněž rozptyloval pozornost čtenáře případy zdánlivě nesouvisejícími. Trpělivost se ale vyplatila a mlhy na blatech - teda nad vyšetřováním- se pomalu protrhávaly až ke zdárnému rozuzlení.
Je neuvěřitelné, vzhledem k době, kdy tyhle detektivky vznikaly, jak nestrojeně a svobodně působí.
Jojo, čefe, nostalgie v tom určitě roli hraje :). Ale mimo to jsou „erbenovky“ dodnes doopravdy třída.

29 10.08.2020

Nějak se stává, že mi dobré knihy přicházejí pod ruku po dvojicích. No ano, Houbařku jsem četla po Do tmy. A ne, nepřipadají mi vůbec stejné, snad jen na první, ještě neusazený dojem. Koukám, že žánrově je Houbařka zařazena do Románů, a to Pro ženy. Proč? To fakt nevím. Mám za to, že jedinečný příběh, plný napětí a napsaný krásným jazykem, obohatí hledače kvalitní literatury bez rozdílu pohlaví.

29 26.09.2018

V dětství jsem tuhle knížku četla docela často. Později už ani ne, naposledy jsem viděla celkem zdařilý seriál a i to už je nějaký ten pátek.
A jak jsem jako dítě milovala Edudanta a Francimora, u rovněž oblíbeného kousku Bylo nás pět jsem se vždycky zasekla na místě, kdy Péťa Bajza onemocněl a nastala část blouznění o výpravě do Indie. Nevím proč, fantazie mi asi úplně nechyběla, jestli to byla přílišná exotika, jestli jsem jen chtěla pokračování obyčejných příběhů v obyčejném bezpečném světě, - nevím...

Zvědavá, jak se bude na knížku tvářit moje víc než dospělé já, jsem si ji nechala číst skvělým Janem Zadražilem.
Jistěže je báječná. Legrační. Plná fantazie. Laskavá a lidská.
Teskná. Nevím...

Měla bych dát pět. Ale ta malá holka ve mně mě nenechá. O tom obyčejném "bezpečném" světě (nejen) Poláčkově víme dávno každá své.

28 08.12.2021

Knížky Františka Niedla si ujít nenechávám; jen zcela výjimečně, podobně jako u Petera Maye, ojedinělé tituly vědomě pominu.
U Františka Niedla se ale určitě nejedná o historické série. Ty mám moc ráda, třebaže úroveň částí občas drobně zakolísá (třeba u Hynka Tase z Boru ta závěrečná).
Dlužím si ještě poslední dva díly Rytířů z Vřesova - těším se na ně.

Ano, můj pane, - úvodní část série o Ondřejovi z Rohatce mě zaujala spíš svou druhou polovinou, i když už v té první mě potěšilo propojení právě s jednou z postav vřesovských rytířů. Zpočátku jsem se nemohla nějak přenést přes místy jaksi soudobě působící slovník obou hrdinů, pak ale děj nabral spád a četlo se mi dobře.

Moc se mi zamlouvá zvolené historické období, - a postavy? No, to bude možná chvilku trvat, než k nim člověk přilne. Taky - jak už řečeno níže: ...tvořte nového hrdinu po Wolframovi..! :))
Já mám prozatím trochu problém spíš s tou "něžnější" polovinou. :)

Takže: protentokrát tři a půl, plus půlka hvězdy pro autora z nejoblíbenějších. Těším se na pokračování.

28 21.11.2021

Pátá hvězda tak trochu napůl, říkám si, - z vděčnosti za poklidné a pohodové čtení a přece s vědomím, že některé díly série byly... Co? Lepší? A v jakém smyslu vlastně?

Pavel Hrdlička není nikdy laciný. Přes zdánlivou jednoduchost "případů" v knížce, která je jakoby předskokanem celé nesmírně vydařené historické série, prostě jen nepřekombinovává. Vypráví jednoduše jednoduché, ale... Reálie, atmosféra, jazyk, mapka, vysvětlivky, souvislosti - nic v tom hluboce zasvěceném a přesto tak nevyumělkovaném vyprávění nedrhne. Nechybí. Nepřebývá. To umí jen ti opravdu dobří.
Obrázky? Miluju!

Moc bych si přála pokračování. Ale teď zaskočeně koukám na letopočet za pomlčkou.., už to asi nepůjde. Díky, pane Hrdličko.

28 21.11.2021

Jestli jsem si doteď myslela, že po přečtení devíti dílů Oty Finka už mě pan Velinský zas až tak nepřekvapí, tak to byl omyl přímo gigantických rozměrů.

Mně vám už skoro ani nesejde na kvalitě detektivní zápletky - pravda, občas v komentáři něco jako srovnání jednotlivých částí ubreptnu, ale to jen, aby řeč nestála; beztak jsou ty zápletky vedle většiny (nejen retro) detektivek domácí produkce tak (přinejmenším) standardně dobré, že se o tom ledaskomu z autorů může - zvlášť v tomhle množství - akorát zdát.

To překvapení? Ještě stokrát úžasnější jazyk, postavy, ještě vtipnější a živější dialogy, ještě nápaditější situace, ještě bizarnější, neuvěřitelně uvěřitelný :) reál.

Chtěla bych citovat a citovat. Klekí Petra s mucholapkou, Ljuba Wonder /stříbrnej hádek, Jukóni a jejich náramnej bál, Guma Coural a dům Ušerů, Prokrista, - pardon, Prokrusta :)... Ale citovala bych do zejtřka.
Tak jenom - cenkjú, pane Velinský...

28 27.07.2021

V dávném šerověku jsem sérii viděla. Pamatovala jsem si, že to bylo hodně drsné koukání, - a jinak? - sotva oba hlavní protagonisty.
Mám ráda hlas pana Stránského. A zcela nahodile jsem tuhle narazila na pár komentářů k jednotlivým dílům Milénia. K poslechu mě však postrčil jeden s atypickým závěrem ohledně autora: ...čest jeho památce... Hmm... No tak jsem si rozklikla životopis - a pochopila.

První část se mi "líbila" v podstatě nejmíň. Tak na - řekněme - slabých deset? :) Zejména proto, že tématicky už to bylo za hranou toho, do čeho bych se pustila normálně. Ale "normálně" by krutost popisovaného nepřevážilo fenomenální zpracování.

Druhá část byla něco, od čeho už dost dobře nešlo se odtrhnout. Pro mě nejlepší.

Před třetím dílem jsem o mezipauze už ani neuvažovala, k poslechu se vracela v co možná nejkratších intervalech a poslouchala po co nejdelších kusech. I proto, že záplava postav a švédských jmen dávala pozornosti řádně zabrat. Ale pokud člověk nepauzíruje moc, určitě ze souvislostí nevypadne. Také po téhle stránce se Larsson ukázal nejen jako úžasný autor, ale precizní a mimořádně zkušený novinář, výsostně schopný uspořádat a přehledně předložit složky komplikovaného děje a vygradovat ho k přesvědčivému závěru.

Mě osobně moc nelákají pokračování oblíbených děl jinými autory; málokdy se to povede. U Milénia bych to nejen neriskla, ale ani neudělala z úcty k autorovi.

28 16.05.2021

Pořád mě to hrozně baví číst. Nenapsala jsem to už minule? Napsala. Vidíte. Setrvalý stav :).
Ano ano, zase je tam spousta overstolzek. S tím nic nenaděláte. A zase je tam spousta stránek zmarněných tou čím dál umanutější a nadutější Charly. A spousta protivných domácích rozbrojů. A...
... mezi tím, úplně nepostřehnutelně, vsakujete pach té doby. Smrad, charakteristický pro jakoukoliv totalitu. Puch násilí, strachu, ohrožení, iracionality, politické a rasové segregace, morálního rozkladu. Vnější i vnitřní nesvobody. Nejen tam "venku". Ale doma, u stolu. Uvnitř sebe sama. Tak jak s tím žít. A žít se přesto nějak musí...

Myslím, že pro tohle čtu Kutschera s takovým obdivem. A vlastně jsem mu vděčná, že zlo epochy, kterou dovede tak bravurně postihnout, rozmělní tu trochou lehce otravné romantiky, tu malinko přepáleným arzenálem dějových aktivit, - a tu nějakým tím cigárkem nad běžný limit. :)
Prostě to hrozně ráda čtu...

28 06.05.2021

Ch. J. Sansom... Všechno, co mám ráda. Historické období, excelentní vypravěčství, "staří známí", Shardlakeova právnická ekvilibristika, detektivní případ, fiktivní příběh v reálných kulisách. Žádný z dílů pro mně nebyl "slabší", tenhle se mi ale, skoro překvapivě, líbil úplně nejvíc.
Myslím, že Sansomova schopnost načerpat informace z nesčetných zdrojů a předat je čtenáři v neuvěřitelně plastické podobě tady dosáhla naprostého vrcholu. Víc než 750 stránek jen tak někomu neodpouštím. Zde se týkají rebelií šířících se Anglií sotva dva roky od smrti Jindřicha VIII. a ústících ve vznik povstaleckých táborů. Nic, o čem by člověk (já) doteď moc věděl. Navíc, když trochu nadsadím, kauza se odehrává víceméně na jednom místě. Přesto jsem neztratila pozornost ani na chvíli.

Závěrečná část knihy je věnována zdrojům a tomu, co na Sansomovi miluju úplně nejvíc. Obsáhlému a pobratelnému objasnění reálných okolností v přehledných kapitolách. Nemusíte zdlouhavě "googlit"; odpovědi na své otázky (a že jich bylo!), dostanete vzápětí, včetně dostupných informací o těch postavách, které mají svůj historický předobraz. Pro mě nádherné čtení.

28 25.04.2021

Ještěže jsem žena. (???) No přece - Literatura světová, Romány, Pro ženy... Být chlap, nepočtu si. To mě vždycky dostane :)) Věřili byste, že se mě jednou v knihovně snažil příslušník mužského pohlaví (i když...) zapudit od regálu významnou gestikulací k ceduli "Pro muže"? Nekecám!
Báječná knížka. Taková, kdy mě od začátku baví formulace, styl psaní. Celý ten úchvatný nápad s "detektivní kanceláří". Společník opička. Mikrosvět obchoďáku. Podhoubí vztahů houstnoucích v propojení, která košatí zdánlivou jednoduchost tak, že nestačím obracet stránky. Což mě štve, protože je chci obracet co nejpomaleji a číst si ty úžasně vymyšlené scény znovu. Třeba tu o třídění odpadu :). A další. A to ještě nejsme na konci. A konec je překotný, až se vám kroutí uši do kornoutku. Připadala jsem si, jako když mě vyplivla kdysi v Prátru horská dráha (mlátilo mi srdce a asi jsem i dezorientovaně šilhala). Teď už jsem velká. Takže jsem si dala panáka a jsem schopná napsat bez třasu to, co zpravidla nedělám. DOPORUČUJU!

28 16.11.2020

Nádherné… Člověk do té knížky doslova vplyne. Není jediná věc, o kterou by se čtení zadrhlo (víte, jak člověk hned začně přemýšlet, co mu vlastně vadí a jak to naformuluje do komentáře). Jediná věc, kterou by si nedovedl představit. Které by nevěřil. Jediné místo, kdy by se od četby dobrovolně odpoutal, kdy by zaznamenal slabinu. Kdy by necítil lehýnkou tesknotu na prsou (v jiné knize jsem se dočetla, že se jí říká „toska“; typicky ruská bolest duše). A přesto se naprosto nejedná o cosi ponurého, naopak; úžasná je sebeironie - i v odhodlání překonat to, co se jeví jako nemožné. Když je tak mocně působivý překlad, jaké potěšení musí být, číst si tuhle literární perlu v originále…

Postřehy kolegů jsou báječné - jopp, Babajaga11, InaPražáková třeba… Mě ale zaujalo to, co ve svém komentáři mmj. zmínil Elevant:
...Asi jako amputace nohy frustrovaným lékařem za pomoci tupé pily…
Připomnělo mi to totiž jiné knížky, z doby pokročilé vědy (nejen lékařské), vyspělých operačních technik, ohromujícího obratu farmaceutických firem. Jak kde, ovšem. Četli jste od Tomáše Šebka o misích Lékařů bez hranic?

28 12.09.2020

Já prostě... Hospoda, která se necejtí hodna ani toho, aby pohostila blechy vašeho psa..?... Kam na to "ten chlápek" chodil??
Kolikrát slýchávám, že odchodem kohosi vznikla nenahraditelná ztráta. Většinou se to týká někoho významného. Pro mě fakt, že pan Velinský už nic nenapíše, je prostě MEGAztráta. Pro všechnu tu obyčejnou radost, kterou nám daroval, a víc nedá.
Nemusela bych to už ani číst; stačí sázet hvězdy. Ale to by byla škoda. Místo toho tyhle poklady škudlím, co to dá...

28 11.06.2020

Kdysi použila jedna z mých oblíbených recenzentek v komentáři větu (přibližně): Je to na mě, ku..a, hrozně sprostý!! Rozesmálo mě to; ta věta k tomu sedla jako příslovečná "pr..l na hrnec". Mám to takhle: pokud je to v kontextu s celkově neblbým útvarem (příkladně filmem, či knížkou), snesu podstatně větší dávku brutality i vulgarit, než je můj obvyklý práh. Běda ovšem, představují - li nejvyšší devizu čehokoliv. A tahle knížka mě oslovila jako ten první případ. "Neblbá"... Mám ráda to slovo :)). V kulantnější podobě "neohlupující"...
Krásný obal. Ale nebýt doporučení (vč. citací) od dalšího mého vysoce váženého "TOP", autorka i "senzační" info vzadu na přebalu by moje oči odvrátily dřív, než by ruka stačila navážno sáhnout do regálu. Chyba! Hned první kapitola mě ujistila, že to číst chci, a ztráta času ani osobnostní úpadek to nebude. Trochu šichta, to jo. Protože vulgaritami se to jen hemží. A Oldřiška je trvale buď "přes čáru" nebo křehce balancuje na hraně. Ale JINAK text nepopiratelně představuje smršť nevídané jazykové nápaditosti a neotřelosti. A to je pro mě, spolu s - minimálně - průměrně kvalitní zápletkou o mnoho víc, než mi nabízí většina současně vydávaných a opěvovaných thrillerů a detektivek. Tak asi takhle...
Tři bytelné hvězdy za vyzdvižené klady. Dvě dolů pro mou rezervovanost vůči otravně neregulované přebujelosti Oldřiščina slovníku.

28 06.09.2019

I mistr tesař se utne - a že pro mě Peter May mistrem svého řemesla vážně je. Projevuje se to třeba tím, že člověk přečte dvě třetiny knihy a říká si: jo, zas dobrý - čtyři. Tak jo tak jo, tři asi... A skončí na dvou hvězdách (s odřenýma ušima)...
Nemůžu dát ani zamýšlené tři hvězdy, jakkoliv mě dlouho bavil dobře rozjetý děj, jakkoliv ráda jsem se vrátila na Lewis - a to s Mayovou schopností psaním vizualizovat prostředí není problém, jakkoliv mě upoutalo (jako textiláka z moravského Manchestru) současné bonusové téma na kterém příběh stojí, a které je nedílně spjato s lokalitou skotského ostrova Lewis (nebo - li výroba špičkových tvídů Harris Tweed).
O úhyn hvězd se postarala závěrečná část knihy. Celkově jako by May vypadl z rytmu. Z pozvolna gradujícího děje se náhle a úplně nepochopitelně stala hysterická smršť překonstruovaných nevěrohodných situací podaná tak "akčním" způsobem, že únavná bezdějová "nadupanost" stránky za stránkou vyvolávala v člověku úpěnlivou touhu po poslední kapitole. A ta to zazdila úplně :).
Součástí dramatických scén je konzumace opiátů různého ražení, kokain nevyjímaje. Ten závěr je jako jedna mocná lajna koksu, nehněvejte se, pane May...

28 21.05.2019

Medvědín? Ne.
Úzkosti a jejich lidé? Ano!!
Muž jménem Ove? Babička pozdravuje a..? Sbírám odvahu.

Tady byla Britt-Marie? Jedno velké a nadšené ano!!
(Nerada to dělám, ale pokud se nechci dopustit plagiátorství, nebudu se pokoušet konkurovat komentáři tygřík2. Nedokázala bych dojem z téhle knížky stručně vystihnout líp).

Autor je pro mě jedna velká záhada. Jeden - bezpochyby výborný - spisovatel, a moje zaujetí? Koukám na ostatní knížky a komentáře k nim, a očividně nejsem sama, čí škála hodnocení se dá shrnout pod sofistikovaný pojem "kam kerý" :))
Co zbývá? Zkoušet číst dál.

27 14.07.2023

Přečetla jsem si o Carstenu Hennovi. Přečetla jsem si (výjimečně) pár komentářů. Pak už jaksi nešlo nepustit se do knížky.
Začínala jsem opatrně. Nerada se překotně dojímám a nemiluju knížky, které se citů příliš nezakrytě domáhají. Tahle taková nakonec vůbec nebyla.
Obsahovala hezky vymyšlený příběh, spoustu neopotřebovaných vět a půvabných nápadů, nabízela laskavost, brzdila sentiment vtipem, neodříkala se pohádkovosti. Byla "jen" něžná, neutápěla se v bezbranné křehkosti. Líbila se mi.

27 13.07.2023

Orloj postav důležitých i nedůležitých, slavná herečka, bohatý lord, peníze, vášně, pravá i zinscenovaná alibi… A vražda, samozřejmě. Tedy – vraždy.
Nechybí rutinně uvažující Japp a - tentokrát úplně mimořádně - nedovtipný, ale vzdor tomu nesnesitelně sebejistý Hastings.
Případ je výjimečně komplikovaný, okolnosti proměnlivé a Poirotovy malé šedé buňky, zpochybňované kdekým, včetně jeho samého, rozkrývají záhadu s urputností, která je vlastní jen nejlepšímu detektivovi na světě. Ten však, přes konečné vyřešení, obvyklé zadostiučinění nepociťuje.

Lukáš Hlavica četl skvěle, jako vždy.

27 08.01.2023