milamarus komentáře u knih

Po ženě středních let trpící amnézií, harvardské profesorce s Alzheimrem a puberťákovi majícího Aspergerův syndrom je tohle další úlovek na mé cestě za medicínou z druhé strany. Ze strany pacienta. Hodnotím ho na maximum! S odstupem několika dní. Mám totiž velké podezření, že by ho něco nepěkně ovlivnilo.

ST - Vyprávěním plné úzkosti, strachu a obav z budoucnosti jsem totálně konsternovaná. Zapomenu vystoupit z metra a většinu dne mám nutkání mít polední pauzu. Ten boj s desetikorunou při prvním nakupování mě prostě nestačí.
ČT – Zápisky beru jako věrohodný žebříček potíží, které může padesátiletý muž mít. Chápu jeho roztěkanost, smutek a pasivitu. Při čtení o hledání manželky uprostřed noci během dovolené v Chorvatsku se od srdce zasměji.
PÁ - Autorovo stěhování mezi několika domy, neustálé návštěvy, pozvánky na akce, stravování po restauracích a fňukání mě kupodivu frustrují. A to ožírání se u Hanebných panchartů si Christoph Waltz nezaslouží!

4 06.09.2015

Nepochybuji o tom, že se mozek dokáže zabavit desítkami myšlenek, ať už jeho majitel leží na prosluněné pláži nebo v kómatu na JIPce. Musím ale souhlasit s předchozím komentářem a přiznat, že bylo těžké držet krok s těmi všemi příběhy, vzpomínkami a rozhodováním hlavní hrdinky, zda zůstat či jít…
Všechno to důležité a podstatné je totiž napsané na vnitřní straně obálky. (A těm, kdo nikdy neviděli Ducha nebo celkem často reprízované A co když je to pravda? pomůže s pochopením Miina stavu mezi životem a smrtí text na zadní straně knihy.) Ach jo!
Kdyby autorka raději držela čtenáře v určité nevědomosti, děj posunula dál a jinam (tj. mimo nemocnici) a dala více prostoru Adamovi, bylo by to hodno alespoň dvou hvězdiček. Ale takhle? Sotva jedna…

3 06.09.2015

Snad u každého z těch mrazivých příběhů jsem si říkala: musím si o tom zjistit si víc, najít si na googlu fotografie a podívat se, zda ti lidé ještě žijí. Byla jsem šokovaná a zvědavá zároveň. Avšak po dočtení celé knihy mi všechna ta nekřehká stvoření (a ne vždy strážkyně rodinného krbu) splývala v jeden celek a nezbyly mi na to síly. Nebudu a nechci tu teď tedy hodnotit, zda je horší nepřátelství mezi mužem a ženou nebo dvěma ženami (jak to bylo třeba v Rivalkách od Ulrike Grunewald), a vyhnu se taky komparaci jednotlivých způsobů usmrcení v knize vylíčených.

Napíšu jen: přečtěte si to! A počítejte s možností, že pro Vás bude těžké na tuhle knihu (asi i s odstupem několika let) zapomenout…

2 04.09.2015

Na světě se rodí příliš mnoho lidí a píše se příliš mnoho slov, a tak se stává, že spousta z nich (jak lidí, tak slov) zmizí. Aby se tomu předešlo, existují vzpomínkové knihy. Toto je jedna z nich. A proč ji číst? Protože nepřímo poukazuje na to, že vše, co se od počátku věků po člověku žádá, je, aby byl součástí společenství, aby se zařadil mezi ostatní. Bez ohledu na povolání. A nebýt zločincem nestačí!!! Nutno potlačit jednu z nejmocnějších a nejtemnějších sil: závist.

Díky vyprávění A. Mandlové poznáte prostředí stříbrného plátna, vztahy mezi jeho hvězdami a společnost vůbec. A snad dokážete odolat rychlým soudům. Těch, kteří byli připraveni ji potupit a pošlapat, bylo v minulosti dost.

Jestli jste si dali Lídu Baarovou do nějaké škatulky a jste toho názoru, že její krásná tvář prostě musí nést Kainovo znamení spáchaných zločinů, najdete ho. Máte-li za to, že žádnou vadu na kráse nemá, spatříte bezchybný obraz filmové hvězdy…
A možná, že taky přijdete na to, že její pověst (mnohdy hodnocená tak jednostranně špatně) je sama o sobě podezřelá, a není divu, že nejen Stanislava Motla volá po novém prověřování. Já mám k této herečce respekt a obdivuji ji za to, že byla ochotná dát v riskantní době v sázku svoje postavení.

15 04.09.2015

3 důvody proč přečíst tuto knihu:
- nevím, jaké to je když mě osloví cizí člověk a chci to poznat
- nikdy jsem nebyl(a) na Montmartreském hřbitově
- jsem na letišti a lámu si hlavu s tím, co budu dělat, zatímco jiní budou odstraňovat "technické důvody" kvůli kterým mi odložili let na dlouho očekávanou dovolenou

za mě všech pět *

4 17.08.2015

Z těch všech filmů, ve kterých společně hráli, jsem viděla jen ŽENU, KTERÁ VŠECHNO VÍ (1957) a HÁDEJ, KDO PŘIJDE NA VEČEŘI (1967), takže jsem tuhle romanťárnu s nadšením uvítala. Chtěla jsem poznat, jaké bylo soužití dvou lidských povah, které jsou úspěšné, a které se lidem líbí. Jedné bohémské, přímé, drzé a odvážné a té druhé - pokorné, něžné, mlčenlivé a oddaně pečující.
Kde se potkali? Co si řekli? Který film pro ně znamenal kariérní postup? Jaké to je být součástí no řekněme značně liberálního manželského modelu? Vešel se do společenských škatulek a struktur? Byli imunní vůči názoru jiných? ….zkrátka desítky otázek, na něž jsem chtěla odpověď.
A poté, co jsem prostoupila díky této knize tu neviditelnou hranicí mezi jejich uměleckými a osobními životy, jsem dostala odpovědí ještě víc :-)

Doporučuju!!!!

3 10.08.2015

Při obracení stránek jsem užasla. Mezi těmi suchopárnými informacemi o každodennosti v deprimujícím rodném městě ztracených duší, které nechtějí žít jiným životem, se zračí Espenova výjimečná osobnost... vyjadřovací schopnosti tohoto muže, jeho osobitý způsob vnímání a interpretace (někdy až moc věcná, chladná a jakoby odosobněná) dokazují jedno: Espen se narodil jako mravenec toužící po rozhledu žirafy. A to byla jeho tragédie.
Ano, kniha nenese morálnímu poselství, že nakonec dospěl k zaslouženému trestu (uloženého společností), rozhodně Vás ale drží v očekávání, zda jeho skutek a následné poznání dokáže strhnout a povzbudit k neposlušnosti i ostatní Janťany, nebo zda pro ně bude spíš varováním.

3 10.08.2015

Podivuhodným vztahovým trojúhelníkem mi to připomnělo Oddanou manželku (od: Roberta Goolricka). Hlavní postavou je (stejně jako tam) ženská mající dvojí tvář. Jednu tichou a pečující (když je se Sieglem – nemocným mužem pro kterého pracuje jako asistentka), druhou vzteklou, závistivou a zlostnou (když je sama nebo s Dimitriem - mužem, kterého miluje a kterému se chce zalíbit.) Ptáte-li se čím, tak vězte, že mezi luxováním a tříděním staré pošty, vynáší z domu drobnější věci, a že muže, který jí věří a je na ní odkázán, se snaží zabít. Celkem odporně.
Ano, v souvislosti s druhou světovou válkou, koncentráky a Vergiliem je soužití Siegla a Almy čtivé, překvapivě fungující a drží celou knihu nad "odpadem" – (chcete vědět co bude dál, kdo jí udělal tetování, proč ho chce zabít, zda se jí podaří uniknout, atd.) Přesto myslím, že by se nic nestalo, kdyby kniha začínala až od druhé části (z celkových čtyř), tj. textem, který mě zaujal už na zadní straně. A taky kdyby byla o pár kapitol chudší. Bylo by to méně zmatečné….

10.08.2015

Nejtlustší kniha jakou jsem doposavad četla!!!

Měli by jí však prodávat/půjčovat s doporučením, že vzhledem ke jménům hlavních postav je vhodné ji číst pouze doma, a opatřit ji papírem v případě, že budete mít v úmyslu číst ji na veřejnosti. Bez legrace!!!! Já žádné instrukce nedostala a byla jsem důvodem k několika zlostným (naštěstí jen slovním) projevům starších spoluobčanů: „Jak můžete číst o těch vrazích?“ - „Že se nestydíte!“ - ,,Zbytečně plejtváte časem!“

Myslím, že jsem časem neplýtvala. Tento poutavý příběh jsem přečetla až do konce a díky “tříkrálovské“ kapitole knihu hodnotím plným počtem. Jo, všech pět hvězd! (Přiznávám: necítím vůči žádnému z bratrů Mašínových zášť. Nic mi neudělali. Žádného z nich jsem zblízka nikdy neviděla, nebyla jsem na jejich místě a nevím, jak se cítili.)

24 06.08.2015

Tahle výpověď ze světa zločinu se mi líbila. A na debatu o tom, že pro takovou akci by každý potřeboval nějakého komplice, spolupracovníka, ochránce, spoluspiklence (říkejte si tomu jak chcete), který by byl připravený a ochotný pomoct a taky schopen ho naučit potřebné triky k přežití v londýnské džungli, bych tu neplýtvala místem…
Jasně, i Sherlock Holmes bojoval po boku Watsona, Král Artuš měl svého Merlina a John Lennon svou Yoko Ono. Ale tohle je současnost - lidé jsou tvrdí a navzájem odcizení. Žádné automatické sympatie a přijetí. Skoro nikdo, komu byste mohli věřit. Takže není divu, že i 17letý Finn Maguire je soběstačný a jde za tím, co chce. Aktivně.

4 05.08.2015

Díky černému obalu s červeným názvem a typickou černobílou fotografií jsem si myslela, že jsem si přinesla další knihu od Guido Knoppa… A ne! :-D Těm, kteří v knihovně berou jeho knihy útokem, netřeba dlouho představovat události dávno minulé. Těm, kteří do této chvíle otevřeli pouze učebnici dějepisu řeknu jen, měli jste šťastnou ruku. Pro začátek jste si nemohli vybrat lépe!

Kniha je totiž zajímavou exkurzí do dob, kdy kvůli Hitlerovi měli pečliví, důkladní a bezohlední gauneři z celého Německa fofry. Za ně pak byli potrestáni. Někteří. Ale ti to nevyprávějí. Logicky. Jsou to jejich potomci, kdo s odstupem pár desítek let poskytují svoje vzpomínky a svůj pohled na věc….

Dosti výjimečná kniha!

3 05.08.2015

Byl letní večer a já četla knihu o povoláních, o nichž jsem věděla jen to základní. A bylo mi úplně jedno, jestli mi autor sděluje zážitky své či cizí. Koneckonců i já při každém otevření novin zaznamenávám, že je naše republika křižovatkou podvodníků, dealerů drog a pašeráků zboží všeho druhu.

Patříte-li k fanouškům právnického, policejního či novinářského světa, budete dějem a atmosférou, kterou kniha vyzařuje, nadšeni. Mě cynická skořápka hlavní postavy – Tomáše Krásy, jeho kritické postřehy a poznámky při telefonických konzultacích, jeho schopnost chovat se přímě a otevřeně (za zmínku rozhodně stojí jeho písemná a ústní komunikace s vedoucím doktorem z Advokátní komory), bavily a nutily k zamyšlení…Není to jen o rebelovi, který přešel od jednoho kontroverzního povolání k druhému. Je to jeho návod, jak dosáhnout v práci toho, co chcete, jak se nezvdávat, jak se pustit do křížku s těmi, kteří nejsou čestní, stateční a nechytají zlobivce za límec (přesto, že jsou k tomu svým povoláním zavázáni).

Jeho příběh by vydal ještě na další knihu. Tím jsem si jistá. Škoda, že žádná není. Ráda bych věděla, jak to s ním dopadlo…

2 03.08.2015

Zajímavý a uvěřitelný příběh o jedné ženě, které se život otočí o mnoho stupňů díky dvacet let starému papíru a hromadě růžových obálek od zesnulé maminky. Tím lepším směrem. A nejde o to, aby úkoly téhle bojovky jen splnila, ale aby se pochopila. Aby jí to bavilo a potkala lidi, kteří jí budou štěstí dávat, ne si ho jen brát.

5 03.08.2015

Seznam úskalí společného soužití si nikdo asi dopředu nepíše. Úskalí prostě přijdou a je nutné je řešit. Třeba příchodem k někomu jinému. Na jednu noc, možná víc. Kdo ví. Tak se setkává Tony s Emou. Zdá se, že její stav neustále úzkosti ze zvonícího mobilu nikdy nepomine, že jeho snaha poskytnout jí alespoň nakrátko zdánlivé bezpečí a radost je marná, že oba vyčnívají z davu, že jejich společné soužití bude každou chvíli někým zastaveno… Bude? Nechte se překvapit!

Ačkoliv se vlastně jedná o scénář (obohacený barevnými fotkami a seznamem Tonyho literatury), tzn. jména postav – dvojtečky - repliky, v závorkách naznačené dění na scéně nečekejte. Jsou to souvislé věty vyprávěné ve 3. osobě. Věty soustředěné na něho a na ní.

Svou atmosférou si mě tahle čtyřtýdenní romance od začátku získala!

1 02.08.2015

Severokorejský vůdce čtyřiadvacetimilionového KLDR si dává záležet na tom, aby mu nikdo neodkryl karty, avšak vždycky není úspěšný. Tato kniha je toho důkazem! A myslím, že ani spekulace o pravdivosti některých pasáží z ní nedělají něco menšího.

Je to síla!

Těžká práce, hladovění, mučení a všudypřítomní dozorci, kteří mají páky na korigování odchylek. Obdivuhodná víra jednotlivců ve vlastní schopnosti a jejich odhodlanost utéct a přežít. Na to jste asi zvyklí, když čtete příběhy jiných útěkářů (Krvavé jahody, Utekl jsem z Osvětimi, V plesových střevíčkách sibiřským sněhem,…..) a možná, že jste i zahanbeni tím, kde žijete, co máte a co můžete. Ale bacha! Tohle není příběh z minulého století. Je to bohužel současnost.

13 28.07.2015

Domnívám se, že je jednoduší způsob jak se zbavit mrtvoly a dokonale vypulírovat místo činu. Stačilo by použít trochu kyseliny, že Viktore-čističi?

TEMNÝ? – Ano. Dokonce tak, že ani přes ty záblesky Lizziiných emocí a příběhů jejích sousedů, které tvoří postranní kulisu, se nedoberete znatelnějšího přerodu z té ochranitelky rodinného krbu na stroj k zabíjení, kterému leží manžel v žaludku asi proklatě dlouho.
VTIPNÝ? – Občas. Hlavně ty ručně naškrábané body díky kterým Vám přečtené stránky kvapně přibývají.
MÍSTY ZNAČNĚ BIZARNÍ? – No je to domácí zabijačka, ne? Myslela jsem si však, že se to odehrává někdy v polovině minulého století (snad kvůli tomu životu bez vzrušení a snahy se z něho vymanit.) Pak jsem došla ke str. 79 a větě: ,,Ale to můžeš udělat po internetu“. A později ještě ke slovům „facebook“, „mobil“ apod. To mě zaskočilo a přimělo pohled na prapodivnou snahu hlavní hrdinky přehodnotit. Ubráním hvězdiček.

28.07.2015

Nevím, jestli jsem pochopila proč zabila svých šest dětí. Vím ale, že jsem se o to přečtením téhle knihy snažila.

4 28.07.2015

Ke knize jsem se dostala shodou náhod pár týdnů poté, co jsem přelouskala Pořád jsem to já (od: Lisa Genova). Tato je psaná v první osobě, většinou deníkovou formou, což u mě umocňovalo Christininu osamocenost v boji s vlastní hlavou a lidmi, kterých nebylo v jejím okolí moc.

Jasně, párkrát mě napadlo, že zapsat si průběh celého dne – tolik rozhovorů, činností a detailů, tolik nezbytného zachycení jejích vlastních pocitů a vzpomínek, které jí přepadly - je trošku nereálné (navíc když to píše na jeden zátah, ve spěchu a obavách, že bude při psaní přistižena).

Každopádně šanci, že v tomto skličujícím a smutném vyprávění bude už konečně jasné, jestli tím nepřítelem je jenom její paměť, to nijak netenčilo. Naopak.

3 23.07.2015

,,Šílenec není člověk, který ztratil rozum. Šílenec je člověk, který ztratil všechno ostatní, co udržuje rozum v rozumných mezích!"

4 08.07.2015