Metroušek komentáře u knih

Zajímavý případ, tenhle Minier. Umí psát, ale tohle už je jeho třetí knížka ze tří, které jsem četl, kde nezvládl zakončení, přepálil je, překombinoval, zakončil nevěrohodně, a prostě podělal. Nechápu, proč si spisovatelé jako on myslí, že v závěru musí zařadit turbo rychlost. Přesto mu dám ještě šanci, protože v té bídě nevěrohodných, schématických thrillerů, psaných jenom na efekt a pro peníze, které se v posledních dvou desetiletích vyrojily, a podobají se sobě jako vejce vejci, se tohle dá číst.

9 18.08.2020

Vskutku dobrý nápad, předválečný třetí rajch jako turistická destinace v podání očitých svědků. Je docela poučné číst, jak snadno se dají lidé ošálit, jak dokáží vytěsnit nebo omluvit viditelně špatné a zlé věci, a hledat na ďáblovi jeho pozitivní stránky. Je to spíš pro historiky a zájemce o reálie nacismu, ale kdo si tam občas dokáže představit komunismus místo nacismu, objeví docela zajímavé paralely. Člověk by řekl, že příště už na špek neskočíme, ale skáčeme zas a zas.

9 06.03.2020

Chladný severský styl kriminálních románů s co možná nejděsivějšími vraždami dneska táhne, ale asi to ukazuje hodně o naší době, o spisovatelích, a o čtenářích. Možná též o vnitřní prázdnotě, kterou je potřeba hned, pořád, okamžitě přehlušit, a co nejčastěji to opakovat. Přednosti prvního dílu se vytratily, a jeho nedostatky se projevily v netušené míře. Uvěřitelnost je strašně důležitá věc, a tady zoufale chybí. Autor se snaží šokovat, ale nemá na to. Chtěl, aby to bylo ujeté (snad lépe anglicky: deranged), ale nemá na to. A může na sebe kupit vražd kolik chce. Nemá na to.

9 22.10.2019

Překvapivý, ale věrohodný kamínek do mozaiky zobrazující jednoho z největších šílenců, jaké kdy lidstvo zplodilo. Dává to všechno smysl, a nacismus je, pokud je to vůbec ještě možné, zase šílenější, ujetější a fantasknější. Flatulující feťák Führer Adolf Hitler, to nemá chybu! Skvělá investigativní práce!

9 27.08.2019

No tě bůh, 92% hodnocení za tuhle slátaninu?! Ale vlastně proč ne, je to stejně demokratické jako naše další volby, co budeme jíst, pít, jaké filmy a pořady budeme sledovat, koho si zvolíme za naše představitele, na co se soustředíme, co do sebe pouštíme, čemu věnujeme svůj život. Podle toho pak vypadá náš svět, a tak to má být. A v tom světě má tato nepovedená kniha báječných 92%. Respektuji to, a trochu závidím. Mohl jsem si ty tisíce přečtených knížek užít mnohem víc, já fůl.

9 22.07.2019

Opět velice svěží, originální, poučený a ironický pohled na lidské hemžení, z nadhledu stále více připomínající mravence v mraveništi jimž často vypadává signál z velína, a tím i střídavě mizí a objevuje se smysl jejich existence. Osobně jsem od knihy čekal ještě více, zejména pak lepší rozepsání vytvoření a perspektiv Člověka božského, ale dobře si uvědomuji, že tak myšlenkově nabitá, aktuální, přesná a s patřičným, tak příjemným nadhledem na Sapiens psaná díla, jakými jsou Harariho knihy, dokáže promyslet a napsat jenom nemnoho ze sedmi miliard mozků. Zcela sdílím Harariho obavy z 21. století, usilovně a bez rozmyslu pádícího k horizontu po "the Road to Nowhere"(Talking Heads), na které se stejně jako na 17. nebo 20. století hodí Shakespearovo "vymknuta z kloubů naše doba šílí". Nudit se asi nebudeme, protože účast bude svým způsobem "dobrovolně povinná", a zřejmě nás čekají přesně podle čínského přísloví "zajímavé časy". Tak s chutí do toho, a berte to jako hru, nic víc to opravdu není! Pokud jste ještě Homo Deus nezačali číst, určitě si nejdříve přečtěte Sapiens od téhož autora. Doporučené filmy k domyšlení knihy: Koyaanisqatsi, Naqoyqatsi, případně též Powaqqatsi. A něco muziky: Kraftwerk, Daft Punk, Moby.

9 21.05.2018

Na takovou reklamu, jaká je dělána této sci-fi trilogii, rád slyším. První díl je podle mnou čtených recenzí čtenářů patrně považován za nejslabší, a velice nerad jeho relativní slabost potvrzuji. Dokud nezačne atmosféra opravdu houstnout, autor podle mne spíše tápe a hledá, jak by svůj zlatonosný nápad co nejlépe zhmotnil. To, co by podle mne šlo zhustit do několika málo kapitol, se vleče většinu knihy. Střídání žánrů, návraty do minulosti, nezáživné výslechy a zbytečné dialogy obecně... Znám nespočet sci-fi autorů, kteří by to napsali mnohem lépe. Někdo si řekne, že se autor snažil podat to "jinak" než třeba space opera, ale pořád to je jen částečně povedený pokus, a můžou mu dát cen kolik chtějí. Škrtal bych jako divý. Avšak! Nápad je velice nosný, hra je skvěle rozehrána, a těším se na zbývající dva díly. Je zde autor, který je fundovaný, zjevně rozumí klasické i moderní fyzice včetně kvantové fyziky, která je skutečným darem sci-fi autorům, a nebojí se je použít! S tímto základem bude zřejmě možné se v dalších dílech odpíchnout od současného pojetí světa a dovést trilogii k podobně ohromující vizi budoucnosti, jako se to třeba kdysi povedlo Neilu Stephensonovi v památných, a snad i bezkonkurenčních sci-fi Sníh a Diamantový věk. Kéž by! Hodnotím tedy průměrně, ačkoli nápad samotný je skutečně skvělý. Provedení však není podle mne nejšťastnější. Ale možná se to bude jiným, zejména mladším čtenářům, líbit. A proč ne? (Doufám, že za sebou mají vynikající Ready Player One: Hra začíná od Ernesta Clinea. Pokud ne, tak vřele doporučuji! Film bude určitě velkým hitem.) Tak do toho, další díly čínské ságy se už překládají! Po přečtení druhého dílu čínské ságy v angličtině musím bohužel zůstat u svého střízlivého hodnocení. Slabiny přetrvávají, a kvalitní sci-fi se rodí velmi pomalu. Děj jde kupředu převážně dlouhými dialogy, a je brzděn spoustou zbytečných fakt. Někdy mi připadá, jako by autor absolvoval roční stáž v Evropské komisi, tak moc mě irituje jeho záliba ve vymýšlení a popisu práce nejrůznějších zbytečných organizací pro boj s emzáky. Číňané jsou stále hlavními hrdiny, a ostatní národy jim buď překážejí nebo jen sekundují. Naivita Pozemšťanů je bezbřehá. Jenže bitva mezi mimozemšťany a pozemskou nebeskou flotilou je vskutku originálně pojatá a výborně napsaná, a máte se na co těšit! Třetí díl má docela spád, a je myšlenkově neuvěřitelně nabitý. Líbil se mi ze všech dílů nejvíce. Celkově bych dal trilogii čtyři hvězdičky. Za přečtení stojí, zakoupení musí zvážit každý sám, osobně si nejsem jistý, zda jsem těch cca tisíc korun, které jsem za tři anglické díly dal, nemohl investovat lépe. Dílo je vskutku originální, chytře vychází z problémů, do kterých se lidstvo může díky své chytrosti i hlouposti zároveň dostat, jako dějiště si bere celou Sluneční soustavu, dobře popisuje nebezpečí, která pro sebe navzájem mohou představovat vysoce vyspělé civilizace, a ukazuje možnosti, kudy se mohou vydat. Autor si pochopitelně musel vybírat, a trochu mne mrzí, že se více nevěnoval třeba androidům nebo nanotechnologiím, a že zpracoval dílo pouze z materialistického hlediska. Jeho skepse, odvaha rozpoutat apokalypsu, a ukázky neschopnosti vlád a organizací řešit adekvátně hrozící problémy jsou však osvěžující, a doufám, že další spisovatelé budou pokračovat v autorových stopách. Vlastně nepochybuji. Touto trilogií se podle mne sci-fi zase otevřely nové obzory, a vyrojí se řada následovníků. Rád si ty alternativní dějiny budoucnosti přečtu!

9 27.06.2017

Podle mne nejlepší, dočasnou svobodou opojený Páral. Bylo pro mne zážitkem číst za normality staré vydání z roku 1969, mělo v sobě krásnou příchuť volnosti 60. let a dočasné nepřítomnosti komunistického cenzora. Nejvíce miluji medailónky Kdo je kdo, krásně ukazují historický vývoj lidiček v totalitářském 20. století. Ty veletoče (jako třeba život mého tatínka): demokracie a svoboda - fašismus a válka - osvobození a polodemokracie - komunismus a studená válka - chvilka socialismu s lidskou tváří - okupace a normalizace - demokracie a svoboda - a někdo by dodal "a rozkrádání státu". Uff! Kniha by si zasloužila krásné vydání s nějakými šílenými ilustracemi.

Výborná, dobře napsaná kniha plná faktů a grafů, kterou jistě politikové berou v potaz při rozhodování o tom, kam budou putovat veřejné peníze. (Dělám si legraci. Kdo by se s ní četl, když alarmisté, lobbisté a média mají takové krásné slogany...) Samozřejmě, že adaptace je základem. Zaujaly mě takové nápady, jako jsou bílé silnice a bílé střechy, nebo třeba standardní jaderné elektrárny. Jenže vizionářství je tak nakažlivé a sexy. A slibem nezarmoutíš. Lomborg a politikové, to je něco podobného jako Hazlitt a odboráři. Přesvědčit je k rozumu asi nelze.

8 11.06.2022

"Byl jednou jeden břídil, který všechno sám řídil. No a jak léta plynula, přidal se truhlík, bambula. Budižkničemu s mamlasem, nekňuba, trouba s ťulpasem..." (Jiří Dědeček) Pán moci je zároveň jejím otrokem, a na s. Babišovi se to nádherně projevuje. Jeho absurdní, přízračně groteskní života běh je exemplární mravoličná bajka, po které by Ezop, Bidpaj, de La Fontaine i Krylov skočili všemi deseti, Moliére by v něm našel fantastického Harpagona, Pat a Mat i kníže Potěmkin mistra par excellence, a Gogol by už asi nepsal satiry na nikoho jiného. Važme si proto vzácných chvil, které nám nevyzpytatelný, potměšilý Osud ve své neskonalé milosti jako očitým svědkům tohoto pitoreskního rejdění připravil! Jak fascinující je každodenně sledovat tak nestoudnou frašku a tragikomickou burlesku ctného hrdiny bez náznaku páteře, sebereflexe, bázně a hany, nadopovaného steroidy dotací, peněz, moci, masy oddaných slouhů a pohůnků, ega, bájivé lhavosti a totálně flexibilního, gumového marketingu, na vlastní nevěřící oči! Jeho slavná, prolhaná, křivácká anabáze "blábolivé oligarchizace" a pokus o mafiánské unesení českého státu bude časem po zásluze zvěčněna v mnoha knihách, a zůstane mementem na desítky let. A je tak úžasné a úlevné vidět, jak mu to všechno začíná karma vracet: "Řídit stát - jako bordel". "Vláda nemehel." "Bude líp." "Všetci kradnú!" "Urputné hovado!" "Protikorupční hnutí." "Mikromanažer." "Best in Covid!" Navrhuji, aby jednou, až pomine současný čs. svinčík, v budově českého parlamentu hned vedle plakety "T. G. Masaryk Zasloužil se o stát" pověsili další, úplně stejnou plaketu, jež bude na věčnou památku všech svědků Babišových a podvedených českých voličů a na výstrahu budoucím generacím politiků, oligarchů a voličů hlásat: "Andrej Babiš Ojebal stát."

Pan Kmenta to opět dal dohromady velice dobře, a dodal další nepříjemné, bolestně truchlivé čtení o tom, jak může selhávat demokracie, když selhává lid v podobě postfaktického voliče hnaného emocemi a chamtivostí. Tak aspoň "veselý" příznačný citát z knihy jako pobídka končícímu trestně stíhanému premiérovi, který nikdy neodstoupí, a - potěš koště - budoucímu prezidentskému kandidátovi: "Podoj mámu, podoj tátu, podoj vše, co patří státu, ovce, kozy, krávy, laně, podoj právo, podoj daně, dotace i dluhopisy, imunitu, trestní spisy, pravdu, lásku, naději, jen to podoj, Andreji!" (Strana mírových revolučních tradic)

8 08.11.2021

(SPOILER) Jazyk společnosti je skvělým zrcadlem, odhalujícím skrytý vnitřek, a je zajímavé se do něj podívat zblízka. Výborné, průkopnické knihy amerického slangu pana Nicholase mě poučily o "američtině", a teď je na řadě čeština, která snad vlivem amerických filmů a rapu v posledních desetiletích razantně zvulgárněla, jak tato politicky nekorektní kniha neomylně dokazuje. Hodně mě pobavila, ačkoli bych silně škrtal, a odolal bych pokušení zařazovat některé urputně křečovité nebo nečesky působící výplody gymnaziální a vysokoškolské mládeže. Čeština není ruština, a tvoření nových slov stalinským stylem jako háelpéčko (hluboký lidský příběh) nebo šimako (šíleně malé kozy) si podle mne zaslouží zápis jen výjimečně. Pro člověka s citem pro jazyk je však bohatství, přesnost a vtipnost mnohého výraziva čirým potěšením, zvláště pokud mu nevadí brodit se mořem silných vulgarit a myšlení lidské spodiny, a dokáže se přenést přes fakt, že je sám či spíše sama občas terčem. Čeština je boží jazyk, a díky všem včetně reprezentativně zastoupeného Bláboliše, kteří ji obohacují. (Zde bych doplnil, že "babiška" je také starší volička jisté populistické sekty.) Vřele doporučuji, neboť znalost mnohých výrazů je nesmírně vnitřně obohacující, namátkou (můžete hádat jejich význam, a pozor, SPOILER):
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
lobotomio, klekač, havlobot, lysohlávek, meteodepka, oranžgutan, populitik, postblb, prasopis, přilezlík, raptor, režim manželka, slepiča, sprostředníček, šlichtárna, těžkotonážní víla, žlučoser, alík, afronaut, barbín, benga v plechu, gerontokárka, blbštajn, buřtka, čakrabába, dementokracie, digitální fetky, dojmologie, domolená, dysdebil, globální oteplenec, chmuro... No není ta čeština nebo ingština báječná?!

8 19.04.2021

Minier se asi nikdy nepoučí, a podle mě dosud vždycky (čtyři thrillery ze čtyř přečtených) dokáže zmršit konec svých tak nadějně spřádaných románů. A proto se asi nikdy velkým spisovatelem nestane, ačkoli bych mu to přál. Stejně jako Dan Brown vždycky podlehne touze to ještě trochu zkomplikovat, nebo to přímo převrátit vzhůru nohama, a jak se tak na to dívá, ten momentální blbý nápad se mu zdá tak dobrý, že to tak už nechá, a vydavatelství, které by mohlo trochu zasáhnout, mlčí, protože je rádo, že tak čtené autory má. Podobní autoři zřejmě vůbec nechápou, že zásadní zvrat se neděje samovolně, ale vyplývá z celého toku díla, a nese v sobě určitou osudovost. Opravdu mě to mrzí, protože šest set stránek si zaslouží příslušnou péči, a mělo by být doladěno. Respektuji, že mnoho dnešních čtenářů to tak chce mít, a cítí při čtení takových zvratů jistou formu osvícení, ale pro mne má slovo věrohodnost pořád svůj význam, a pořád věřím, že skutečně velcí spisovatelé dokážou takové zvraty a vyvrcholení přesvědčivě ustát a vysvětlit, a mnohdy ještě povznést do bezkonkurenčních výšek. Výtek bych měl víc, ale tahle je tak zásadní, že se spokojím s ní.

8 28.08.2020

Autora monumentálních Krvavých zemí tentokrát nemohu vzít bez výhrad, přestože s vyzněním díla souhlasím. Předně ve svém rozhorlení za správnou věc začíná mírně připomínat politruka, ačkoli pro politruky svobody a demokracie mám vcelku pochopení, občas zabředává do hodně nepodstatných detailů, které by si mohl ušetřit, a také stylisticky ve snaze vyhnout se napsání tisícistránkové bichle silně preferuje podstatná jména na úkor ostatních slovních druhů, což mi snižuje požitek z četby, neboť se mi občas vybavuje Majakovskij. Jeho hodnocením trumpovských USA si nejsem jistý, neboť se domnívám, že obě směsi toho tyglíku se trošku vzdálily realitě, a že pravda je někde uprostřed. A způsob tamějších prezidentských voleb se mi zdá opravdu nešťastný, a posledních dvacetiletí mi snad dává za pravdu. Živočichopis jednoho z odporných systémů současnosti, putinovské mafiánské kleptokracie, a její snahy o "řešení" vlastních přezrálých a zahnívajících problémů nalezením vnějšího nepřítele je však přesný. Pro nás je kniha velmi důležitá, protože naše slovanská, postkomunistická země je bohužel stále považována za sféru ruského mocenského zájmu, a mnozí čeští pohůnci a jiní "užiteční idioti" dělají za mrzkou skývu moci, peněz nebo pouhé milostivé pochvaly gosudarstva vše pro to, abychom jí zůstali i nadále. Navíc se u tohoto mafiánského únosu ruského státu a jeho bohatství jedná o jeden z případů marketingové moci, se kterou si právě v Česku prožíváme neuvěřitelnou, poučnou, fejkově brainwashingovou zkušenost. Důvodů, proč si tuto knihu přečíst, tedy máme víc než dostatek. Sice asi otevře jenom již otevřené oči, ale co se dá dělat. Tak to prostě je. "Pravda není pravda." Se stim smiř.

8 06.03.2020

Skvělý počin! Velice chytrá a čtivá kniha, která zvídavým čtenářům pomůže dobře pochopit současné chaotické a nepřehledné světové dění.

8 17.11.2018

Bajka o tom, co dělal kozel, než ho zvolili zahradníkem. Ctihodný občan Babiš má svou minulost mistrně ořezanou a vyzmizíkovanou jako Ježíš Kristus nebo B. Hussein Obama, a tato kniha pomáhá alespoň něco z této bohužel nejen hnojem, močůvkou a chemikáliemi nelibě zavánějící etapy jeho zázračného zbohatnutí rozkrýt. Ne že by to vedlo k zásadnějšímu prozření, protože svatou prostotou anebo mentálním zavirováním je obdařena nemalá část z nás, a vůbec nám nevadí, že nás zase někdo "drží za gule". Kéž aspoň začneme řvát, až pořádně zmáčkne. Pátá hvězdička je za občanskou statečnost pana Kmenty, kterou obdivuji, a která nastavuje křivou hubu v zrcadle nejen mně, ale zejména těm z jeho kolegů, kteří se nechali koupit, zastrašit, nebo jim to je v horším případě šumafuk. Držím panu Kmentovi palce, aby fatálně neuklouzl ve vlastní koupelně nebo ho na chodníku nepřejelo neidentifikovatelné auto. Ale snad si mocní zlobři a neomorfové uvědomují, že čeští voříšci sice poštěkávají, ale naše přízračná karavana míří z kamenité pouště reálného socialismu nerušeně dál o poznání zelenější pouští klientského kapitalismu za mnohem orientálnějším bohatstvím a mocí v oáze mafiánského státu východoevropského typu, a nechají neškodného pisálka Kmentu na pokoji. Vždyť co jsou to vlastně všecky henty ideje, ta morálka, ta fér plej, ta svoboda?! Prázdný, pofiderní a neproduktivní slovíčka to jsou, kampaň, komplot a účelovka... Sorry jako.

8 24.10.2017

Naprosto zásadní obžaloba komunistických režimů, psaná bývalým prominentním komunistou, který metody svých soudruhů poznal na vlastní kůži, či přesněji řečeno, na vlastní mozek. Podle mne se jedná společně s Mňačkovou knihou Jak chutná moc o jednu z nejlepších knih vydaných za socialismu popisujících realitu komunistické vrcholné politiky a deziluzi těch osvícenějších soudruhů i bezpartijních. Doporučuji také novější knihu Brainwashing: Manipulace s myšlením, která ukazuje, kam až může vymývání mozků sahat, proč je úspěšné, a jak obtížné je vyhnout se mu nejen v totalitním, ale i v demokratickém systému, jak vidno. Doporučená hudba: Karel Kryl - Rakovina.

8 11.10.2017

Jeden z nejlepších Crichtonových románů. Fakt mě z něj mrazí. Velmi dobrý překlad. Crichton byl především vizionář, který si často a pečlivě vybíral témata, která jsou "cutting edge", a s některými se trefil přímo do černého (myslím tím střed terče, nejsem rasista). Toto je jedno z těchto témat, kdy si lidstvo hraje s něčím, čemu příliš nerozumí a následky čehož si moc nedovede představit, ale s dětskou bezstarostností si to vesele švihá dál a dál přímo za horizont. Obávám se, že 21. století bude hodně zajímavé, a že nás za horizontem lidského poznání čekají některá nemilá překvapení. Byl bych rád, kdyby se Crichton mýlil, a já také. Ale lidstvo neochvějně míří k nějaké formě singularity, a ta jízda bude jistě úchvatná. Tak si ji užijme! (:-)

8 12.03.2017

Podobně inteligentním knihám dávám obvykle více hvězdiček a zde velice oceňuji, co všechno musel autor nastudovat a promyslet. Forma, kterou si zvolil, se mi však zdá vyloženě nešťastná. Myslím, že se mohl a měl Waltariho Tajemným Etruskem inspirovat také ohledně formy. Škoda, myšlenkově by na to měl. Pokud vás kniha zaujala, rozhodně doporučuji skvělý film Pozemšťan s podobnou tématikou.

7 19.12.2022

Simmons je vskutku prostě brilantní, zejména v Hladových hrách, ale bohužel nikoli v této knize. Jako pokračování velice slušného Temného léta to nefunguje, psychické problémy spisovatelů byly už popsány daleko lépe, rozbředlý příběh tápe a nemá sílu a tah. Z rozporuplných komentářů jsem čekal, že to bude dost průměrné dílko, ale přesto jsem zklamán. Celá léta si přeji, aby autor napsal pokračování Hladových her, ale pokud by mělo dopadnout takto bídně, tak je lepší, aby je nechal spát.

7 17.11.2021

Sociology včetně Jana Kellera čtu rád, protože je to málo pracný a bezbolestný způsob, jak lépe pochopit rychle se měnící současnost. Tentokrát je to pro mě spíše zklamání, protože se dost jedná o komentované poznámky k četbě, autor se hodně točí na svém "pětníku" jako káča, píše hutným, byrokratickým eurostylem, jako by se v Evropském parlamentu narodil a prožil celý život, a také většinou vychází z francouzských zdrojů, a nejsem si jistý, zda kniha platí i o zbytku Západu. Nežijeme však ve Francii (bohudík a bohužel, jak kdo). Uvítal bych jako téma Česko, notabene za vlády populistické oligarchie. Chápu, že poměrně rychle upadající Francie (slovy filmu Nenávist "země, která stále jen padá, padá, padá, a říká si, že je to zatím dobrý, zatím dobrý, zatím dobrý") je snadným terčem jak pro (tiše předpokládejme, že levicové) francouzské sociology, tak pro (zajisté) levicového Kellera, kteří těžko přiznají, že ten sešup je hlavně dílem socialistického experimentu, jehož náprava je kvůli velké moci odborů těžko možná, a zajisté ne bezbolestná. Tak aspoň hezký citát z knihy, i když ne Kellerův: "Hledisko konzumu zakrývá třídní rozdělení společnosti. Každý něco konzumuje. Bohatí luxus, střední vrstvy jeho nápodobu, nižší vrstvy diskontní sklady a bezdomovci popelnice." (Ledun Floris)

7 09.05.2020