Metroušek komentáře u knih

To opravdu nemá žádný vydavatel "koule" dát tomuto mrazivému, vizionářskému dílu příhodnější český název než tradiční slabomyslný "Konec civilizace"?! Musíme zbytečně přicházet o tu úžasnou ironii?! Osobně se kloním k názvu "Báječný nový svět" nebo "Krásný nový svět", ale možná někdo vymyslí něco daleko lepšího, ačkoli dvojsmyslnost původního názvu těžko v češtině dokážeme vystihnout.

12 16.12.2018

Velice příjemné počtení, tato husitská trilogie. Neuvěřitelná, živá, zemitá, poctivá, zábavná a inteligentní směska dobrodružství "on the road", historických reálií (husitství, křížové výpravy, spanilé jízdy, detailně popsané metody boje husitů včetně všelijakého psychologického působení na nepřítele, rozličné podoby "náhlých úmrtí", středověká medicína, alchymie, čarodějnictví a mysticismus), vtipných, nemilosrdně přesných a často jízlivých debat či monologů o církvích, náboženstvích a potažmo o jiných, daleko novějších ideologiích, o lásce k moci až za hrob, a obecně o fanatismu, který tak často mrší životy lidí snad na věky věků. Občas mne při čtení těch eskapád napadal Leverův Kluk z irských močálů, Rabelais nebo Waltari, naše a polská nedávná historie... A kongeniální překlad, přestože to od polštiny k češtině není zase tak daleko. A ještě jedna věc, při čtení takovýchto historických lahůdek si člověk uvědomí, jak moc si většina autorů, o autorkách raději nemluvě, ulehčuje svoje domácí úkoly, a pojedná svobodně, bez nátlaku, dobrovolně zvolenou historickou dobu bez erudice, plytce, nadto pohříchu s anachronickým, absurdně moderním jednáním postav, čert takové pisálky sper! Nikoli však Sapkowski! Klobouk dolů, co všechno nastudoval a promyslel! Pravda, mohl to pokrátit na dva díly, ale což. U mě je to borec.

12 26.08.2017

Kniha je až příliš faktografická, avšak to je při brodění se tou Babišovou a Faltýnkovou špínou zapotřebí. Jedna hvězdička je opět za statečnost pana Kmenty. Dodal opět vcelku neprůstřelné svědectví o tom, v čem jsme tady několik let žili, a co se dělo v temnotách. A že se to tam rejdilo čilým životem... Jako krysami ve stokách. PS: Jan Urban to ve svém komentáři k umístění naší země na žebříčku korupce, kde jsme získali báječnou stříbrnou medaili za zlatým, totálně rozkradeným Ruskem (srovnání 47 zemí, The Economist, 2023), shrnul naprosto přesně: "Aby se jedinec, původně označovaný za oligarchu či politického podnikatele, stal postupně šéfem největší politické strany, majitelem vlivné části mediálního trhu v zemi, bezkonkurenčně největším příjemcem státních i evropských dotací, a pak i ministrem financí a premiérem, to se hned tak nevidí." To opravdu ne. Tak rozhodli čeští voliči ve svobodných volbách.

11 09.02.2023

Je chvályhodné, jak se vydavatelství i autor postavili ke svému dvoudílnému počinu, a je dobře, že knihy vyšly. Čtenář může posoudit, zda je mu bližší totalitní nebo demokratická verze, a tak si nastavit jisté sebezpytné zrcadélko. Pan Žák zná Šumavu velmi dobře a jeho popisy jsou odpovídající a dosti živé. Trochu moc tlačil na pilu v oblasti faktografie, ale chápu, že se chtěl pochlubit tím, co všechno dokázal o Králi Šumavy vypátrat. Samozřejmě se nelze ubránit srovnání s Novákovým mašínovským majstrštykem Zatím dobrý, a zde postrádám onu tíživou osudovost, kterou se Novákovi podařilo svým hutným psaním vytvořit. Nicméně Ondříčkova filmová minisérie představuje velice zdařilý převod části Žákovy knihy a zpětně tak posvěcuje a povyšuje svou literární předlohu. Takže dobrá práce, pánové!

11 14.12.2022

Jednoznačný bestseller pro lidi, kteří mají blízko k matfyz. My ostatní si počteme o hodně méně, ale stejně je to slušný sci-fi nářez. Doporučená hudba k četbě: Jóhann Jóhannsson - Arrival.

11 03.03.2022

Jako "kulturní referent" naší rodiny se snažím mé milované ženušce vybírat ke čtení a sledování podobně chutné a kvalitní věci, jako mi ona vaří k obědu (večeři už rok vynecháváme). Nemusím vám snad, milé dámy, líčit, jakými močály se přitom občas musím brodit. Mám pocit, že mnoho autorů a tím spíše autorek čtenářkami jenom pohrdá, a že jim s pomocí marketingu úspěšně vnucují plytké škváry, a upírají jim tak hodnotnější literaturu do té míry, že když ji dostanou do ruky, pokládají ji za škvár.

Jenže díky tomuto deprimujícímu brodění někdy narazím na skutečné poklady, ke kterým bych se jinak nedostal, a jedním z nich je tato lahůdka. Přesně takhle si - byť uznávám, že jsem pouhý bídný muž - s vaším uctivým dovolením představuji ROMANTICKÝ ROMÁN PRO ŽENY. Za tím si stojím, a dokázal bych o tom napsat seminární práci. Možná je trochu intelektuálský a přecitlivělý, ale to mi zcela vyhovuje, protože sám jako romantik tyhle věci cítím až překvapivě podobně. Je obdivuhodné, jak to ta autorka & romantička v jedné osobě dokázala popsat! To zjitřené vnímání, připomínající Stříbrný vítr, se podle mě nedá zfalšovat. To se musí procítit, a ona to dokázala tak skvěle, že se jí v oboru vyrovná jenom málo spisovatelů. Je to prostě vyšší dívčí emocí, a pro mnohé citově ořezanější čtenářky jistě bude překvapením, co se dá v různých situacích prožívat. Jestli tomuto mistrovskému romantickému dílu dávají některé čtenářky jednu hvězdičku, tak to možná něco smutného a snad i ošklivého vypovídá zejména o nich. Chápu, život byl tehdy daleko pomalejší, a tak je kniha dost popisná. Ale právě o to v ní jde. Za mě jasných 100%.

Pokud si někdo zaslouží titul "Jane Austenová počátku 21. století", tak bych ho klidně po přečtení této jediné knihy přiřkl této autorce. Nejsem v tom zas tak kovaný jako mnohé z vás, a chápu, že je to poučená literatura, psaná moderním, avšak přesto adekvátním stylem, která "stojí na ramenou obrů". Zároveň se však paní Rina dokáže vcítit do zeitgeistu, ducha doby, a velice slušně jej dokáže popsat, což mi u většiny podobných děl bolestně chybí, neboť autor(ka) odflákl(a) své domácí úkoly, nebo se na ně zcela vybodl(a). Pokročilejší čtenářky jistě znají spoustu příkladů. (Všechny hrdinky v jakékoli historické době se chovají a mluví jako emancipované Američanky 21. století, všichni mimozemšťané vypadají a chovají se jako lidé, starověké národy používají metrický systém i v přímé řeči a chovají se a mluví jako moderní lidé, a astronauti zásadně jednají tak debilně, jako by nikdy nevyrostli z adolescentní demence... A to jim jako máme sežrat?! Chápu, že si autoři nějak musejí ulehčit práci, ale co je moc, to je moc. Á propos, prožitek z četby je společným dílem autora a čtenáře, a to, že někdo dá pět hvězdiček vůbec neznamená, že autor a čtenář jsou borci.)

Myslím, že paní Rina musela strávit rešeršemi dlouhé měsíce, a je to vidět, a výsledek je adekvátní a vyvážený; snad jenom dobové pánské klobouky mohly být více zmíněny. A ten přesný a konstantní (což je opravdu umění!) čtenářský pocit jako v románech Austenové (která sama zdaleka tak dobře psát neuměla, což je v té době pochopitelné, ale měla skvělé nápady) je podle mého názoru obdivuhodný, a věřím, že moderní dívky a ženy se do něho dokáží vcítit, a tuto nádhernou, inteligentní a výjimečnou knihu docenit. Zjevná inspirace úžasným filmem Pýcha a předsudek mi vůbec nevadí, protože přenést tak noblesní a báječnou atmosféru do nové, útěšně tlusté bichle je od autorky uměním a pro čtenářky čirým potěšením. Vydavatelství Fragment věnovalo knize odpovídající péči, překladatelkou počínaje a lepším názvem konče. Na obálku jsem se zasněně díval častěji, než bývá mým zvykem...

Prostě čtení této knihy byl krásný zážitek, jaký se mi už bohužel často nenaskytne. Volám bravo, a vřele doporučuji dívkám a ženám od "young adults" (jimž si dovolím poskytnout malou radu: méně je někdy více, a kvalita vždycky nakonec zvítězí nad kvantitou) přes hektický střední věk až po smířlivé, uvolněné a chápavé 50+. Vidím, že jsem se docela rozohnil... Jsem moc zvědavý, co na to všechno řekne moje ženuška. P.S.: Kniha se jí líbila, a považuje ji za červenou knihovnu, sic! To jsem tedy opravdu netušil, že červená knihovna má až takovou úroveň... Zase jednou jsem doma za úplného pitomce.

11 08.07.2021

Naprosto famózní, podnětné a vizionářské dílo popularizátora vědy, který skutečně dovede vysvětlit složité věci tak, abych je dovedl pochopit i já. Skvělá, úchvatná a vědecky podložená jízda od dobytí Marsu k osídlení přinejmenším našeho koutu Mléčné dráhy, až po možnost uniknutí konci Vesmíru. Poté, co vidím, jaké problémy nám dělá tak nezáludný nepřítel, jakým je Covid-19, bych se vůbec neobával, že nás Příroda do té doby nějak nestihne zlikvidovat, a navíc to jistě v pohodě zvládneme udělat i bez ní. Věřím, že mnohé věci, které Kaku prorokuje, se skutečně stanou, protože je to docela logický a silně podložený vývoj. Přesto bych si však dovolil podotknout, že Kaku je materialistický vědec, a tudíž inteligentní člověk, který si dobrovolně nasadí určité klapky stejně tak, jako je kočí nasazují koníkům na rušné ulici, a který z podstaty a velice trestuhodně nechápe a podceňuje fenomén vědomí, jak vcelku neslavně ukázal ve své knize Budoucnost mysli. Čtenáře, kteří jsou otevření i jinému přístupu, bych tedy rád upozornil na to, že "uniknout" lze i jinak, a nasměroval je k buddhismu, józe a taoismu, které jinak moudrý borec Kaku ke své škodě opomíjí jako nevědecké názory. Také mohl věnovat alespoň trochu pozornosti teorii posloupných, informovaných vesmírů, kterou formuloval László, a která se mi jeví jako hodně slibná. Alespoň však uzná, že Vesmír může být multiverzem; i to je pokrok.

11 13.12.2020

Už několikrát jsem si slíbil, že si už nebudu kazit svůj klídek čtením knížek o komunismu, neboť půl života v něm mi úplně stačilo, ale občas mi to nedá, a někdy jsem dokonce rád. Tohle je zrovna ten příklad. Syrové, upřímné zpovědi lidí ze dna čínské společnosti jsou velmi důležité, protože odhalují mnohé z ubohosti, podlosti a krutosti systému, který, stejně jako dříve stalinistický režim, málokdy dovolil ukázat světu svou pravou podobu. A lepší to pro sedminu lidské populace jen tak nebude, vzhledem k sofistikované podobě metody cukru a biče, kterou známkováním obyvatelstva a umožňováním zbohatnutí a cestování do zahraničí poslušným vyvoleným současný čínský režim provádí. V porovnání s tímto kolosálním marasmem se snad ani nemůžeme na ty naše úspěšné, manipulativní, chamtivé, mocichtivé, zkorumpované, nekompetentní, nestátnické, ale přece jen lehko prohlédnutelné, vcelku demokratické a neagresivní politické břídily zlobit.

11 12.05.2019

Nedávno mi moje maminka (mezi námi, obětavá a svědomitá služka zpanštělého, nevychovaného psího pána, spratka podvraťáka) vyčetla, že nemám rád Zvířata. Odpověděl jsem jí zhruba takto: "Tak já jsem vegetarián, nekupuji a nejím maso ani výrobky z něho, nechovám Zvířata, nezabíjím je (až na Komáry, Vosy, Mouchy, Klíšťata apod., když mě obtěžují, a na Mravence, když zaútočí přímo v našem bytě - na balkóně je nechávám žít, a až na jednoho nešťastného Kapříka o Vánocích 1988), neubližuji jim, a nechávám je žít tak jak sama chtějí. A JÁ nemám rád Zvířata?! A VY Zvířata chováte na maso, zabíjíte je, jíte jejich maso, a přitom je máte RÁDI?!" Tahle scénka se mi vybavila, když jsem četl tuto svéráznou, podnětnou knihu, a sledoval neméně dobrý, syrový film s vynikající hlavní hrdinkou, který podle ní vznikl. Velice rozhorlení a zhnusení autorky a její kontroverzní hrdinky chápu. Lidé si zvykli, že jsou pány (a nikoli správci) planety Země, a že jsou povýšeni nad ostatní život. Považují za správné, chutné a zdravé krmit se mrtvolami Zvířat, a kvůli tomu je po miliardách chovají, mučí, mrzačí, loví, zabíjejí a vybíjejí, a to tak, že to hraničí s genocidou, řádově 56 miliard Zvířat za rok (a to bez Ryb, které se počítají na tuny a ne na kusy; patrně to nejsou zvířata, ale jakási podzvířata, tak jako nacisté považovali některé národy a rasy za podlidi), a pak jejich upravené, naaranžované a lákavě nasvícené maso prodávají, kupují a baští, a většina z nich to považuje za normální. Vybrané, privilegované druhy Zvířat, zejména pak Psi a Kočky, paradoxně získaly téměř lidský statut, a užívají si skvělého, rajského života v lásce, bezpečí, teplíčku, vydatné zdravé stravě, hrách a lenošivém blahobytu, zahrnovány infantilní péčí svých lidských sluhů, včetně péče medicínské, která je současně miliardám lidí upírána. Myslím, že je to zásadně špatně, a že bude ještě hůř, až budou lidé v rozvojových zemích požadovat po vzoru lidí z vyspělých zemí "zdravou, vyváženou a pestrou moderní výživu" (roz. masitá jídla) přinejmenším čtyřikrát týdně. Toto masové vyvražďování podpořila nejenom věda, ale nepochopitelně také většina náboženství, s čestnými výjimkami hinduismu, buddhismu, džinismu a některých dalších, Bůh jim žehnej. Ke své hanbě žádné z náboženstvích příkazů a zákazů (židovské, křesťanské a islámské) nepřidalo také zákaz zabíjení Zvířat, a nepřiznalo Zvířatům to nejzákladnější právo, právo na život, a de facto posvětilo jejich zabíjení a konzumaci jejich mrtvol. Zákony všech států to také dovolují. Takže je vlastně všechno v pořádku, a mohu vám popřát dobrou chuť.

11 28.02.2018

Výborná, ač dosti temná a depresivní kniha o čecháčkovství v nás, která dobře popisuje naši současnou rozpolcenou společnost v "zemi nikoho" mezi Východem a Západem. Otázka kam vlastně kráčíme je velice legitimní v situaci, kdy víme, že jsme od Masaryka a Havla nějakou prapodivnou cestou došli až k Zemanovi a Babišovi, a že to značná část obyvatelstva vnímá jako pokrok (sic). Snad skutečně nejde o "nenávist k civilizaci" (Jenssen), ale jenom o dobře míněnou, avšak nešťastně prováděnou snahu zbrzdit to současné pádění vyspělého světa do neznámých končin, navíc s problematickými pasažéry i posádkou. Avšak vybírat si jednoduchá řešení, "neomylné" vůdce, lidi, kteří mají problém zvládnout své vlastní opuchlé ego, zjevné křiváky, notorické lháře a manipulátory, mstitele skutečných i domnělých křivd, hlasatele "alternativních fakt" a masové výrobce užitečných strašáků a "užitečných idiotů"? Co dobrého může vzejít z téhle směsky?! I většina se může mýlit, i změna může být k horšímu, i dobré úmysly (o nichž v tomto případě silně pochybuji) mohou vést k ďábelským výsledkům, jak zrovna naše historie bohatě dosvědčuje. Ale náš hobití národ přečkal horší šlamastiky, jistě zvládne i tohle. Vypíchl bych dva Taberyho citáty: "Temná strana síly je v každém, ale tak obrovskému pokušení čelí v tuto chvíli jen jeden z nás. Andrej Babiš." (Kéž by ještě čelil, dodávám, pokud tedy vůbec kdy čelil...) "Připravme se na větší pravděpodobnost neočekávaných událostí, chaosu, kombinace náhod, cílené manipulace a dezinformace." Rád bych končil optimisticky, ale po přečtení této knihy to nějak nejde. Možná jsme opravdu bezprizorní, opuštěná společnost, zahleděná do své zbytečné, uměle přikrmované neurózy, a dožadující se lobotomie od halasně povykujících středověkých felčarů s rezatými kovářskými nástroji, ať to stojí co to stojí. Příhodná hudba: Nohavica - píseň Poruba a album Divné století, Kryl - alba Rakovina a Maškary.

11 09.02.2018

Bylo mi sedmnáct a na tuhle knihu jsem pořád narážel při četbě čehokoli o hippies a beatniků, co jsem v tehdejší normalizační době našel. A že člověk musel pořádně hledat ty roztroušené informace! A pak zprávy, že Na cestě vyjde jako první kniha v nové edici. To napětí! Zakážou to ještě včas nebo to fakt vyjde? Myslí to vážně, vydat tak svobodomyslnou knihu? V knižní čtvrtek jsem stál v ranní frontičce na knihy, a koupil hned dva výtisky. Jeden na čtení, podtrhávání a ohmatávání či laskání se s knihou (:-), a jeden "do foroty". Kniha samozřejmě splnila očekávání vrchovatě, a dodala mladé duši to, co jí v té duševní bídě konce 70. let chybělo. Jó, pravá knížka v pravém věku v pravé době (pro jednou jsem rád, že jsem ji nečetl až po sametové revoluci), to je věc!!!

11 14.10.2017

"Mé srdce je loutna zavěšená; sotva se ho dotkneš, zní." (de Béranger) Ač lyrický, přesto poctivý a přesný obraz dospívání Janů a Jiřích Ratkinů, Zachů a Ramlerů svých generací, a jejich ženských protějšků. Jak žít s permanentně zjitřenou citlivostí v tomto světě, mezi většinou zcela jinak nastavených lidí, a často i sám se sebou?! Toť otázka, kterou my, takto "postižení" našinci, s různým úspěchem - od blaženého létání vysoko v oblacích až po "rytí držkou v zemi" - řešíme takřka denně po celý život... Nebylo to věru snadné, ale jak se tak pomalu blížím k cíli svého životního maratónu, zdá se mi, že je to čím dál tím lepší, a rozhodně bych neměnil... Ani za nic, když se tak někdy dívám kolem. Stříbrný vítr stále zní, a jsem za to vděčný. Vám, kteří ho slyšíte, bych rád vzkázal: Nenechte se ořezat životem, a vydržte až do finiše! Stojí to za to!

11 15.02.2017

Megalitická Evropa musela být úžasným místem a návštěvu zachovalých míst mohu jenom doporučit, ať už se týká Anglie, Walesu, Irska, Bretaně nebo jižní Evropy. Někdy bývá lepší toho o navštěvovaných monumentech moc nevědět a jenom si užívat dojmů, ale v případě megalitických děl se mi osobně tato taktika moc nevyplatila. Tato útlá knížečka je jedním dílkem mozaiky, kterou byste měli před návštěvou Stonehenge vyplnit co nejvíce, abyste si návštěvu pořádně užili. Věnuje se hlavně stavbě samotné a jejím astronomickým aspektům. Osobně nepochybuji, že působení Stonehenge je, respektive bylo
komplexnější a spirituálnější, ale chápu, že se autor nechtěl spekulacemi zabývat. Nicméně kameny opravdu mají svou sílu, jak se může leckdo sám přesvědčit, pokud navštíví obchod nebo sbírku, kde jsou nashromážděny v hojném počtu. Megalitické stavby pravěku asi už nikdy dokonale nepochopíme a neprocítíme, ale opravdu stojí za to je navštívit a obdivovat.

10 20.12.2022

Je mi líto úspěšných spisovatelů, když se v potu tváře snaží naplňovat očekávání svých čtenářů. Pevně doufám, že tentokrát je chyba ve mně, protože jestli tohle je TOP Triller, tak potěš pánbůh. Většinou knihy odkládám, když mě nudí, ale tady jsem se pronudil až ke zdárnému konci. Kniha vůbec nemá žádnou šťávu, chutnala mi jako troud. Těšil jsem se, že toho nudného panáka "Serváce" konečně někdo sejme, zahrají mu na pohřbu Mahlera, a já si přitom konečně zase pustím úchvatné Adagio z jeho Symfonie č. 10, a zamáčknu slzu, ale kniha mě zklamala i v tomto ohledu. Z místních hodnocení je však vidět, že čtenáři jsou spokojeni, a tudíž i autor a vydavatelství, a radost z toho mám i já, protože kola knižního průmyslu se musí otáčet, a je to jedině dobře.

10 29.05.2021

Zdejší hodnocení je jednoznačně přehnané, a plně je chápu, a proto také přidávám jednu hvězdičku za ten nádherný, citlivě natočený a naprosto dokonalý film (2005), jehož byl tento román předlohou. Knížku můžete klidně pominout. Forma je opravdu beznadějně zastaralá. Leckdo z nás má to štěstí, že podobnou zápletku i vyústění v nějaké podobě zažije, protože láska je věčná, a pořád ji baví hrát své staré kusy s novými herci a herečkami, kteří si to také vrcholně užívají.

10 25.05.2021

Autorka určitě umí psát, a nápady má také slušné. Pokud vám nevadí značná, v této knize pak přílišná překombinovanost, tak se vám její knihy asi budou líbit, zejména pokud jste žena. Muži její knihy zřejmě mohou bez výčitek svědomí zcela pominout.

10 12.05.2021

Docela zajímavá kniha, ačkoli nálepky "alarmující" a "fenomenální" jsou zcela falešnými reklamami. Je dobré vědět, jak se migrantům v Německu žije, a co si myslí jak oni, tak hostitelští domorodci. Pochopitelně se za vší tou černobílou mediální vrstvou skrývá celkem všední realita, která byla mnohokrát dobře popsána, a kterou střízlivě uvažující člověk dávno chápe, takže s ní nebudu opruzovat. Kniha je jenom dalším dokladem toho, v jak různých světech žijeme, a jak jsou dva z těchto světů, Blízký východ plus Afrika, a avantgardní Evropa, vychýlené z optimální, životodárné rovnováhy. První svět zaostal za vývojem, a stal se zplundrovanou, zničenou, přelidněnou, nenávistnou a trvale výbušnou oblastí, kterou by chtěl kdekdo opustit, ale zároveň si v sobě nese její sémě, a rozsévá je dále. A druhý svět předběhl své možnosti, ukolébal sám sebe v blahobytu a v nepřirozených zákonech, idejích a nadějích, aby zjistil, že za všechno se platí, a že lidé jsou si sice rovni jako bytosti, ale jsou velice rozdílní jako konkrétní lidé. Snad se Evropa ze slepé uličky svého neudržitelného, airbagového Ráje, tolik přitažlivého pro několik dalších miliard lidí, dostane, a vrátí se do nějakého rovnovážnějšího stavu, dříve než bude pozdě. Že to bude bolet, a že na tom různí pacholci hodně vydělají na úkor většiny, která je "solí země", na to si můžeme vsadit.

10 03.08.2018

Vynikající spisovatel ve vrcholné formě. Číst toto v dospívání byla lahůdka, a rád na to vzpomínám, a občas se k tomuto dílu vracím. PS: U příležitosti několikátého přečtení této knihy jsem si přečetl zdejší komentáře, a dovolím si pár poznámek. Doufám, že povinná četba bude někdy konečně zrušena, a lidé, kteří necítí potřebu číst, budou od těchto galejí osvobozeni, a přinejhorším se budou muset naučit pár vět, shrnujících význam několika desítek nejdůležitějších děl, které lidstvo vyplodilo. Z nečtenáře nelze čtenáře udělat, pokud sám nechce, a nebudou proto horšími lidmi. A dále, mnohé knihy člověk pochopí, až něco podobného sám zažije nebo alespoň promyslí a procítí s velkou empatií. Jak se zpívá v jedné písničce, "Happy People Have No Stories", "Šťastní lidé nemají žádné příběhy". Život a literatura najednou vypadají docela jinak, když člověk nebo někdo z jeho nejbližších je dlouho sám, láska se mu vyhýbá, neudělá maturitu nebo důležitou zkoušku na univerzitě, odejde mu, těžko onemocní nebo zemře partner/ka, zažije ošklivý rozchod nebo rozvod, ztratí práci, dostane rakovinu nebo jinou osudovou nemoc, prodělá potrat, stane se samoživitelkou, vykradou mu byt, vybourá se v autě, podvede ho sourozenec nebo přítel, atd. Takové situace lidé řeší různě; někdo začne pracovat jako workoholik nebo sportovat jako šílenec, někdo tráví večery u televize, nad knihami nebo v hospodě, někdo cestuje jako divý po světě, aby našel sám sebe, a někdo to řeší alkoholem jako Ravic, další jeho hrdinové i Remarque sám. Alkohol je legální droga ve většině zemí, a pokud to s ním někdo nepřežene, pomáhá spoustě z nás, kterým tahle realita zrovna moc nevoní, jakž takž dlouhodobě přežívat nebo dokonce docela slušně žít v tom světě, do kterého byli vrženi, a který mohou ovlivnit jenom částečně. Pro mnoho lidí je těžké vypracovat se k úspěchu, štěstí, a osobnímu bohatství, a spokojenosti se svým životem, a ještě daleko těžší je obstát a přežívat v tak vypjatých situacích, o kterých píše ve svých dílech Remarque, kdy je člověk opravdu jenom stéblem slámy hnaným divokým větrem národní nebo nadnárodní karmy. Neříkám, že bych někde v jeho dílech neškrtal, ale ten pocit, který v jeho knihách je, naprosto není falešný. Ale to spousta čtenářů nepochopí, protože "Happy People Have No Stories", a já jim to štěstí, teplíčko a relativně klidný život bez vší ironie a ze srdce přeji. A těm ostatním čtenářům ještě o trochu víc, protože si dost možná něčím prošli, a ta zkušenost je změnila tak jako třeba Remarqua. Tak si na to připijte calvadosem!  

10 29.09.2017

I napodruhé je kniha velice čtivá a poskytuje plastický obraz doby. Autorovi se dobře daří zprostředkovávat mikro i makro pohled na život hrdinů nebo "hrdinů". Pár připomínek bych však měl. Obálka knihy se mi jeví jako odpudivá, vadí mi opakovaná autorova předjímání děje a někdy bych také krátil. Jenže si uvědomuji, že mám před sebou vskutku monumentální dílo, které udělalo maximum pro přiblížení těchto zřejmě již navždy kontroverzních občanů naší země těm, kteří se s tím chtějí seznámit. 
Osobně věřím, že kontroverze popisovaných činů - stejně jako mnoho našich současných, chronických problémů - vězí v tom, že si značná část naší populace neudělala své domácí úkoly, a ani po třiceti třech letech se nevyrovnala s obdobím socialismu. Každý z nás by měl mít jasno v tom, jaké znaménko má mít komunismus (v porovnání s demokratickým systémem). Pokud mu jakožto totalitnímu systému, který opakovaně a poměrně děsivě selhal všude, kde byl s menší či větší dávkou násilí zřízen, a přitom budování zářných zítřků jaksi "mimochodem" způsobil nějakých sto miliónů mrtvých spoluobčanů v době míru, logicky přiřadíme mínus, snad se nám i činy hlavních postav knihy začnou jevit v poněkud jiném světle. A také tím budeme o něco lépe chápat přítomnost. 

9 26.11.2022

Skandinávské krimi a thrillery sleduji většinou jenom zpovzdálí, protože se mi často zdají na jedno brdo. Někdy mi připadá, že stačí mít skandinávský pseudonym, využít severských reálií, a chladně popisovat co nejmorbidnější a nejujetější vraždy, a penízky a sláva se jen hrnou. Jednoduchý business plan.

Jenže pak jsou skandinávské knihy jako Tekutý písek. Inteligentní, uvěřitelný příběh o zločinu, s mnoha postřehy a přesahy, plný současných švédských reálií. Zejména v první polovině je to psychologický nářez, a jistě nastavuje dosti věrné zrcadlo části - nejen švédské - moderní společnosti. Bohužel mu v poslední třetině dochází dech, a šustí papírem, ale přece jen je to velice slušné soudní drama, psané právničkou, a zdařilá psychologická sonda do duše obviněné teenagerky.

Příhodná hudba k četbě: Jóhann Jóhannsson, Max Richter, Röyksopp, Sólstafir, pro tvrďáky i Burzum. Seriál podle knihy je také slušný, ačkoli dvouhodinový film by úplně stačil.

9 21.12.2021